Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví joshua
Jozue 1 : 1 – 18
1 I stalo se po smrti [a] Mojžíše, otroka [t1] Hospodinova, že Hospodin řekl Jozuovi, synu Núnovu, [b] služebníku [v2] Mojžíšovu:
2 Mojžíš, můj otrok, zemřel. [a] Nyní tedy vstaň, přejdi tento Jordán, ty a všechen tento lid, do země, kterou jim, synům Izraele, dávám.
3 Každé místo, na které šlápne [a] vaše chodidlo, [b] jsem vám dal, jak jsem to prohlásil před Mojžíšem.
4 Od pustiny a tohoto Libanonu až k veliké řece, řece Eufratu, [a] celá (země Chetejců) [v3] až k Velikému [t4] moři na západ slunce bude vaším územím.
5 Nikdo se proti tobě nepostaví [a] po všechny dny tvého života. Jako jsem byl s Mojžíšem, budu i s tebou. [b] Nenechám tě klesnout ani tě neopustím. [c]
6 (Posilni se a buď odvážný,) [a] protože ty dáš [t5] lidu do dědictví tuto zemi, o které jsem [b] přísahal jejich otcům, [c] že jim ji dám.
7 Hlavně se posilni a buď velmi odvážný, (abys zachovával a plnil celý zákon,) [t6] jak ti přikázal Mojžíš, můj otrok. Neodvrať [a] se od něj napravo ani nalevo, abys (rozumně jednal) [t7] všude, kam půjdeš.
8 (Kniha tohoto zákona [a] ať se nevzdálí od tvých úst.) [v8] (Budeš nad [t9] ním rozjímat ve dne i v noci,) [b] (abys zachovával a konal všechno,) [t10] co je v něm zapsáno, protože tehdy (dosáhneš na své cestě [c] úspěchu) [t11] a tehdy budeš rozumně jednat.
9 Vždyť jsem ti přikázal: Posilni se a buď odvážný, neměj strach [a] a neděs [b] se, protože Hospodin, tvůj Bůh, bude s tebou (všude, kam) [t12] půjdeš.
10 Poté Jozue přikázal správcům [a] lidu:
11 Projděte středem tábora a přikažte lidu: Připravte si zásobu potravin, [a] protože za tři dny budete procházet tímto Jordánem, abyste šli obsadit zemi, kterou vám Hospodin, váš Bůh, dává, abyste ji obsadili.
12 Rúbenovcům, Gádovcům a polovině kmene Manasesova pak Jozue řekl:
13 Vzpomeňte si na slovo, které vám přikázal [a] Mojžíš, otrok Hospodinův: Hospodin, váš Bůh, vám dopřává odpočinutí [b] a dá vám tuto zemi.
14 Vaše ženy, vaše malé děti [a] a vaše stáda zůstanou v zemi, kterou vám dal Mojžíš na druhé straně [v13] Jordánu a vy, všichni (udatní hrdinové,) [b] projdete sešikováni [t14] před svými bratry a pomůžete jim,
15 dokud Hospodin nedá odpočinek vašim bratrům tak jako vám a dokud neobsadí také oni zemi, kterou jim dává Hospodin, váš Bůh. Potom se navrátíte do země, kterou jste obsadili vy, a obsadíte, co vám Mojžíš, otrok Hospodinův, dal na druhé straně Jordánu na východu slunce.
16 Nato Jozuovi odpověděli: Vykonáme vše, jak jsi nám přikázal, a do všeho, do čeho nás pošleš, půjdeme.
17 Budeme tě poslouchat, (stejně jako) [t15] jsme poslouchali Mojžíše; jenom ať je Hospodin, tvůj Bůh, s tebou, tak jako [a] byl s Mojžíšem.
18 Každý, kdo se bude vzpírat [a] tvým příkazům a neuposlechne tvá slova ve všem, co mu přikážeš, bude usmrcen. [b] Hlavně se posilni a buď odvážný.
Jozue 18 : 1 – 28
1 Pak se shromáždili do Šíla, celá obec synů Izraele, postavili tam stan [a] setkávání a země byla před nimi podmaněna.
2 Mezi syny Izraele však zbylo sedm kmenů, kterým nepřidělili jejich dědictví.
3 Tu řekl Jozue synům Izraele: (Jak dlouho) [t1] budete otálet, [t2] než půjdete obsadit zemi, kterou vám dal Hospodin, Bůh vašich otců?
4 Určete si tři muže za každý kmen, abych je mohl poslat. Ať povstanou, projdou skrze zemi, sepíšou o ní zápis podle svého dědictví a přijdou ke mně.
5 Pak si ji rozdělí na sedm dílů. Juda zůstane na svém území od jihu a dům Josefův zůstane na svém území od severu.
6 Vy rozepíšete tu zemi na sedm dílů a přinesete zápis sem ke mně. Já pro vás vrhnu [t3] los zde před Hospodinem, naším Bohem.
7 Lévijci totiž nemají mezi [t4] vámi podíl, protože jeho dědictvím je Hospodinovo kněžství. Gád, Rúben a polovina kmene Manasesova přijali své dědictví na druhé straně Jordánu na východě, které jim dal Mojžíš, otrok Hospodinův.
8 Ti muži povstali a šli. Jozue přikázal těm, kdo odcházeli, aby rozepsali zemi: Jděte, projděte zemí, sepište o ní zápis a vraťte se ke mně. Hodím vám los před Hospodinem tady v Šílu.
9 Muži tedy šli, procházeli skrze zemi a rozepsali ji do listiny podle měst po sedmi dílech. Potom přišli k Jozuovi do tábora v Šílu.
10 Jozue jim v Šílu hodil los před Hospodinem. Jozue tam synům Izraele rozdělil zemi podle jejich podílů.
11 I zvedl se los pokolení synů Benjamínových pro jejich čeledi a území [t5] jejich losu vyšlo mezi syny Judovými a syny Josefovými.
12 Připadla jim hranice na severní straně od Jordánu; hranice pak stoupá od severu k jerišskému hřebeni, dále [t6] do pohoří na západ a její výběžky dosahují k betávenské pustině.
13 Odtud prochází hranice k Lúzu, k úbočí na jih od Lúzu, což je Bét-el; pak [t7] sestupuje k Atarót-adaru proti [t8] hoře, která je na jih od Dolního Bét-chorónu.
14 Hranice dále zabočuje a stáčí se na západní straně k jihu od hory, která je směrem k Bét-chorónu na jih, a její výběžky dosahují [t9] ke Kirjat-baalu, což je Kirjat-jearím, město synů Judových. Toto je západní strana.
15 Jižní [t10] strana se potom rozkládá od okraje Kirjat-jearímu, hranice vybíhá na západ a dále vybíhá k prameni vod Neftóachu.
16 Potom hranice sestupuje k okraji hory, která leží směrem k údolí Hinómova syna, které je v údolí Refájců na severu, pak sestupuje Hinómovým údolím k jebúsejskému hřebeni na jih a sestupuje k Én-rogelu.
17 Zabočuje od severu a vybíhá k Én-šemeši, dále vybíhá ke Gelílótu, který je proti Adumímskému svahu, a sestupuje ke kameni Bohana, syna Rúbenova.
18 Prochází k úbočí naproti Arabě na sever a sestupuje do Araby.
19 Potom hranice prochází k úbočí Bét-chogly na sever a výběžky [t11] hranice dosahují [t12] k severnímu jazyku [t13] Solného [t14] moře u jordánského břehu na jihu. Toto je jižní hranice.
20 A Jordán jej ohraničuje na východní straně. Toto je dědictví synů Benjamínových pro jejich čeledi podle svých hranic kolem dokola.
21 Pokolení synů Benjamínových a jejich čeledím pak připadla města: Jericho, Bét-chogla a Emek-kesis,
22 Bét-araba, Semárajim a Bét-el,
23 Avím, Para a Ofra,
24 Kefar-amóní, Ofní a Geba; dvanáct měst a jejich dvorce.
25 Gibeón, Ráma a Beerót,
26 Mispa, Kefíra a Mósa,
27 Rekem, Jirpeel a Tarala,
28 Sela-elef, Jebús, což je Jeruzalém, Gibea a Kirjat; čtrnáct měst a jejich dvorce. Toto je dědictví synů Benjamínových pro jejich čeledi.
Jozue 5 : 1 – 15
1 I stalo se, jakmile uslyšeli všichni emorejští králové, kteří sídlili na západě [t1] na druhé straně Jordánu, [a] a všichni králové kenaanští, kteří sídlili u moře, o tom, jak Hospodin nechal vyschnout jordánské vody před syny Izraele, dokud neprošli, že se jejich srdce rozplynulo [b] a před syny Izraele už (byli bez dechu.) [t2]
2 V onen čas řekl Hospodin Jozuovi: Zhotov si pazourkové nože [t3] a znovu, [a] podruhé, obřež syny Izraele.
3 Jozue si tedy zhotovil pazourkové nože a syny Izraele obřezal u Návrší předkožek.
4 A toto je důvod, proč je Jozue obřezal: Všechen lid, který vyšel z Egypta, ti, kdo byli mužského pohlaví, všichni bojovníci, zemřeli v pustině na cestě po svém vyjití z Egypta.
5 Neboť všichni v tom lidu, který vyšel, byli obřezáni, ale všechen lid zrozený v pustině na cestě, potom, co vyšli z Egypta, ti nebyli obřezáni.
6 Synové Izraele totiž po pustině chodili čtyřicet let, až i vymřel [t4] celý ten národ, bojovníci, kteří vyšli z Egypta, kteří neuposlechli Hospodina, a jimž se Hospodin zapřísahal, že jim nedovolí spatřit zemi, o níž Hospodin přísahal jejich otcům, že nám ji dá, zemi oplývající [a] mlékem a medem.
7 Dal ale povstat jejich synům namísto nich. Ty Jozue obřezal; byli totiž neobřezaní, protože je cestou neobřezávali.
8 I stalo se, jakmile byl všechen národ hotov s obřezáváním, že zůstali (na svém místě) [t5] v táboře, dokud se nezotavili. [t6]
9 Tu řekl Hospodin Jozuovi: Dnes jsem od vás odvalil egyptskou potupu. [a] A nazval [t7] ono místo jménem Gilgál [t8] až do tohoto dne.
10 Synové Izraele tedy tábořili v Gilgálu a čtrnáctého dne v měsíci slavili večer Velikonoce na jerišských stepích.
11 Od druhého dne Velikonoc jedli z výtěžku země nekvašené chleby a pražené zrní, právě [t9] tohoto dne.
12 Od druhého dne přestala i mana, [a] když jedli z výtěžku té země. Synové Izraele už neměli manu, ale v onom roce jedli z úrody kenaanské země.
13 I stalo se, když byl Jozue u [t10] Jericha, že pozvedl své oči, rozhlédl se a hle, naproti [t11] němu stojí muž a v ruce má tasený meč. Jozue šel k němu a zeptal se ho: Jsi s námi, nebo s našimi protivníky?
14 On řekl: Ne. Jsem přece velitel Hospodinova zástupu. Právě jsem přišel. Nato Jozue padl tváří k zemi [a] a klaněl [b] se. Zeptal se ho: Co můj Pán promluví ke svému otroku?
15 Velitel Hospodinova zástupu Jozuovi odpověděl: Zuj si z nohou sandály, neboť místo, na němž stojíš, je svaté. A Jozue tak učinil.
Numeri 13 : 8
8 za pokolení Efrajimovo Hóšea, [a] syn Núnův;
Numeri 14 : 6 – 10
6 Jozue, syn Núnův, a Káleb, syn Jefunův, z těch kteří prozkoumali zemi, roztrhli [t5] svá roucha
7 a říkali celé pospolitosti synů Izraele: Země, kterou jsme prošli, abychom ji prozkoumali, je převelice [v6] dobrá země.
8 Jestliže v nás Hospodin najde zalíbení, [a] přivede nás do této země a dá nám ji — zemi, která oplývá [b] mlékem a medem.
9 Jenom se nebouřete proti [a] Hospodinu! A lidu té země se nebojte, vždyť jsou pro nás jako chleba. Jejich ochrana [t7] od nich odstoupila, ale s námi je Hospodin, [b] nebojte se jich!
10 Když celá pospolitost říkala, že (na ně budou házet kamení,) [t8] všem synům Izraele se u [t9] stanu setkávání ukázala Hospodinova sláva. [a]
Jeremiáš 1 : 5
5 Dříve, nežli jsem tě [a] utvořil v nitru, [t8] znal [t9] jsem tě a dříve, nežli jsi vyšel z lůna [b] matky, posvětil jsem tě a dal [t10] jsem tě za proroka národům. [c]
Žalmy 1 : 1 – 6
1 Blahoslavený [v1] je muž, který nežije [t2] podle rady [t3] ničemů, na cestě hříšníků [a] se nezastaví a (v zasedání [v4] posměvačů [b] neusedne,) [t5]
2 ale oblíbil si [t6] Hospodinův zákon, [a] nad jeho zákonem rozjímá [t7] (ve dne i v) [b] noci.
3 Bude jako strom [a] zasazený u (přívodů vody,) [t8] který ve svůj čas přináší ovoce a listí mu neopadává [t9] a vše, co dělá, se daří. [t10]
4 Ne tak [t11] ničemové. Ti jsou jako plevy [a] odvívané [t12] větrem.
5 Proto ničemové na soudu neobstojí, [a] ani hříšníci v shromáždění [b] spravedlivých. [c]
6 Cestu spravedlivých totiž Hospodin zná, [t13] cesta ničemů [v14] se ztrácí. [t15]
Rut 1 : 1 – 22
1 I stalo se za dnů, kdy soudili [a] soudcové [b] a v zemi nastal hlad, [c] že jeden muž odešel z judského Betléma, [v1] aby pobýval jako cizinec [t2] na moábských polích [t3] — on, jeho žena i jeho dva synové.
2 Jméno toho muže bylo Elímelek, [v4] jméno jeho ženy Noemi [a] a jména jeho dvou synů Machlón [v5] a Kiljón, [v6] Efratejci [v7] z judského Betléma. Přišli na moábská pole a přebývali tam.
3 Potom Elímelek, Noemin muž, zemřel a ona zůstala sama se svými dvěma syny.
4 Ti si vzali [t8] moábské ženy (jméno jedné bylo Orpa a jméno té druhé Rút) a pobývali tam asi deset let.
5 Pak zemřeli dokonce i ti dva, Machlón a Kiljón, a tak ta žena zůstala sama bez svých dvou dětí [v9] a bez svého muže.
6 Tu povstala ona i její snachy a navrátila se z moábských polí. V moábské krajině [t10] se totiž doslechla, že Hospodin navštívil [a] svůj lid, (aby mu dal chléb.) [v11]
7 Odešla z toho místa, kde přebývala, a její dvě snachy s ní. Vydaly se na cestu zpět [t12] do judské země.
8 Tehdy řekla Noemi svým dvěma snachám: Jděte, vraťte se každá [t13] do domu své matky. Ať vám Hospodin prokáže [t14] milosrdenství, [a] podobně jako jste vy jednaly s těmi, kdo zemřeli, i se mnou.
9 Hospodin vám dá, abyste nalezly odpočinutí každá [t13] v domě svého muže. A políbila je. Ony (pozvedly svůj hlas a rozplakaly se.) [a]
10 Řekly jí: Přece se spolu s tebou vrátíme ke tvému lidu.
11 Ale Noemi odpověděla: Vraťte se moje dcery. Proč byste chodily se mnou? Cožpak se mi znovu objeví v lůně synové a budou vám dáni za muže?
12 Vraťte se moje dcery, jděte, protože už jsem stará. Nejsem na vdávání. I kdybych si namlouvala: Mám naději a dokonce (se této noci vdala) [t15] a navíc bych zplodila syny,
13 zdali proto budete trpělivě čekat až do doby, kdy vyrostou? Cožpak se kvůli tomu budete zdráhat vdát? Ne, moje dcery, vždyť (je mi tuze hořko, více než vám,) [t16] protože na mě dopadla Hospodinova ruka. [a]
14 Ony nato (pozvedly svůj hlas a znovu se rozplakaly.) [a] Orpa svou tchýni políbila, ale Rút (k ní přilnula.) [t17]
15 Ta řekla: Hle, tvá švagrová se obrátila ke svému lidu a ke svým bohům. [t18] Obrať se i ty za svou švagrovou.
16 Avšak Rút odpověděla: (Nenaléhej na mě,) [t19] abych tě opustila a odvrátila se od cesty za tebou, protože (kam půjdeš, půjdu i já, a kde zůstaneš,) [t20] zůstanu také; tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem.
17 Kde zemřeš, zemřu já a tam budu pohřbena. Ať mi tak učiní [a] Hospodin a ještě přidá, že jedině smrt (mě od tebe oddělí.) [t21]
18 Noemi viděla, že je odhodlaná jít s ní, a přestala ji přemlouvat.
19 Tak šly obě dvě, až přišly do Betléma. I stalo se, jakmile přišly do Betléma, že se kvůli nim shluklo celé to město a ženy řekly: Není tohle Noemi?
20 Ona jim však odpověděla: Nenazývejte mě Noemi. [t22] Nazývejte mě Mara, [t23] protože mi Všemohoucí způsobil velikou hořkost.
21 Já jsem odešla plná a Hospodin mě přivedl [t24] zpět prázdnou. [a] Proč mě nazýváte Noemi, když Hospodin svědčí [t25] proti mně a Všemohoucí se mnou zle jedná?
22 A tak se Noemi vrátila a s ní se vrátila její snacha, Moábka Rút, z moábských polí. Přišly do Betléma na počátku [a] sklizně ječmene. [b]
Ezechiel 38 : 22
22 Vykonám nad ním soud skrze mor a krveprolití. [a] (Přívalový déšť a krupobití kamenů, [b] (oheň a síru) [c] sešlu na něho a na jeho šiky i na mnohé národy, které jsou s ním.) [v24]
Leave a Reply