Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví empatie
Efezským 4 : 32
32 Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní [a] a (odpouštějte [b] si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil) [t32] vám. [t33]
Matouš 7 : 12
12 Všechno, co byste chtěli, aby lidé činili vám, čiňte i vy jim; neboť to je (Zákon [a] a Proroci.“) [b]
Římanům 12 : 15
15 Radujte [a] se s radujícími, plačte s plačícími. [b]
Jan 15 : 12
12 To je mé přikázání, [a] abyste se navzájem milovali, jako já miluji [b] vás.
Efezským 4 : 29
29 Z vašich úst ať nevychází žádné špatné [t29] slovo, [a] nýbrž (jen takové, které je) [t30] dobré k potřebnému budování, [b] aby dalo milost [c] těm, kdo je slyší.
Filipenským 2 : 3
3 nic nedělejte ze soupeření [t2] ani z ješitnosti, [t3] nýbrž v pokoře [a] pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe. [b]
1. Petrův 3 : 8
8 A konečně: buďte všichni jednomyslní, [a] soucitní, [b] (plní bratrské lásky), [t9] milosrdní [c] a pokorní. [d]
Lukáš 7 : 36 – 50
36 Jeden z farizeů ho prosil, aby s ním pojedl. I vstoupil do domu toho farizea a (zaujal místo) [t20] u stolu.
37 Hle, [a] v tom městě byla žena, hříšnice. [v21] Jakmile se dozvěděla, že je [t22] Ježíš u stolu ve farizeově domě, přinesla alabastrovou nádobku vonného oleje.
38 A s pláčem se postavila zezadu k jeho nohám, slzami začala smáčet jeho nohy a otírat je (svými vlasy), [t23] vroucně líbala [a] jeho nohy a mazala je vonným olejem.
39 Když to uviděl farizeus, který ho pozval, řekl si v mysli: [t24] „Kdyby tento byl prorok, [a] věděl by, kdo a jaká je ta žena, která se ho dotýká, že je hříšná.“
40 Ježíš mu na to řekl: „Šimone, musím ti něco říci.“ On řekl: „Učiteli, [a] řekni.“
41 „Jakýsi věřitel měl dva dlužníky. Jeden mu dlužil pět set denárů, [a] druhý padesát.
42 Když mu neměli z čeho vrátit, odpustil oběma. Který z nich ho tedy bude více milovat?“
43 Šimon odpověděl: „Mám za to, že ten, kterému odpustil víc.“ [a] On mu řekl: „Správně [b] jsi usoudil.“
44 Pak se obrátil k ženě a říkal Šimonovi: „Vidíš tuto ženu? Vešel jsem do tvého domu, ale vodu na nohy [a] jsi mi nepodal; tato žena však skropila mé nohy slzami a otřela je svými vlasy.
45 Nepolíbil [a] jsi mne, ale ona od té chvíle, co jsem vešel, nepřestala vroucně líbat mé nohy.
46 Nepomazal jsi mou hlavu olejem, [a] ona však vonným olejem pomazala mé nohy.
47 Proto ti pravím: Její mnohé hříchy jsou odpuštěny, protože mnoho milovala. Komu se málo odpouští, málo miluje.“
48 Jí pak řekl: „Jsou ti odpuštěny hříchy.“ [a]
49 A spolustolovníci si [t25] začali říkat: „Kdo to je, že dokonce hříchy odpouští?“ [a]
50 Řekl té ženě: „Tvá víra [a] tě zachránila. Jdi v [t26] pokoji.“ [b]
Marek 13 : 1 – 37
1 Když [a] vycházel z chrámu, řekl mu jeden z jeho učedníků: „Učiteli, pohleď, jaké kameny [v1] a jaké stavby!“
2 Ježíš mu řekl: „Hledíš na tyto veliké stavby? Jistě [zde] nezůstane kámen na kameni, který by nebyl stržen.“
3 A když seděl na Olivové hoře [a] naproti chrámu, ptali se ho v soukromí [b] Petr, Jakub, Jan [c] a Ondřej:
4 „Pověz nám, kdy to bude a jaké bude znamení, až se to všechno začne naplňovat?“
5 Ježíš jim začal říkat: „Dávejte si pozor, [a] aby vás někdo nesvedl.
6 Neboť mnozí přijdou (v mém jménu) [a] a budou říkat: ‚Já jsem‘ [v2] a svedou mnohé.
7 Když uslyšíte o válkách a válečné zvěsti, neděste se, musí to nastat, ale ještě nebude konec.
8 Povstane totiž národ proti národu a království proti království. Na různých místech budou zemětřesení, budou hladomory a nepokoje. To bude začátek porodních bolestí.
9 Vy se však mějte na pozoru. Budou vás vydávat (soudům a do synagog, budete biti a) [t3] kvůli mně budete stavěni před vladaře a krále, jim na svědectví.
10 Všem národům musí být nejprve vyhlášeno evangelium.
11 A [a] když vás budou vodit a vydávat, nestarejte se předem, co byste řekli, ale co by vám v tu hodinu bylo dáno, to mluvte. Neboť to nejste vy, kdo mluví, ale Duch Svatý.
12 A vydá na smrt bratr bratra a otec dítě, děti povstanou proti rodičům a usmrtí je.
13 A všichni vás budou nenávidět pro mé jméno. Kdo však vytrvá do konce, ten bude zachráněn.“
14 „Když pak uvidíte ‚ohavnost zpustošení‘ [a] postavenou, kde nemá být — kdo čte, ať rozumí — tehdy ti, kteří budou v Judsku, ať utíkají do hor.
15 Kdo bude na střeše, [a] ať nesestupuje a nevstupuje dovnitř, aby si vzal něco ze svého domu.
16 A kdo bude na poli, ať se neobrací k věcem, které jsou vzadu, aby si vzal svůj plášť.
17 Běda těhotným a kojícím v oněch dnech!
18 Modlete se, aby k vašemu útěku nedošlo v zimě.
19 Neboť v oněch dnech bude takové soužení, jaké nenastalo od počátku stvoření, [a] které stvořil Bůh, až do dneška a nikdy již nenastane.
20 A kdyby Pán nezkrátil ty dny, nebylo by zachráněno žádné tělo. [a] Ale kvůli vyvoleným, [b] které vyvolil, zkrátil ty dny.
21 A tehdy, když by vám někdo řekl: ‚Hle, zde je Kristus!‘, nebo: ‚Hle, tam!‘, nevěřte.
22 Neboť povstanou falešní kristové a falešní proroci a budou činit [t4] znamení a divy, aby, kdyby to bylo možné, svedli vyvolené.
23 Vy se tedy mějte na pozoru. Všechno jsem vám již předem řekl.“
24 „Ale v oněch dnech, [v5] po onom soužení ‚se zatmí slunce a měsíc nebude vydávat svou zář.
25 Hvězdy budou padat z nebe a mocnosti, které jsou v nebesích, se zatřesou.‘ [t6]
26 A potom [t7] uvidí Syna člověka přicházejícího v oblacích s velikou mocí a slávou. [a]
27 A tehdy pošle anděly a shromáždí své vyvolené ze čtyř větrů [a] od nejzazšího konce země [b] až po nejzazší konec nebe.“ [c]
28 „Od fíkovníku se naučte podobenství: Když již jeho větev změkne a vyhání listy, víte, že léto je blízko.
29 Tak i vy, když uvidíte, že se tyto věci dějí, vězte, [t8] že je to blízko, přede dveřmi.
30 Amen, pravím vám, že určitě nepomine toto pokolení, dokud se toto všechno nestane.
31 Nebe a země pominou, ale má slova jistě nepominou.“ [a]
32 „O tom dni či hodině nikdo neví, ani andělé v nebi, ani Syn, jedině Otec. [a]
33 Dávejte si pozor, bděte a modlete se, neboť nevíte, kdy je ten určený čas.
34 Jako člověk, který je na cestách: opustil svůj dům, dal svým otrokům plnou moc, [t9] každému jeho práci a dveřníkovi přikázal, aby bděl.
35 Bděte [a] tedy, neboť nevíte, kdy Pán domu [b] přijde, zda večer, či o půlnoci, nebo za kuropění, či před rozbřeskem,
36 aby nepřišel neočekávaně a nenalezl vás spící. [a]
37 Co tedy říkám vám, říkám všem: Bděte!“
Kolossenským 3 : 12
12 Oblečte [a] se tedy jako vyvolení [b] [c]Boží, svatí [c] a milovaní, [d] v (slitovný soucit,) [t10] dobrotu, pokoru, [e] vlídnost [t11] a trpělivost. [f]
Leave a Reply