Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví Ježíš je naše první láska
Jan 12 : 1 – 50
1 Šest [a] dní před velikonocemi [t1] přišel Ježíš do Betanie, [b] kde byl Lazar, [ten, který zemřel a] jehož Ježíš probudil z mrtvých. [c]
2 Připravili mu tam večeři. [a] Marta je obsluhovala a Lazar byl jeden z těch, kteří s ním stolovali. [b]
3 Tu Marie vzala libru [v2] velmi drahého pravého [t3] nardového oleje, [a] pomazala Ježíšovi nohy a otřela mu je [t4] svými vlasy; dům se naplnil vůní toho oleje.
4 Juda Šimonův, Iškariotský, [a] jeden z jeho učedníků, který jej měl zradit, [t5] [b] řekl:
5 „Proč nebyl tento olej prodán za tři sta denárů [a] a ty dány chudým?“ [b]
6 To řekl ne proto, že by mu záleželo na chudých, ale protože byl zloděj; měl pokladnici [a] a bral z toho, co se do ní dávalo. [b]
7 Ježíš řekl: „Nech ji. (Ať jej zachová) [t6] ke dni mé přípravy k pohřbu. [a]
8 Vždyť chudé máte vždycky s sebou, [a] ale mne nemáte vždycky.“
9 Velký zástup [a] Židů se dověděl, že tam je; a přišli nejen kvůli Ježíšovi, ale také proto, aby uviděli Lazara, kterého probudil z mrtvých.
10 Velekněží se rozhodli, že zabijí i Lazara,
11 protože mnozí [a] z Židů kvůli němu odcházeli a věřili [b] v Ježíše.
12 Nazítří [a] uslyšel velký zástup lidí, kteří přišli na svátky, [b] že Ježíš přichází do Jeruzaléma.
13 Vzali palmové [v7] ratolesti, vyšli mu vstříc a volali: „Hosanna, [a] požehnaný, jenž přichází ve jménu Pána, [b] král Izraele.“
14 Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je napsáno:
15 ‚Neboj se, dcero Siónská, hle, tvůj král přichází, sedě na oslátku.‘ [a]
16 Jeho učedníci si to nejprve neuvědomili, [a] ale když byl Ježíš oslaven, [b] tehdy si vzpomněli, [c] že to bylo o něm napsáno a že mu to učinili.
17 Zástup, [a] který s ním byl, když zavolal Lazara z hrobu a probudil ho z mrtvých, o tom vydával svědectví.
18 Proto mu také vyšel zástup naproti, neboť uslyšel, že učinil toto znamení. [a]
19 Farizeové si řekli: „Vidíte, že nic nezmůžete. Hle, celý svět [a] jde [t8] za ním!“
20 Někteří z těch, kteří vystoupili do Jeruzaléma, aby se o tomto svátku [a] poklonili [b] Bohu, byli Řekové. [c]
21 Ti přišli k Filipovi, který byl z galilejské Betsaidy, [a] a žádali ho: „Pane, chceme [b] vidět [c] Ježíše!“
22 Filip šel a řekl to Ondřejovi. Ondřej a Filip šli a řekli to Ježíšovi.
23 Ježíš jim řekl: „Přišla hodina, [a] aby byl oslaven Syn člověka.
24 Amen, amen, pravím vám: Jestliže pšeničné zrno, které padlo do země, nezemře, [a] zůstává samo. Zemře-li však, přináší mnohý užitek.
25 Kdo má rád svou duši, [a] hubí ji; kdo nenávidí [b] svou duši v tomto světě, uchrání ji k životu věčnému.
26 Jestliže mi někdo slouží, ať mne následuje, [a] a kde jsem já, [b] tam bude i můj služebník. Kdo mi slouží, toho poctí [c] Otec.“
27 „Nyní je má duše [a] rozrušena. [b] Co mám říci? ‚Otče, [c] zachraň mne od této hodiny‘? Vždyť proto jsem přišel [d] k této hodině.
28 Otče, oslav své jméno!“ Z nebe (se ozval) [t9] hlas: [a] „Oslavil jsem a ještě oslavím.“
29 Zástup, který tam stál a uslyšel to, říkal: ‚Zahřmělo.‘ Jiní říkali: ‚Anděl [a] k němu promluvil.‘
30 Ježíš řekl: „Ten hlas se neozval [t10] kvůli mně, ale kvůli [a] vám.
31 Nyní je soud [a] nad tímto světem, nyní bude (vládce tohoto světa) [b] vyvržen ven.
32 A já, až budu vyvýšen [a] ze země, přitáhnu [b] všechny [t11] k sobě.“
33 Těmito slovy naznačoval, jakou smrtí má [t12] zemřít. [a]
34 Zástup mu odpověděl: „My jsme slyšeli ze Zákona, [a] že Mesiáš [b] zůstává (na věčnost). [c] Jak ty můžeš říkat, že Syn člověka musí být vyvýšen? Kdo je tento Syn člověka?“
35 Ježíš jim tedy řekl: „Ještě krátký čas [a] je světlo mezi [t13] vámi. Choďte, [b] dokud máte světlo, aby vás nezastihla tma; kdo chodí ve tmě, [c] neví, kam jde.
36 Dokud máte světlo, věřte [a] v to světlo, abyste se stali syny světla.“ [b] To Ježíš pověděl, odešel a skryl [c] se před nimi.
37 Ačkoli před nimi učinil taková znamení, nevěřili [a] v něho;
38 (a tak) [t14] se naplnilo slovo, které řekl prorok Izaiáš: ‚Pane, kdo uvěřil naší zvěsti? A komu byla zjevena [a] Pánova paže? [t15]‘ [b]
39 Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš také řekl:
40 ‚Oslepil jejich oči a zatvrdil jejich srdce, aby očima neuviděli a srdcem neporozuměli, neobrátili se, a já je neuzdravil.‘ [a]
41 To řekl Izaiáš, protože [t16] spatřil jeho slávu [a] a mluvil o něm. [b]
42 Přece však i mnozí [a] z vůdců v něho uvěřili, [b] ale kvůli farizeům se k němu nepřiznávali, aby nebyli vyloučeni [c] ze synagogy.
43 Zamilovali si lidskou slávu [a] víc než slávu Boží.
44 Ježíš zvolal: „Kdo věří ve mne, ne ve mne věří, ale v toho, kdo mne poslal. [a]
45 A kdo vidí mne, vidí toho, kdo mne poslal.
46 Já jsem přišel na svět jako světlo, [a] aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.
47 A jestli někdo uslyší má slova, a nezachová [t17] je, já ho nesoudím. Nepřišel jsem, abych svět soudil, ale abych svět zachránil. [a]
48 Kdo mne odmítá a nepřijímá [a] moje slova, má svého soudce. Slovo, které jsem pověděl, to ho bude soudit v poslední den.
49 Neboť já jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mne poslal, ten mi dal příkaz, co mám říci a co promluvit.
50 A vím, že jeho [t18] přikázání je věčný život. [a] Co tedy já mluvím, mluvím tak, jak mi pověděl Otec.“
Leave a Reply