Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví duchovní útok
Efezským 6 : 12
12 Neboť náš [t11] zápas [t12] není proti krvi a tělu, [a] ale proti vládám, proti autoritám, [b] proti světovládcům [c] této temnoty, [d] proti duchovním mocnostem zla v nebeských oblastech. [e]
Jan 10 : 10
10 Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel [t6] a hubil; já jsem přišel, aby měly život [a] a měly ho hojnost.
Žalmy 91 : 1 – 16
1 Ten, kdo přebývá [t1] v úkrytu [a] Nejvyššího, [b] přečká noc ve stínu [c] Všemohoucího. [t2]
2 Říkám o Hospodinu: [t3] Je mé útočiště, [a] má tvrz, [t4] můj Bůh, v něho doufám. [b]
3 On tě [t5] uchrání před osidlem [a] ptáčníkovým, [b] před morovou [c] zkázou. [t6]
4 Přikryje tě svými perutěmi, pod jeho křídly [a] máš útočiště, jeho věrnost [t7] je pavézou [b] i štítem. [t8]
5 Nebudeš se bát [a] nočního děsu, [b] ani toho, že ve dne přiletí šíp, [c]
6 ani moru, [a] obcházejícího po setmění, ani zhouby, [b] jež ničí za poledne. [t9]
7 Po tvém boku padne tisíc, deset tisíc [a] po tvé pravici, k tobě se to nepřiblíží.
8 Jistě uvidíš na vlastní [t10] oči, ano uzříš odplatu [a] ničemům. [b]
9 Protože jsi Hospodina, mé útočiště, [t11] protože jsi Nejvyššího učinil svým příbytkem, [a]
10 nestane se ti nic zlého, rána [a] se ke tvému stanu nepřiblíží,
11 neboť svým andělům [a] vydal o tobě příkaz, aby tě střežili [b] na všech tvých cestách.
12 Na rukou tě ponesou, [a] aby tvá noha [b] neklopýtla o kámen.
13 Budeš šlapat po lvu [a] i po zmiji, [t12] pošlapeš mladého lva [t13] i draka. [b]
14 Protože ke mně přilnul, [a] vytrhnu [b] ho; uvedu ho do bezpečí, [c] protože zná mé jméno. [d]
15 Bude ke mně volat a já mu odpovím, budu s ním v soužení, [a] vytrhnu ho a obdařím ho slávou. [b]
16 Nasytím [a] ho vysokým věkem [t14] a dám mu spatřit svou spásu. [b]
Jakubův 5 : 16
16 Vyznávejte hříchy [a] jeden druhému a modlete [b] se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Mnoho zmůže (účinná modlitba spravedlivého). [t9]
Jakubův 1 : 2
2 Pokládejte za velikou [t2] radost, [a] moji bratři, [v3] když upadnete do rozličných pokušení. [t4]
2. Timoteovi 4 : 3
3 Neboť přijde doba, [a] kdy lidé nesnesou zdravé učení, [b] nýbrž si podle vlastních žádostí [c] budou shromažďovat [t4] učitele, [d] (aby jim říkali, co je jim příjemné); [t5]
Židům 13 : 8
8 Ježíš Kristus je tentýž [a] včera i dnes, i na věky. [b]
Matouš 4 : 1 – 25
1 Tehdy [a] Duch Ježíše vyvedl do pustiny, aby byl pokoušen [t1] od Ďábla. [t2]
2 A když se postil [a] čtyřicet dní a čtyřicet nocí, [b] nakonec vyhladověl. [c]
3 Tu přistoupil Pokušitel [a] a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, [b] řekni, ať se z těchto kamenů stanou chleby.“
4 On však (na to) [t3] řekl: „Je napsáno: ‚Člověk nebude živ jen chlebem, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.‘ [a]“
5 Potom ho Ďábel vzal do svatého města, [a] postavil ho na okraj střechy chrámu
6 a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je napsáno: ‚Svým andělům přikáže o tobě, a na rukou tě ponesou, abys snad nenarazil nohou na kámen.‘ [a]“
7 Ježíš mu řekl: „Je také napsáno: ‚Nebudeš pokoušet [t4] Pána, svého Boha.‘ [a]“
8 Pak ho Ďábel vzal na velmi vysokou horu a ukázal mu všechna království světa [a] a jejich slávu.
9 A řekl mu: „Toto všechno ti dám, jestliže padneš na zem a pokloníš se mi.“
10 Tu mu Ježíš řekl: „Odejdi, [a] Satane. [b] Vždyť je napsáno: ‚Pánu, svému [c]Bohu, se budeš klanět [c] a jeho jediného uctívat.‘ [d]“
11 A tehdy ho Ďábel opustil. A hle, andělé [a] přistoupili a sloužili mu.
12 Když Ježíš uslyšel, že byl Jan uvězněn, [t5] odebral se do Galileje.
13 Opustil Nazaret, [a] šel a usadil se v Kafarnaum, [b] které je u moře, v oblastech Zabulón [c] a Neftalí, [d]
14 aby se naplnilo, [a] co bylo řečeno skrze proroka Izaiáše:
15 ‚Země Zabulón a země Neftalí, cestou u moře, za Jordánem — Galilea pohanů; [t6]
16 lid sedící v temnotě uviděl veliké světlo, těm, kteří seděli v krajině a stínu smrti, vzešlo světlo.‘ [a]
17 Od té chvíle začal Ježíš hlásat a říkat: „Čiňte pokání, [a] neboť se přiblížilo [b] království Nebes.“
18 Když [a] se procházel podél Galilejského moře, [v7] uviděl dva bratry, Šimona zvaného Petr [b] a jeho bratra Ondřeje, jak do moře vrhají kruhovou síť; [c] byli totiž rybáři.
19 ekl jim: Ř„Pojďte za mnou [a] a učiním z vás rybáře lidí. [v8]“ [b]
20 Oni hned opustili [a] sítě a následovali [b] ho.
21 A když odtamtud poodešel, uviděl jiné dva bratry, Jakuba, [a] syna Zebedeova, [b] a jeho bratra Jana, [c] jak v lodi se svým otcem Zebedeem spravují své sítě. I povolal je.
22 Oni ihned opustili loď i svého otce a následovali ho.
23 Procházel celou Galilejí, učil [a] v jejich synagogách, [v9] hlásal (evangelium království) [t10] a uzdravoval [b] každou nemoc a každou slabost [t11] v lidu.
24 Pověst [t12] o něm se roznesla po celé Sýrii. [a] Přinesli k němu všechny nemocné, [t13] kteří byli sužováni rozličnými nemocemi a trápeními, démonizované, [b] náměsíčné [c] i ochrnuté [d] a on je uzdravil.
25 Šly za ním veliké zástupy [a] z Galileje, Dekapole, [v14] Jeruzaléma, Judska i Zajordání. [b]
Zjevení 12 : 1 – 17
1 A ukázalo se veliké znamení [a] v nebi: žena [b] oděná [c] sluncem, pod jejíma nohama měsíc a na její hlavě koruna [t1] z dvanácti hvězd.
2 Byla těhotná a křičela, [a] když v bolestech [b] a mukách pracovala ku porodu.
3 A ukázalo se jiné znamení v nebi: hle, veliký rudý [t2] drak, [a] mající sedm hlav [b] a deset rohů, [c] a na těch hlavách sedm diadémů. [v3]
4 Jeho ocas vlekl třetinu [a] nebeských hvězd; [b] i svrhl je na zem. [c] A drak stál před ženou, která měla porodit, aby její dítě sežral, jakmile porodí. [d]
5 A porodila syna — muže, [t4] který má pást všechny národy železnou berlou. [a] Vtom bylo její dítě vytrženo [b] k Bohu a k jeho trůnu.
6 A žena utekla do pustiny, [a] kde měla od Boha připravené místo, aby ji tam živili tisíc dvě stě šedesát dní. [b]
7 A v nebi nastala válka: Michael [a] a jeho andělé museli bojovat s drakem. Drak i jeho andělé [b] bojovali,
8 ale neobstáli, a už pro ně nebylo [t5] místo v nebi.
9 A byl svržen veliký drak, ten dávný had, [a] nazývaný Ďábel a Satan, [b] který svádí [c] celý obydlený svět. [d] Byl svržen [e] na zem a jeho andělé byli svrženi s ním.
10 A uslyšel jsem mocný hlas v nebi, který říkal: „Nyní přišla [t6] záchrana, [a] moc a kralování [b] našeho [c]Boha a pravomoc jeho Krista, neboť byl svržen žalobce [c] našich bratří, který je obviňoval před naším [c]Bohem dnem i nocí. [d]
11 Oni nad ním zvítězili [a] pro krev [b] Beránkovu a pro [c]slovo svého svědectví; [c] a nemilovali svou duši [d] až na smrt.
12 Proto se radujte, nebesa [a] a vy, kdo v nich přebýváte. [t7] Běda [b] zemi a moři, neboť k vám sestoupil Ďábel [c] s velikou zuřivostí; ví, že má málo času.“ [d]
13 Když drak uviděl, že byl svržen na zem, začal pronásledovat ženu, která porodila toho syna. [t4]
14 Ale té ženě byla dána dvě křídla velikého orla, [a] aby mohla letět do pustiny na své místo, kde (skryta před hadem) [t8] bude [t9] živena čas a časy a půl času. [b]
15 A had vychrlil z tlamy za ženou vodu jako řeku, aby ji strhl proudem.
16 Ale země přispěla ženě na pomoc: země otevřela svá ústa [a] a pohltila řeku, kterou vychrlil drak ze své tlamy.
17 Drak se na tu ženu rozzuřil a odešel, (aby rozpoutal válku proti ostatním) [t10] z jejího potomstva, [t11] kteří zachovávají [a] Boží přikázání a mají Ježíšovo svědectví. [b]
Římanům 12 : 19
19 Nemstěte [a] se sami, milovaní, [v21] nýbrž dejte místo Božímu hněvu, [b] neboť je napsáno: ‚Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.‘ [c]
Lukáš 6 : 46
46 „Proč mne oslovujete ‚Pane, Pane‘, [a] a nečiníte, co říkám?
Jan 14 : 14
14 Požádáte-li [mne] o něco v mém jménu, já to učiním.“
2. Korintským 11 : 20
20 Snášíte, když vás někdo zotročuje, [a] když vás někdo vyjídá, [b] když vás někdo obírá, když se někdo vyvyšuje, [c] když vás někdo bije do tváře. [d]
Lukáš 10 : 27
27 On odpověděl: „Budeš milovat Pána, svého Boha, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou [a] a celou svou myslí, a svého bližního jako sebe samého. [b]“
Jan 14 : 15
15 „Jestliže mne milujete, zachovejte [t5] má přikázání.
Přísloví 25 : 26
26 Jako zkalený pramen a znečištěný [t23] zdroj je spravedlivý, který se potácí před ničemou.
Matouš 5 : 19
19 Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil [t13] lidi, bude v království Nebes nazván nejmenším. [a] Kdo by je však (činil a učil), [t14] ten bude v království Nebes nazván velkým. [b]
Skutky 15 : 10
10 Proč tedy nyní pokoušíte [a] [c]Boha a chcete vložit na šíji učedníků [b] jho, [c] které nebyli schopni unést ani naši otcové ani my?
Římanům 13 : 4
4 Vždyť je Božím služebníkem pro tvé dobro. Jednáš-li však zle, boj se, neboť ne nadarmo nosí meč. Je Božím služebníkem, [t3] vykonavatelem hněvu [a] nad tím, kdo činí zlo.
1. Korintským 14 : 1 – 360
1 Usilujte [t1] o lásku a dychtěte [a] po duchovních projevech, nejvíce však, abyste prorokovali.
2 Neboť kdo mluví jazykem, [a] nemluví k lidem, nýbrž k Bohu; nikdo mu nerozumí, [t2] duchem mluví tajemství. [b]
3 Kdo však prorokuje, mluví lidem k budování, [a] povzbuzení [t3] a útěše.
4 Kdo mluví jazykem, buduje sám sebe, ale kdo prorokuje, buduje [a] církev. [t4]
5 Chci, abyste všichni mluvili jazyky, avšak ještě více, abyste prorokovali. [a] Kdo prorokuje, je větší než ten, kdo mluví jazyky, ledaže by i vykládal, aby se budovala církev. [t4]
6 Tedy, bratři, [a] kdybych k vám přišel a mluvil jazyky, co vám prospěji, když bych k vám nepromluvil ve zjevení, [b] v poznání, [c] v proroctví nebo vyučování? [d]
7 Stejně je tomu i s neživými nástroji vydávajícími zvuk, ať už s flétnou nebo s lyrou [a] Kdyby (nevydávaly různé tóny), [t5] jak by se poznalo, co se na flétnu nebo na lyru hraje?
8 A kdyby polnice vydala nejasný zvuk, kdo by se chystal k boji? [a]
9 Tak i vy: Jestliže jazykem nevydáte jasné slovo, jak se pozná, co bylo řečeno? Neboť budete mluvit do větru.
10 Vždyť na světě je tolik druhů jazyků, [t6] a žádný není (bez významu). [t7]
11 Jestliže neznám význam jazyka, [t8] budu cizincem [t9] pro toho, kdo mluví, a ten, kdo mluví, bude cizincem [t9] pro mne.
12 Tak i vy, poněvadž (horlivě usilujete) [t10] o duchovní projevy, snažte se, [t11]abyste se v nich rozhojňovali [a] pro budování církve. [b]
13 Proto kdo mluví jazykem, ať se modlí, aby mohl také vykládat.
14 Neboť když se modlím jazykem, můj duch se modlí, avšak má mysl [a] je bez užitku.
15 Co tedy? Budu se modlit duchem, ale budu se modlit i myslí; budu zpívat chvály duchem, ale budu zpívat [a] chvály i myslí.
16 Neboť kdybys dobrořečil jen duchem, [t12] jak by mohl (přítomný prostý člověk) [t13] k tvému díkůvzdání [a] říci ‚Amen‘, [b] když neví, co říkáš?
17 Ty sice dobře děkuješ, ale ten druhý tím není budován. [a]
18 Děkuji Bohu, že mluvím jazyky více než vy všichni;
19 ale v církvi [a] — abych poučil i druhé — chci raději promluvit pět slov svou myslí než deset tisíc slov v jazyku.
20 Bratři, ve svém myšlení nebuďte jako děti; [a] ve zlém [b] buďte jako nemluvňata, [c] ale v myšlení buďte dospělí. [t14]
21 V Zákoně je napsáno: [a] ‚Jinými jazyky a rty cizinců [t15] budu mluvit k tomuto lidu, ale ani tak mě nebudou poslouchat,‘ praví Pán.
22 Jazyky nejsou tedy znamením [t16] pro věřící, [a] nýbrž pro nevěřící, [b] proroctví [c] však není pro nevěřící, nýbrž pro věřící.
23 Když by se tedy sešel [t17] celý sbor [a] a všichni by mluvili jazyky, a vešli by prostí [t18] lidé nebo nevěřící, cožpak neřeknou, že blázníte? [b]
24 Ale když budou všichni prorokovat a vejde někdo nevěřící nebo neznalý, [t18] bude ode všech usvědčován a ode všech souzen.
25 Budou se odhalovat skryté věci jeho srdce, a tak padne na tvář, [a] pokloní se [c]Bohu [b] a vyzná: ‚Vskutku, mezi vámi je [c]Bůh!‘ [c]
26 Co z toho tedy [a] plyne, [t19] bratři? Když se sejdete, každý z vás má chvalozpěv, [b] má učení, má zjevení, má jazyk, má výklad; [c] všechno ať je k budování.
27 Mluví-li někdo jazykem, ať mluví dva nebo nejvýše tři, a to jeden po druhém, a jeden ať vykládá. [a]
28 A jestliže tam není vykladač, ať ve shromáždění [t20] mlčí; ať mluví k sobě a k Bohu.
29 Proroci ať mluví dva nebo tři a ti ostatní ať rozsuzují.
30 A když by dostal zjevení jiný, který tam sedí, ať ten první umlkne. [t21]
31 Jeden po druhém můžete všichni prorokovat, aby se všichni učili a všichni byli povzbuzováni.
32 Duchové proroků se podřizují prorokům,
33 neboť [c]Bůh není Bohem zmatku, [a] nýbrž Bohem pokoje. [b] Jako ve všech shromážděních [c] svatých, [t22]
34 vaše ženy nechť ve shromážděních [a] mlčí. Nedovoluje se jim, aby mluvily; ať jsou podřízené, [b] jak praví i Zákon.
35 Chtějí-li se něco naučit, ať se ptají doma svých mužů. Je totiž neslušné, aby žena mluvila ve shromáždění. [a]
36 Vyšlo snad Boží slovo od vás? Nebo přišlo jen k vám samotným?
37 Považuje-li se někdo za proroka nebo duchovního člověka, [a] ať uznává, že to, co vám píšu, (je Pánovo přikázání). [t23]
38 Jestliže to někdo neuznává, (sám nebude uznáván). [t24]
39 A tak, [moji] bratři, horlivě se snažte [a] prorokovat a nebraňte mluvit jazyky.
40 Všechno ať se děje slušně a spořádaně. [a]
Leave a Reply