Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví duševní zdraví
Filipenským 4 : 6 – 7
6 O nic nebuďte úzkostliví, [a] ale ve všem oznamujte [t7] [c]Bohu své žádosti [b] v modlitbě a prosbě [c] s děkováním. [d]
7 A pokoj [a] [c]Boží, který převyšuje [b] všechno porozumění, [t8] bude střežit [c] vaše srdce a vaše myšlenky [d] v Kristu Ježíši.
1. Petrův 5 : 7
7 Všechnu svou starost [a] uvrhněte na něho, neboť mu na vás záleží. [b]
Jonáš 2 : 5 – 7
5 Řekl [t7] jsem si: Byl jsem vyhnán (od tvého zraku.) [t8] (Moci tak znovu) [t9] hledět na tvůj svatý chrám! [a]
6 Voda mě obstoupila [t10] (až k duši,) [t11] obklopila mě hlubina, [a] chaluha [t12] ovázala mou hlavu.
7 Sestoupil jsem k základům hor, (země za mnou navěky zavřela své závory,) [t13] ale ty jsi vyvedl můj život z jámy, [a] Hospodine, můj Bože.
Filipenským 4 : 13
13 Všecko mohu v Tom, [t12] který mne posiluje. [a]
Jan 14 : 27
27 Pokoj [a] vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje [b] a není bázlivé. [c]
Žalmy 91 : 1 – 16
1 Ten, kdo přebývá [t1] v úkrytu [a] Nejvyššího, [b] přečká noc ve stínu [c] Všemohoucího. [t2]
2 Říkám o Hospodinu: [t3] Je mé útočiště, [a] má tvrz, [t4] můj Bůh, v něho doufám. [b]
3 On tě [t5] uchrání před osidlem [a] ptáčníkovým, [b] před morovou [c] zkázou. [t6]
4 Přikryje tě svými perutěmi, pod jeho křídly [a] máš útočiště, jeho věrnost [t7] je pavézou [b] i štítem. [t8]
5 Nebudeš se bát [a] nočního děsu, [b] ani toho, že ve dne přiletí šíp, [c]
6 ani moru, [a] obcházejícího po setmění, ani zhouby, [b] jež ničí za poledne. [t9]
7 Po tvém boku padne tisíc, deset tisíc [a] po tvé pravici, k tobě se to nepřiblíží.
8 Jistě uvidíš na vlastní [t10] oči, ano uzříš odplatu [a] ničemům. [b]
9 Protože jsi Hospodina, mé útočiště, [t11] protože jsi Nejvyššího učinil svým příbytkem, [a]
10 nestane se ti nic zlého, rána [a] se ke tvému stanu nepřiblíží,
11 neboť svým andělům [a] vydal o tobě příkaz, aby tě střežili [b] na všech tvých cestách.
12 Na rukou tě ponesou, [a] aby tvá noha [b] neklopýtla o kámen.
13 Budeš šlapat po lvu [a] i po zmiji, [t12] pošlapeš mladého lva [t13] i draka. [b]
14 Protože ke mně přilnul, [a] vytrhnu [b] ho; uvedu ho do bezpečí, [c] protože zná mé jméno. [d]
15 Bude ke mně volat a já mu odpovím, budu s ním v soužení, [a] vytrhnu ho a obdařím ho slávou. [b]
16 Nasytím [a] ho vysokým věkem [t14] a dám mu spatřit svou spásu. [b]
Galatským 5 : 22 – 23
22 Ovocem [a] [c]Ducha je však láska, [b] radost, pokoj, [c] trpělivost, laskavost, [d] dobrota, [e] věrnost, [t15]
23 mírnost, [a] sebeovládání. [b] Proti takovým není žádný zákon.
Matouš 6 : 34
34 Nedělejte si tedy starost kvůli zítřku, neboť zítřek (bude mít své vlastní starosti). [t28] Každý den má dost vlastního trápení.“
2. Timoteovi 1 : 7
7 Neboť Bůh nám nedal ducha bázlivosti, [a] nýbrž ducha moci a lásky a rozvahy.
Žalmy 23 : 1 – 6
1 Davidův žalm. Hospodin je můj pastýř, [a] nebudu mít nedostatek. [t1]
2 Dává mi uléhat [t2] na travnatých pastvinách, [a] přivádí [t3] mě k (vodě na místech odpočinku.) [t4]
3 Obnovuje [t5] mou duši, [t6] (pro své jméno) [t7] mě vodí [a] po pravých [t8] stezkách. [b]
4 I kdybych šel údolím (nejhlubší tmy,) [t9] nebudu se bát [a] zlého, neboť ty jsi se [t10] mnou. [b] Tvé žezlo [v11] a tvá hůl [v12] mě potěšují. [v13]
5 Připravuješ [v14] mi [t15] stůl před zraky mých nepřátel, mažeš mi hlavu olejem, [v16] můj kalich [a] přetéká. [t17]
6 Dobrota [t18] a milosrdenství [a] mě budou jistě provázet [v19] po všechny dny mého života. Po dlouhé časy se budu vracet [t20] do Hospodinova domu. [b]
Žalmy 46 : 1 – 11
1 Pro vedoucího chval. Synové Kórachovi. Na alamót. [v1] Píseň. [t2]
2 Bůh je naším útočištěm [a] i silou, (velkou pomocí, [b] kterou nacházíme v souženích.) [t3]
3 Proto se nebudeme bát, [a] i kdyby se převrátila [v4] země a hory [b] se zřítily [t5] do (mořských hlubin,) [t6]
4 byť by jeho vody burácely a pěnily, byť by se hory pro jeho zpupnost [a] třásly. [b] Sela.
5 Řeka [v7] svým proudem oblažuje Boží město, [a] svaté příbytky [b] Nejvyššího. [t8]
6 Bůh je uprostřed [a] něj, [t9] nezhroutí [v10] se. Bůh mu [t9] přijde na pomoc [b] hned za rozbřesku. [v11]
7 Národy [a] hlučí, [v12] království se otřásají. Vydá svůj hlas [b] a země se rozplývá. [t13]
8 Hospodin zástupů [a] je s námi, [b] nepřístupným hradem [t14] je nám Bůh Jákobův. [c] Sela.
9 Pojďte a pohleďte na Hospodinovy skutky, [a] jakou hroznou spoušť [b] udělal na zemi.
10 Činí přítrž bojům až do končin [a] země, láme luky [b] a přesekává kopí, vozy [t15] pálí ohněm. [v16]
11 Přestaňte! [t17] Uznejte, [t18] že já jsem Bůh, vyvýšený [a] nad [t19] národy, vyvýšený nad [t20] zemí!
2. Korintským 10 : 5
5 a každou povýšenost, [t8] která se pozvedá proti poznání [a] [c]Boha. Uvádíme do zajetí každou myšlenku, [b] aby byla poslušna [c] Krista,
Římanům 8 : 1 – 39
1 Nyní tedy není žádného odsouzení [a] pro ty, kteří jsou v Kristu [b] Ježíši a nechodí podle těla, ale podle Ducha.
2 Vždyť zákon Ducha života v Kristu Ježíši mě [t1] osvobodil [a] od zákona hříchu [b] a smrti.
3 Neboť co bylo Zákonu nemožné, protože byl bezmocný kvůli [t2] tělu, to učinil Bůh, když poslal svého Syna v podobnosti [a] těla hříchu a jako oběť za hřích [b] a odsoudil hřích v těle,
4 aby byl požadavek [t3] Zákona naplněn v nás, kteří nechodíme podle těla, [t4] ale podle Ducha. [a]
5 Ti, kdo jsou živi podle těla, mají na mysli věci těla; [a] ale ti, kdo jsou živi podle Ducha, myslí na věci Ducha. [b]
6 Myšlení [a] těla znamená smrt, [b] myšlení [c]Ducha život [c] a pokoj. [d]
7 Myšlení těla je totiž v nepřátelství [a] vůči Bohu, neboť se nepodřizuje Božímu zákonu, ba ani nemůže.
8 Ti, kteří jsou v těle, [a] se Bohu líbit [t5] nemohou.
9 Vy však nejste v těle, ale v Duchu, pokud ve vás vskutku Duch Boží [a] přebývá. Jestliže však někdo nemá Kristova ducha, [t6] ten není jeho.
10 Je-li však Kristus ve vás, [a] je sice tělo mrtvé kvůli hříchu, ale duch [b] je živý [t7] kvůli spravedlnosti.
11 Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který vzkřísil [a] Ježíše z mrtvých, pak ten, který vzkřísil [b] Ježíše Krista z mrtvých, oživí i vaše smrtelná těla skrze svého Ducha, který ve vás přebývá.
12 Nuže tedy, bratři, [a] jsme dlužníky, [b] ale ne těla, abychom podle těla žili.
13 Jestliže žijete podle těla, je vám souzeno zemřít; jestliže však Duchem usmrcujete činy těla, budete žít.
14 Neboť všichni ti, kdo jsou vedeni [t8] Duchem Božím, jsou Boží synové. [a]
15 Nepřijali jste ducha otroctví, abyste se opět báli, [a] nýbrž přijali jste Ducha [b] synovství, [c] v němž voláme: Abba, [d] Otče!
16 Sám ten Duch (svědčí [a] spolu s naším duchem), [t9] že jsme děti Boží. [b]
17 Jsme-li však děti, jsme i dědicové [a] — dědicové Boží a spoludědicové Kristovi, pokud vskutku spolu s ním trpíme, [b] abychom spolu s ním byli také oslaveni.
18 Mám totiž za to, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, [a] která na nás má být zjevena. [b]
19 Vždyť celé tvorstvo toužebně vyhlíží [a] a očekává zjevení Božích synů [b]–
20 neboť tvorstvo bylo poddáno marnosti; [a] ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který je poddal [b] — a má naději,
21 že i ono [t10] samo bude vysvobozeno z otroctví zániku do slavné svobody [t11] Božích dětí. [a]
22 Víme [a] přece, že celé tvorstvo až dodnes společně sténá a pracuje k porodu.
23 A nejen to, ale i my, kteří máme prvotiny [c]Ducha, [a] sami v sobě sténáme, [b] očekávajíce synovství, [c] to jest vykoupení [d] svého těla.
24 (V té naději) [t12] jsme byli zachráněni; naděje však, kterou [t13] je vidět, není naděje. Kdo něco vidí, (proč by v to ještě doufal)? [t14]
25 Ale doufáme-li v to, co nevidíme, očekáváme to s vytrvalostí. [a]
26 A stejně tak i Duch se spolu s námi ujímá naší slabosti. Vždyť my nevíme, jak a za co se máme modlit, ale sám ten Duch se [za nás] přimlouvá [a] vzdechy, [b] (které nelze vyjádřit slovy). [t15]
27 A ten, který zkoumá srdce, [a] ví, jaké je myšlení Ducha, totiž že se podle Boha [t16] přimlouvá za svaté. [b]
28 Víme, že těm, kteří milují [a] [c]Boha, (všechny věci spolu působí k dobrému,) [t17] těm, kdo jsou povoláni [b] podle jeho předsevzetí. [c]
29 Neboť ty, které předem poznal, [t18] také předem určil, [a] aby byli připodobněni obrazu [b] jeho Syna, tak aby on byl prvorozený [c] mezi mnoha bratřími; [d]
30 které předem určil, ty také povolal; [a] a které povolal, ty také ospravedlnil, [b] a které ospravedlnil, ty také oslavil.
31 Co tedy k tomu řekneme? [a] Je-li Bůh pro nás, [t19] kdo je proti nám?
32 On [t20] neušetřil [a] vlastního Syna, ale za nás za všecky ho vydal. [b] Jak by nám spolu s ním nedaroval [c] všechno?
33 Kdo bude žalovat [a] na Boží vyvolené? [b] Vždyť Bůh je ten, kdo ospravedlňuje! [c]
34 Kdo je ten, který je odsoudí? [a] Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel [b] a byl i vzkříšen z mrtvých, je na pravici [c]Boží [c] a přimlouvá [d] se za nás!
35 Kdo nás odloučí od Kristovy lásky? [a] Soužení [b] nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, nahota, [c] nebezpečí nebo meč? [d]
36 Jak je napsáno: ‚Celý den jsme pro tebe (vydáváni na smrt), [t21] (pokládají nás) [t22] za ovce určené na porážku.‘ [a]
37 Ale v tomto všem dokonale vítězíme [a] skrze toho, který si nás zamiloval. [b]
38 Jsem přesvědčen, [a] že ani smrt ani život, [b] ani andělé [c] ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani moci,
39 ani výšina ani hlubina, ani žádné jiné stvoření nás nebude moci odloučit od Boží lásky, [a] která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.
Římanům 12 : 1 – 2
1 Vybízím [a] vás tedy, bratři, [b] skrze milosrdenství [t1] [c]Boží, abyste vydali [c] svá těla [d] v oběť živou, svatou [e] a příjemnou [t2] [c]Bohu; to je vaše rozumná [t3] služba [f] Bohu.
2 A nepřipodobňujte [a] se tomuto věku, [b] nýbrž proměňujte [c] se obnovou [d] [své] mysli, [e] abyste mohli zkoumat, [t4] co je ( [c]Boží vůle, [f] co je dobré, přijatelné [g] a dokonalé). [t5]
1. Korintským 13 : 1 – 13
1 Kdybych mluvil jazyky [a] lidskými i andělskými, a lásku [b] bych neměl, jsem jako dunící kov [t1] nebo zvučící činel. [c]
2 A kdybych měl proroctví [a] a znal všechna tajemství [b] a měl všechno poznání [c] a kdybych měl veškerou víru, [d] takže bych přemisťoval hory, [e] ale lásku bych neměl, nic nejsem.
3 A kdybych dal [a] pro nasycení chudých všechen svůj majetek [b] a kdybych vydal své tělo k spálení, [t2] ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. [c]
4 Láska je trpělivá, [t3] dobrotivá, [t4] láska nezávidí, [t5] [láska] se nevychloubá a není domýšlivá. [a]
5 Nejedná nečestně, [a] nehledá svůj prospěch, [b] nerozčiluje se, [t6] nepočítá zlo.
6 Neraduje se z nepravosti, [a] ale raduje [b] se spolu s pravdou.
7 Všechno snáší, [t7] všemu věří, ve vše doufá, všechno vydrží. [a]
8 Láska nikdy nezanikne. [t8] Proroctví — ta pominou; jazyky — ty utichnou; poznání — to pomine.
9 Neboť jen částečně poznáváme [a] a částečně prorokujeme.
10 Když však přijde to, co je dokonalé, [v9] pomine to, co je částečné.
11 Když jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, uvažoval jsem jako dítě. Když jsem se stal mužem, zanechal jsem dětinských věcí.
12 Neboť nyní vidíme [a] (jako v zrcadle), [t10] zastřeně, potom však uvidíme tváří v tvář. [b] Nyní poznávám částečně, potom poznám důkladně, jak jsem byl také sám poznán. [c]
13 Nyní zůstává víra, naděje a láska, tyto tři věci. [v11] Ale největší [t12] z nich je láska. [a]
Římanům 8 : 28
28 Víme, že těm, kteří milují [a] [c]Boha, (všechny věci spolu působí k dobrému,) [t17] těm, kdo jsou povoláni [b] podle jeho předsevzetí. [c]
1. Janův 4 : 16
16 A my jsme uvěřili [a] a poznali lásku, kterou Bůh má k [t7] nám. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, [t8] zůstává v Bohu [b] a Bůh v něm.
Židům 11 : 1 – 40
1 Víra [v1] jest podstata [t2] věcí, v něž doufáme, [a] důkaz [t3] skutečností, [b] které nevidíme. [c]
2 Neboť v ní (naši předchůdci) [t4] dostali svědectví Boží.
3 Vírou rozumíme, že Božím výrokem [a] byly uspořádány světy, [t5] takže to, co vidíme, nevzniklo z viditelného. [b]
4 Vírou přinesl [a] Ábel [b] [ [c]Bohu] lepší [c] oběť než Kain. Skrze ni se mu dostalo svědectví, že je spravedlivý, [d] když [c]Bůh vydával svědectví při jeho darech, a skrze (tu víru) [t6] ještě mluví, i když zemřel.
5 Vírou byl Henoch [a] přenesen, aby nespatřil smrt. [b] A nebyl nalezen, protože ho [c]Bůh přenesl, neboť předtím, než byl přenesen, měl svědectví, že se líbil [c] [c]Bohu.
6 Bez víry však není možné se mu zalíbit, [a] protože ten, kdo přichází [b] k [c]Bohu, musí uvěřit, že Bůh je [c] a že odplácí [t7] těm, kdo ho usilovně hledají. [d]
7 Vírou dostal Noe [a] pokyn [b] ohledně toho, co ještě nebylo vidět, a v bázni Boží [t8] připravil [t9] koráb k záchraně svého domu. Skrze (svou víru) [t10] odsoudil svět a stal se dědicem spravedlnosti, [c] která je na základě víry.
8 Vírou uposlechl Abraham, [a] když byl volán, aby vyšel na místo, které měl dostat za dědictví; [b] a vyšel, ačkoli nevěděl, kam jde.
9 Vírou se usadil v zaslíbené zemi jako v zemi cizí, bydlel ve stanech s Izákem a Jákobem, spoludědici téhož zaslíbení. [a]
10 Očekával totiž město [a] mající základy, jehož stavitelem a tvůrcem je Bůh. [b]
11 Vírou i sama Sára, [a] ač byla [neplodná,] přijala moc k (početí potomka) [t11] a mimo (svůj čas) [t12] [porodila], protože měla za věrného [b] toho, kdo dal slib.
12 Pročež z jednoho, a to z již odumřelého, byli zplozeni mnozí, ‚počtem jako hvězdy nebeské a jako je nespočetný písek na břehu mořském‘. [a]
13 Tito všichni zemřeli podle víry, aniž v plnosti přijali [t13] ta zaslíbení; jen zdaleka je zahlédli [a] a pozdravili, a vyznali, že jsou cizinci [b] a příchozí na zemi.
14 Neboť ti, kdo to říkají, dávají najevo, že vyhlížejí vlast. [a]
15 Kdyby totiž myslili na tu, z níž vyšli, měli by čas se navrátit. [a]
16 Avšak touží po lepší [a] vlasti, to jest po vlasti nebeské. Proto se [c]Bůh za ně nestydí, [b] je-li nazýván jejich Bohem, [c] neboť jim připravil město. [d]
17 Vírou Abraham obětoval Izáka, [a] když byl zkoušen; [b] ten, který přijal ta zaslíbení, obětoval jediného syna, [c]
18 o kterém bylo řečeno: ‚(Z Izáka) [t14] bude povoláno tvé símě.‘ [a]
19 Usoudil, že Bůh je mocen [a] křísit i z mrtvých. Proto ho dostal zpět (jako předobraz). [t15]
20 Vírou požehnal Izák [a] Jákobovi a Ezauovi i v tom, co se týkalo věcí budoucích.
21 Vírou Jákob, [a] když umíral, požehnal každému ze synů Josefových, a ‚poklonil [t16] se Bohu nad vrcholem své berle‘. [b]
22 Vírou Josef, když dokonával, se zmínil o vyjití synů Izraele a dal příkaz o svých kostech. [a]
23 Vírou Mojžíš, [a] když se narodil, byl svými rodiči po tři měsíce skrýván, protože viděli, že dítě je krásné, a nezalekli se králova nařízení. [b]
24 Vírou Mojžíš, když vyrostl, [t17] odmítl být nazýván synem faraonovy dcery
25 a vyvolil si raději spolu s Božím lidem [a] snášet útrapy, [t18] než mít dočasný požitek z hříchu. [b]
26 Za větší bohatství než poklady Egypta pokládal pohanu [a] Kristovu, neboť vzhlížel ke své odplatě. [b]
27 Vírou opustil Egypt [a] a nebál se králova hněvu; odolal, jako by viděl Neviditelného. [b]
28 Vírou (slavil Hod beránka) [t19] a pokropení [t20] krví, aby se Zhoubce [a] nedotkl jejich prvorozených.
29 Vírou prošli Rudé [a] moře [b] jako po suché zemi, (když se však o to pokusili) [t21] Egypťané, moře je pohltilo.
30 Vírou padly zdi Jericha, když je obcházeli po sedm dní. [a]
31 Vírou nevěstka Rachab nezahynula spolu s těmi, kteří neuposlechli, [t22] protože s pokojem přijala vyzvědače. [a]
32 A co mám ještě říkat? [a] Vždyť by mi nestačil čas, [b] kdybych měl vypravovat o Gedeónovi, [c] Barákovi, [d] Samsonovi, [e] Jeftovi, [f] Davidovi, [g] Samuelovi [h] a prorocích, [i]
33 kteří skrze víru přemohli královské říše, [a] uskutečnili spravedlnost, [b] dosáhli zaslíbení, [c] zavřeli tlamy lvům, [d]
34 uhasili sílu ohně, [a] unikli ostří meče, [b] nabyli moci ve [t23] slabosti, [c] stali se silnými ve válce, (zahnali na útěk) [t24] vojska cizinců. [d]
35 Ženy dostaly své mrtvé (zpět vzkříšené), [t25] jiní byli mučeni, (a nepřijali vysvobození), [t26] aby dosáhli lepšího [a] vzkříšení,
36 jiní zas zakusili veřejný posměch [a] a bičování, ba i pouta [b] a vězení, [c]
37 byli ukamenováni, [a] rozřezáni pilou, [pokoušeni,] zemřeli rozsekáni mečem, [b] toulali se v ovčích rounech, v kozích kůžích, [c] trpěli nedostatkem, zakoušeli útisk a zlé jednání. [d]
38 Ti, jichž svět nebyl hoden, bloudili po pustinách, horách, jeskyních [a] a roklinách [t27] země.
39 A tito všichni, ačkoli se jim dostalo svědectví skrze víru, neodnesli si [a] zaslíbení,
40 protože Bůh pro nás zamýšlel něco lepšího, [a] nechtěl, aby dosáhli dokonalosti bez nás.
1. Janův 4 : 8
8 Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh [a] je láska.
Leave a Reply