Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví jak se oblékáme
1. Timoteovi 2 : 9 – 10
9 Stejně i ženy ať se v slušném [a] oděvu zdobí [b] počestně a střízlivě, ne účesy [c] a zlatem, perlami nebo drahými šaty, [d]
10 nýbrž dobrými skutky, [a] jak se sluší na ženy, které se přiznávají k zbožnosti. [t8]
Leviticus 19 : 28
28 Zářezy [a] kvůli mrtvému si nedávejte na tělo ani tetování [t17] si nedávejte na sebe. Já jsem Hospodin.
Deuteronomium 22 : 5
5 Ať není oblečení muže na ženě a muž nechť neobléká oděv ženy, [v5] protože každý, kdo dělá takové věci, je ohavností [a] pro Hospodina, tvého Boha.
1. Timoteovi 2 : 9
9 Stejně i ženy ať se v slušném [a] oděvu zdobí [b] počestně a střízlivě, ne účesy [c] a zlatem, perlami nebo drahými šaty, [d]
1. Korintským 6 : 19 – 20
19 Nebo nevíte, že vaše tělo je svatyní [a] svatého Ducha, který je ve vás a kterého máte od Boha? (Nevíte, že nejste sami svoji?) [t10]
20 Byli jste přece koupeni [a] za velikou cenu; [b] oslavte [c] tedy (svým tělem) [t11] [c]Boha. [d]
Přísloví 31 : 30
30 Půvab [a] je klamný, krása [b] je nicotná, [t46] ale žena, která se bojí [c] Hospodina, bude chválena.
Římanům 12 : 2
2 A nepřipodobňujte [a] se tomuto věku, [b] nýbrž proměňujte [c] se obnovou [d] [své] mysli, [e] abyste mohli zkoumat, [t4] co je ( [c]Boží vůle, [f] co je dobré, přijatelné [g] a dokonalé). [t5]
Římanům 12 : 1
1 Vybízím [a] vás tedy, bratři, [b] skrze milosrdenství [t1] [c]Boží, abyste vydali [c] svá těla [d] v oběť živou, svatou [e] a příjemnou [t2] [c]Bohu; to je vaše rozumná [t3] služba [f] Bohu.
1. Petrův 3 : 3
3 Vaše [t4] ozdoba [a] ať není vnější: spletené vlasy, [b] navlékání (zlatých šperků), [t5] oblékání šatů,
Matouš 5 : 28
28 Já však vám pravím, že každý, kdo hledí [a] na ženu tak, (že po ní zatouží), [t24] již s ní zcizoložil ve svém srdci.
Přísloví 7 : 10
10 A hle, jde mu naproti žena, oblečená jako prostitutka a se srdcem [t5] záludným.
Římanům 14 : 21
21 Je dobré nejíst maso [a] a nepít víno ani nedělat to, nad čím se tvůj bratr uráží [nebo co ho přivádí k pádu či zeslabuje].
1. Korintským 14 : 20 – 40
20 Bratři, ve svém myšlení nebuďte jako děti; [a] ve zlém [b] buďte jako nemluvňata, [c] ale v myšlení buďte dospělí. [t14]
21 V Zákoně je napsáno: [a] ‚Jinými jazyky a rty cizinců [t15] budu mluvit k tomuto lidu, ale ani tak mě nebudou poslouchat,‘ praví Pán.
22 Jazyky nejsou tedy znamením [t16] pro věřící, [a] nýbrž pro nevěřící, [b] proroctví [c] však není pro nevěřící, nýbrž pro věřící.
23 Když by se tedy sešel [t17] celý sbor [a] a všichni by mluvili jazyky, a vešli by prostí [t18] lidé nebo nevěřící, cožpak neřeknou, že blázníte? [b]
24 Ale když budou všichni prorokovat a vejde někdo nevěřící nebo neznalý, [t18] bude ode všech usvědčován a ode všech souzen.
25 Budou se odhalovat skryté věci jeho srdce, a tak padne na tvář, [a] pokloní se [c]Bohu [b] a vyzná: ‚Vskutku, mezi vámi je [c]Bůh!‘ [c]
26 Co z toho tedy [a] plyne, [t19] bratři? Když se sejdete, každý z vás má chvalozpěv, [b] má učení, má zjevení, má jazyk, má výklad; [c] všechno ať je k budování.
27 Mluví-li někdo jazykem, ať mluví dva nebo nejvýše tři, a to jeden po druhém, a jeden ať vykládá. [a]
28 A jestliže tam není vykladač, ať ve shromáždění [t20] mlčí; ať mluví k sobě a k Bohu.
29 Proroci ať mluví dva nebo tři a ti ostatní ať rozsuzují.
30 A když by dostal zjevení jiný, který tam sedí, ať ten první umlkne. [t21]
31 Jeden po druhém můžete všichni prorokovat, aby se všichni učili a všichni byli povzbuzováni.
32 Duchové proroků se podřizují prorokům,
33 neboť [c]Bůh není Bohem zmatku, [a] nýbrž Bohem pokoje. [b] Jako ve všech shromážděních [c] svatých, [t22]
34 vaše ženy nechť ve shromážděních [a] mlčí. Nedovoluje se jim, aby mluvily; ať jsou podřízené, [b] jak praví i Zákon.
35 Chtějí-li se něco naučit, ať se ptají doma svých mužů. Je totiž neslušné, aby žena mluvila ve shromáždění. [a]
36 Vyšlo snad Boží slovo od vás? Nebo přišlo jen k vám samotným?
37 Považuje-li se někdo za proroka nebo duchovního člověka, [a] ať uznává, že to, co vám píšu, (je Pánovo přikázání). [t23]
38 Jestliže to někdo neuznává, (sám nebude uznáván). [t24]
39 A tak, [moji] bratři, horlivě se snažte [a] prorokovat a nebraňte mluvit jazyky.
40 Všechno ať se děje slušně a spořádaně. [a]
1. Petrův 3 : 1 – 14
1 Stejně [v1] se i vy, ženy, podřizujte [a] svým mužům, aby i (ti, kdo neposlouchají [b] [c]slovo), [t2] byli beze slova získáni [c] jednáním svých žen,
2 až zpozorují [a] vaše čisté chování [t3] v bázni. [b]
3 Vaše [t4] ozdoba [a] ať není vnější: spletené vlasy, [b] navlékání (zlatých šperků), [t5] oblékání šatů,
4 nýbrž skrytý [t6] člověk srdce v nepomíjitelnosti tichého [a] a pokojného [b] [c]ducha, který je před [c]Bohem vzácný. [c]
5 Tak se kdysi zdobily i svaté [a] ženy, které doufaly [b] v Boha a podřizovaly se svým mužům;
6 jako Sára poslouchala Abrahama a nazývala ho pánem. [a] Vy jste se staly jejími dcerami, [t7] jednáte-li dobře a nedáte-li se ničím zastrašit. [b]
7 Stejně muži: [a] žijte se svými ženami podle poznání jako se slabší ženskou nádobou [b]a prokazujte jim úctu jako spoludědičkám [t8] milosti [c] života, aby vaše modlitby neměly překážku. [d]
8 A konečně: buďte všichni jednomyslní, [a] soucitní, [b] (plní bratrské lásky), [t9] milosrdní [c] a pokorní. [d]
9 Neodplácejte zlým za zlé [a] ani urážkou za urážku, [b] ale naopak žehnejte; [c] vždyť k tomu jste byli povoláni, [d] abyste jako dědictví obdrželi požehnání. [e]
10 Neboť ‚kdo chce milovat život a vidět dobré dny, ať zdržuje jazyk [a] od zlého a rty (od lstivých slov), [t10]
11 ať se odvrátí od zlého a činí dobré, ať hledá pokoj a (usiluje o něj); [t11]
12 neboť Pánovy oči jsou obráceny na spravedlivé a jeho uši k jejich prosbě, [a] ale Pánova tvář proti těm, kdo činí zlo. [t12]‘ [b]
13 A kdo vám ublíží, budete-li (horlivě usilovat) [a] o dobro?
14 Ale i kdybyste měli trpět [a] pro spravedlnost, [b] jste blahoslavení. Nebojte se jich [t13] a nerozrušujte [c] se,
Židům 13 : 4
4 Manželství [a] ať je (u všech) [t4] ve vážnosti a manželské lože neposkvrněné, neboť smilníky [b] a cizoložníky bude soudit [c]Bůh. [c]
Jakubův 3 : 6
6 I jazyk je oheň, [a] svět nepravosti; jazyk je mezi našimi údy ten, který poskvrňuje [b] celé tělo, zapaluje (běh našeho života) [t4] a sám je zapalován Gehennou. [t5]
Římanům 13 : 14
14 Nýbrž oblečte [a] se v Pána Ježíše Krista a nepečujte [t12] o tělo, abyste vyhovovali jeho žádostem. [b]
Izaiáš 3 : 16 – 26
16 I řekl Hospodin: Protože se dcery [a] sijónské povyšují, chodí s nataženým hrdlem, svádějí [t16] očima, [b] chodí cupitavou chůzí a chřestí kroužky na nohou,
17 Panovník raní temeno [a] dcer sijónských prašivinou a jejich čelo Hospodin obnaží.
18 V onen den Panovník odstraní ozdobné nánožníky, čelenky a půlměsíčky,
19 náušnice, náramky a závoje,
20 klobouky, [t17] řetízky a pentle, nádobky vůní [t18] a amulety,
21 prsteny a nosní kroužky,
22 róby a pláště, plachetky a vaky,
23 zrcadla a košilky, turbany a řízy.
24 I stane se, že místo balzámu bude zápach a místo pásu oprátka, místo úpravy účesu lysina [a] a místo skvostného roucha přepásání pytlovinou; vypálené znamení namísto krásy. [b]
25 Tvoji muži padnou mečem a tvoji udatní [t19] ve válce.
26 Tvé brány se budou rmoutit a budou truchlit a ty, o vše připravená, budeš sedět na zemi.
Jan 3 : 1 – 36
1 Mezi [t1] farizeji byl člověk jménem Nikodém, [a] přední muž [t2] mezi Židy.
2 Ten přišel (k Ježíšovi) [t3] v noci a řekl mu: „Rabbi, [a] víme, že jsi přišel [b] od Boha [c] jako učitel, [d] neboť nikdo nemůže činit ta znamení, [e] která činíš ty, není-li s ním [c]Bůh.“ [f]
3 Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li [a] se kdo znovu, [t4] nemůže spatřit Boží království. [t5]“
4 Nikodém mu řekl: „Jak se může člověk narodit, když je starý? Nemůže podruhé vstoupit do lůna [t6] své matky a narodit se.“
5 Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody [a] a Ducha, [t7] nemůže vstoupit do Božího království. [b]
6 Co se narodilo z těla, [a] je tělo, a co se narodilo z Ducha, [t7] je duch.
7 Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu. [t4]
8 Vítr [t8] vane, kam chce, a slyšíš jeho zvuk, [t9] ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha. [t7]“
9 Nikodém mu odpověděl: „Jak [a] se to může stát?“
10 Ježíš mu odpověděl: „Ty jsi učitel [a] Izraele, a toto nevíš?
11 Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme, co víme, a svědčíme [a] o tom, co jsme viděli, a vy naše svědectví [b] nepřijímáte.
12 Když jsem vám pověděl věci pozemské, [a] a nevěříte, jak uvěříte, povím-li vám věci nebeské? [b]
13 Nikdo nevystoupil [a] do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe, [b] Syna člověka, [c] [který je v nebi].
14 A jako Mojžíš vyvýšil hada v pustině, [a] tak musí být vyvýšen [b] Syn člověka,
15 aby každý, (kdo v něho věří, [t10] měl život) [t11] věčný.“ [a]
16 „Neboť tak Bůh miluje [t12] svět, že dal [svého] jediného [t13] Syna, aby žádný, kdo v něho věří, [a] nezahynul, ale měl život věčný.
17 Vždyť [c]Bůh neposlal [a] [svého] Syna na svět, aby svět odsoudil, [b] ale aby byl svět skrze něj zachráněn. [c]
18 Kdo v něho věří, není souzen, kdo však nevěří, již je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jediného [t13] Syna Božího.
19 Toto je ten soud, že světlo [a] přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. [b]
20 Neboť každý, kdo jedná zle, nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky [a] nebyly odhaleny. [t14]
21 Kdo však činí pravdu, [a] přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“
22 Potom [v15] přišel Ježíš i jeho učedníci do judské země; tam s nimi pobýval a křtil. [a]
23 Také Jan křtil v Ainon, [v16] blízko Salim, protože tam bylo hodně vody; a lidé přicházeli a byli křtěni.
24 Jan totiž ještě nebyl uvržen do vězení. [a]
25 Mezi některými z Janových učedníků a jedním Židem [t17] nastal spor o očišťování. [a]
26 Přišli k Janovi a řekli mu: „Rabbi, [a] ten, který byl s tebou za Jordánem [b] a o němž jsi vydal svědectví, [c] hle, ten křtí a všichni přicházejí k němu.“
27 Jan odpověděl: „Člověk si nemůže vzít nic, není-li mu to dáno [a] z nebe. [b]
28 Vy sami jste [mi] svědky, že jsem řekl: ‚Já nejsem Mesiáš,‘ [a] ale ‚Jsem poslán [b] před ním.‘ [c]
29 Ženich [a] je ten, kdo má nevěstu. Přítel ženicha, který stojí a slyší ho, velmi [t18] se raduje z ženichova hlasu. Tato má radost je tedy naplněna. [b]
30 On musí růst, já však se menšit.“
31 „Kdo přichází shůry, [a] je nade všechny. Kdo je ze země, [b] je pozemský [t19] a mluví pozemsky. Kdo přichází z nebe, [je nade všechny a]
32 svědčí o tom, co viděl a slyšel, ale jeho svědectví [a] nikdo nepřijímá.
33 Kdo přijal jeho svědectví, zpečetil, [a] že Bůh je pravdivý. [b]
34 Ten, koho poslal [t20] Bůh, mluví slova Boží, neboť Bůh dává Ducha bez odměřování.
35 Otec miluje Syna a všechno dal [a] do jeho rukou.
36 Kdo věří v Syna, má věčný život; [a] kdo však Syna odmítá, nespatří život, ale zůstává na něm Boží hněv.“ [b]
Leave a Reply