Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví držet zlo pryč
Žalmy 37 : 1 – 40
1 Davidův žalm. [v1] Nerozčiluj [a] se kvůli zlovolníkům, [b] nezáviď [c] těm, kdo páchají zvrácenosti,
2 neboť brzy uschnou [t2] jako tráva [a] a zvadnou jako zelené býlí.
3 Důvěřuj [a] Hospodinu a čiň dobré; přebývej [b] v zemi a pěstuj poctivost. [t3]
4 Měj rozkoš [t4] z [t5] Hospodina — on naplní prosby tvého srdce. [a]
5 (Uval [a] na Hospodina) [t6] svou cestu a důvěřuj mu, on bude jednat. [b]
6 Vyvede tvou spravedlnost jako světlo, [a] tvé právo [t7] jako polední jas.
7 Umlkni [v8] před Hospodinem a toužebně na něj očekávej. [t9] Nerozčiluj [a] se kvůli těm, kterým se na jejich cestě daří, kvůli lidem, kteří kují pikle. [b]
8 Přestaň se hněvat [a] a zanech zloby, [b] nerozčiluj se, ať se nedopustíš zlého. [c]
9 Protože zlovolníci budou vyhlazeni, [a] ale ti, kdo očekávají [b] na Hospodina, ti obdrží zemi. [c]
10 Ještě chvilku a ničema [a] už nebude. Zadíváš se na jeho místo [b] a nebude tam. [c]
11 Ale pokorní [a] obdrží zemi [b] a budou si užívat množství pokoje. [c]
12 Ničema spravedlivému chystá [a] zlo a skřípe proti němu zuby. [b]
13 Panovník se mu ale směje, [a] vždyť vidí, že přichází jeho den. [v10]
14 Ničemové tasí meč, [v11] napínají [a] luk, aby srazili chudého a nuzného, [b] aby porazili ty, kdo žijí v upřímnosti. [t12]
15 Ale jejich meč jim pronikne do srdce a jejich luk [a] bude rozlámán.
16 Lepší je málo, které má spravedlivý, než bohatství mnoha ničemů. [a]
17 Neboť paže [v13] ničemů budou zlomeny, [t14] spravedlivé však Hospodin podepírá. [a]
18 Hospodin zná [a] dny [v15] bezúhonných, [b] jejich dědictví potrvá navěky.
19 Ve zlých dobách nebudou zahanbeni a ve dnech hladu [a] budou nasyceni.
20 Ničemové ale zahynou; [a] Hospodinovi nepřátelé pominou jak to nejlepší z pastvin, zmizí v dýmu. [b]
21 Ničema si půjčuje, ale nesplácí. [v16] Spravedlivý se slitovává [a] a dává. [b]
22 Jím [t17] požehnaní obdrží zemi, [a] ale jím [t17] zlořečení budou vyhlazeni.
23 Hospodin upevňuje kroky [a] muže, [b] oblíbil si jeho cestu.
24 Když upadne, [a] nebude zavržen, [t18] vždyť Hospodin mu podepírá [b] ruku.
25 Byl jsem mladý a teď jsem starý, ale neviděl jsem spravedlivého, [a] který by byl opuštěn a jehož potomstvo by žebralo [t19] o chléb. [b]
26 Každého dne se slitovává [a] a půjčuje [b] a jeho potomstvo je požehnáním.
27 Odvrať se od zlého a čiň dobré, [a] a budeš přebývat [t20] navěky.
28 Neboť Hospodin miluje právo [a] a neopouští své věrné. [b] Navěky je bude střežit. [c] Potomstvo ničemů však bude vyhlazeno. [t21]
29 Spravedliví obdrží zemi [a] a budou v ní přebývat navěky.
30 Ústa spravedlivého přemítají [t22] o moudrosti [a] a jeho jazyk mluví o právu. [t23]
31 V srdci [a] má zákon svého Boha, jeho kroky nebudou nejisté.
32 Ničema pozorně sleduje [a] spravedlivého [b] a hledá, jak by ho usmrtil. [c]
33 Hospodin ho nenechá v jeho ruce [t24] a až bude souzen, nebude usvědčen z viny.
34 Očekávej [a] na Hospodina a dbej na jeho cestu. [b] On tě vyvýší [c] a obsadíš zemi, [d] až budou ničemové vyhlazeni, [e] uvidíš [t25] to!
35 Viděl jsem ničemu, násilníka, [a] který se rozvaloval jako nepřesazovaná [v26] zeleň, [t27]
36 ale pominul a hle, už není. [a] Hledal jsem ho, ale nebyl nalezen. [b]
37 (Drž se bezúhonného,) [t28] hleď na přímého, [t29] vždyť pokojným (lidem patří) [t30] budoucnost, [t31]
38 ale vzpurníci budou [a] společně zničeni, budoucnost [t32] ničemů bude zmařena. [b]
39 Spása spravedlivých je od Hospodina, [a] on je jejich záštitou [b] v čas soužení. [c]
40 Hospodin jim pomáhá [a] a vytrhuje je, vytrhuje je od ničemů a zachraňuje je, neboť v něm hledají [b] útočiště.
Matouš 6 : 13
13 A neuveď nás do pokušení, [t14] ale vysvoboď nás od (toho Zlého) [t15] [, neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen].
Matouš 6 : 9 – 13
9 Vy se modlete takto: [a] Otče [b] náš, [v10] který jsi v nebesích, [c] buď posvěceno [d] tvé jméno. [e]
10 Přijď tvé království. [a] Staň se tvá vůle [b] jako v nebi, tak i na zemi.
11 Náš denní [v11] chléb [a] dej nám dnes.
12 A odpusť [a] nám naše viny, [t12] jako jsme i my odpustili [b] (těm, kdo se provinili proti nám). [t13]
13 A neuveď nás do pokušení, [t14] ale vysvoboď nás od (toho Zlého) [t15] [, neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen].
Jeremiáš 33 : 3
3 Volej [a] ke mně a odpovím ti, oznámím ti velké a skryté věci, které neznáš.
Žalmy 121 : 7
7 Hospodin tě bude chránit [a] ode všeho zlého, [b] bude chránit tvou duši. [c]
Matouš 11 : 28
28 Pojďte ke mně [a] všichni, kteří těžce pracujete [t23] a jste přetíženi, [b] a já vám dám odpočinek. [c]
Matouš 18 : 20
20 Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni [a] (v mé jméno), [t15] tam jsem já uprostřed nich. [t16]“
Žalmy 91 : 1 – 16
1 Ten, kdo přebývá [t1] v úkrytu [a] Nejvyššího, [b] přečká noc ve stínu [c] Všemohoucího. [t2]
2 Říkám o Hospodinu: [t3] Je mé útočiště, [a] má tvrz, [t4] můj Bůh, v něho doufám. [b]
3 On tě [t5] uchrání před osidlem [a] ptáčníkovým, [b] před morovou [c] zkázou. [t6]
4 Přikryje tě svými perutěmi, pod jeho křídly [a] máš útočiště, jeho věrnost [t7] je pavézou [b] i štítem. [t8]
5 Nebudeš se bát [a] nočního děsu, [b] ani toho, že ve dne přiletí šíp, [c]
6 ani moru, [a] obcházejícího po setmění, ani zhouby, [b] jež ničí za poledne. [t9]
7 Po tvém boku padne tisíc, deset tisíc [a] po tvé pravici, k tobě se to nepřiblíží.
8 Jistě uvidíš na vlastní [t10] oči, ano uzříš odplatu [a] ničemům. [b]
9 Protože jsi Hospodina, mé útočiště, [t11] protože jsi Nejvyššího učinil svým příbytkem, [a]
10 nestane se ti nic zlého, rána [a] se ke tvému stanu nepřiblíží,
11 neboť svým andělům [a] vydal o tobě příkaz, aby tě střežili [b] na všech tvých cestách.
12 Na rukou tě ponesou, [a] aby tvá noha [b] neklopýtla o kámen.
13 Budeš šlapat po lvu [a] i po zmiji, [t12] pošlapeš mladého lva [t13] i draka. [b]
14 Protože ke mně přilnul, [a] vytrhnu [b] ho; uvedu ho do bezpečí, [c] protože zná mé jméno. [d]
15 Bude ke mně volat a já mu odpovím, budu s ním v soužení, [a] vytrhnu ho a obdařím ho slávou. [b]
16 Nasytím [a] ho vysokým věkem [t14] a dám mu spatřit svou spásu. [b]
Izaiáš 58 : 9
9 Tehdy zavoláš a Hospodin odpoví, [a] budeš křičet o pomoc a řekne: Zde jsem; jestliže odstraníš ze svého středu jho, [t11] ukazování [t12] prstem [b] a mluvení zla. [c]
Filipenským 3 : 14
14 běžím k cíli pro cenu [a] Božího povolání [b] vzhůru v Kristu Ježíši.
Lukáš 10 : 19
19 Hle, dal jsem vám pravomoc šlapat po hadech [a] a štírech, i nad [t4] veškerou silou Nepřítele, [b] a naprosto nic vám neublíží.
1. Petrův 5 : 7
7 Všechnu svou starost [a] uvrhněte na něho, neboť mu na vás záleží. [b]
Římanům 11 : 19 – 22
19 Řekneš tedy: Větve byly vylomeny, abych já byl naroubován.
20 Dobře. Nevěrou [a] byly vylomeny, ty však stojíš [b] vírou. Nepovyšuj se, [c] ale boj se! [d]
21 Jestliže Bůh neušetřil přirozených větví, ani tebe [nijak] neušetří.
22 Považ tedy dobrotu [a] i přísnost Boží: přísnost k těm, kteří padli, avšak dobrotu Boží k tobě, budeš-li se jeho dobroty držet; jinak budeš vyťat i ty.
Žalmy 69 : 30 – 31
30 Já jsem nuzný [a] a rozbolavělý, ale tvá spása, Bože, je mi bezpečím. [t26]
31 Zpěvem [t27] budu chválit [a] Boží jméno, budu ho velebit [b] písní díků. [c]
Židům 11 : 1 – 40
1 Víra [v1] jest podstata [t2] věcí, v něž doufáme, [a] důkaz [t3] skutečností, [b] které nevidíme. [c]
2 Neboť v ní (naši předchůdci) [t4] dostali svědectví Boží.
3 Vírou rozumíme, že Božím výrokem [a] byly uspořádány světy, [t5] takže to, co vidíme, nevzniklo z viditelného. [b]
4 Vírou přinesl [a] Ábel [b] [ [c]Bohu] lepší [c] oběť než Kain. Skrze ni se mu dostalo svědectví, že je spravedlivý, [d] když [c]Bůh vydával svědectví při jeho darech, a skrze (tu víru) [t6] ještě mluví, i když zemřel.
5 Vírou byl Henoch [a] přenesen, aby nespatřil smrt. [b] A nebyl nalezen, protože ho [c]Bůh přenesl, neboť předtím, než byl přenesen, měl svědectví, že se líbil [c] [c]Bohu.
6 Bez víry však není možné se mu zalíbit, [a] protože ten, kdo přichází [b] k [c]Bohu, musí uvěřit, že Bůh je [c] a že odplácí [t7] těm, kdo ho usilovně hledají. [d]
7 Vírou dostal Noe [a] pokyn [b] ohledně toho, co ještě nebylo vidět, a v bázni Boží [t8] připravil [t9] koráb k záchraně svého domu. Skrze (svou víru) [t10] odsoudil svět a stal se dědicem spravedlnosti, [c] která je na základě víry.
8 Vírou uposlechl Abraham, [a] když byl volán, aby vyšel na místo, které měl dostat za dědictví; [b] a vyšel, ačkoli nevěděl, kam jde.
9 Vírou se usadil v zaslíbené zemi jako v zemi cizí, bydlel ve stanech s Izákem a Jákobem, spoludědici téhož zaslíbení. [a]
10 Očekával totiž město [a] mající základy, jehož stavitelem a tvůrcem je Bůh. [b]
11 Vírou i sama Sára, [a] ač byla [neplodná,] přijala moc k (početí potomka) [t11] a mimo (svůj čas) [t12] [porodila], protože měla za věrného [b] toho, kdo dal slib.
12 Pročež z jednoho, a to z již odumřelého, byli zplozeni mnozí, ‚počtem jako hvězdy nebeské a jako je nespočetný písek na břehu mořském‘. [a]
13 Tito všichni zemřeli podle víry, aniž v plnosti přijali [t13] ta zaslíbení; jen zdaleka je zahlédli [a] a pozdravili, a vyznali, že jsou cizinci [b] a příchozí na zemi.
14 Neboť ti, kdo to říkají, dávají najevo, že vyhlížejí vlast. [a]
15 Kdyby totiž myslili na tu, z níž vyšli, měli by čas se navrátit. [a]
16 Avšak touží po lepší [a] vlasti, to jest po vlasti nebeské. Proto se [c]Bůh za ně nestydí, [b] je-li nazýván jejich Bohem, [c] neboť jim připravil město. [d]
17 Vírou Abraham obětoval Izáka, [a] když byl zkoušen; [b] ten, který přijal ta zaslíbení, obětoval jediného syna, [c]
18 o kterém bylo řečeno: ‚(Z Izáka) [t14] bude povoláno tvé símě.‘ [a]
19 Usoudil, že Bůh je mocen [a] křísit i z mrtvých. Proto ho dostal zpět (jako předobraz). [t15]
20 Vírou požehnal Izák [a] Jákobovi a Ezauovi i v tom, co se týkalo věcí budoucích.
21 Vírou Jákob, [a] když umíral, požehnal každému ze synů Josefových, a ‚poklonil [t16] se Bohu nad vrcholem své berle‘. [b]
22 Vírou Josef, když dokonával, se zmínil o vyjití synů Izraele a dal příkaz o svých kostech. [a]
23 Vírou Mojžíš, [a] když se narodil, byl svými rodiči po tři měsíce skrýván, protože viděli, že dítě je krásné, a nezalekli se králova nařízení. [b]
24 Vírou Mojžíš, když vyrostl, [t17] odmítl být nazýván synem faraonovy dcery
25 a vyvolil si raději spolu s Božím lidem [a] snášet útrapy, [t18] než mít dočasný požitek z hříchu. [b]
26 Za větší bohatství než poklady Egypta pokládal pohanu [a] Kristovu, neboť vzhlížel ke své odplatě. [b]
27 Vírou opustil Egypt [a] a nebál se králova hněvu; odolal, jako by viděl Neviditelného. [b]
28 Vírou (slavil Hod beránka) [t19] a pokropení [t20] krví, aby se Zhoubce [a] nedotkl jejich prvorozených.
29 Vírou prošli Rudé [a] moře [b] jako po suché zemi, (když se však o to pokusili) [t21] Egypťané, moře je pohltilo.
30 Vírou padly zdi Jericha, když je obcházeli po sedm dní. [a]
31 Vírou nevěstka Rachab nezahynula spolu s těmi, kteří neuposlechli, [t22] protože s pokojem přijala vyzvědače. [a]
32 A co mám ještě říkat? [a] Vždyť by mi nestačil čas, [b] kdybych měl vypravovat o Gedeónovi, [c] Barákovi, [d] Samsonovi, [e] Jeftovi, [f] Davidovi, [g] Samuelovi [h] a prorocích, [i]
33 kteří skrze víru přemohli královské říše, [a] uskutečnili spravedlnost, [b] dosáhli zaslíbení, [c] zavřeli tlamy lvům, [d]
34 uhasili sílu ohně, [a] unikli ostří meče, [b] nabyli moci ve [t23] slabosti, [c] stali se silnými ve válce, (zahnali na útěk) [t24] vojska cizinců. [d]
35 Ženy dostaly své mrtvé (zpět vzkříšené), [t25] jiní byli mučeni, (a nepřijali vysvobození), [t26] aby dosáhli lepšího [a] vzkříšení,
36 jiní zas zakusili veřejný posměch [a] a bičování, ba i pouta [b] a vězení, [c]
37 byli ukamenováni, [a] rozřezáni pilou, [pokoušeni,] zemřeli rozsekáni mečem, [b] toulali se v ovčích rounech, v kozích kůžích, [c] trpěli nedostatkem, zakoušeli útisk a zlé jednání. [d]
38 Ti, jichž svět nebyl hoden, bloudili po pustinách, horách, jeskyních [a] a roklinách [t27] země.
39 A tito všichni, ačkoli se jim dostalo svědectví skrze víru, neodnesli si [a] zaslíbení,
40 protože Bůh pro nás zamýšlel něco lepšího, [a] nechtěl, aby dosáhli dokonalosti bez nás.
2. Korintským 5 : 9 – 10
9 Proto se i horlivě snažíme, [t9] abychom se mu líbili, [a] ať zůstáváme doma nebo odcházíme.
10 Neboť my všichni se musíme objevit před soudnou stolicí [a] Kristovou, [b] aby každý přijal [t10] odplatu [c] za to, co vykonal v těle, ať už to bylo dobré nebo zlé. [d]
Jakubův 4 : 2
2 Dychtíte, ale nemáte. Zabijíte [t4] a žárlíte, ale nemůžete ničeho dosáhnout. Hádáte se a bojujete, a nic nemáte, protože nežádáte.
Jakubův 5 : 16
16 Vyznávejte hříchy [a] jeden druhému a modlete [b] se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Mnoho zmůže (účinná modlitba spravedlivého). [t9]
Marek 12 : 1 – 44
1 A [a] začal k nim mluvit v podobenstvích. [b] „Jeden člověk vysadil vinici, [c] obehnal zdí, vykopal jámu pro lis, vystavěl věž, pronajal ji vinařům a odcestoval.
2 V stanovený čas poslal k vinařům otroka, [a] aby převzal od vinařů díl z úrody vinice.
3 Chytili ho, zbili a poslali s prázdnou.
4 Znovu k nim poslal jiného otroka a toho zranili na hlavě a potupili.
5 Poslal jiného, toho zabili; poslal i mnoho dalších, z nichž některé bili, jiné zabíjeli.
6 Měl ještě jednoho, [svého] milovaného syna. Naposled k nim poslal jeho a říkal: ‚(Zastydí se před mým synem.) [a]‘
7 Ti vinaři si však řekli: ‚To je dědic. Pojďte, zabijme ho a dědictví bude naše.‘
8 A chytili ho, zabili a vyhodili ho ven z vinice.
9 Co tedy učiní pán vinice? Přijde, zahubí ty vinaře a vinici dá jiným.
10 Ani toto Písmo jste nečetli: ‚Kámen, který stavitelé po prozkoumání zavrhli, ten se stal hlavou úhlu.
11 Od Pána se to stalo a je to podivuhodné v našich očích‘? [a]“
12 Chtěli se ho zmocnit, ale báli se zástupu. [a] Poznali totiž, že to podobenství řekl proti nim. I opustili ho a odešli. [b]
13 Poslali [a] k němu některé z farizeů a herodiánů, aby ho chytili za slovo.
14 Přišli a řekli mu: „Učiteli, víme, že jsi pravdivý a nedbáš na nikoho, neboť (nebereš ohled na postavení člověka), [a] ale v [t1] pravdě učíš cestě Boží. Je dovoleno dát daň císaři, nebo ne? Máme ji dát, či ji dát nemáme?“
15 On však znal jejich přetvářku a řekl jim: „Proč mne zkoušíte? [t2] Přineste mi denár, abych se podíval.“
16 Oni jej přinesli a Ježíš jim řekl: „Čí je ten obraz a nápis?“ Oni mu řekli: „Císařův.“
17 Ježíš jim řekl: „Co je císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu.“ Velice se nad ním [t3] divili. [a]
18 Přišli [a] k němu saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a ptali se ho:
19 „Učiteli, Mojžíš nám napsal, že zemře-li něčí bratr a zanechá ženu, ale nezanechá dítě, aby si tu ženu vzal za manželku jeho bratr a vzbudil svému bratru potomka. [t4]
20 Bylo sedm bratrů. První si vzal ženu, zemřel a nezanechal potomka.
21 I druhý si ji vzal, zemřel a nezanechal potomka; a třetí stejně tak.
22 Těch sedm bratrů nezanechalo potomka; poslední ze všech zemřela i ta žena.
23 [Když vstanou] při vzkříšení z mrtvých, komu z nich ta žena bude patřit? Vždyť všech sedm ji mělo za ženu.“
24 Ježíš jim říkal: „Nebloudíte právě proto, že neznáte Písma ani Boží moc?
25 Neboť když vstanou z mrtvých, nežení se ani se nevdávají, ale jsou jako andělé v nebesích.
26 O mrtvých pak, že vstávají, [a] jste nečetli v Mojžíšově knize, jak mu ‚u keře‘ Bůh řekl: ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘? [b]
27 Není Bohem mrtvých, ale žijících. Velmi bloudíte!“
28 Tu [a] přistoupil jeden z učitelů Zákona, který je uslyšel, jak se spolu dohadují. Když uviděl, že jim Ježíš dobře odpověděl, zeptal se ho: „Které přikázání je první ze všech?“
29 Ježíš odpověděl: „První je: ‚Slyš, Izraeli, Pán, náš Bůh, Pán jediný jest‘
30 a ‚budeš milovat Pána, svého Boha, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly‘. [a]
31 Druhé je toto: ‚Budeš milovat svého bližního jako sebe samého.‘ [a] Není jiné přikázání větší než tato.“
32 I řekl mu ten učitel Zákona: „Dobře, Učiteli, pravdivě jsi řekl, že je jediný a není jiného mimo něho [a]
33 a milovat ho z celého srdce, z celého porozumění, [a] z celé síly a milovat bližního jako sebe je větší než všechny celopaly a oběti.“ [b]
34 Když Ježíš uviděl, že odpověděl uváženě, řekl mu: „Nejsi daleko od Božího království.“ A nikdo se ho již neodvažoval zeptat.
35 A [a] když Ježíš odpověděl, začal vyučovat [b] v chrámě: „Jak to, že učitelé Zákona říkají, že Kristus je syn Davidův?
36 Sám David řekl v Duchu Svatém: ‚Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele (za podnož tvých nohou). [t5]‘ [a]
37 Sám David ho nazývá Pánem; jakpak [t6] je tedy jeho synem?“ A velký zástup [a] mu rád naslouchal.
38 Ve svém učení říkal: „Varujte se učitelů Zákona, kteří se chtějí procházet v dlouhých rouchách a (být pozdravováni) [t7] na tržištích
39 a chtějí přední sedadla v synagogách a přední místa na hostinách. [a]
40 Vyjídají domy vdov a okázale se dlouho modlí; ti dostanou větší odsouzení.“
41 Ježíš [a] se posadil proti pokladnici a pozoroval, jak zástup vhazuje do pokladnice měděné mince. [b] A mnozí bohatí vhazovali hodně.
42 A přišla jedna chudá vdova a vhodila do ní dvě lepta, což je kvadrans. [v8]
43 Přivolal své učedníky a řekl jim: „Amen, pravím vám, že tato chudá vdova dala [t9] víc než všichni ostatní, kteří vhazovali do pokladnice.
44 Všichni totiž dali [t9] ze svého přebytku, tato však ze svého nedostatku dala [t9] vše, co měla, [a] celé svoje živobytí.“
Leave a Reply