Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví dlouhé utrpení
2. Petrův 3 : 9
9 Pán neotálí [a] s naplněním svého zaslíbení, (jak si někteří myslí), [t4] nýbrž je k vám [t5] shovívavý, [b] nechtěje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání. [c]
Římanům 8 : 28
28 Víme, že těm, kteří milují [a] [c]Boha, (všechny věci spolu působí k dobrému,) [t17] těm, kdo jsou povoláni [b] podle jeho předsevzetí. [c]
Efezským 4 : 2
2 s veškerou pokorou [a] a mírností, [b] s trpělivostí [c] se navzájem snášeli [d] v lásce [e]
Galatským 5 : 22
22 Ovocem [a] [c]Ducha je však láska, [b] radost, pokoj, [c] trpělivost, laskavost, [d] dobrota, [e] věrnost, [t15]
Jakubův 4 : 7
7 Poddejte [t8] se tedy Bohu. Postavte [a] se proti Ďáblu, [b] a uteče od vás.
Židům 2 : 10
10 Slušelo se [t10] totiž na toho, pro něhož je všechno a skrze něhož je všechno, [a] když mnoho synů přivedl do slávy, aby skrze utrpení (učinil dokonalým) [t11] původce [t12] jejich záchrany.
2. Petrův 3 : 1 – 18
1 Toto vám, milovaní, [a] píšu již druhý list, ve kterém [t1] připomínáním probouzím [b] vaši čistou mysl, [c]
2 abyste pamatovali [a] na slova předpověděná svatými proroky [b] a na příkaz Pána a Zachránce, předaný vašimi apoštoly.
3 Především vězte, [a] že v posledních dnech [b] přijdou s posměchem posměvači, [c] (kteří budou žít) [t2] podle svých vlastních žádostí [d]
4 a budou říkat: [a]‚Kde je to zaslíbení jeho příchodu? [b] Od té doby, co zesnuli otcové, všechno zůstává tak, jak to je od počátku stvoření.‘ [c]
5 Je jim totiž skryté, [a] neboť to chtějí, že nebesa byla od pradávna a země povstala z vody a skrze vodu slovem [b] Božím,
6 skrze něž [t3] také tehdejší svět zahynul, když byl zatopen vodou. [a]
7 A týmž slovem jsou nynější nebesa a země uschovány k ohni [a] a střeženy pro den soudu [b] a záhuby [c] bezbožných [d] lidí.
8 Tato jedna věc ať vám není skryta, milovaní, že jeden den je u Pána jako tisíc let a ‚tisíc let jako jeden den‘. [a]
9 Pán neotálí [a] s naplněním svého zaslíbení, (jak si někteří myslí), [t4] nýbrž je k vám [t5] shovívavý, [b] nechtěje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání. [c]
10 Pánův den [a] [f]přijde jako zloděj [b] [v noci]. V něm nebesa [c] s rachotem [f]pominou, [d] prvky [e] se žárem [t6] uvolní a země [f] a její [t7] činy budou spáleny. [t8]
11 Když se toto všechno [takto] rozplyne, [t9] jací musíte být ve svatém způsobu života a zbožnosti [vy],
12 kteří očekáváte [a] a urychlujete příchod [b] Božího dne! Kvůli němu se nebesa rozplynou [t9] v ohni a prvky se žárem [t6] roztaví.
13 Podle jeho zaslíbení očekáváme nová nebesa a novou zemi, [a] ve kterých přebývá spravedlnost. [b]
14 Proto, milovaní, očekáváte-li tyto věci, vynasnažte [a] se, abyste jím byli nalezeni v pokoji, bez poskvrny [b] a bez úhony. [c]
15 A trpělivost [a] našeho Pána považujte za záchranu, jak vám to napsal i náš milovaný [b] bratr [c] Pavel podle moudrosti, která mu byla dána, [d]
16 a jak to napsal i ve všech dalších listech, v nichž o tom mluví. Jsou v nich některé těžko [a] srozumitelné věci, které neučení a neupevnění [b] lidé překrucují, [c] jako i ostatní Písma, [d] ke své vlastní záhubě.
17 Ale vy, milovaní, protože to víte předem, [a] chraňte [b] se, abyste nebyli svedeni bludem [c] bezuzdných lidí a neodpadli [d] od vlastního pevného základu.
18 Rosťte v milosti a poznání [a] našeho Pána a Zachránce Ježíše Krista. [b] Jemu buď sláva [c] i nyní a až do dne věčnosti. [Amen]. [d]
Římanům 2 : 4
4 Nebo pohrdáš bohatstvím [a] jeho dobroty, [b] shovívavosti [c] a trpělivosti, [d] a nevíš, že [c]Boží dobrota tě vede k pokání? [e]
Římanům 8 : 28 – 29
28 Víme, že těm, kteří milují [a] [c]Boha, (všechny věci spolu působí k dobrému,) [t17] těm, kdo jsou povoláni [b] podle jeho předsevzetí. [c]
29 Neboť ty, které předem poznal, [t18] také předem určil, [a] aby byli připodobněni obrazu [b] jeho Syna, tak aby on byl prvorozený [c] mezi mnoha bratřími; [d]
Římanům 9 : 22
22 Což nechtěl [c]Bůh ukázat svůj hněv [a]a uvést ve známost svou moc, a proto s velikou trpělivostí [b] snášel nádoby hněvu připravené k záhubě? [c]
Matouš 25 : 41
41 „Potom řekne i těm po levici: ‚Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, [a] který je připraven pro Ďábla [b] a jeho anděly! [c]
Job 1 : 1 – 22
1 Byl muž v zemi Úsu, [a] jménem Jób. [b] Tento muž byl bezúhonný [t1] a přímý, [c] bohabojný [d] a (odvracející se od zlého.) [t2]
2 Narodilo se mu sedm synů a tři dcery. [a]
3 Jeho statek [t3] vydal na sedm tisíc ovcí a tři tisíce velbloudů, pět set spřežení skotu a pět set oslic a velmi mnoho čeledi; [t4] onen muž byl nejzámožnější [t5] ze všech synů východu.
4 Jeho synové chodívali a pořádali hostinu, [a] každý doma ve svůj den. Posílali pro své tři sestry a zvali je, aby jedly a pily s nimi.
5 I stávalo se, když proběhly dny hostiny, že Jób pro ně posílal a posvěcoval je, vstával časně ráno a přinášel zápalné oběti [a] podle počtu jich všech; neboť Jób říkal: Moji synové možná zhřešili [b] a ve svém srdci zlořečili [t6] Bohu. Takto činil Jób po všechny dny.
6 Tu nastal den, kdy přišli Boží synové, [t7] aby se postavili před Hospodina; mezi nimi přišel také Satan. [t8]
7 Hospodin tehdy Satanovi řekl: Odkud přicházíš? Satan Hospodinu odpověděl: Z obchůzky [t9] na zemi, z procházení [a] po ní sem a tam.
8 Hospodin se pak Satana zeptal: Jestlipak sis všiml [t10] mého otroka Jóba? Neboť není na zemi jemu podobného, muže bezúhonného a přímého, bohabojného a odvracejícího se od zlého.
9 Satan nato Hospodinu odpověděl: [t11] Bojí se snad Jób Boha bezdůvodně? [a]
10 Cožpak ty jsi neohradil [a] jej, jeho dům a všechno, co má, ze všech stran? Nepožehnal [b] jsi dílo jeho rukou a nerozhojnil [t12] se jeho statek na zemi?
11 Avšak vztáhni [a] nyní svou ruku a zasáhni [b] vše, co má; určitě ti bude do tváře zlořečit. [t13]
12 Hospodin řekl Satanovi: Hle, vše, co má, je ve tvé ruce; pouze na něho ruku nevztahuj. A Satan odešel z Hospodinovy přítomnosti.
13 Nastal den, kdy jeho synové a dcery jedli a pili víno v domě svého prvorozeného bratra.
14 Tu přišel k Jóbovi posel [a] a řekl: Skot právě oral [t14] a oslice se pásly (vedle něj.) [t15]
15 Vtom vpadli [t16] Šebovci, [v17] pobrali je a služebníky zabili ostřím meče. Unikl jsem pouze já sám, abych ti to oznámil.
16 Ještě mluvil, když přišel jiný a řekl: Boží [t18] oheň [a] padl z nebes, zapálil ovce i služebníky a strávil je. Unikl jsem pouze já sám, abych ti to oznámil.
17 Ještě mluvil, když přišel jiný a řekl: Chaldejci [v19] postavili tři oddíly, vtrhli na velbloudy, pobrali je a služebníky zabili ostřím meče. Unikl jsem pouze já sám, abych ti to oznámil.
18 Zatímco mluvil, přišel jiný a řekl: Tvoji synové a dcery jedli a pili víno [a] v domě svého prvorozeného bratra
19 a hle, silný [t20] vítr [a] se přihnal přes pustinu a opřel se do čtyř rohů domu; ten se zřítil na ty mladé a zemřeli. Unikl jsem pouze já sám, abych ti to oznámil.
20 Nato Jób vstal, roztrhl [a] své roucho a ostříhal [b] si hlavu; pak padl na zem a klaněl [c] se.
21 Řekl: Nahý [a] jsem vyšel z nitra své matky a nahý se tam navrátím; [b] Hospodin dal a Hospodin vzal. Budiž požehnáno Hospodinovo jméno. [c]
22 V tom všem Jób nezhřešil a nepřiřkl [t21] Bohu (nic bláhového.) [t22]
Ezechiel 18 : 20
20 Duše, která hřeší, ta zemře. [a] (Syn neponese trest za zvrácenost otce ani otec neponese trest za zvrácenost syna.) [b] (Spravedlnost spravedlivého zůstane na něm a rovněž ničemnost ničemy zůstane na něm.) [c]
Leave a Reply