O čem Bible říká filozofie – Všechny biblické verše filozofie o

Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví filozofie

Kolossenským 2 : 8
8 Dávejte si pozor, [a] ať vás někdo neodvede [b] jako zajatce skrze filozofii [c]– prázdný svod podle lidské tradice, podle živlů [d] světa, a ne podle Krista.

Titovi 3 : 9 – 10
9 Hloupým sporům, rodokmenům, [a] svárům [t6] a hádkám [b] o Zákon se vyhýbej! [c] Jsou neužitečné [d] a nikam nevedou.
10 Sektáře [t7] po jednom a druhém napomenutí [a] odmítni. [b]

1. Korintským 2 : 13
13 O tom také mluvíme — ne však slovy, kterým vyučuje lidská moudrost, [a] ale těmi, jimž vyučuje [b] Duch svatý; duchovní věci vysvětlujeme duchovními [t6] slovy.

1. Timoteovi 6 : 20
20 Ó Timoteji, zachovej, [a] co ti bylo svěřeno, [b] vyhýbej se světským [c] prázdným řečem a protikladným tvrzením toho, co se falešně nazývá ‚poznání [t16]‘,

1. Korintským 2 : 1 – 5
1 Také já, bratři, když jsem přišel k vám, [a] nepřišel jsem vám hlásat Boží tajemství [t1] vznešenými slovy nebo moudrostí.
2 Rozhodl jsem se, že nechci mezi vámi znát nic než Ježíše Krista, a to toho ukřižovaného. [a]
3 A byl jsem u vás ve slabosti, [a] v bázni a v mnohém chvění.
4 Mé [c]slovo a má zvěst [a] nespočívaly v přesvědčivých slovech [lidské] moudrosti, ale v ukázání [t2] Ducha [b] a moci, [c]
5 aby vaše víra [a] nebyla (založena na lidské moudrosti, ale na Boží moci). [t3]

1. Korintským 2 : 6 – 10
6 O moudrosti mluvíme mezi zralými, [t4] ne ovšem o moudrosti tohoto věku [a] ani o moudrosti vládců tohoto věku, kteří zanikají,
7 nýbrž o Boží moudrosti, skryté [a] v tajemství, [b] kterou [c]Bůh před věky předurčil [c] k naší slávě.
8 Tu nikdo z vládců tohoto věku nepoznal. Neboť kdyby ji poznali, nebyli by ukřižovali Pána slávy. [a]
9 Ale jak je napsáno: ‚Co [t5] oko nevidělo a ucho neslyšelo a na lidské srdce nevstoupilo, to [t5] Bůh připravil těm, kdo ho milují.‘ [a]
10 Nám to Bůh zjevil [a] skrze [svého] Ducha; neboť Duch zkoumá všechno, i Boží hlubiny. [b]

1. Korintským 1 : 21
21 Neboť když svět [a] v [c]Boží moudrosti nepoznal skrze svou moudrost [c]Boha, zalíbilo [b] se [c]Bohu skrze bláznovství této zvěsti [c] zachránit [d] ty, kdo věří. [e]

Kolossenským 2 : 16 – 19
16 Ať vás tedy nikdo nesoudí [a] pro pokrm [b] a pro nápoj nebo kvůli svátku, [c] novoluní nebo sobotám. [d]
17 To všechno je stín [a] budoucích věcí, ale (skutečnost je Kristus). [t15]
18 Ať vás nepřipraví o vítěznou cenu [a] nikdo, kdo si libuje v poníženosti a uctívání andělů, (kdo se nechá unášet tím), [t16] co viděl, [t17] bezdůvodně se nadýmá [t18] pod vlivem svého tělesného smýšlení [b]
19 a nedrží se hlavy, [a] z níž celé tělo, podporováno a drženo pohromadě klouby [b] a spoji, roste Božím růstem.

Kazatel 7 : 1 – 29
1 (Dobré jméno [t1] je nad dobrý olej) [v2] a den smrti nad den narození. [v3]
2 Lepší je jít do domu smutku než jít do domu hodování, [a] v němž [t4] je konec [t5] každého člověka. Živý ať si to vezme k srdci. [b]
3 Je lepší mrzutost [t6] než smích, [a] protože zatímco tvář je zachmuřená, srdci se vede dobře. [b]
4 Srdce moudrých je v domě smutku, [a] ale srdce hlupáků v domě radosti. [b]
5 Je lepší poslouchat napomenutí [a] moudrého, než když člověk poslouchá zpěv hlupáků. [b]
6 Neboť jako praskot [t7] trní [v8] pod hrncem, tak zní smích hlupáka. Také toto je marnost.
7 Vždyť útlak [a] dělá z moudrého potřeštěnce a dar [t9] ničí srdce. [b]
8 Je lepší konec [a] jednání než jeho počátek. [b] (Trpělivost [c] je lepší než povýšenost.) [t10]
9 Neukvapuj [a] se v duchu, aby ses rozzlobil, [b] protože mrzutost [t11] spočine v klíně hlupáků.
10 Neříkej: Čím to bylo, že dřívější [t12] dny byly lepší než tyto? Na tohle ses totiž nezeptal moudře. [t13]
11 Dobrá je moudrost jako [t14] dědictví; je výhodou pro ty, kteří vidí slunce, [a]
12 neboť jsou pod ochranou [t15] moudrosti jako pod ochranou stříbra. Užitkem poznání je, že moudrost zachová při životě toho, kdo ji má. [a]
13 Podívej se na Boží dílo. Vždyť kdo bude moci narovnat, co on pokřivil? [a]
14 V den dobrý [t16] spočívej v blahu [a] a v den zlý [b] pohleď: Také tento (podobně jako onen) [t17] učinil Bůh (z toho důvodu, aby člověk nezjistil) [t18] nic o tom, co bude po něm. [c]
15 To obojí [t19] jsem viděl ve dnech své marnosti: [a] Spravedlivý ve [t20] své spravedlnosti hyne [b] a ničema je ve [t20] své špatnosti dlouho živ. [c]
16 Nebuď příliš spravedlivý a nepočínej si nadmíru moudře. [a] Nač se budeš ničit? [t21]
17 Nejednej příliš ničemně [a] a nebuď blázen. [b] (Proč bys měl zemřít mimo svůj čas?) [c]
18 Bude dobré, když se tohoto [t22] přidržíš a ani (tamto neopustíš,) [t23] protože kdo se bojí [a] Boha, vyjde z toho obojího. [v24]
19 Moudrost [a] posílí [t25] moudrého více než deset mocných, kteří jsou ve městě. [b]
20 Vždyť na zemi není spravedlivý člověk, který by konal dobro a nehřešil. [a]
21 Ani nepřikládej své srdce ke všem slovům, která lidé říkají. Přece nebudeš poslouchat svého otroka, který tě proklíná.
22 Vždyť sis také sám [t26] mnohokrát uvědomil, [t27] že i ty jsi proklínal jiné.
23 To všechno jsem zkoušel s moudrostí. Řekl jsem: Nechť zmoudřím. [t28] Avšak moudrost [t29] ode mě byla daleko.
24 Vzdálené je to, co bylo; hluboko, hluboko, [a] kdo to postihne? [b]
25 Usiloval jsem [t30] poznat, zkoumat a hledat moudrost a smysl a poznat i ničemnost a bláznovství, [t31] pomatenost a ztřeštěnosti. [a]
26 A nalézám něco trpčího než smrt: ženu, která je pastí, jejíž srdce jsou sítě [a] a její ruce pouta. [b] (Kdo se líbí Bohu,) [t32] zachrání se před ní, kdo však hřeší, bude jí polapen. [c]
27 Pohleď, toto jsem nalezl, řekl kazatel, [a] jedno po druhém, když jsem nalézal smysl.
28 Co stále hledala má duše, jsem nenalezl. Nalezl jsem (jediného člověka z tisíce,) [a] ale ženu jsem mezi těmito všemi nenalezl.
29 Zvlášť se podívej na tohle: Shledal jsem, že (Bůh učinil člověka přímého.) [a] Oni však hledali mnohé výmysly.