Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví Ježíši milosrdenství
Jan 12 : 1 – 50
1 Šest [a] dní před velikonocemi [t1] přišel Ježíš do Betanie, [b] kde byl Lazar, [ten, který zemřel a] jehož Ježíš probudil z mrtvých. [c]
2 Připravili mu tam večeři. [a] Marta je obsluhovala a Lazar byl jeden z těch, kteří s ním stolovali. [b]
3 Tu Marie vzala libru [v2] velmi drahého pravého [t3] nardového oleje, [a] pomazala Ježíšovi nohy a otřela mu je [t4] svými vlasy; dům se naplnil vůní toho oleje.
4 Juda Šimonův, Iškariotský, [a] jeden z jeho učedníků, který jej měl zradit, [t5] [b] řekl:
5 „Proč nebyl tento olej prodán za tři sta denárů [a] a ty dány chudým?“ [b]
6 To řekl ne proto, že by mu záleželo na chudých, ale protože byl zloděj; měl pokladnici [a] a bral z toho, co se do ní dávalo. [b]
7 Ježíš řekl: „Nech ji. (Ať jej zachová) [t6] ke dni mé přípravy k pohřbu. [a]
8 Vždyť chudé máte vždycky s sebou, [a] ale mne nemáte vždycky.“
9 Velký zástup [a] Židů se dověděl, že tam je; a přišli nejen kvůli Ježíšovi, ale také proto, aby uviděli Lazara, kterého probudil z mrtvých.
10 Velekněží se rozhodli, že zabijí i Lazara,
11 protože mnozí [a] z Židů kvůli němu odcházeli a věřili [b] v Ježíše.
12 Nazítří [a] uslyšel velký zástup lidí, kteří přišli na svátky, [b] že Ježíš přichází do Jeruzaléma.
13 Vzali palmové [v7] ratolesti, vyšli mu vstříc a volali: „Hosanna, [a] požehnaný, jenž přichází ve jménu Pána, [b] král Izraele.“
14 Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je napsáno:
15 ‚Neboj se, dcero Siónská, hle, tvůj král přichází, sedě na oslátku.‘ [a]
16 Jeho učedníci si to nejprve neuvědomili, [a] ale když byl Ježíš oslaven, [b] tehdy si vzpomněli, [c] že to bylo o něm napsáno a že mu to učinili.
17 Zástup, [a] který s ním byl, když zavolal Lazara z hrobu a probudil ho z mrtvých, o tom vydával svědectví.
18 Proto mu také vyšel zástup naproti, neboť uslyšel, že učinil toto znamení. [a]
19 Farizeové si řekli: „Vidíte, že nic nezmůžete. Hle, celý svět [a] jde [t8] za ním!“
20 Někteří z těch, kteří vystoupili do Jeruzaléma, aby se o tomto svátku [a] poklonili [b] Bohu, byli Řekové. [c]
21 Ti přišli k Filipovi, který byl z galilejské Betsaidy, [a] a žádali ho: „Pane, chceme [b] vidět [c] Ježíše!“
22 Filip šel a řekl to Ondřejovi. Ondřej a Filip šli a řekli to Ježíšovi.
23 Ježíš jim řekl: „Přišla hodina, [a] aby byl oslaven Syn člověka.
24 Amen, amen, pravím vám: Jestliže pšeničné zrno, které padlo do země, nezemře, [a] zůstává samo. Zemře-li však, přináší mnohý užitek.
25 Kdo má rád svou duši, [a] hubí ji; kdo nenávidí [b] svou duši v tomto světě, uchrání ji k životu věčnému.
26 Jestliže mi někdo slouží, ať mne následuje, [a] a kde jsem já, [b] tam bude i můj služebník. Kdo mi slouží, toho poctí [c] Otec.“
27 „Nyní je má duše [a] rozrušena. [b] Co mám říci? ‚Otče, [c] zachraň mne od této hodiny‘? Vždyť proto jsem přišel [d] k této hodině.
28 Otče, oslav své jméno!“ Z nebe (se ozval) [t9] hlas: [a] „Oslavil jsem a ještě oslavím.“
29 Zástup, který tam stál a uslyšel to, říkal: ‚Zahřmělo.‘ Jiní říkali: ‚Anděl [a] k němu promluvil.‘
30 Ježíš řekl: „Ten hlas se neozval [t10] kvůli mně, ale kvůli [a] vám.
31 Nyní je soud [a] nad tímto světem, nyní bude (vládce tohoto světa) [b] vyvržen ven.
32 A já, až budu vyvýšen [a] ze země, přitáhnu [b] všechny [t11] k sobě.“
33 Těmito slovy naznačoval, jakou smrtí má [t12] zemřít. [a]
34 Zástup mu odpověděl: „My jsme slyšeli ze Zákona, [a] že Mesiáš [b] zůstává (na věčnost). [c] Jak ty můžeš říkat, že Syn člověka musí být vyvýšen? Kdo je tento Syn člověka?“
35 Ježíš jim tedy řekl: „Ještě krátký čas [a] je světlo mezi [t13] vámi. Choďte, [b] dokud máte světlo, aby vás nezastihla tma; kdo chodí ve tmě, [c] neví, kam jde.
36 Dokud máte světlo, věřte [a] v to světlo, abyste se stali syny světla.“ [b] To Ježíš pověděl, odešel a skryl [c] se před nimi.
37 Ačkoli před nimi učinil taková znamení, nevěřili [a] v něho;
38 (a tak) [t14] se naplnilo slovo, které řekl prorok Izaiáš: ‚Pane, kdo uvěřil naší zvěsti? A komu byla zjevena [a] Pánova paže? [t15]‘ [b]
39 Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš také řekl:
40 ‚Oslepil jejich oči a zatvrdil jejich srdce, aby očima neuviděli a srdcem neporozuměli, neobrátili se, a já je neuzdravil.‘ [a]
41 To řekl Izaiáš, protože [t16] spatřil jeho slávu [a] a mluvil o něm. [b]
42 Přece však i mnozí [a] z vůdců v něho uvěřili, [b] ale kvůli farizeům se k němu nepřiznávali, aby nebyli vyloučeni [c] ze synagogy.
43 Zamilovali si lidskou slávu [a] víc než slávu Boží.
44 Ježíš zvolal: „Kdo věří ve mne, ne ve mne věří, ale v toho, kdo mne poslal. [a]
45 A kdo vidí mne, vidí toho, kdo mne poslal.
46 Já jsem přišel na svět jako světlo, [a] aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.
47 A jestli někdo uslyší má slova, a nezachová [t17] je, já ho nesoudím. Nepřišel jsem, abych svět soudil, ale abych svět zachránil. [a]
48 Kdo mne odmítá a nepřijímá [a] moje slova, má svého soudce. Slovo, které jsem pověděl, to ho bude soudit v poslední den.
49 Neboť já jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mne poslal, ten mi dal příkaz, co mám říci a co promluvit.
50 A vím, že jeho [t18] přikázání je věčný život. [a] Co tedy já mluvím, mluvím tak, jak mi pověděl Otec.“
Židům 12 : 1 – 29
1 Proto i my, majíce (kolem sebe) [t1] tak veliký oblak svědků, odložme [a] veškerou zátěž a hřích snadno nás ovíjející [t2] a s vytrvalostí [b] běžme [c] závod, který je (před námi), [t3]
2 upřeně hledíce k původci [t4] a dokonavateli víry [a] Ježíši, který pro [t5] radost, která byla před ním, podstoupil kříž, [b] pohrdnuv hanbou, [c] a sedí po pravici [d] [c]Božího trůnu.
3 (Pomyslete na) [t6] toho, který snesl [a] od hříšníků proti sobě takový odpor, [b] abyste neochabovali, [c] umdlévajíce ve svých duších.
4 Ještě jste se až do krve nevzepřeli v boji proti hříchu.
5 A zapomněli jste na napomenutí, [t7] které vám praví jako synům: [t8] ‚Můj synu, nepodceňuj Pánovu výchovu, [t9] ani neochabuj, [a] když jsi od něho kárán;
6 neboť koho Pán miluje, [a] toho vychovává, [t10] a švihá každého, koho přijímá [t11] za syna.‘ [b]
7 (Snášejte to ke [t12] své výchově), [t13] Bůh s vámi zachází jako se syny. [a] Neboť [je] nějaký syn, jehož by otec nevychovával? [t10]
8 Jste-li však bez výchovy, jíž se stali účastni všichni, potom jste nemanželské děti, a ne synové.
9 Také v našich tělesných otcích jsme měli vychovatele a měli jsme je v úctě. [a] Nebudeme mnohem více poddáni Otci duchů, [b] (abychom žili)? [t14]
10 Vždyť oni vskutku na krátký čas [t15] vychovávali, jak jim připadalo správné, on však k užitku, abychom dostali podíl na jeho svatosti. [a]
11 Každá výchova [t9] se ovšem v tu chvíli [a] nezdá být radostná, ale krušná; potom však vydává pokojné [b] ovoce spravedlnosti těm, kteří jsou jí vycvičeni. [c]
12 Proto napravte umdlené ruce a zchromlá kolena [a]
13 a čiňte přímé stezky pro své nohy, [a] aby se to, co je chromé, nevyvrátilo, ale naopak aby se uzdravilo. [b]
14 Usilujte [a] o pokoj se všemi a o posvěcení, [b] bez něhož nikdo neuvidí [c] Pána.
15 Dbejte na to, aby se někdo nepřipravoval o [c]Boží milost, [a] aby vás netrápil nějaký vzhůru rostoucí kořen [b] hořkosti a aby skrze něj nebyli poskvrněni [c] mnozí.
16 Ať nikdo není smilník [a] nebo bezbožný [t16] člověk jako Ezau, který prodal své prvorozenství za jediný pokrm. [b]
17 Neboť víte, že když později chtěl zdědit požehnání, i když je se slzami usilovně hledal, [a] byl odmítnut, neboť nenalezl místo pro pokání.
18 Neboť jste nepřistoupili k hmatatelné hoře [a] a k planoucímu [b] ohni a k temnotě a k mrákotě a vichru
19 a k zvuku polnice [a] a takovému hlasu slov, že ti, kdo ho uslyšeli, prosili, [t17] aby k nim nebylo (více mluveno), [t18]
20 neboť nemohli snést to, co bylo přikazováno: ‚I kdyby se zvíře dotklo té hory, bude ukamenováno,‘ [a]
21 a tak strašná byla ta podívaná, [t19] že Mojžíš řekl: ‚Jsem zděšen [a] a třesu se.‘
22 Ale přistoupili jste k hoře Siónu a k městu [a] živého [b] Boha, nebeskému Jeruzalému, [c] a k desetitisícům andělů, [d] k slavnostnímu shromáždění
23 a k církvi prvorozených, kteří jsou zapsáni v nebesích, [a] a k Bohu, soudci [b] všech, a k duchům spravedlivých, kteří jsou učiněni dokonalými,
24 a k prostředníku [a] nové smlouvy Ježíšovi, a ke krvi pokropení, [b] která mluví [c] lépe než Ábel. [t20]
25 Hleďte, [a] ať neodmítnete [t21] toho, kdo mluví. [b] Neboť jestliže neunikli [c] oni, když odmítli [t21] toho, který k nim promlouval na zemi, tím spíše neunikneme my, odvrátíme-li se od toho, kdo mluví z nebes.
26 Jeho hlas tehdy zatřásl zemí, a nyní zaslíbil řka: ‚Já ještě jednou zatřesu‘ nejenom ‚zemí‘, ale i ‚nebem‘. [a]
27 Ono ‚ještě jednou‘ ukazuje na proměnu [t22] těch věcí, (jimiž lze otřást), [t23] neboť jsou učiněné, aby zůstaly ty věci, (jež jsou neotřesitelné). [t24]
28 Projevujme [t25] proto vděčnost, [t26] že přijímáme neotřesitelné království, (a s ní) [t27] přinášejme Bohu jemu příjemnou [a] službu s uctivostí a bázní.
29 Neboť náš Bůh je oheň stravující. [a]
Jan 8 : 1 – 59
1 Ježíš však odešel na Olivovou horu. [a]
2 A časně ráno [a] přišel opět do chrámu a všechen lid přicházel k němu; posadil [b] se a začal je vyučovat.
3 Tu [k němu] učitelé Zákona a farizeové [a] přivedli ženu, přistiženou při cizoložství; postavili ji doprostřed
4 a řekli mu: „Učiteli, tato žena byla přistižena při činu cizoložství.
5 V Zákoně nám Mojžíš [a] přikázal takové kamenovat. [b] Co říkáš ty?“
6 Těmi slovy ho zkoušeli, [t1] aby ho mohli obžalovat. [a] Ježíš se však sklonil dolů a psal prstem po zemi.
7 Když se ho nepřestávali ptát, vzpřímil [a] se a řekl jim: „Kdo [b] z vás je bez hříchu, ať na ni první [c] hodí kámen.“
8 A opět se sklonil a psal po zemi.
9 Když to uslyšeli, (vytráceli se) [t2] jeden po druhém, zahanbeni ve (svém) svědomí, starší nejprve, až tam zůstal on sám a žena, která byla uprostřed.
10 Ježíš se vzpřímil a [t3] řekl jí: „Ženo, kde jsou tvoji žalobci? Nikdo tě neodsoudil?“
11 Ona řekla: „Nikdo, Pane.“ Ježíš řekl: „Ani já tě neodsuzuji. [a] Jdi a (od této chvíle) [t4] již nehřeš.“ [b]
12 Ježíš k nim opět promluvil: „Já jsem [a] světlo [b] světa. Kdo mne následuje, [c] nebude chodit [d] ve tmě, ale bude mít [t5] světlo [e] života.“ [t6]
13 Farizeové [a] mu řekli: „Ty svědčíš sám o sobě; tvé svědectví není pravé. [t7]“
14 Ježíš jim odpověděl: „I když svědčím sám o sobě, mé svědectví je pravé, [t7] protože vím, odkud jsem přišel [a] a kam jdu. [b] Vy nevíte, [c] odkud přicházím ani kam jdu.
15 Vy soudíte podle těla; [t8] já nesoudím nikoho.
16 Jestliže já přece soudím, [a] můj soud je pravdivý, protože nejsem sám, ale jsem já a ten, který mne poslal, [b] Otec.
17 A ve vašem Zákoně [a] je napsáno, že svědectví dvou [b] osob [t9] je pravé.
18 Jsem to já, kdo svědčí o sobě, a svědčí o mně také ten, který mne poslal, Otec.“
19 Řekli mu: „Kde je tvůj Otec?“ Ježíš odpověděl: „Neznáte [a] ani mne ani mého Otce; kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce.“
20 Tato slova řekl u pokladnice, [a] když učil [b] v chrámě. A nikdo ho nezajal, protože ještě nepřišla jeho hodina. [c]
21 [Ježíš] jim opět řekl: „Já odcházím; budete mne hledat, [a] ale zemřete ve svém hříchu. [b] Kam já odcházím, tam vy přijít nemůžete.“
22 Židé říkali: „Chce se snad zabít, že říká: ‚Kam já odcházím, tam vy přijít nemůžete‘?“
23 I říkal jim: „Vy jste zdola, já jsem shůry. [a] Vy jste z tohoto světa, [b] já nejsem z tohoto světa. [c]
24 Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších. Jestliže neuvěříte, že (Já jsem), [v10] zemřete ve svých hříších.“
25 Říkali mu: „Kdo jsi ty?“ Ježíš jim řekl: „(Co vám od počátku říkám.) [t11]
26 Mnoho mám o vás [t12] mluvit a soudit; ale ten, který mne poslal, je pravdivý, a já mluvím ve světě to, co jsem slyšel od něho.“ [a]
27 Nepoznali, že k nim mluvil o Otci.
28 Ježíš [jim] řekl: „Až vyvýšíte [a] Syna člověka, tehdy poznáte, že (Já jsem) [v10] a že sám od sebe nečiním nic, ale mluvím tak, [t13] jak mě naučil [můj] Otec.
29 A ten, kdo mne poslal, je se mnou; [a] nezanechal mne samotného, protože já stále činím [b] to, co se jemu líbí.“ [c]
30 Když toto mluvil, mnozí v něho uvěřili. [a]
31 Ježíš říkal Židům, kteří mu uvěřili: „Zůstanete-li [a] v mém slovu, [b] jste opravdu mými učedníky.
32 Poznáte pravdu [a] a pravda vás vysvobodí.“ [b]
33 Odpověděli mu: „Jsme potomci [t14] Abrahamovi [a] a nikdy jsme nebyli ničími otroky. Jak můžeš říkat, že se staneme svobodnými?“
34 Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo činí hřích, je otrokem [a] hříchu.
35 A otrok [a] nezůstává v domě navždy; [b] navždy zůstává syn. [c]
36 Jestliže vás tedy Syn vysvobodí, budete vskutku svobodní.
37 Vím, že jste potomci [t14] Abrahamovi, ale usilujete mne zabít, [a] protože mé slovo nemá ve [t15] vás místo.
38 Já mluvím o tom, co jsem viděl u [svého] Otce, a vy činíte to, co jste slyšeli [t16] u [vašeho] otce.“
39 Odpověděli mu: „Náš otec je Abraham.“ [a] Ježíš jim řekl: „(Kdybyste byli Abrahamovy děti, činili byste) [t17] Abrahamovy skutky.
40 Nyní mne usilujete zabít, člověka, který vám pověděl pravdu, kterou slyšel od Boha. [a] To Abraham neučinil.
41 Vy činíte skutky svého otce.“ Řekli mu: „My nejsme zrozeni ze smilstva! Máme jednoho Otce, [a] Boha.“
42 Ježíš jim řekl: „Kdyby byl Bůh váš Otec, milovali [a] byste mě, neboť z Boha jsem vyšel a od něho přicházím. [b] Nepřišel jsem sám od sebe, ale on mne poslal.
43 Proč nerozumíte [a] mé řeči? Proto, že nemůžete slyšet mé slovo.
44 Vy jste z otce Ďábla [a] a chcete činit žádosti svého otce. On byl vrah [b] od počátku a nestál v [c]pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví [c] ze svého vlastního, protože je lhář [d] a otec lži. [t18]
45 Poněvadž já říkám pravdu, [a] nevěříte mi.
46 Kdo z vás mne usvědčí z hříchu? Říkám-li pravdu, proč mi nevěříte?
47 Kdo je z Boha, [a] slyší Boží slova. [t19] Vy neslyšíte, protože nejste z Boha.“
48 Židé mu odpověděli: „Neříkáme správně, že jsi Samařan [a] a máš démona?“ [b]
49 Ježíš odpověděl: „Já nemám démona, ale ctím svého Otce, vy však mne znevažujete.
50 Já nehledám svou slávu; [a] je však někdo, kdo hledá a soudí.
51 Amen, amen, pravím vám, kdo by zachoval [a] mé [c]slovo, nespatří smrt [b] (na věčnost). [c]“
52 Židé mu řekli: „Teď jsme poznali, že máš démona. Abraham zemřel, i proroci, a ty říkáš: ‚Kdo by zachoval mé slovo, neokusí smrti (na věčnost). [a]‘
53 Jsi snad větší [a] než náš otec Abraham, který zemřel? Také proroci zemřeli. Co ze sebe děláš?“ [b]
54 Ježíš odpověděl: „Kdybych já oslavil sám sebe, má sláva by nic nebyla. Můj Otec [a] to je, kdo mne oslavuje a o kom vy říkáte: ‚Je to náš Bůh.‘
55 Vy jste ho nepoznali, [a] ale já ho znám. Kdybych řekl, že ho neznám, budu lhář jako vy. Ale znám ho a jeho slovo zachovávám. [b]
56 Váš otec Abraham [a] zajásal, (že mohl uvidět) [t20] můj den; uviděl jej a zaradoval se.“
57 Židé mu řekli: „Ještě (ti nebylo) [t21] padesát let, a viděl jsi Abrahama?“
58 Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, dřív než byl Abraham, já jsem.“ [a]
59 Zvedli kameny, [a] aby je na něho hodili. Ježíš se však skryl, [b] prošel mezi nimi a vyšel z chrámu. Tak odešel.
Jan 9 : 1 – 41
1 Cestou [t1] uviděl člověka slepého [a] od narození. [b]
2 Jeho učedníci se ho zeptali: „Rabbi, [a] kdo zhřešil, [b] že se narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?“ [c]
3 Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani on ani jeho rodiče, ale (mají se na něm zjevit) [t2] Boží skutky. [a]
4 Musím [t3] konat skutky toho, kdo mne poslal, [a] dokud [b] je den; přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat.
5 Pokud jsem na světě, jsem světlo [a] světa.“
6 Když to řekl, plivl [a]na zem, udělal ze sliny bláto, pomazal mu tím blátem oči
7 a řekl mu: „Jdi a umyj [a] se v rybníku Siloe [b] (to se překládá Poslaný).“ Odešel tedy, umyl se, a když přišel, viděl. [c]
8 Sousedé a ti, kteří ho vídali dříve, když byl žebrákem, říkali: „Není to ten, kdo tu sedával a žebral?“ [a]
9 Jedni říkali: ‚Je to on!‘ Jiní říkali: ‚Není, ale je mu podobný.‘ On říkal: ‚Jsem to já.‘
10 Řekli mu tedy: „Jak se otevřely tvé oči?“
11 On odpověděl: „Člověk, který se jmenuje Ježíš, udělal bláto, potřel mi oči a řekl mi: ‚Jdi do Siloe a umyj se.‘ Šel jsem tedy, umyl jsem se a vidím.“ [t4]
12 Řekli mu: „Kde je ten člověk?“ Řekl: „Nevím.“
13 Přivedli toho, který byl dříve slepý, k farizeům. [a]
14 Ten den, kdy Ježíš udělal bláto a otevřel jeho oči, byla totiž sobota. [a]
15 Proto se ho i farizeové ptali, jak prohlédl. On jim řekl: „Přiložil mi bláto na oči, umyl jsem se a vidím.“
16 Někteří z farizeů říkali: „Tento člověk není od Boha, [a] neboť nezachovává sobotu.“ Jiní však říkali: „Jak by mohl hříšný [b]člověk dělat taková znamení?“ [c] A byl mezi nimi rozkol. [d]
17 Řekli tedy opět tomu slepému: „Co ty o něm říkáš, když ti otevřel oči?“ On řekl: „Je to prorok.“ [a]
18 Židé neuvěřili [a] tomu, že býval slepý a prohlédl, dokud si nezavolali jeho rodiče [t5]
19 a nezeptali se jich: „Je toto váš syn, o kterém říkáte, že se narodil slepý? Jak to, že nyní vidí?“
20 Jeho rodiče odpověděli: „Víme, že je to náš syn a že se narodil slepý.
21 Jak to, že nyní vidí, to nevíme; nevíme také, kdo otevřel jeho oči. Jeho se zeptejte, (je dospělý, ať mluví) [t6] sám za sebe.“
22 To řekli jeho rodiče, protože se báli [a] Židů, neboť Židé se již usnesli, aby ten, kdo by ho vyznal jako Krista, byl vyloučen [b] ze synagogy.
23 Proto jeho rodiče řekli: ‚Je dospělý, [a] zeptejte se jeho.‘
24 Zavolali tedy podruhé toho člověka, který byl dříve slepý, a řekli mu: „Vzdej slávu [a] Bohu! My víme, že ten člověk je hříšný.“ [b]
25 On odpověděl: „Nevím, je-li hříšný; jedno však vím, že jsem byl slepý, a teď vidím.“
26 Řekli mu: „Co ti učinil? Jak otevřel tvé oči?“
27 Odpověděl jim: „Již jsem vám to řekl, [a] a neslyšeli jste. [t7] Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se snad i vy stát jeho učedníky?“
28 Osopili se na něho a řekli: „Ty jsi jeho učedník, my jsme učedníci Mojžíšovi. [a]
29 My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomto však nevíme, odkud je.“ [a]
30 Ten člověk jim řekl: „To je právě divné, že vy nevíte, odkud je — a otevřel mi oči.
31 Víme, že hříšníky Bůh neslyší; [a] kdo je však zbožný [t8] a činí jeho vůli, toho slyší. [b]
32 Od pradávna [t9] nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči člověka slepého od narození.
33 Kdyby tento člověk nebyl od Boha, [a] nemohl by dělat nic.“
34 Řekli mu: „Celý ses v hříších narodil, a nás (chceš poučovat)? [t10]“ A vyhnali ho ven.
35 Ježíš uslyšel, že ho vyhnali, [t11] nalezl ho a řekl: „Ty věříš v Syna člověka?“ [t12]
36 On odpověděl: „A kdo to je, Pane, abych v něho mohl věřit?“ [a]
37 Ježíš mu řekl: „Viděl jsi ho; je to ten, kdo s tebou mluví.“ [a]
38 On řekl: „Věřím, [a] Pane.“ A poklonil [t13] se mu.
39 A Ježíš řekl: „Já jsem přišel [a] na tento svět k soudu, [b] aby ti, kteří nevidí, viděli, [c] a ti, kteří vidí, se stali slepými.“ [d]
40 Uslyšeli to někteří z farizeů, kteří byli s ním, a řekli mu: „Jsme snad i my slepí?“ [a]
41 Ježíš jim řekl: „Kdybyste [a] byli slepí, neměli byste hřích. Vy však říkáte: ‚Vidíme‘, proto váš hřích zůstává.“
Leave a Reply