Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví Ježíš uklidňuje bouři
Marek 4 : 35 – 41
35 Toho [a] dne, když nastal večer, jim říká: „Přeplavme se na druhou stranu.“ [b]
36 Opustili zástup a vzali ho v té lodi, v níž byl; byly s ním také jiné lodě.
37 Tu nastala veliká větrná bouře [a] a vlny se přelévaly do lodě, takže se loď již naplňovala.
38 A on spal na zádi [a] na podušce. Vzbudili ho a řekli mu: „Učiteli, [b] nezajímá tě, [t14] že hyneme?“
39 Probudil se, pohrozil větru a řekl moři: „Mlč, buď zticha!“ A vítr přestal a nastal úplný klid. [a]
40 Řekl jim: „Proč jste [tak] ustrašení? Ještě [t15] nemáte víru?“
41 Padla na ně veliká bázeň [a] a říkali jeden druhému: „Kdo to tedy je, že ho poslouchají i vítr i moře?“
Matouš 10 : 1 – 42
1 Zavolal si svých dvanáct [a] učedníků a dal jim pravomoc [b] nad nečistými duchy, aby je vyháněli [c] a aby uzdravovali každou nemoc i každou slabost. [d]
2 Jména těch dvanácti apoštolů [t1] jsou tato: [a] první Šimon zvaný Petr, [b] jeho bratr Ondřej, Jakub Zebedeův a jeho bratr Jan,
3 Filip, [a] Bartoloměj, [v2] Tomáš, [b] celník Matouš, [c] Jakub Alfeův, [d] Tadeáš, [t3]
4 Šimon Kananejský [v4] a Juda Iškariotský, [a] který ho pak zradil. [t5]
5 Těchto dvanáct Ježíš poslal, když jim předtím nařídil: [a] „Nechoďte [b] na cestu pohanů [t6] a do samařského [c] města nevstupujte;
6 ale jděte raději k zahynulým ovcím [a] z domu Izraele. [b]
7 Cestou hlásejte: ‚Přiblížilo se království Nebes.‘ [a]
8 Uzdravujte nemocné, [a] probouzejte mrtvé, očišťujte malomocné, vyhánějte [b] démony — zadarmo [c] jste přijali, zadarmo dejte.
9 Neopatřujte [a] si do svých opasků [b] zlato ani stříbro [v7] ani měď;
10 neberte si na cestu ani mošnu ani dvě košile [v8] ani sandály ani hůl, neboť dělník je hoden své obživy. [a]
11 Do kteréhokoli města nebo vesnice vejdete, vyptejte se, kdo v něm je toho hoden; a tam zůstaňte, [v9] dokud neodejdete.
12 Když budete vcházet do domu, [t10] pozdravte jej. [t11]
13 Bude-li toho ten dům [t10] vskutku hoden, [a] ať na něj přijde váš pokoj. [b] Nebude-li však toho hoden, ať se váš pokoj navrátí k vám.
14 A když vás někdo nepřijme a nevyslechne vaše slova, při odchodu z toho domu nebo onoho města vytřeste prach se svých nohou. [a]
15 Amen, pravím vám, v den [a] soudu bude snesitelněji [b] sodomské a gomorské zemi než onomu městu.“
16 „Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky; buďte tedy obezřetní jako hadi a prostí [t12] jako holubice.
17 Mějte se na pozoru [a] před lidmi, neboť vás budou vydávat soudům, [t13] budou vás bičovat [b] ve svých synagogách, [c]
18 dokonce před vladaře a krále [a] vás budou vodit kvůli mně, jim i pohanům na svědectví.
19 A [a] když vás vydají, nestarejte se, [b] jak nebo co promluvit; [c] neboť v tu hodinu vám bude dáno, co máte promluvit.
20 Vždyť to nejste vy, kdo mluví, ale (Duch [a] vašeho Otce), [t14] jenž mluví ve [t15] vás.
21 Vydá na smrt bratr bratra a otec dítě, povstanou děti proti rodičům a usmrtí je.
22 A všichni vás budou nenávidět [a] pro mé jméno. Kdo však vytrvá do konce, [b] bude zachráněn. [c]
23 Když vás budou pronásledovat v jednom městě, utečte [a] do jiného; [b] neboť amen, pravím vám, jistě nebudete hotovi s izraelskými městy, než přijde Syn člověka.“ [c]
24 „Učedník není nad učitele [t16] ani otrok nad svého pána. [a]
25 Stačí, aby učedník byl [t17] jako jeho učitel a otrok jako jeho pán. Jestliže hospodáře nazvali Belzebulem, [v18] tím spíše jeho čeleď!“
26 „Nebojte se jich tedy; neboť [a] není nic zahaleného, co nebude zjeveno, a nic skrytého, [b] co nebude poznáno.
27 Co vám pravím ve tmě, řekněte na [t19] světle; a co slyšíte šeptem do ucha, vyhlaste ze střech.
28 A nebojte [a] se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou. Raději se bojte toho, [b] kdo může i duši i tělo zahubit v Gehenně. [c]
29 Neprodávají se dva vrabci [v20] za haléř? [v21] A ani jeden z nich nespadne na zem bez vůle vašeho Otce.
30 I všechny vlasy [a] na vaší hlavě jsou spočteny.
31 Nebojte se tedy; vy jste cennější [a] než mnoho vrabců.“
32 „Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi, [a] se i já přiznám před svým Otcem, [b] který je v nebesích.
33 Kdo mě však před lidmi zapře, toho i já zapřu [a] před svým Otcem, který je v nebesích.“
34 „Nemyslete si, že jsem přišel uvést na zem pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč. [t22]
35 Neboť jsem přišel [a] postavit [t23] člověka ‚proti jeho otci, dceru proti její matce a snachu [t24] proti její tchyni
36 a nepřáteli člověka budou členové jeho domácnosti‘. [a]
37 Kdo má rád otce nebo matku víc než mne, není mne hoden; a kdo má rád syna nebo dceru víc než mne, není mne hoden. [a]
38 A kdo jde za mnou a nebere svůj kříž, [a] není mne hoden.
39 Kdo nalezne (svou duši), [t25] ztratí ji; a kdo ztratí (svou duši) [t25] kvůli mně, nalezne ji.“
40 „Kdo přijímá [a] vás, přijímá mne; a kdo přijímá mne, přijímá toho, který mne poslal. [b]
41 Kdo přijímá proroka (proto, že je to prorok), [t26] obdrží odměnu [a] proroka; a kdo přijímá spravedlivého (proto, že je to spravedlivý,) [t27] obdrží odměnu spravedlivého.
42 A kdo by jednomu z těchto maličkých [a] dal napít (proto, že je učedník), [t28] i kdyby mu dal jen pohár studené [b] vody, amen, pravím vám, jistě nepřijde o svou odměnu.“ [c]
Marek 5 : 21 – 43
21 Když [a] se Ježíš přeplavil [v lodi] opět na druhou stranu, shromáždil se k němu velký zástup; [b] a byl u moře.
22 A hle, přišel jeden z představených synagogy, [a] jménem Jairos. Když Ježíše [t4] spatřil, padl [b] k jeho nohám
23 a velmi ho prosil: „Má dceruška umírá! Pojď a vlož [a] na ni ruce, aby byla zachráněna a ožila.“
24 Ježíš odešel s ním. Následoval ho velký zástup a tlačili [a] se na něho.
25 A byla tam žena, která měla dvanáct [a] let krvotok. [b]
26 Mnoho vytrpěla od mnoha lékařů a vynaložila všechny své prostředky, nic jí to však neprospělo, ale spíše jí bylo hůře.
27 Když uslyšela o Ježíši, přišla v zástupu zezadu a dotkla [a] se jeho šatu.
28 Neboť si říkala: „Jestliže se dotknu třeba jen jeho šatů, budu zachráněna.“
29 A hned vyschl pramen její krve a pocítila na těle, že je uzdravena ze svého trápení. [a]
30 Ježíš hned v sobě rozpoznal tu moc, [a] která z něho vyšla, otočil se v zástupu a řekl: „Kdo se dotkl mých šatů?“
31 Jeho učedníci mu řekli: „Vidíš, jak se na tebe zástup tlačí, a říkáš: Kdo se mne dotkl?“
32 Ježíš se rozhlížel, aby spatřil tu, která to učinila.
33 Žena se ulekla, a protože věděla, co se jí stalo, s třesením přišla a padla před ním a řekla mu celou pravdu.
34 A on jí řekl: „Dcero, [a] tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji [b] a buď uzdravená ze svého trápení.“
35 Zatímco ještě mluvil, přišli z domu představeného synagogy a říkali: „Tvá dcera zemřela; proč ještě obtěžuješ Učitele?“ [a]
36 Ale Ježíš neposlechl (to, co říkali), [t5] a řekl představenému synagogy: „Neboj se, jen věř!“ [a]
37 A nedovolil nikomu s ním jít, kromě Petra, Jakuba a Jakubova bratra Jana. [a]
38 Přišli do domu představeného synagogy a Ježíš viděl rozruch a ty, kteří velice plakali a hlučně naříkali. [a]
39 Vešel a řekl jim: „Proč se rozrušujete a pláčete? To dítě nezemřelo, ale spí.“
40 I posmívali se mu. Ale on všechny vyhnal a vzal s sebou otce a matku dítěte i ty, kteří byli s ním, a vešel tam, kde bylo dítě.
41 Uchopil ruku [a] dítěte a řekl mu: „Talitha kúm“, což přeloženo znamená: ‚Děvče, říkám [b] ti, vstaň!‘ [t6]
42 A děvče ihned vstalo a začalo chodit; bylo jí dvanáct let. A zmocnil se jich [ihned] veliký úžas. [a]
43 Ježíš jim důrazně nařídil, [a] aby se to nikdo nedověděl, a řekl, aby jí dali najíst.
Jan 17 : 1 – 26
1 Když toto Ježíš pověděl, pozdvihl své oči [a] k nebi a řekl: „Otče, [b] přišla ta hodina. Oslav [c] svého Syna, aby [tvůj] Syn oslavil tebe,
2 tak jako jsi mu dal [a] pravomoc nad veškerým tělem, aby všem těm, které jsi mu dal, [b] dal život věčný. [c]
3 A toto je život věčný: Aby poznávali [a] tebe, jediného [b] pravého [c] [c]Boha, a toho, kterého jsi poslal, [d] Ježíše Krista.
4 Já jsem tě oslavil [a] na zemi, když jsem dokonal [b] dílo, které jsi mi dal, abych je vykonal.
5 A nyní ty, Otče, oslav mne u sebe tou slávou, kterou jsem u [a] tebe měl, dříve než byl svět.“
6 „Zjevil jsem tvé jméno [a] lidem, které jsi mi dal [b] ze světa. Byli tvoji a mně jsi je dal; a tvoje [c]slovo zachovali. [c]
7 Nyní poznali, že vše, co jsi mi dal, je od tebe;
8 neboť slova, [a] která jsi mi dal, [b] jsem dal jim a oni je přijali. [c] Skutečně poznali, že jsem od tebe vyšel, [d] a uvěřili, [e] že jsi mě poslal ty.
9 Za ně prosím; [a] neprosím za svět, ale za ty, které jsi mi dal, protože jsou tvoji —
10 a všechno [a] mé je tvé, a co je tvé, je mé — a v nich jsem oslaven.
11 A již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě, [a] a já přicházím k tobě. Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které [t1] jsi mi dal, aby byli jedno, [b] jako jsme jedno my.
12 Dokud jsem byl s nimi [ve světě], zachovával jsem je (a střežil ve tvém jménu, které jsi mi dal), [t2] a nikdo z nich nezahynul, [a] kromě syna záhuby, [b] aby se naplnilo Písmo. [c]
13 Nyní přicházím k tobě a toto mluvím ve světě, aby v sobě měli plnost mé radosti. [a]
14 Já jsem jim dal tvé [c]slovo, [a] a svět proti nim pojal nenávist, [b] protože nejsou ze světa, jako já nejsem ze světa. [c]
15 Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého. [t3]
16 Nejsou ze světa, tak jako já nejsem ze světa.
17 Posvěť je v pravdě; tvé slovo [a] je pravda. [b]
18 Jako jsi mne poslal [a] na svět, i já jsem je poslal [b] na svět.
19 A sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli v pravdě posvěceni.
20 Neprosím jenom za ně, ale i za ty, kteří budou skrze jejich slovo věřit [a] ve mne;
21 aby všichni byli jedno [a] jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni v nás byli [jedno], aby svět věřil, že jsi mne poslal ty.
22 Slávu, [a] kterou jsi mi dal, jsem dal jim, aby byli jedno, jako my [jsme] jedno —
23 já v nich a ty ve mně, aby byli přivedeni k dokonalé jednotě [a] aby svět poznával, že jsi mne poslal ty a že je miluješ [a] tak, jako miluješ [a] mne.
24 Otče, chci, aby i ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já, [a] aby viděli mou slávu, [b] kterou jsi mi dal, neboť jsi mne miloval před založením světa. [c]
25 Spravedlivý [a] Otče, svět tě nepoznal, [b] ale já jsem tě poznal. I tito poznali, že ty jsi mne poslal.
26 Dal jsem jim poznat tvé jméno a dám poznat, aby láska, [a] kterou jsi mne miloval, byla v nich, i já abych byl v nich.“
Leave a Reply