Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví dodržet slovo
1. Janův 2 : 5
5 Kdo však zachovává jeho slovo, [a] v tom (se skutečně Boží láska [b] stala dokonalou). [t3] Podle [t2] toho poznáváme, že jsme v něm.
Kazatel 5 : 4 – 7
4 Je lepší, když neslíbíš, než když slíbíš a nesplníš. [a]
5 Nedovol svým ústům, aby sváděla tvé tělo ke hříchu, a neříkej v přítomnosti anděla, [v5] že to bylo nedopatření. [t6] Proč se má Bůh hněvat na to, co říkáš, [t7] a zničit dílo tvých rukou?
6 Vždyť při množství snů se množí i marnosti a řeči. (Ty se však [t8] boj Boha.) [a]
7 Uvidíš-li v provincii útlak [a] chudého a znásilnění [t9] (práva a spravedlnosti,) [b] nebuď [t10] tou zvůlí ohromený. [v11] Vždyť vysoce [t12] postavený střeží jiného vysoce postaveného a nad nimi jsou ještě výše postavení. [c]
Numeri 30 : 1 – 2
1 Mojžíš řekl synům Izraele všechno, co Hospodin Mojžíšovi přikázal.
2 Nato Mojžíš promluvil k předákům pokolení synů Izraele: (Toto je to, co přikázal) [a] Hospodin:
Matouš 5 : 33 – 37
33 „Dále jste slyšeli, že bylo řečeno předkům: [a] ‚(Nebudeš křivě přísahat), [t29] ale splníš Pánu své přísahy.‘ [b]
34 Já však vám pravím, abyste nepřísahali [a] vůbec; ani při nebi, protože je to trůn [b] Boží;
35 ani při zemi, protože je to podnož [a] jeho nohou; ani při Jeruzalému, protože je to město velikého Krále. [b]
36 Nepřísahej ani při své hlavě, protože ani jediný vlas nemůžeš učinit bílým nebo černým. [a]
37 Ať je tedy vaše slovo ‚ano, ano‘ — ‚ne, ne‘; [a] co je nad to, je ze Zlého. [t30]“
Deuteronomium 23 : 23
23 Jestliže se však vyhneš [t36] slibování, nebude na tobě hřích.
Matouš 5 : 33
33 „Dále jste slyšeli, že bylo řečeno předkům: [a] ‚(Nebudeš křivě přísahat), [t29] ale splníš Pánu své přísahy.‘ [b]
Skutky 5 : 1 – 10
1 Nějaký muž, jménem Ananiáš, prodal se svou ženou Safirou pozemek
2 a s vědomím své ženy dal z výtěžku [t1] něco stranou, [a] určitou část přinesl a položil k nohám apoštolů. [b]
3 Petr řekl: „Ananiáši, proč Satan [a] naplnil [b] tvé srdce, že jsi lhal Duchu Svatému a dal jsi stranou část z výtěžku [t1] za to pole?
4 Dokud zůstávalo neprodané, což nebylo tvé? A když jsi je prodal, což nebylo v tvé moci, [t2] co uděláš s penězi? Proč ses ve svém srdci rozhodl k takové věci? Nelhal jsi lidem, [a] ale Bohu.“
5 Když Ananiáš slyšel tato slova, padl a zemřel [t3]; a na všechny, kteří to slyšeli, padl [t4] veliký strach. [a]
6 Mladší z bratří vstali, přikryli [a] jej, vynesli a pohřbili.
7 Uplynuly asi tři hodiny a vstoupila jeho žena, nevědouc, co se stalo.
8 Petr k ní promluvil: „Pověz mi, prodali jste to pole za tolik peněz?“ Ona řekla: „Ano, za tolik.“
9 Petr jí řekl: „Proč jste se smluvili, abyste pokoušeli [t5] Pánova Ducha? [a] Hle, kroky [t6] těch, kteří pohřbili tvého muže, je slyšet za dveřmi; vynesou i tebe.“
10 A hned padla k jeho nohám a zemřela. [t7] Když ti mladíci vstoupili, našli ji mrtvou. Vynesli ji a pohřbili k jejímu muži.
Leviticus 5 : 4 – 5
4 nebo když někdo přísahá a nerozvážně vysloví svými rty, že udělá něco zlého či dobrého, [t2] cokoliv, co může člověk s přísahou nerozvážně vyslovit, ačkoliv mu to bylo skryto, ale potom se to dozví, nese vinu v jediné z těchto věcí —
5 i stane se, když se proviní v [t3] jediné z těchto věcí, musí vyznat [a] to, v [t4] čem zhřešil,
Žalmy 15 : 1 – 4
1 Davidův žalm. Hospodine, kdo bude hostem [t1] ve tvém stanu? [a] Kdo bude přebývat na tvé svaté hoře? [v2]
2 Ten, kdo žije [t3] bezúhonně, [t4] (činí spravedlnost) [a] a mluví pravdu [b] (v srdci,) [t5]
3 kdo (svým jazykem) [t6] nepomlouvá, [a] nečiní svému druhovi zlo [b] a nekydá [t7] na svého blízkého hanu,
4 pohrdá [a] ve svých očích zavrženíhodným, [t8] váží [t9] si však těch, kdo se bojí [b] Hospodina. Odpřisáhl-li [c] něco ke své škodě, nezmění to;
Numeri 30 : 1 – 16
1 Mojžíš řekl synům Izraele všechno, co Hospodin Mojžíšovi přikázal.
2 Nato Mojžíš promluvil k předákům pokolení synů Izraele: (Toto je to, co přikázal) [a] Hospodin:
3 Jestliže muž učiní slib [a] Hospodinu či složí přísahu, že (bere na sebe závazek,) [t1] ať nezruší své slovo; splní vše, co vyšlo z jeho úst. [b]
4 Jestliže však žena učiní slib Hospodinu a vezme na sebe závazek v domě svého otce ve svém mládí,
5 když její otec uslyší její slib a její závazek, který na sebe vzala, a když k tomu bude její otec mlčet, všechny její sliby platí a každý závazek, který na sebe vzala, platí.
6 Jestliže jí však její otec v den, kdy uslyší všechny její sliby a její závazky, které na sebe vzala, zabrání, neplatí to a Hospodin jí odpustí, protože její otec jí zabránil.
7 Jestliže se vdá a budou na ní její sliby či (unáhlený výrok,) [t2] kterým se zavázala,
8 a její muž to uslyší, jestliže v den, kdy to uslyší, k tomu bude mlčet, její sliby platí i její závazek, který na sebe vzala, platí.
9 Jestliže jí však její muž v den, kdy to uslyší, zabrání a zruší její slib, který je na ní, a unáhlený výrok, kterým se zavázala, Hospodin jí odpustí.
10 Slib vdovy či zapuzené ženy, vše, co na sebe vzala, platí.
11 Jestliže učiní slib či vezme na sebe s přísahou závazek v domě svého muže
12 a její muž to uslyší, bude k tomu mlčet a nezabrání jí, všechny její sliby platí i každý závazek, který na sebe vezme, platí.
13 Jestliže je však její muž v den, kdy to uslyší, zruší, vše, co vyšlo z jejích rtů jako její slib či jako závazek, neplatí, její muž je zrušil a Hospodin jí odpustí.
14 Každý slib a každý přísežný závazek k sebepokoření ať potvrdí její muž nebo ať její muž zruší.
15 Jestliže k tomu bude zarytě její muž do druhého dne [t3] mlčet, učiní platnými všechny její sliby anebo všechny její závazky, které jsou na ní. Učinil je platnými, neboť v den, kdy to uslyšel, k tomu mlčel.
16 Jestliže je však zruší později, než to uslyšel, ponese její vinu.
Leave a Reply