Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví jak se modlit
Filipenským 4 : 6
6 O nic nebuďte úzkostliví, [a] ale ve všem oznamujte [t7] [c]Bohu své žádosti [b] v modlitbě a prosbě [c] s děkováním. [d]
Matouš 6 : 7 – 9
7 Když se modlíte, (neopakujte naprázdno slova) [t8] jako pohané, [a] neboť ti se domnívají, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. [b]
8 Nebuďte proto jako oni; vždyť Bůh, váš Otec ví, co potřebujete, [t9] dříve, než jej poprosíte.
9 Vy se modlete takto: [a] Otče [b] náš, [v10] který jsi v nebesích, [c] buď posvěceno [d] tvé jméno. [e]
1. Tessalonicenským 5 : 17
17 Neustále [a] se modlete. [b]
Matouš 6 : 7
7 Když se modlíte, (neopakujte naprázdno slova) [t8] jako pohané, [a] neboť ti se domnívají, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. [b]
Matouš 6 : 6
6 Když ty se modlíš, vejdi do svého pokoje, [a] zavři za sebou dveře [b] a pomodli se k svému Otci, který je v skrytu, a tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí zjevně.
Deuteronomium 6 : 1 – 25
1 Toto jsou příkazy, ustanovení a nařízení, která mi Hospodin, váš Bůh, přikázal vás učit, abyste je plnili v zemi, do které procházíte Jordánem, [t1] abyste ji obsadili.
2 Aby ses bál Hospodina, svého Boha, a [t2] po všechny dny svého života zachovával všechna jeho ustanovení [a] a jeho příkazy, které ti přikazuji, ty i tvůj syn i tvůj vnuk, aby se prodloužily [b] tvé dny.
3 Poslouchej je, Izraeli, (zachovávej a plň) [t3] je, aby se ti vedlo dobře a velmi jste se rozmnožili v zemi (oplývající mlékem a medem,) [a] jak ti řekl Hospodin, Bůh tvých otců.
4 (Slyš, Izraeli,) [v4] (Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný.) [v5]
5 Miluj [a] Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, [v6] celou svou duší [t7] a celou svou silou. [t8]
6 (Ať jsou [t9] tato slova, která ti dnes přikazuji, ve [t10] tvém srdci.) [t11]
7 Opakuj [t12] je svým synům, mluv o [t13] nich, když pobýváš [t14] (ve svém domě,) [t15] i když chodíš po cestě, když ležíš, [a] i když vstáváš.
8 Přivaž [a] je jako znamení [v16] na ruku, ať jsou značkou [b] (mezi tvýma očima.) [t17]
9 Napiš je na veřeje [v18] svého domu a na své brány.
10 I stane se, až tě Hospodin, tvůj Bůh, přivede [a] do země, o které přísahal [b] tvým otcům, (Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi,) [c] že ti ji dá — zemi, kde jsou velká a dobrá města, která jsi nestavěl,
11 domy plné (všelijakých dobrých věcí,) [t19] které jsi nenaplnil, vykopané studny, [t20] které jsi nevykopal, vinice a olivové háje, [a] které jsi nevysadil, — až se najíš a nasytíš,
12 měj se na pozoru, abys nezapomněl [a] na Hospodina, který tě vyvedl [b] z egyptské země, z domu otroctví. [c]
13 Hospodina, svého Boha, se boj, [a] jemu služ [b] a v [t21] jeho jménu přísahej. [c]
14 Nechoďte za jinými [a] bohy, (za bohy) [t22] národů, které jsou okolo vás,
15 neboť Hospodin, tvůj Bůh, ve tvém středu, je Bůh žárlivý. [a] Jinak vzplane hněv [b] Hospodina, tvého Boha, proti tobě a vyhladí [c] tě z povrchu země.
16 Nezkoušejte [a] Hospodina, svého Boha, jako jste ho zkoušeli v Masse. [t23]
17 Bedlivě zachovávejte příkazy Hospodina, svého Boha, jeho svědectví a ustanovení, která vám přikázal.
18 Dělej, co je správné a dobré v Hospodinových očích, [v24] aby se ti vedlo [a] dobře a abys šel a obsadil tu dobrou zemi, o které Hospodin přísahal tvým otcům,
19 (a abys vypudil) [t25] všechny tvé nepřátele před tebou, jak Hospodin řekl.
20 Až se tě tvůj syn později [t26] zeptá: Co znamenají ta svědectví, ustanovení a nařízení, která vám Hospodin, váš Bůh, přikázal?
21 Odpověz svému synovi: Byli jsme v Egyptě faraonovými otroky, ale Hospodin nás z Egypta mocnou [a] rukou vyvedl.
22 Hospodin dal před našima očima velká a zlá [t27] znamení [a] a divy na [t28] Egypt, na faraona a [t29] celý jeho dům [t30]
23 a nás odtamtud vyvedl, aby nás přivedl sem a dal nám zemi, o které přísahal našim otcům.
24 Hospodin nám přikázal, abychom plnili všechna tato ustanovení a báli se Hospodina, svého Boha, aby se nám dobře dařilo [a] po všechny dny a zůstali jsme naživu, jak je tomu dodnes.
25 (To nám přinese) [t31] spravedlnost, když budeme zachovávat a plnit [a] každý tento příkaz před Hospodinem, svým Bohem, jak nám přikázal.
1. Timoteovi 2 : 8
8 Chci [a] tedy, aby se muži modlili na každém místě, [b] pozvedajíce [c] svaté ruce [d] bez hněvu a sváru. [t7]
Římanům 8 : 26
26 A stejně tak i Duch se spolu s námi ujímá naší slabosti. Vždyť my nevíme, jak a za co se máme modlit, ale sám ten Duch se [za nás] přimlouvá [a] vzdechy, [b] (které nelze vyjádřit slovy). [t15]
Jan 15 : 7
7 Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li mé výroky ve vás, požádejte, [a] oč chcete, a stane se vám.
2. Timoteovi 3 : 16
16 Veškeré Písmo [a] je (vdechnuté Bohem) [t16] a je užitečné [b] k učení, k usvědčování, [c] k napravování, k výchově ve spravedlnosti,
Jakubův 1 : 5
5 Nedostává-li se někomu z vás moudrosti, [a] ať ji žádá [b] od Boha, který dává [c] všem štědře [d] a nevyčítá, a bude mu dána.
Jan 14 : 1 – 31
1 „Ať se vaše srdce nechvěje. [t1] Věříte [t2] v [a] Boha, věřte i ve mne.
2 V domě mého Otce jsou mnohé příbytky. [a] Kdyby nebyly, (řekl bych vám to. [Neboť] vám jdu připravit místo.) [t3]
3 A odejdu-li a připravím vám místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já.
4 A kam já jdu, [víte, i] cestu znáte.“
5 Tomáš [a] mu řekl: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?“
6 Ježíš mu řekl: „Já jsem [a] ta Cesta, [b] [c]Pravda [c] i Život. [d] Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.
7 (Jestliže znáte [a] mne, poznáte i) [t4] mého Otce. A od nynějška ho znáte a viděli jste ho.“
8 Filip [a] mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce a to nám stačí.“
9 Ježíš mu řekl: „Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty jsi mne nepoznal? Kdo viděl [a] mne, viděl Otce. Jak můžeš říkat: ‚Ukaž nám Otce‘?
10 Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? [a] Slova, [b] která k vám mluvím, nemluvím sám ze sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky.
11 Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; [a] ne-li, věřte aspoň pro ty skutky. [b]
12 Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které činím já, a bude činit ještě větší [a] skutky než tyto, neboť já jdu [b] k Otci.
13 A oč byste požádali [a] v mém jménu, [b] to učiním, aby byl Otec oslaven [c] v Synu.
14 Požádáte-li [mne] o něco v mém jménu, já to učiním.“
15 „Jestliže mne milujete, zachovejte [t5] má přikázání.
16 A já požádám Otce a on vám dá jiného Zastánce, [t6] aby byl s vámi (na věčnost) [a] —
17 Ducha pravdy, [a] jejž svět nemůže přijmout, protože ho nevidí ani nezná. [b] Vy jej znáte, neboť u vás zůstává a ve vás bude.
18 Nezanechám vás jako sirotky, [a] přijdu k vám.
19 Ještě malou chvíli [a] a svět mne již neuvidí, [t7] vy však mne uvidíte, protože já žiji a také vy budete žít. [b]
20 V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás. [a]
21 Kdo má moje přikázání a zachovává [a] je, ten mě miluje. A kdo mě miluje, bude milován [t8] od mého Otce; i já ho budu milovat a zjevím mu sám sebe.“
22 Juda, [a] ne ten Iškariotský, mu řekl: „Pane, co se stalo, že chceš zjevovat sám sebe nám, a ne světu?“
23 Ježíš mu odpověděl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec [a] ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. [b]
24 Kdo mne nemiluje, nezachovává má slova. A slovo, které slyšíte, není moje, ale Otce, který mne poslal.“ [a]
25 „Toto jsem vám pověděl, [a] dokud zůstávám u vás.
26 Ale Zastánce, [a] Duch Svatý, kterého Otec pošle [t9] v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl.
27 Pokoj [a] vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje [b] a není bázlivé. [c]
28 Slyšeli jste, že jsem vám řekl: ‚Odcházím a přijdu k vám.‘ Kdybyste mě milovali, zaradovali byste se, že jdu k Otci, neboť Otec je větší [a] než já.
29 Řekl jsem vám to nyní, dříve než se to stane, [a] abyste uvěřili, [b] až se to stane.
30 Již s vámi nebudu mnoho mluvit, neboť přichází vládce tohoto světa. [a] Proti [t10] mně nemá vůbec nic.
31 Ale (svět má poznat), [t11] že miluji Otce a jednám tak, jak mi Otec přikázal. [a] Vstaňte, pojďme odtud!“
Žalmy 127 : 1
1 Píseň stupňů, [v1] Šalomounova. [a] Pokud Hospodin nebuduje dům, [v2] marně se na něm namáhají stavitelé. Pokud Hospodin nestřeží [b] město, [v3] marně bdí strážce. [c]
Deuteronomium 6 : 6 – 9
6 (Ať jsou [t9] tato slova, která ti dnes přikazuji, ve [t10] tvém srdci.) [t11]
7 Opakuj [t12] je svým synům, mluv o [t13] nich, když pobýváš [t14] (ve svém domě,) [t15] i když chodíš po cestě, když ležíš, [a] i když vstáváš.
8 Přivaž [a] je jako znamení [v16] na ruku, ať jsou značkou [b] (mezi tvýma očima.) [t17]
9 Napiš je na veřeje [v18] svého domu a na své brány.
Židům 4 : 16
16 Přistupujme [a] tedy s důvěrou [b] k trůnu [c] milosti, abychom přijali milosrdenství a nalezli milost [d] ku pomoci v pravý čas. [t14]
Leave a Reply