Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví konec dnů
2. Timoteovi 3 : 1 – 5
1 Toto však věz, že v posledních dnech [a] nastanou těžké [b] časy.
2 Lidé budou sobečtí, [t1] chtiví peněz, [t2] chlubiví, [a] domýšliví, rouhaví, [b] rodičů neposlušní, nevděční, [c] nesvatí, [t3]
3 bezcitní, [a] nesmířliví, pomlouvační, [b] nevázaní, hrubí, [t4] nepřátelští k dobrému, [t5]
4 zrádní, [a] lehkomyslní, [t6] nadutí, [b] milující rozkoš [c] spíše než milující Boha.
5 Budou mít vnější formu zbožnosti, [a] ale její moc (jim bude cizí). [t7] Od takových se odvracej. [b]
1. Tessalonicenským 4 : 13 – 18
13 Nechceme vás, bratři, nechávat v nevědomosti [a] o těch, kdo zesnuli, [t10] abyste se nermoutili jako ti ostatní, [b] kteří nemají naději. [c]
14 Jestliže však věříme, že Ježíš zemřel [a] a vstal z mrtvých, tak Bůh také (ty, kdo zemřeli [t10] skrze Ježíše, přivede) [t11] s ním.
15 Neboť toto vám říkáme slovem Pánovým: My živí, kteří jsme tu ponecháni do příchodu [a] Pána, jistě nepředejdeme ty, kteří zesnuli, [t10]
16 protože (za zvuku přikazujícího zvolání, hlasu archanděla [a] a) [t12] Boží polnice [b] sám Pán sestoupí z nebe a mrtví v Kristu vstanou nejdříve. [c]
17 Potom my živí, kteří tu budeme ponecháni, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích [a] do vzduchu k setkání s Pánem. A tak už navždy budeme s Pánem. [b]
18 Proto se těmito slovy navzájem povzbuzujte. [a]
Matouš 24 : 36
36 „O tom dni a hodině nikdo neví, ani andělé nebes, [ani Syn,] jenom sám Otec. [a]
Matouš 24 : 44
44 Proto i vy buďte připraveni, [a] protože neznáte hodinu, v níž přijde Syn člověka.“
Lukáš 17 : 1 – 37
1 Ježíš řekl svým učedníkům: „Není možné, aby nepřišla pohoršení, [t1] běda však tomu, skrze koho přicházejí.
2 Pro [a] toho by bylo lépe, kdyby mu přivázali na krk mlýnský kámen a uvrhli ho do moře, než aby pohoršil [t2] jednoho z těchto maličkých. [b]
3 Mějte se na pozoru. Zhřeší-li [a] tvůj bratr, pokárej ho, a (uzná-li svou vinu), [t3] odpusť mu.
4 A zhřeší-li proti tobě sedmkrát [a] za den a sedmkrát se k tobě obrátí se slovy: ‚Uznávám svou vinu, odpusť mi‘, odpustíš mu.“
5 Apoštolové [a] řekli Pánu: „Přidej nám víry!“
6 Pán řekl: „Kdybyste měli víru jako zrno hořčice, řekli byste této moruši: ‚Vykořeň se a přesaď se do moře‘, a poslechla by vás.“
7 „Kdo z vás, kdo má otroka, který oře nebo pase stádo, mu řekne, když se vrátí z pole: ‚Pojď hned a ulehni [a] ke stolu‘?
8 Neřekne mu spíše: ‚Připrav něco k jídlu, opaš se a obsluhuj mne, dokud se nenajím a nenapiji; pak budeš jíst a pít ty‘?
9 Děkuje snad tomu otroku, že udělal, co mu bylo přikázáno? Nemyslím.
10 Tak i vy, když uděláte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: ‚Jsme nehodní [t4] otroci; [a] udělali jsme, co jsme byli povinni udělat.‘“
11 A stalo se, když byl na cestě do Jeruzaléma, [a] že procházel Samařskem a Galileou.
12 Když vcházel do jedné vesnice, setkalo se s ním deset malomocných [a] mužů, kteří zůstali stát opodál
13 a hlasitě zvolali: [t5] „Ježíši, Mistře, [a] smiluj [b] se nad námi!“
14 Když je uviděl, řekl jim: „Jděte a ukažte se kněžím.“ [a] A stalo se, když odcházeli, že byli očištěni.
15 Jeden z nich, když uviděl, že je uzdraven, se vrátil a velikým hlasem oslavoval [a] Boha;
16 padl [a] na tvář k jeho nohám [b] a děkoval [v6] mu. A byl to Samařan. [c]
17 Ježíš na to řekl: „Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět?
18 Nikdo z nich se nenašel, aby se vrátil a vzdal chválu [a] Bohu, kromě tohoto cizince?“
19 A řekl mu: „Vstaň a jdi, tvá víra [a] tě zachránila.“
20 Když se ho farizeové otázali, kdy [a] přijde [t7] Boží království, odpověděl jim: „Boží království nepřichází (tak, abyste ho mohli pozorovat); [t8]
21 ani neřeknou: ‚Hle, je tu‘ nebo ‚je tam‘. Neboť hle, Boží království je mezi [v9] vámi.“
22 Učedníkům řekl: „Přijdou dny, [a] kdy zatoužíte spatřit aspoň jeden ze dnů Syna člověka, ale nespatříte.
23 A budou vám říkat: ‚Hle, zde je‘ nebo ‚hle, tam!‘ [a] Nechoďte [t10] a neběhejte za nimi.
24 Neboť jako blýskající se blesk [a] září z jedné končiny pod nebem do druhé končiny pod nebem, tak bude Syn člověka [ve svém dni].
25 Napřed však musí mnoho vytrpět [a] a být tímto pokolením zavržen. [t11]
26 A jak bylo za dnů Noé, [a] tak bude i za dnů Syna člověka:
27 jedli, pili, [a] ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu a přišla potopa a zahubila všechny.
28 Podobně bylo za dnů Lota: [a] jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli a stavěli,
29 avšak toho dne, kdy Lot vyšel ze Sodomy, [a] pršel z nebe oheň se sírou [b] a zahubil všechny.
30 Právě tak to bude toho dne, kdy se zjeví [a] Syn člověka.
31 Kdo [a]bude v onen den na střeše a své věci bude mít v domě, ať nesestupuje, aby si je vzal; a podobně kdo bude na poli, ať se nevrací zpět.
32 Pamatujte [a] na Lotovu ženu. [b]
33 Kdo [a] by usiloval svoji duši zachovat, [t12] ztratí ji, kdo však by ji ztratil, zachová ji k životu.
34 Pravím vám, že té noci budou dva na jednom lůžku, jeden bude vzat, a druhý zanechán.
35 Dvě [a] budou spolu mlít, jedna bude vzata, a druhá zanechána.
36 Dva budou na poli, jeden bude vzat, a druhý zanechán.“
37 Řekli mu: „Kde to bude, Pane?“ [a] On jim řekl: „Kde je tělo, tam se shromáždí i supi.“ [t13]
Lukáš 21 : 32
32 Amen, pravím vám, že určitě nepomine ono pokolení, dokud se toto všechno nestane.
2. Petrův 3 : 10
10 Pánův den [a] [f]přijde jako zloděj [b] [v noci]. V něm nebesa [c] s rachotem [f]pominou, [d] prvky [e] se žárem [t6] uvolní a země [f] a její [t7] činy budou spáleny. [t8]
Skutky 2 : 40
40 A ještě mnoha jinými slovy to dosvědčil a vyzýval je: „Zachraňte se z tohoto zvráceného [t35] pokolení!“
1. Tessalonicenským 4 : 17
17 Potom my živí, kteří tu budeme ponecháni, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích [a] do vzduchu k setkání s Pánem. A tak už navždy budeme s Pánem. [b]
Zjevení 1 : 3
3 Blahoslavený, [a] kdo předčítá, [t3] i ti, kdo slyší [c]slova tohoto proroctví a zachovávají, [b] co je v něm zapsáno, neboť ten čas je blízko. [c]
Matouš 24 : 3 – 14
3 Když seděl na Olivové hoře, [a] v soukromí k němu přistoupili učedníci a říkali: „Řekni nám, kdy to bude [b] a jaké bude znamení tvého příchodu [t3] a skonání věku?“ [c]
4 Ježíš jim odpověděl: „Dávejte si pozor, [a] aby vás někdo nesvedl. [b]
5 Neboť mnozí přijdou (v mém jménu) [t4] a budou říkat: ‚Já jsem Kristus‘ [t5]a svedou mnohé. [a]
6 Budete slýchat o válkách [a] a uslyšíte válečné zvěsti. Dejte si pozor, neděste se. [b] To všechno musí nastat, [c] ale to ještě není konec.
7 Povstane totiž národ proti národu [a] a království proti království, [b] budou hladomory [c] a zemětřesení na různých místech.
8 Ale to všechno bude počátek porodních bolestí. [v6]
9 Pak vás budou vydávat do soužení [a] a budou vás zabíjet; [b] a všechny národy vás budou nenávidět pro mé jméno. [c]
10 A tehdy (mnohým to bude kamenem úrazu,) [t7] budou se navzájem zrazovat [t8] a jeden druhého nenávidět.
11 Také povstanou mnozí lživí proroci [a] a mnohé svedou.
12 A protože vzroste bezzákonnost, [t9] ochladne láska [a] mnohých.
13 Ten však, kdo vytrvá do konce, [a] bude zachráněn. [b]
14 Toto evangelium království [a] bude vyhlášeno po celém světě [b] na svědectví všem národům. A tehdy přijde konec.“
Matouš 24 : 33
33 Tak i vy, až toto všechno uvidíte, vězte, [a] že je to blízko, [b] přede dveřmi.
Zjevení 1 : 1
1 Zjevení [t1] Ježíše Krista, které mu dal [a] [c]Bůh, aby svým otrokům [b] ukázal, co se má brzy stát. [c] (On to prostřednictvím svého anděla) [t2] naznačil svému otroku [d] Janovi. [e]
Marek 13 : 1 – 37
1 Když [a] vycházel z chrámu, řekl mu jeden z jeho učedníků: „Učiteli, pohleď, jaké kameny [v1] a jaké stavby!“
2 Ježíš mu řekl: „Hledíš na tyto veliké stavby? Jistě [zde] nezůstane kámen na kameni, který by nebyl stržen.“
3 A když seděl na Olivové hoře [a] naproti chrámu, ptali se ho v soukromí [b] Petr, Jakub, Jan [c] a Ondřej:
4 „Pověz nám, kdy to bude a jaké bude znamení, až se to všechno začne naplňovat?“
5 Ježíš jim začal říkat: „Dávejte si pozor, [a] aby vás někdo nesvedl.
6 Neboť mnozí přijdou (v mém jménu) [a] a budou říkat: ‚Já jsem‘ [v2] a svedou mnohé.
7 Když uslyšíte o válkách a válečné zvěsti, neděste se, musí to nastat, ale ještě nebude konec.
8 Povstane totiž národ proti národu a království proti království. Na různých místech budou zemětřesení, budou hladomory a nepokoje. To bude začátek porodních bolestí.
9 Vy se však mějte na pozoru. Budou vás vydávat (soudům a do synagog, budete biti a) [t3] kvůli mně budete stavěni před vladaře a krále, jim na svědectví.
10 Všem národům musí být nejprve vyhlášeno evangelium.
11 A [a] když vás budou vodit a vydávat, nestarejte se předem, co byste řekli, ale co by vám v tu hodinu bylo dáno, to mluvte. Neboť to nejste vy, kdo mluví, ale Duch Svatý.
12 A vydá na smrt bratr bratra a otec dítě, děti povstanou proti rodičům a usmrtí je.
13 A všichni vás budou nenávidět pro mé jméno. Kdo však vytrvá do konce, ten bude zachráněn.“
14 „Když pak uvidíte ‚ohavnost zpustošení‘ [a] postavenou, kde nemá být — kdo čte, ať rozumí — tehdy ti, kteří budou v Judsku, ať utíkají do hor.
15 Kdo bude na střeše, [a] ať nesestupuje a nevstupuje dovnitř, aby si vzal něco ze svého domu.
16 A kdo bude na poli, ať se neobrací k věcem, které jsou vzadu, aby si vzal svůj plášť.
17 Běda těhotným a kojícím v oněch dnech!
18 Modlete se, aby k vašemu útěku nedošlo v zimě.
19 Neboť v oněch dnech bude takové soužení, jaké nenastalo od počátku stvoření, [a] které stvořil Bůh, až do dneška a nikdy již nenastane.
20 A kdyby Pán nezkrátil ty dny, nebylo by zachráněno žádné tělo. [a] Ale kvůli vyvoleným, [b] které vyvolil, zkrátil ty dny.
21 A tehdy, když by vám někdo řekl: ‚Hle, zde je Kristus!‘, nebo: ‚Hle, tam!‘, nevěřte.
22 Neboť povstanou falešní kristové a falešní proroci a budou činit [t4] znamení a divy, aby, kdyby to bylo možné, svedli vyvolené.
23 Vy se tedy mějte na pozoru. Všechno jsem vám již předem řekl.“
24 „Ale v oněch dnech, [v5] po onom soužení ‚se zatmí slunce a měsíc nebude vydávat svou zář.
25 Hvězdy budou padat z nebe a mocnosti, které jsou v nebesích, se zatřesou.‘ [t6]
26 A potom [t7] uvidí Syna člověka přicházejícího v oblacích s velikou mocí a slávou. [a]
27 A tehdy pošle anděly a shromáždí své vyvolené ze čtyř větrů [a] od nejzazšího konce země [b] až po nejzazší konec nebe.“ [c]
28 „Od fíkovníku se naučte podobenství: Když již jeho větev změkne a vyhání listy, víte, že léto je blízko.
29 Tak i vy, když uvidíte, že se tyto věci dějí, vězte, [t8] že je to blízko, přede dveřmi.
30 Amen, pravím vám, že určitě nepomine toto pokolení, dokud se toto všechno nestane.
31 Nebe a země pominou, ale má slova jistě nepominou.“ [a]
32 „O tom dni či hodině nikdo neví, ani andělé v nebi, ani Syn, jedině Otec. [a]
33 Dávejte si pozor, bděte a modlete se, neboť nevíte, kdy je ten určený čas.
34 Jako člověk, který je na cestách: opustil svůj dům, dal svým otrokům plnou moc, [t9] každému jeho práci a dveřníkovi přikázal, aby bděl.
35 Bděte [a] tedy, neboť nevíte, kdy Pán domu [b] přijde, zda večer, či o půlnoci, nebo za kuropění, či před rozbřeskem,
36 aby nepřišel neočekávaně a nenalezl vás spící. [a]
37 Co tedy říkám vám, říkám všem: Bděte!“
Jan 1 : 1 – 51
1 Na počátku [a] bylo [c]Slovo [b] a to Slovo bylo u [t1] [c]Boha a to Slovo bylo Bůh. [c]
2 To [t2] bylo na počátku u [t1] Boha.
3 Všechno [a] vzniklo skrze ně a bez něho nevzniklo (vůbec nic) [t3] (, co je.
4 V něm byl život) [t4] a ten život byl světlo [a] lidí.
5 A to světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila. [t5]
6 Objevil se [t6] člověk poslaný od Boha, jehož jméno bylo Jan. [a]
7 Ten přišel (jako svědek), [t7] aby o tom světle vydal svědectví, [a] aby skrze něho všichni uvěřili. [b]
8 On sám nebyl [a] to světlo, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví.
9 Bylo tu pravé [a] světlo, [b] které osvěcuje každého člověka, (to přicházelo) [t8] na svět.
10 Na světě byl, svět skrze něj vznikl, [a] a svět ho nepoznal. [b]
11 Přišel do svého vlastního, a jeho vlastní ho nepřijali.
12 Těm však, kteří ho přijali, dal pravomoc [t9] stát se Božími dětmi, [a] těm, kteří věří [b] v jeho jméno.
13 Ti se nenarodili [a] z krve [t10] ani z vůle těla ani z vůle muže, nýbrž z Boha.
14 A [c]Slovo se stalo tělem [a] a přebývalo [t11] mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, [b] slávu(, jakou má od Otce jediný Syn, plný) [t12] milosti a pravdy. [c]
15 Jan o něm vydával svědectví. [a] Volal: „To je ten, o němž jsem řekl: ‚Ten, který přichází za mnou, [b] je přede mnou, neboť byl dříve než já.‘“ —
16 Z jeho plnosti jsme my všichni vzali, milost za [t13] milostí.
17 Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, [a] milost a pravda [b] se stala skrze Ježíše Krista.
18 Boha nikdo nikdy neviděl; [a] jedinečný [t14] Bůh, [t15] který je v lůnu [b] Otcově, ten nám o něm pověděl.
19 Toto je svědectví Janovo, když k němu Židé [a] z Jeruzaléma poslali kněze a Levity, aby se ho zeptali: „Kdo jsi ty?“
20 I vyznal a nezapřel; vyznal: „Já nejsem Mesiáš. [t16]“
21 Zeptali se ho: „Co tedy? Jsi Eliáš?“ [a] Řekl: „Nejsem.“ „Jsi ten Prorok?“ [b] Odpověděl: „Ne.“
22 Řekli mu tedy: „Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kteří nás poslali. Co říkáš sám o sobě?“
23 Řekl: „Já jsem hlas volajícího v pustině: ‚Vyrovnejte Pánovu cestu‘, [a] jak řekl prorok Izaiáš.“
24 [Ti] poslaní byli z farizeů. [a]
25 I zeptali se ho: [t17] „Proč tedy křtíš, když nejsi Mesiáš [t16] ani Eliáš ani ten Prorok?“
26 Jan jim odpověděl: „Já křtím ve vodě, [ale] uprostřed vás stojí ten, koho vy neznáte:
27 [To je] ten, který přichází za mnou, [a] který byl přede mnou; jemu nejsem hoden rozvázat řemínek [b] jeho sandálu.“ [c]
28 Tyto věci se udály v Betanii [t18] za Jordánem, [a] kde Jan křtil.
29 Druhého dne Jan uviděl Ježíše, jak k němu přichází, a řekl: „Hle, Beránek [a] Boží, který snímá hřích [b] světa.
30 Toto je ten, o němž jsem řekl: ‚Za mnou přichází muž, který je přede mnou, neboť byl dříve než já.‘ [a]
31 Ani já jsem ho neznal, ale proto jsem přišel a křtil ve vodě, aby byl zjeven Izraeli.“
32 A Jan vydal svědectví: [a] „Viděl jsem, jak Duch sestupoval jako holubice [b] z nebe a zůstal na něm.
33 Ani já jsem ho neznal, ale ten, kdo mne poslal křtít ve vodě, mi řekl: ‚Na koho uvidíš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí v Duchu Svatém.‘ [a]
34 A já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je Boží Syn.“ [a]
35 Druhého dne tam Jan opět stál se dvěma ze svých učedníků. [a]
36 Pohlédl na Ježíše, jak jde kolem, a řekl: „Hle, Beránek [a] Boží!“
37 Ti dva učedníci slyšeli, co říká, a šli za Ježíšem.
38 Ježíš se otočil, a když uviděl, že jdou za ním, řekl jim: „Co hledáte?“ [t19] A oni mu řekli: „Rabbi“, [t20] což se překládá ‚Učiteli‘, [a] „kde bydlíš? [t21]“
39 Řekl jim: „Pojďte a uvidíte.“ [t22] Šli tedy, viděli, kde bydlí, [a] a zůstali ten den u něho. Bylo kolem (čtvrté hodiny odpoledne). [t23]
40 Jeden z těch dvou, kteří to uslyšeli od Jana a připojili se k němu, byl Ondřej, [a] bratr Šimona Petra.
41 Ten nalezl nejprve [t24] svého bratra Šimona a řekl mu: „Nalezli jsme Mesiáše“ [a] (což je v překladu: Kristus [t25]).
42 Přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš na něho pohlédl a řekl: „Ty jsi Šimon, syn Jonášův; [t26] budeš se jmenovat Kéfas“ [a] (což se překládá Petr [b]).
43 Druhého dne se Ježíš rozhodl odejít do Galileje. [a] Nalezl Filipa [b] a řekl mu: „Následuj [c] mne.“
44 Filip byl z Betsaidy, [a] města Ondřejova a Petrova.
45 Filip nalezl Natanaela a řekl mu: „Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně a proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta.“
46 Natanael mu řekl: „Může být z Nazareta něco dobrého?“ Filip mu řekl: „Pojď a podívej se.“
47 Ježíš uviděl Natanaela, jak k němu přichází, a řekl o něm: „Hle, to je opravdu Izraelita, ve kterém není lsti.“ [a]
48 Natanael mu řekl: „Odkud mne znáš?“ Ježíš mu odpověděl: „Viděl jsem tě dříve, než tě Filip zavolal, když jsi byl pod tím fíkovníkem.“
49 Natanael mu odpověděl: „Rabbi, [a] ty jsi Syn [c]Boží, [b] ty jsi král [c] Izraele.“
50 Ježíš mu odpověděl: „Věříš proto, že jsem ti řekl: ‚Viděl jsem tě pod fíkovníkem‘? Uvidíš větší věci než toto.“
51 A řekl mu: „(Amen, amen, pravím) [v27] vám, [od nynějška] uvidíte nebe otevřené [a] a Boží anděly vystupovat a sestupovat [b]na Syna člověka.“ [t28]
Leave a Reply