Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví dospělá žena
Matouš 19 : 9
9 Pravím vám, že kdo by propustil svou ženu, (pokud by to nebylo na základě) [t4] smilstva, a oženil se s jinou, cizoloží; a kdo by se s propuštěnou oženil, cizoloží.“
Římanům 7 : 2 – 3
2 Vdaná žena je zákonem vázána [a] k žijícímu muži; jestliže však její muž zemře, je tohoto [t1] zákona zproštěna.
3 Nuže tedy, pokud je její muž naživu, oddá-li se jinému muži, bude prohlášena za cizoložnici. Jestliže však její muž zemře, je od toho zákona svobodná, takže nebude cizoložnicí, když se oddá jinému muži.
1. Korintským 7 : 39
39 Žena je vázána [zákonem] [a] po dobu, kdy žije její muž. Když její muž zemře, [t26] je svobodná a může se vdát, za koho chce, ale jen v Pánu. [b]
Marek 10 : 11
11 Řekl jim: „Kdo by propustil svou ženu a oženil se s jinou, cizoloží vůči ní.
Galatským 5 : 19
19 Skutky těla jsou zřejmé, jsou to [cizoložstvo,] [a] smilstvo, [b] nečistota, [c] bezuzdnost, [d]
Lukáš 16 : 18
18 Každý, kdo propouští svou ženu a žení se s jinou, cizoloží, a kdo se žení s tou, kterou muž propustil, cizoloží.“ [a]
Matouš 5 : 32
32 Ale já vám pravím, že každý, kdo propouští svou ženu, kromě případu smilstva, [a] uvádí [t28] ji do cizoložství, a kdo by se s propuštěnou oženil, cizoloží.“ [b]
1. Korintským 7 : 10 – 11
10 Manželům však nařizuji [a] — ne já, ale Pán — aby žena od muže neodcházela. [t4]
11 Když by však přece odešla, [a] ať zůstává nevdaná nebo ať se s mužem smíří. Také muž ať neopouští ženu.
Deuteronomium 24 : 1 – 22
1 Jestliže si muž vezme ženu, bude jejím manželem, ale pak se stane, že nenalezne milost [t1] v jeho očích, protože u ní našel nějakou hanebnost, [t2] napíše jí rozlukový lístek, dá jí [t3] ho a propustí ji ze svého domu.
2 Odejde z jeho domu, půjde a bude patřit jinému muži.
3 Když ji ten poslední [t4] muž začne nenávidět, napíše jí rozlukový lístek, dá jí [t3] ho a propustí ji ze svého domu, anebo jestliže ten poslední muž, který si ji vzal za ženu, zemře,
4 její první manžel, [a] který ji propustil, si ji nesmí znovu vzít, aby byla jeho ženou, poté, co byla poskvrněna. Byla by to ohavnost [b] před Hospodinem. Neuvaluj hřích na zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává do dědictví.
5 Jestliže (se muž nově ožení,) [t5] ať netáhne s armádou a (není mu vůbec nic uloženo.) [t6] Na jeden rok ať je volný pro svůj dům [t7] a (dělá radost své ženě,) [t8] kterou si vzal.
6 Nikdo ať nebere do zástavy ruční mlýnek [a] ani vrchní mlýnský kámen, [b] neboť by vzal do zástavy život.
7 Jestliže bude někdo dopaden, že ukradl někoho ze svých bratří, ze synů Izraele, krutě [a] s ním zacházel nebo ho prodal, takový zloděj ať zemře. Tak vyhlaď zlo ze svého středu.
8 Při ráně malomocenství se měj [a] na pozoru, abys pečlivě [t9] zachovával a plnil všechno, co vás budou lévijští kněží učit. Jak jsem jim přikázal, tak to zachovávejte [b] a plňte.
9 Pamatuj [a] na to, co Hospodin, tvůj Bůh, učinil Mirjamě [b] po cestě, když jste vyšli z Egypta.
10 Když půjčuješ [a] svému bližnímu na dluh, [b] nevcházej do jeho domu, abys vzal zástavu.
11 Stůj venku a muž, kterému půjčuješ, ať ti přinese zástavu ven.
12 Ale jestliže je to chudý člověk, nechoď spát s [t10] jeho zástavou.
13 Jistě mu zástavu po [a] západu slunce vrať, aby ulehl ve svém plášti a žehnal ti. A (tobě to bude před Hospodinem, tvým Bohem, počteno za spravedlnost.) [t11]
14 Neutlačuj najatého [a] dělníka, (chudého a nuzného) [t12] ze svých bratří ani příchozího, který je ve tvé zemi, ve tvých branách.
15 V týž [t13] den mu dej jeho mzdu, [a] ať nad ní nezapadne [b] slunce, protože je chudý a (pozvedá k ní svou duši.) [t14] Ať nevolá proti tobě k Hospodinu a nedopadne na tebe trest za hřích. [c]
16 Ať nejsou usmrceni otcové [a] za syny a synové ať nejsou usmrceni za otce. Každý ať je usmrcen za svůj hřích.
17 Nepřevracej [a] právo příchozího a sirotka, neber do zástavy oděv vdovy.
18 Pamatuj, že jsi byl otrokem v Egyptě a Hospodin, tvůj Bůh, tě odtamtud vykoupil. Proto ti přikazuji, abys toto plnil.
19 Když budeš sklízet svou žeň na poli a zapomeneš na poli snop, nevracej se, abys ho vzal. Bude patřit příchozímu, sirotkovi a vdově, [a] aby ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal [b] při všem díle tvých rukou.
20 Když budeš srážet svou olivu, (neprohlížej po sobě větve.) [t15] To bude patřit příchozímu, sirotkovi a vdově.
21 Když budeš sbírat víno ze své vinice, nepaběrkuj po sobě. To bude patřit příchozímu, sirotkovi a vdově.
22 Pamatuj, že jsi byl otrokem v egyptské zemi. Proto ti přikazuji, abys plnil toto slovo.
1. Korintským 7 : 1 – 40
1 O tom, co jste [mi] psali: [a] Pro člověka je dobré, [b] aby se nedotýkal [c] ženy.
2 Ale (abyste se vyvarovali smilstva), [t1] ať má každý svou ženu [a] a každá ať má svého muže.
3 Muž ať plní své ženě, čím je povinen, [a] a stejně i žena svému muži.
4 Žena nevládne svým tělem, nýbrž její muž, podobně ani muž nevládne svým tělem, nýbrž jeho žena.
5 Neodpírejte se navzájem, leda po vzájemné dohodě na čas, [a] abyste se uvolnili pro modlitbu, [t2] a opět buďte spolu, aby vás pro vaši nezdrženlivost [b] nepokoušel Satan. [c]
6 To říkám jako dovolení, ne jako příkaz. [a]
7 Přeji si, aby všichni lidé byli, jako jsem já. Avšak každý má své vlastní obdarování [t3] od Boha, jeden tak, druhý jinak.
8 Svobodným a vdovám pravím: Bylo by pro ně dobré, kdyby zůstali jako já. [a]
9 Jestliže se však neovládají, ať vstoupí do manželství; [a] neboť je lepší vstoupit do manželství, než se pálit žádostivostí.
10 Manželům však nařizuji [a] — ne já, ale Pán — aby žena od muže neodcházela. [t4]
11 Když by však přece odešla, [a] ať zůstává nevdaná nebo ať se s mužem smíří. Také muž ať neopouští ženu.
12 Ostatním pak pravím já, ne Pán: Jestliže má některý bratr [a] nevěřící [b] ženu a ona je ochotna s ním žít, [t5] ať ji neopouští.
13 A má-li některá žena nevěřícího muže a on je ochoten s ní žít, [t5] ať svého muže neopouští.
14 Neboť nevěřící muž je posvěcen ve své ženě a nevěřící žena je posvěcena (ve svém muži). [t6] Vždyť jinak by vaše děti byly [t7] nečisté, avšak nyní jsou svaté.
15 Jestliže se však nevěřící (chce rozvést), [t8] ať se rozvede. [t8] Ten bratr nebo ta sestra nejsou v takových případech otroci. Neboť Bůh nás povolal ku pokoji. [a]
16 Vždyť co ty víš, ženo, zda zachráníš svého muže? [a] Nebo co ty víš, muži, zda zachráníš svou ženu?
17 Jenom ať každý žije [t9] tak, jak mu Pán udělil, každý, jak ho [c]Bůh povolal. [a] Tak to také přikazuji [b] ve všech sborech. [c]
18 Byl někdo povolán jako obřezaný? Ať to nezakrývá. Byl někdo povolán jako neobřezaný? [a] Ať se nedává obřezat.
19 Obřízka nic neznamená [a] ani neobřízka nic neznamená, ale zachovávání Božích přikázání. [b]
20 Každý ať zůstává v tom postavení, [t10] ve kterém byl povolán.
21 Byl jsi povolán jako otrok? Nedělej si s tím starosti. [a] (Jestliže se však můžeš stát svobodným, raději toho využij). [t11]
22 Neboť kdo byl v Pánu povolán jako otrok, [a] je Pánův propuštěnec; podobně kdo byl povolán jako svobodný, je otrok Kristův. [b]
23 Byli jste koupeni za velikou cenu. [a] Nebuďte [t12] otroky lidí. [b]
24 Bratři, [a] každý ať zůstává před Bohem v tom postavení, v jakém byl povolán.
25 Ohledně panen nemám sice Pánův příkaz, [a] dávám však radu [t13] jako ten, kterému se dostalo od Pána milosrdenství [b] být věrným. [t14]
26 Myslím tedy, že vzhledem k (nynější tísni) [t15] je dobré, [t16] aby člověk (zůstal tak, jak je). [t17]
27 Jsi připoután k ženě? Nehledej rozluku. Jsi volný? [t18] Nehledej si ženu.
28 Ale i když se oženíš, nezhřešíš; a vdá-li se panna, nezhřeší. Takoví lidé však budou mít soužení v těle [t19] a toho vás chci ušetřit.
29 Ale toto vám, bratři, říkám, že čas [a] je zkrácený. A tak i ti, kdo mají ženy, ať jsou, jako by je neměli;
30 a ti, kdo pláčou, jako by neplakali, a ti, kdo se radují, jako by se neradovali, a ti, kdo kupují, jako by nic nevlastnili;
31 a ti, kdo užívají [tohoto] světa, jako by ho neužívali; [t20] neboť způsob [a] tohoto světa pomíjí.
32 Chci, abyste byli bez starostí. [a] Kdo nežije v manželství, stará se o věci Pána, [b] jak by se zalíbil [c] Pánu,
33 ale kdo se oženil, stará se o věci světské, jak by se zalíbil své (ženě,
34 a je rozdělený. [a] Neprovdaná žena a panna) [t21] se stará o věci Pána, aby byla svatá tělem i duchem. Ale když se provdá, stará se o věci světské, jak by se zalíbila svému muži.
35 Toto říkám k vašemu prospěchu, ne abych (vás omezoval), [t22] ale abych vás vedl k počestnosti a k nerušené oddanosti [a] Pánu.
36 Jestliže však někdo myslí, že vůči své panně, [v23] která je ve zralém věku, jedná nečestně, a že to musí tak být, ať dělá, co chce: nehřeší. [a] Ať se vezmou.
37 Kdo je [t24] však pevný [a] ve svém srdci a není ničím nucen, ale (má v moci svou vůli) [t25] a rozhodl se ve svém srdci, že zachová svou pannu, dobře učiní.
38 Takže ten, kdo provdává svou pannu, činí dobře, a ten, kdo neprovdává, učiní lépe.
39 Žena je vázána [zákonem] [a] po dobu, kdy žije její muž. Když její muž zemře, [t26] je svobodná a může se vdát, za koho chce, ale jen v Pánu. [b]
40 Podle mého mínění [a] je však blahoslavenější, jestliže zůstane tak, jak je. A myslím, že i já mám Ducha Božího. [b]
Přísloví 7 : 1 – 27
1 Můj synu, zachovávej mé řeči a mé příkazy chovej [a] u sebe.
2 Zachovávej mé příkazy a budeš [t1] žít, střež moje poučení jako zřítelnici [t2] svých očí.
3 Přivaž [a] si je na prsty, napiš je na tabulku svého srdce.
4 Řekni moudrosti: „Jsi moje sestra,“ rozumnost nazvi svojí příbuznou,
5 aby tě chránily před cizí ženou, před cizinkou [a] s jejími úlisnými řečmi.
6 Když (jsem byl u) [t3] okna svého domu, pohleděl jsem za okenní mříž [a]
7 a uviděl jsem mezi prostoduchými, [a] rozpoznal jsem mezi mládeží chlapce, jemuž chyběl rozum. [t4]
8 Přecházel po ulici poblíž nároží, kráčel směrem k jejímu domu,
9 za soumraku, k večeru, uprostřed noci a tmy.
10 A hle, jde mu naproti žena, oblečená jako prostitutka a se srdcem [t5] záludným.
11 Je halasná [a] a nevázaná, její nohy (nemají doma stání.) [t6]
12 Hned je na ulici, hned na náměstích, na každém rohu číhá.
13 Už ho drží, políbí ho a s nestoudnou tváří [t7] mu řekne:
14 (Měla jsem obětovat pokojné oběti,) [t8] dnes jsem splnila svoje sliby. [a]
15 Proto jsem ti vyšla naproti, abych tě usilovně hledala a našla jsem tě.
16 Pokryla jsem svou pohovku přikrývkami, pestrobarevným egyptským plátnem.
17 Navoněla jsem svou postel myrhou, aloe a skořicí. [a]
18 Tak pojď, opájejme se milováním [a] až do rána, potěšme se láskou.
19 Vždyť můj [t9] muž není doma, [t10] odešel na dalekou cestu.
20 Měšec s penězi [t11] si vzal s sebou, přijde domů [t12] v den úplňku.
21 Přesvědčila [t13] ho svým mnohým [t14] přemlouváním, [t15] svými úlisnými rty [t16] jej svedla.
22 Hned [t17] za ní jde, jako chodí vůl na porážku, či jako skáče jelen do zajetí. [t18]
23 Až mu šíp probodne játra; jako pták pospíchá do pasti a neví, že mu jde o život.
24 Nyní mě, synové, slyšte, [a] věnujte pozornost [b] řečem mých úst.
25 Ať se tvé srdce neobrátí [a] k jejím cestám, ať nezabloudíš [b] na její stezky,
26 neboť je mnoho pobitých, které nechala padnout, [t19] všech, které zabila, je bezpočet.
27 Její dům — toť cesty do podsvětí, vedoucí dolů do kobek [t20] smrti. [a]
Leave a Reply