Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví hádající se
Titovi 3 : 9 – 11
9 Hloupým sporům, rodokmenům, [a] svárům [t6] a hádkám [b] o Zákon se vyhýbej! [c] Jsou neužitečné [d] a nikam nevedou.
10 Sektáře [t7] po jednom a druhém napomenutí [a] odmítni. [b]
11 Víš, že takový člověk je převrácený, hřeší, a sám sebe odsuzuje.
Jakubův 4 : 17
17 Kdo tedy umí činit dobré, ale nečiní, má hřích. [a]
Římanům 14 : 1 – 23
1 Slabého [a] ve víře přijímejte, [b] ale (ne proto, abyste posuzovali jeho názory). [t1]
2 Někdo věří, že může jíst všechno, slabý však jí jen zeleninu. [a]
3 Ten, kdo jí, nechť nezlehčuje [a] toho, kdo nejí, a kdo nejí, nechť nesoudí [b] toho, kdo jí. Vždyť [c]Bůh ho přijal. [c]
4 Kdo jsi ty, [a] že soudíš [b] cizího sluhu? (Pro svého pána) [t2] stojí [c] nebo padá. A on bude stát, neboť Pán [t3] je mocen ho postavit.
5 Někdo považuje jeden den za důležitější [a] než druhý, [t4] jiný považuje všechny dny za stejně důležité. Každý nechť je plně přesvědčen [b] (o tom, jak sám smýšlí). [t5]
6 Kdo zachovává určitý den, zachovává jej Pánu. Kdo jí, jí Pánu, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, nejí Pánu a také děkuje Bohu. [a]
7 Nikdo z nás nežije sám sobě [a] a nikdo sám sobě neumírá.
8 Neboť žijeme-li, žijeme Pánu, umíráme-li, umíráme Pánu. [a] Ať tedy žijeme či umíráme, patříme Pánu.
9 Vždyť proto Kristus zemřel a ožil, [t6] aby se stal Pánem [a] mrtvých i živých. [b]
10 Ty pak, proč soudíš [a] svého bratra? Nebo i ty, proč zlehčuješ svého bratra? Všichni se přece postavíme před soudnou stolici Boží. [t7] [b]
11 Neboť je napsáno: ‚Jakože jsem živ, [a] praví Pán, skloní se (přede mnou) [t8] každé koleno a každý jazyk vyzná Bohu chválu.‘
12 Každý z nás tedy sám za sebe vydá počet [t9]Bohu.
13 Nesuďme [a] už tedy jeden druhého, ale raději posuďte, jak si počínat, abyste nekladli bratru do cesty kámen úrazu [b] nebo svod. [t10]
14 Vím a jsem přesvědčen [a] v Pánu Ježíši, že nic není nečisté samo v sobě; [b] jen tomu, kdo něco pokládá za nečisté, je to nečisté.
15 Zarmucuje-li se tvůj bratr kvůli pokrmu, nejednáš [t11] již podle lásky. Neuváděj svým pokrmem do záhuby [a] toho, za nějž Kristus zemřel! [b]
16 Ať se nemluví zle o tom, co je pro vás [t12] dobré.
17 Vždyť [c]Boží království [a] není pokrm [b] a nápoj, nýbrž spravedlnost, [c] pokoj [d] a radost [e] v Duchu Svatém.
18 Kdo takto [t13] slouží [a] Kristu, je milý [b] Bohu a (lidé ho mají v úctě). [t14]
19 A tak usilujme [t15] o to, [t16] co vede k pokoji, [a] a o to, [t16] co slouží k společnému budování. [b]
20 Neboř kvůli pokrmu Boží dílo. Všechno je sice čisté, ale slouží ke zlému tomu člověku, který (pohoršuje druhého tím, co) [t17] jí.
21 Je dobré nejíst maso [a] a nepít víno ani nedělat to, nad čím se tvůj bratr uráží [nebo co ho přivádí k pádu či zeslabuje].
22 (Víru, kterou máš ty, měj) [t18] pro sebe před Bohem. Blahoslavený je ten, kdo neodsuzuje [a] sám sebe za to, co pokládá za správné.
23 Ten však, kdo pochybuje [a] a jedl by, je odsouzen, (protože nejednal na základě víry). [t19] Všecko, co není z víry, je hřích. [b]
1. Korintským 15 : 33
33 Neklamte se: ‚Špatné řeči [t24] ničí dobré mravy.‘ [v25]
Přísloví 20 : 3
3 Pro člověka je ctí [t6] upustit od hádky, rozzuří [t7] se každý hlupák.
Přísloví 26 : 17
17 Kdo prochází kolem a nazlobí [t19] se kvůli sporu, který se ho netýká, je jako ten, kdo chytá psa za uši.
2. Timoteovi 2 : 23
23 Hloupé a pošetilé [t11] otázky odmítej; víš, že plodí hádky. [a]
Přísloví 26 : 21
21 Uhlí [a] na žár, dřevo na oheň, svárlivý [b] člověk pro zažehnutí sporu.
Přísloví 15 : 18
18 Hněvivý [a] člověk podněcuje [b] svár, kdo však je pomalý [c] k hněvu, uklidňuje hádku.
Přísloví 17 : 14
14 Začít svár [t21] je jako pustit vodu, [t22] zanech hádky dříve, než vypukne. [t23]
2. Timoteovi 2 : 14
14 Toto připomínej [a] a před tváří [c]Boží [t6] zapřísahej [b] bratry, aby se nepřeli o slova. [c] K ničemu to není, jen ke zkáze posluchačů.
1. Petrův 4 : 10
10 Dary milosti, [a] podle toho, jak jej každý přijal, si služte navzájem jako dobří správci [b] rozličné Boží milosti. [c]
1. Korintským 13 : 5
5 Nejedná nečestně, [a] nehledá svůj prospěch, [b] nerozčiluje se, [t6] nepočítá zlo.
1. Janův 2 : 1 – 29
1 Moje dítky, toto vám píši, [a] abyste nezhřešili; [b] a jestliže by někdo zhřešil, máme u Otce Zastánce, [c] Ježíše Krista, toho spravedlivého.
2 On je smírčí obětí [t1] za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za hříchy celého světa. [a]
3 A podle [t2] toho víme, [a] že jsme jej poznali, [b] jestliže zachováváme [c] jeho přikázání.
4 Kdo říká: ‚Znám ho,‘ a jeho přikázání nezachovává, je lhář a pravda v něm není.
5 Kdo však zachovává jeho slovo, [a] v tom (se skutečně Boží láska [b] stala dokonalou). [t3] Podle [t2] toho poznáváme, že jsme v něm.
6 Kdo říká, že (v něm zůstává), [a] musí sám také žít [t4] [tak], jak žil [t4] on. [b]
7 Milovaní, [t5] nepíšu vám nové přikázání, [a] ale staré, které jste měli od počátku. [b] To staré přikázání je slovo, které jste už dávno slyšeli.
8 A opět vám píšu přikázání nové, a to je pravdivé v něm i ve vás, že [t6] tma [a] pomíjí a to pravé světlo [b] již svítí.
9 Kdo říká, že je ve světle, a přitom nenávidí [a] svého bratra, [b] je dosud ve tmě.
10 Kdo svého bratra miluje, zůstává v tom světle a není v něm žádné pohoršení. [a]
11 Kdo však svého bratra nenávidí, je ve tmě, ve tmě chodí [a] a neví, kam jde; neboť tma oslepila [b] jeho oči.
12 Píšu vám, dítky, že jsou vám odpuštěny [a] hříchy pro jeho jméno.
13 Píšu vám, otcové, [a] že jste poznali [b] toho, který je od počátku; [c] píšu vám, mládenci, že jste přemohli [d] toho Zlého. [e]
14 Napsal jsem vám, dítky, že [t7] jste poznali Otce; napsal jsem vám, otcové, že [t7] jste poznali toho, který je od počátku; napsal jsem vám, mládenci, že [t7] jste silní [a] a slovo [b] Boží ve vás zůstává, a přemohli jste toho Zlého.
15 Nemilujte [a] svět [b] ani to, co je ve světě. Jestliže někdo miluje svět, není v něm (Otcova láska). [t8]
16 Neboť všechno, co je ve světě — žádost [a] těla, žádost očí [b] a (prázdná chlouba života) [t9] — není z Otce, ale ze světa. [c]
17 A svět pomíjí [a] i jeho žádost; kdo však činí vůli [c]Boží, [b] zůstává (na věčnost). [c]
18 Dítky, je poslední hodina; [a] a jak jste slyšeli, že přichází Antikrist, [b] tak se nyní již objevilo mnoho antikristů; podle toho poznáváme, že je poslední hodina.
19 Vyšli z nás, [a] ale nebyli z nás. Kdyby byli z nás, zůstali by s námi. Ale to se stalo, aby (vyšlo najevo), [t10] že nejsou všichni z nás. [b]
20 Vy však máte pomazání [a] od toho Svatého [b] a (víte to všichni). [t11]
21 Nenapsal [a] jsem vám proto, že neznáte [c]pravdu, ale proto, že ji znáte a víte, [b] že žádná lež není z [c]pravdy. [c]
22 Kdo je lhář, ne-li ten, kdo popírá, že Ježíš je Kristus? [a] To je ten antikrist, [b] který popírá Otce i Syna.
23 Každý, kdo popírá Syna, nemá ani Otce. Kdo vyznává Syna, má i Otce. [a]
24 Ať ve vás zůstává(, co jste slyšeli od počátku. [a] Zůstane-li ve vás to, co jste slyšeli od počátku), [t12] zůstanete také vy v Synu a v Otci. [b]
25 A toto je to zaslíbení, které nám on zaslíbil: věčný život. [a]
26 Toto jsem vám napsal [a] o těch, kteří vás svádějí. [b]
27 Ve vás však zůstává pomazání, [a] které jste od něho přijali, a nepotřebujete, aby vás někdo učil; [v13] jeho [t14] pomazání vás učí [b] všemu a je pravdivé a neklame; [t15] jak vás vyučilo, tak zůstávejte [c] v něm.
28 Nyní tedy, dítky, zůstávejte v něm, abychom nabyli radostné důvěry, [a] až se zjeví, a nebyli jím zahanbeni při [t16] jeho příchodu. [t17]
29 Víte-li, že je spravedlivý, [a] vězte, [t18] že také každý, kdo činí spravedlnost, [b] je z něho zrozen. [c]
Přísloví 21 : 19
19 Lepší je bydlet v pusté zemi, nežli se svárlivou [t25] a hněvivou ženou.
2. Timoteovi 2 : 14 – 17
14 Toto připomínej [a] a před tváří [c]Boží [t6] zapřísahej [b] bratry, aby se nepřeli o slova. [c] K ničemu to není, jen ke zkáze posluchačů.
15 Horlivě usiluj, [a] aby ses před [c]Boha postavil jako člověk osvědčený, [b] pracovník, který se nemusí stydět a který správně rozděluje [c]slovo [c]pravdy. [c]
16 Vyhýbej [a] se prázdným světským řečem, [b] neboť ti, kdo tak mluví, budou stále víc postupovat [c] k bezbožnosti [d]
17 a jejich nauka [t7] se bude šířit jako sněť. [t8] (Patří k nim) [t9] i Hymenaios [a] a Filétos,
Jakubův 4 : 2
2 Dychtíte, ale nemáte. Zabijíte [t4] a žárlíte, ale nemůžete ničeho dosáhnout. Hádáte se a bojujete, a nic nemáte, protože nežádáte.
Jakubův 4 : 1
1 Odkud jsou boje a hádky [t1] mezi [t2] vámi? Zdali ne odtud — z vašich rozkoší, [t3] které bojují ve vašich údech? [a]
Římanům 8 : 7
7 Myšlení těla je totiž v nepřátelství [a] vůči Bohu, neboť se nepodřizuje Božímu zákonu, ba ani nemůže.
Přísloví 13 : 20
20 Kdo chodí [t35] s moudrými, zmoudří, ale kdo se stýká [a] s hlupáky, tomu se bude dařit zle. [b]
Leave a Reply