Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví kliky
1. Korintským 1 : 10
10 Napomínám [t9] [a] vás, bratři, [b] jménem našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni mluvili stejně a neměli mezi sebou roztržky, [t10] nýbrž abyste byli (dokonale spojeni) [t11] v tomtéž smýšlení [c] a v tomtéž úsudku.
Jakubův 2 : 1 – 13
1 Moji bratři, nespojujte [t1] víru [a] v (našeho Pána Ježíše Krista, Pána slávy,) [t2] s přijímáním osob. [t3]
2 Když vejde do vašeho shromáždění [t4] muž se zlatým prstenem a v nádherném [t5] šatě [a] a vejde tam také chudý člověk ve špinavém šatě, [b]
3 a vy věnujete pozornost [t6] tomu, který nosí nádherný šat, a řeknete mu: ‚Ty si sedni pohodlně sem,‘ a chudému řeknete: ‚Ty postůj támhle nebo si sedni sem pod mou podnož,‘ [a]
4 cožpak jste neučinili mezi sebou rozdíl a nestali se soudci [a] (se zlými pohnutkami)? [t7]
5 Poslyšte, moji milovaní bratři! Což nevyvolil [a] [c]Bůh chudé tohoto světa, aby byli bohatí [b] ve víře a stali se dědici království, [c] jež zaslíbil těm, kdo ho milují?
6 Vy však jste zneuctili chudého. [a] Cožpak vás bohatí neutiskují a nevláčejí [b] vás právě oni před soudy?
7 Což nehanobí právě oni to drahé [t8] jméno, [a] (jímž jste byli nazváni)? [t9]
8 Jestliže vskutku plníte královský zákon [a] podle Písma: ‚Budeš milovat svého bližního jako sebe samého‘, [b] dobře činíte. [c]
9 Jestliže však někomu straníte, [t10] dopouštíte se hříchu a Zákon [a] vás usvědčuje [b] jako přestupníky.
10 Kdo by totiž zachoval celý Zákon, ale v jedné věci klopýtl, [a] stal by se vinným ve všech. [b]
11 Vždyť ten, kdo řekl: ‚Nezcizoložíš,‘ [a] řekl také: ‚Nezavraždíš.‘ [b] Jestliže tedy necizoložíš, ale vraždíš, stal ses přestupníkem Zákona. [c]
12 Tak mluvte a tak jednejte jako ti, kteří mají být souzeni podle zákona svobody. [a]
13 Neboť soud bez milosrdenství je pro toho, kdo neprokázal milosrdenství; [a] milosrdenství přemáhá [t11] soud.
Matouš 23 : 1 – 39
1 Tehdy [a] Ježíš promluvil k zástupům a ke svým učedníkům:
2 „Na stolci Mojžíšově usedli učitelé Zákona [a] a farizeové.
3 Proto udělejte a zachovávejte všechno, co by vám řekli, avšak podle jejich skutků nečiňte; [a] neboť mluví, ale nečiní. [b]
4 Svazují [a] těžká [a neúnosná] břemena a vkládají je lidem na ramena, ale sami jimi nechtějí hnout ani prstem.
5 A všecky své skutky dělají proto, aby je lidé viděli. [a] Rozšiřují své (modlitební řemínky) [t1] a prodlužují třásně [b] svých oděvů,
6 mají rádi přední místa [a] na hostinách a přední sedadla v synagogách,
7 pozdravy na tržištích a jsou rádi, když je lidé oslovují [t2] Rabbi [a] Rabbi.
8 Vy se však nenechte nazývat [t3] Rabbi, neboť jediný je váš Učitel, [a] vy pak všichni jste bratři. [b]
9 A nikoho nenazývejte na zemi svým Otcem, neboť jediný je váš Otec, [a] ten nebeský. [t4]
10 Ani se nenechte nazývat Vůdci, neboť váš Vůdce je jeden, Mesiáš. [a]
11 Ale největší [t5] z vás bude vaším služebníkem. [a]
12 Kdo se bude povyšovat, bude ponížen, a kdo se poníží, bude povýšen.“ [a]
13 „Běda [a] vám, učitelé Zákona a farizeové, pokrytci, [b] protože zavíráte [c] království Nebes [d] před lidmi; sami totiž nevstupujete, a (těm, kdo by chtěli vstoupit,) [t6] vstoupit nedovolujete.
14 Běda vám, učitelé Zákona a farizeové, pokrytci, protože vyjídáte domy vdov a okázale dlouho se modlíte; [a] proto vezmete těžší odsouzení.“
15 „Běda vám, učitelé Zákona a farizeové, pokrytci, protože obcházíte moře i souš, [a] abyste získali [t7] jednoho proselytu; [b] a když se jím stane, děláte z něho syna Gehenny, [c] dvakrát horšího, než jste sami.“
16 „Běda vám, slepí vůdcové! [a] Říkáte: ‚Kdo by učinil přísahu [b] při svatyni, nic to neznamená; ale kdo by učinil přísahu při zlatu svatyně, je vázán.‘
17 Blázni a slepci, co je větší: zlato, nebo svatyně, která to zlato posvětila? [t8]
18 A ‚kdo by učinil přísahu při oltáři, nic to neznamená, ale kdo by vyslovil přísahu při daru, který je na něm, je vázán.‘
19 Blázni a slepci, co je větší: dar, nebo oltář, který ten dar posvěcuje?
20 Kdo tedy přísahá při oltáři, přísahá při něm i při všem, co je na něm.
21 A kdo přísahá při svatyni, přísahá při ní i při Tom, kdo v ní přebývá. [a]
22 A kdo přísahá při nebi, přísahá při trůnu [a] Božím i při Tom, který na něm sedí.“ [b]
23 „Běda vám, učitelé Zákona a farizeové, pokrytci, protože dáváte desátky [a] z máty, [b] kopru a kmínu, ale zanedbali jste závažnější věci Zákona: právo, [c] milosrdenství [d] a věrnost. [e] Toto bylo třeba udělat a tamto nezanedbávat. [f]
24 Slepí vůdcové! Cedíte komára, ale velblouda [t9] polykáte.“
25 „Běda vám, učitelé Zákona a farizeové, pokrytci, protože čistíte číše a mísy zvnějšku, [a] ale uvnitř jsou plné chamtivosti a nezdrženlivosti. [b]
26 Slepý farizeji! Napřed vyčisti vnitřek číše [a mísy], aby se stal čistým i jejich [t10] zevnějšek.“ [a]
27 „Běda vám, učitelé Zákona a farizeové, pokrytci, protože se podobáte obíleným [t11] hrobům, které se zvenčí zdají pěkné, ale uvnitř jsou plné kostí mrtvých a veškeré nečistoty.
28 Tak i vy se navenek zdáte lidem [a] spravedliví, [b] ale uvnitř jste plni pokrytectví a bezzákonnosti.“ [t12]
29 „Běda [a] vám, učitelé Zákona a farizeové, pokrytci, protože stavíte náhrobky prorokům a zdobíte pomníky spravedlivých
30 a říkáte: ‚Kdybychom žili [t13] ve dnech svých otců, neměli bychom s nimi (na prolévání krve) [t14] proroků podíl.‘
31 Tak svědčíte [a] sami proti sobě, že jste synové [b] těch, kteří proroky zavraždili.
32 I vy naplňte [a] míru svých otců!
33 Hadi, (plemeno zmijí)! [a] Jak uniknete trestu [t15] Gehenny? [b]
34 Hle, proto já k vám posílám [a] proroky [b] a moudré [c] muže i (učitele Zákona); [t16] některé z nich zabijete a ukřižujete, některé z nich budete bičovat [d] ve svých synagogách a pronásledovat od města k městu, [e]
35 aby na vás padla [t17] všechna spravedlivá krev [a] vylévaná na zemi, od krve spravedlivého Ábela [b] až po krev Zachariáše, [c] syna Barachiášova, kterého jste zavraždili mezi svatyní a oltářem. [d]
36 Amen, pravím vám, to všechno přijde na toto pokolení.“
37 „Jeruzaléme, [a] Jeruzaléme, [t18] který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kteří jsou k tobě posláni, kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako slepice shromažďuje svá kuřata pod křídla, [b] ale nechtěli jste.
38 Hle, váš dům se vám zanechává [pustý]. [a]
39 Neboť pravím vám, od nynějška mne již neuvidíte, dokud neřeknete: ‚Požehnaný, který přichází ve jménu Pána!‘ [a]“
Kazatel 5 : 1 – 20
1 Neukvapuj [a] se v řeči a tvé srdce [b] ať nepospíchá vynést slovo před Bohem, [c] protože Bůh je na nebesích [d] a ty na zemi; proto ať jsou tvá slova nemnohá. [e]
2 Neboť s mnohým plahočením [t1] přichází sen a (hlas hlupáka s mnohými slovy.) [a]
3 Jakmile učiníš [t2] slib Bohu, neváhej ho splnit, [t3] protože nemá zalíbení v hlupácích. [v4] Co slíbíš, to splň. [a]
4 Je lepší, když neslíbíš, než když slíbíš a nesplníš. [a]
5 Nedovol svým ústům, aby sváděla tvé tělo ke hříchu, a neříkej v přítomnosti anděla, [v5] že to bylo nedopatření. [t6] Proč se má Bůh hněvat na to, co říkáš, [t7] a zničit dílo tvých rukou?
6 Vždyť při množství snů se množí i marnosti a řeči. (Ty se však [t8] boj Boha.) [a]
7 Uvidíš-li v provincii útlak [a] chudého a znásilnění [t9] (práva a spravedlnosti,) [b] nebuď [t10] tou zvůlí ohromený. [v11] Vždyť vysoce [t12] postavený střeží jiného vysoce postaveného a nad nimi jsou ještě výše postavení. [c]
8 Ale přes to všechno je země užitečná; polem [t13] je obsloužen i král. [v14]
9 Kdo miluje stříbro, [t15] stříbra se nenasytí a kdo miluje bohatství, [t16] nenasytí se výnosem. [v17] Také toto je marnost.
10 Když se rozmnožil blahobyt, byli i mnozí, kteří jej požírali. Jaký prospěch z toho měl jeho vlastník, než jen pohled svých očí?
11 Sladký spánek [a] má ten, kdo pracuje, ať bude jíst málo nebo mnoho. Hojnost nedopřává bohatému, aby se vyspal.
12 Je bolestné zlo, které jsem viděl pod sluncem: Bohatství uchované pro jeho vlastníka je mu ke zlému. [a]
13 Ono bohatství přišlo vniveč při zlém plahočení. [t18] Zplodil syna a nemá v ruce nic. [t19]
14 Jak vyšel z lůna své matky, tak se nahý vrátí, aby odešel tak, jak přišel. Ze své námahy si neodnese nic, co (by si vzal s sebou.) [t20]
15 I to je také bolestné zlo: Jak [t21] kdo přišel, tak odejde. [a] Jaký užitek [b] bude mít z toho, že se namáhá pro vítr?
16 K tomu ještě po všechny své dny [t22] jí [a] ve tmě, s mnohým hněváním, nemocí a rozhořčením.
17 Hle, co jsem já viděl dobrého: Jak krásné je (jíst a pít) [a] a užívat blaho při vší své námaze, kterou se člověk namáhá pod sluncem v počtu dnů svého života, které mu Bůh dal, neboť to je jeho podíl. [b]
18 (Když nějakému člověku dal Bůh bohatství a poklady) [a] a také mu dovolil z toho jíst, brát [t23] svůj podíl [b] a (radovat se ze své námahy;) [c] je to Boží dar. [d]
19 Nebude totiž příliš vzpomínat na dny svého života, protože Bůh zaměstnává [t24] jeho srdce radostí. [t25]
Římanům 8 : 1 – 39
1 Nyní tedy není žádného odsouzení [a] pro ty, kteří jsou v Kristu [b] Ježíši a nechodí podle těla, ale podle Ducha.
2 Vždyť zákon Ducha života v Kristu Ježíši mě [t1] osvobodil [a] od zákona hříchu [b] a smrti.
3 Neboť co bylo Zákonu nemožné, protože byl bezmocný kvůli [t2] tělu, to učinil Bůh, když poslal svého Syna v podobnosti [a] těla hříchu a jako oběť za hřích [b] a odsoudil hřích v těle,
4 aby byl požadavek [t3] Zákona naplněn v nás, kteří nechodíme podle těla, [t4] ale podle Ducha. [a]
5 Ti, kdo jsou živi podle těla, mají na mysli věci těla; [a] ale ti, kdo jsou živi podle Ducha, myslí na věci Ducha. [b]
6 Myšlení [a] těla znamená smrt, [b] myšlení [c]Ducha život [c] a pokoj. [d]
7 Myšlení těla je totiž v nepřátelství [a] vůči Bohu, neboť se nepodřizuje Božímu zákonu, ba ani nemůže.
8 Ti, kteří jsou v těle, [a] se Bohu líbit [t5] nemohou.
9 Vy však nejste v těle, ale v Duchu, pokud ve vás vskutku Duch Boží [a] přebývá. Jestliže však někdo nemá Kristova ducha, [t6] ten není jeho.
10 Je-li však Kristus ve vás, [a] je sice tělo mrtvé kvůli hříchu, ale duch [b] je živý [t7] kvůli spravedlnosti.
11 Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který vzkřísil [a] Ježíše z mrtvých, pak ten, který vzkřísil [b] Ježíše Krista z mrtvých, oživí i vaše smrtelná těla skrze svého Ducha, který ve vás přebývá.
12 Nuže tedy, bratři, [a] jsme dlužníky, [b] ale ne těla, abychom podle těla žili.
13 Jestliže žijete podle těla, je vám souzeno zemřít; jestliže však Duchem usmrcujete činy těla, budete žít.
14 Neboť všichni ti, kdo jsou vedeni [t8] Duchem Božím, jsou Boží synové. [a]
15 Nepřijali jste ducha otroctví, abyste se opět báli, [a] nýbrž přijali jste Ducha [b] synovství, [c] v němž voláme: Abba, [d] Otče!
16 Sám ten Duch (svědčí [a] spolu s naším duchem), [t9] že jsme děti Boží. [b]
17 Jsme-li však děti, jsme i dědicové [a] — dědicové Boží a spoludědicové Kristovi, pokud vskutku spolu s ním trpíme, [b] abychom spolu s ním byli také oslaveni.
18 Mám totiž za to, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, [a] která na nás má být zjevena. [b]
19 Vždyť celé tvorstvo toužebně vyhlíží [a] a očekává zjevení Božích synů [b]–
20 neboť tvorstvo bylo poddáno marnosti; [a] ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který je poddal [b] — a má naději,
21 že i ono [t10] samo bude vysvobozeno z otroctví zániku do slavné svobody [t11] Božích dětí. [a]
22 Víme [a] přece, že celé tvorstvo až dodnes společně sténá a pracuje k porodu.
23 A nejen to, ale i my, kteří máme prvotiny [c]Ducha, [a] sami v sobě sténáme, [b] očekávajíce synovství, [c] to jest vykoupení [d] svého těla.
24 (V té naději) [t12] jsme byli zachráněni; naděje však, kterou [t13] je vidět, není naděje. Kdo něco vidí, (proč by v to ještě doufal)? [t14]
25 Ale doufáme-li v to, co nevidíme, očekáváme to s vytrvalostí. [a]
26 A stejně tak i Duch se spolu s námi ujímá naší slabosti. Vždyť my nevíme, jak a za co se máme modlit, ale sám ten Duch se [za nás] přimlouvá [a] vzdechy, [b] (které nelze vyjádřit slovy). [t15]
27 A ten, který zkoumá srdce, [a] ví, jaké je myšlení Ducha, totiž že se podle Boha [t16] přimlouvá za svaté. [b]
28 Víme, že těm, kteří milují [a] [c]Boha, (všechny věci spolu působí k dobrému,) [t17] těm, kdo jsou povoláni [b] podle jeho předsevzetí. [c]
29 Neboť ty, které předem poznal, [t18] také předem určil, [a] aby byli připodobněni obrazu [b] jeho Syna, tak aby on byl prvorozený [c] mezi mnoha bratřími; [d]
30 které předem určil, ty také povolal; [a] a které povolal, ty také ospravedlnil, [b] a které ospravedlnil, ty také oslavil.
31 Co tedy k tomu řekneme? [a] Je-li Bůh pro nás, [t19] kdo je proti nám?
32 On [t20] neušetřil [a] vlastního Syna, ale za nás za všecky ho vydal. [b] Jak by nám spolu s ním nedaroval [c] všechno?
33 Kdo bude žalovat [a] na Boží vyvolené? [b] Vždyť Bůh je ten, kdo ospravedlňuje! [c]
34 Kdo je ten, který je odsoudí? [a] Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel [b] a byl i vzkříšen z mrtvých, je na pravici [c]Boží [c] a přimlouvá [d] se za nás!
35 Kdo nás odloučí od Kristovy lásky? [a] Soužení [b] nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, nahota, [c] nebezpečí nebo meč? [d]
36 Jak je napsáno: ‚Celý den jsme pro tebe (vydáváni na smrt), [t21] (pokládají nás) [t22] za ovce určené na porážku.‘ [a]
37 Ale v tomto všem dokonale vítězíme [a] skrze toho, který si nás zamiloval. [b]
38 Jsem přesvědčen, [a] že ani smrt ani život, [b] ani andělé [c] ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani moci,
39 ani výšina ani hlubina, ani žádné jiné stvoření nás nebude moci odloučit od Boží lásky, [a] která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.
2. Timoteovi 4 : 3
3 Neboť přijde doba, [a] kdy lidé nesnesou zdravé učení, [b] nýbrž si podle vlastních žádostí [c] budou shromažďovat [t4] učitele, [d] (aby jim říkali, co je jim příjemné); [t5]
Leave a Reply