Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví dítě Boží
Jan 1 : 12
12 Těm však, kteří ho přijali, dal pravomoc [t9] stát se Božími dětmi, [a] těm, kteří věří [b] v jeho jméno.
Galatským 3 : 26
26 Neboť všichni jste synové Boží [a] skrze víru v Kristu Ježíši.
1. Petrův 2 : 10
10 Vy, kdysi [a] ‚Ne-lid‘, [b] jste nyní lid Boží; vy, kdysi ‚Ne-slitovaní‘, jste však nyní došli slitování.
Římanům 8 : 17 – 19
17 Jsme-li však děti, jsme i dědicové [a] — dědicové Boží a spoludědicové Kristovi, pokud vskutku spolu s ním trpíme, [b] abychom spolu s ním byli také oslaveni.
18 Mám totiž za to, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, [a] která na nás má být zjevena. [b]
19 Vždyť celé tvorstvo toužebně vyhlíží [a] a očekává zjevení Božích synů [b]–
Římanům 5 : 1 – 21
1 Když jsme tedy byli ospravedlněni [a] z víry, [b] máme [t1] pokoj [c] s [c]Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista.
2 Skrze něho jsme [vírou] získali přístup [a] k [t2] této milosti, [b] v níž stojíme [c] a chlubíme se nadějí [t3] [c]Boží slávy. [d]
3 A nejen to, chlubíme se také souženími, [t4] neboť víme, [a] že soužení působí vytrvalost, [b]
4 vytrvalost osvědčenost [a] a osvědčenost naději.
5 A naděje nezahanbuje, [a] neboť [c]Boží láska [b] je vylita v našich srdcích [c] skrze Ducha svatého, který nám byl dán. [d]
6 Vždyť když jsme ještě byli bezmocní, [t5] zemřel Kristus v určený čas [a] za bezbožné. [b]
7 Sotva kdo podstoupí smrt za spravedlivého, i když za dobrého by se snad někdo i odvážil zemřít. [a]
8 Bůh však projevuje svou lásku [a] k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.
9 Tím spíše tedy nyní, když jsme byli ospravedlněni jeho [t6] krví, [a] budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu. [b]
10 Jestliže jsme jako nepřátelé [a] byli usmířeni [b] [c]s Bohem smrtí [t7] jeho Syna, tím spíše (jako usmíření) [t8] budeme zachráněni [c] (jeho životem). [t9]
11 A nejen to, chlubíme se také Bohem [t10] skrze našeho Pána Ježíše Krista, skrze něhož jsme nyní přijali usmíření. [a]
12 Proto jako skrze jednoho člověka [a] vešel do světa hřích [b] a skrze hřích smrt, [c] tak se také smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili. [d]
13 Do Zákona hřích byl ve světě, ale [t11] nezapočítává se, když není Zákon. [a]
14 Přesto smrt vládla od Adama až po Mojžíše i nad těmi, kdo nezhřešili podobným přestoupením jako Adam; [a] ten je předobrazem toho budoucího.
15 Avšak s darem milosti tomu není tak jako s proviněním. Jestliže proviněním jednoho člověka mnozí zemřeli, mnohem více se na mnohé rozhojnila [a] ( [c]Boží milost) [b] a dar spravedlnosti v milosti [c] toho jednoho člověka, Ježíše Krista.
16 A s darem tomu není tak jako s tím, co přišlo skrze jednoho člověka, který zhřešil. Rozsudek nad [t12] jedním proviněním přinesl odsouzení, [a] kdežto dar milosti z mnohých provinění vedl k ospravedlnění.
17 Jestliže proviněním jednoho člověka smrt vládla skrze toho jednoho, tím spíše ti, kteří přijímají [a] hojnost milosti [b] a dar spravedlnosti, [c] budou vládnout [d] v životě skrze toho jednoho, Ježíše Krista.
18 A tak tedy: jako skrze provinění jednoho člověka přišlo na všechny lidi odsouzení, tak i skrze spravedlivý čin jednoho člověka přišlo na všechny lidi (ospravedlnění k životu). [t13]
19 Jako se skrze neposlušnost [a] jednoho člověka mnozí stali hříšnými, tak se také skrze poslušnost [b] jednoho stanou mnozí spravedlivými. [c]
20 Do toho vstoupil Zákon, [a] aby [t14] se provinění rozhojnilo. A kde se rozhojnil hřích, tam se nadmíru rozhojnila milost,
21 aby tak, jako vládl hřích ve [t15] smrti, i milost vládla skrze spravedlnost k životu věčnému [a] skrze Ježíše Krista, našeho Pána.
Římanům 5 : 8
8 Bůh však projevuje svou lásku [a] k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.
1. Janův 2 : 28 – 10
Římanům 8 : 17
17 Jsme-li však děti, jsme i dědicové [a] — dědicové Boží a spoludědicové Kristovi, pokud vskutku spolu s ním trpíme, [b] abychom spolu s ním byli také oslaveni.
Římanům 12 : 2
2 A nepřipodobňujte [a] se tomuto věku, [b] nýbrž proměňujte [c] se obnovou [d] [své] mysli, [e] abyste mohli zkoumat, [t4] co je ( [c]Boží vůle, [f] co je dobré, přijatelné [g] a dokonalé). [t5]
Galatským 3 : 28
28 Již není Žid ani Řek, [a] již není otrok ani svobodný, již není muž ani žena, neboť vy všichni jste jedno [b] v Kristu Ježíši.
Římanům 8 : 28
28 Víme, že těm, kteří milují [a] [c]Boha, (všechny věci spolu působí k dobrému,) [t17] těm, kdo jsou povoláni [b] podle jeho předsevzetí. [c]
Matouš 5 : 9
9 Blahoslavení ti, kdo působí pokoj, [a] neboť oni budou nazváni Božími syny. [b]
Skutky 16 : 31
31 Oni řekli: „Uvěř [a] v Pána Ježíše, a budeš zachráněn ty i tvůj dům.“ [b]
Jan 14 : 1 – 31
1 „Ať se vaše srdce nechvěje. [t1] Věříte [t2] v [a] Boha, věřte i ve mne.
2 V domě mého Otce jsou mnohé příbytky. [a] Kdyby nebyly, (řekl bych vám to. [Neboť] vám jdu připravit místo.) [t3]
3 A odejdu-li a připravím vám místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já.
4 A kam já jdu, [víte, i] cestu znáte.“
5 Tomáš [a] mu řekl: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?“
6 Ježíš mu řekl: „Já jsem [a] ta Cesta, [b] [c]Pravda [c] i Život. [d] Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.
7 (Jestliže znáte [a] mne, poznáte i) [t4] mého Otce. A od nynějška ho znáte a viděli jste ho.“
8 Filip [a] mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce a to nám stačí.“
9 Ježíš mu řekl: „Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty jsi mne nepoznal? Kdo viděl [a] mne, viděl Otce. Jak můžeš říkat: ‚Ukaž nám Otce‘?
10 Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? [a] Slova, [b] která k vám mluvím, nemluvím sám ze sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky.
11 Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; [a] ne-li, věřte aspoň pro ty skutky. [b]
12 Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které činím já, a bude činit ještě větší [a] skutky než tyto, neboť já jdu [b] k Otci.
13 A oč byste požádali [a] v mém jménu, [b] to učiním, aby byl Otec oslaven [c] v Synu.
14 Požádáte-li [mne] o něco v mém jménu, já to učiním.“
15 „Jestliže mne milujete, zachovejte [t5] má přikázání.
16 A já požádám Otce a on vám dá jiného Zastánce, [t6] aby byl s vámi (na věčnost) [a] —
17 Ducha pravdy, [a] jejž svět nemůže přijmout, protože ho nevidí ani nezná. [b] Vy jej znáte, neboť u vás zůstává a ve vás bude.
18 Nezanechám vás jako sirotky, [a] přijdu k vám.
19 Ještě malou chvíli [a] a svět mne již neuvidí, [t7] vy však mne uvidíte, protože já žiji a také vy budete žít. [b]
20 V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás. [a]
21 Kdo má moje přikázání a zachovává [a] je, ten mě miluje. A kdo mě miluje, bude milován [t8] od mého Otce; i já ho budu milovat a zjevím mu sám sebe.“
22 Juda, [a] ne ten Iškariotský, mu řekl: „Pane, co se stalo, že chceš zjevovat sám sebe nám, a ne světu?“
23 Ježíš mu odpověděl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec [a] ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. [b]
24 Kdo mne nemiluje, nezachovává má slova. A slovo, které slyšíte, není moje, ale Otce, který mne poslal.“ [a]
25 „Toto jsem vám pověděl, [a] dokud zůstávám u vás.
26 Ale Zastánce, [a] Duch Svatý, kterého Otec pošle [t9] v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl.
27 Pokoj [a] vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje [b] a není bázlivé. [c]
28 Slyšeli jste, že jsem vám řekl: ‚Odcházím a přijdu k vám.‘ Kdybyste mě milovali, zaradovali byste se, že jdu k Otci, neboť Otec je větší [a] než já.
29 Řekl jsem vám to nyní, dříve než se to stane, [a] abyste uvěřili, [b] až se to stane.
30 Již s vámi nebudu mnoho mluvit, neboť přichází vládce tohoto světa. [a] Proti [t10] mně nemá vůbec nic.
31 Ale (svět má poznat), [t11] že miluji Otce a jednám tak, jak mi Otec přikázal. [a] Vstaňte, pojďme odtud!“
1. Janův 1 : 9
9 Jestliže své hříchy vyznáváme, [a] on je věrný [t3] a spravedlivý, [b] aby nám hříchy odpustil [c] a očistil nás od každé nepravosti. [t4]
Jan 3 : 16
16 „Neboť tak Bůh miluje [t12] svět, že dal [svého] jediného [t13] Syna, aby žádný, kdo v něho věří, [a] nezahynul, ale měl život věčný.
Matouš 6 : 1 – 34
1 „Dávejte si pozor, [a] abyste nekonali (svou spravedlnost) [t1] před lidmi, [b] (jim na odiv); [t2] jinak nemáte odměnu [c] u svého Otce, který je v nebesích.“
2 „Když tedy (dáváš almužnu), [v3] nevytrubuj [t4] to před sebou, jak to činí pokrytci [v5] v synagogách a na ulicích, aby je lidé pochválili. [a] Amen, pravím vám: Mají už svou odměnu.
3 Ale když ty (dáváš almužnu), [t4] [a] ať tvá levice nepozná, co činí pravice,
4 aby tvá almužna [t6] zůstala skrytá. A tvůj Otec, který vidí v skrytu, [a] ti odplatí zjevně.“
5 „A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci; neboť ti se rádi modlí, [v7] stojíce [a] v synagogách a na rozích ulic, aby je viděli lidé. Amen, pravím vám: Mají už svou odměnu.
6 Když ty se modlíš, vejdi do svého pokoje, [a] zavři za sebou dveře [b] a pomodli se k svému Otci, který je v skrytu, a tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí zjevně.
7 Když se modlíte, (neopakujte naprázdno slova) [t8] jako pohané, [a] neboť ti se domnívají, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. [b]
8 Nebuďte proto jako oni; vždyť Bůh, váš Otec ví, co potřebujete, [t9] dříve, než jej poprosíte.
9 Vy se modlete takto: [a] Otče [b] náš, [v10] který jsi v nebesích, [c] buď posvěceno [d] tvé jméno. [e]
10 Přijď tvé království. [a] Staň se tvá vůle [b] jako v nebi, tak i na zemi.
11 Náš denní [v11] chléb [a] dej nám dnes.
12 A odpusť [a] nám naše viny, [t12] jako jsme i my odpustili [b] (těm, kdo se provinili proti nám). [t13]
13 A neuveď nás do pokušení, [t14] ale vysvoboď nás od (toho Zlého) [t15] [, neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen].
14 Neboť jestliže odpustíte lidem jejich provinění, odpustí [a] váš nebeský Otec i vám;
15 jestliže však lidem [jejich provinění] neodpustíte, ani váš Otec vám neodpustí vaše provinění.“
16 „Když se postíte, [a] nebývejte zasmušilí [b] jako pokrytci; (ti se totiž tváří ztrápeně), [t16] aby lidem ukázali, že se postí. Amen, pravím vám: Mají už svou odměnu.
17 Ale ty, když se postíš, potři svou hlavu olejem [a] a svou tvář umyj,
18 abys neukázal lidem, že se postíš, ale svému Otci, který je v skrytu. A tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí.“
19 „Neshromažďujte [a] si poklady [b] na zemi, kde je ničí mol [c] a rez [t17] a kde se zloději prokopávají a kradou.
20 Shromažďujte si poklady v nebi, [a] kde je neničí mol ani rez a kde se zloději neprokopávají ani nekradou.
21 Neboť kde je tvůj [t18] poklad, tam bude i tvé [t18] srdce.“ [a]
22 „Lampou [a] těla je oko. Je-li tvé oko čisté, [t19] celé tvé tělo bude (plné světla). [t20]
23 Ale je-li tvé oko špatné, [t21] celé tvé tělo bude temné. Je-li tedy i světlo v tobě tmou, jak velká je pak temnota!“
24 „Nikdo nemůže být otrokem dvou pánů; [a] buď bude totiž jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se k jednomu upne a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit [t22] Bohu i mamonu.“ [b]
25 „Proto [a] vám pravím: Nedělejte si starosti [b] o svůj život, [t23] o to, co budete jíst [a co budete pít], ani o své tělo, o to, co si obléknete. Není život [t23] víc než pokrm a tělo víc než oděv?
26 Pohleďte na nebeské ptáky: [a] nesejí, nežnou ani neshromažďují do stodol, a váš nebeský Otec je živí. [b] Což vy nejste o mnoho cennější než oni?
27 Kdo z vás dokáže svou starostlivostí přidat (k délce svého věku) [t24] jediný loket?
28 A proč si děláte starosti o oděv? Podívejte se pozorně na polní lilie, jak rostou. Nenamáhají se ani nepředou,
29 a pravím vám, že ani Šalomoun [a] v celé své slávě nebyl oblečen jako jedna z nich.
30 Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, [a] která dnes je a kterou zítra hodí do pece, nebude tím spíše oblékat vás, malověrní? [v25]
31 Nepropadněte tedy starostem a neříkejte: ‚Co budeme jíst?‘ nebo: ‚Co budeme pít?‘ nebo: ‚Co si oblečeme?‘
32 Neboť o to všechno horlivě usilují [t26] pohané. Vždyť váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete.
33 Hledejte však nejprve Boží [t27] království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno.
34 Nedělejte si tedy starost kvůli zítřku, neboť zítřek (bude mít své vlastní starosti). [t28] Každý den má dost vlastního trápení.“
1. Korintským 14 : 1 – 40
1 Usilujte [t1] o lásku a dychtěte [a] po duchovních projevech, nejvíce však, abyste prorokovali.
2 Neboť kdo mluví jazykem, [a] nemluví k lidem, nýbrž k Bohu; nikdo mu nerozumí, [t2] duchem mluví tajemství. [b]
3 Kdo však prorokuje, mluví lidem k budování, [a] povzbuzení [t3] a útěše.
4 Kdo mluví jazykem, buduje sám sebe, ale kdo prorokuje, buduje [a] církev. [t4]
5 Chci, abyste všichni mluvili jazyky, avšak ještě více, abyste prorokovali. [a] Kdo prorokuje, je větší než ten, kdo mluví jazyky, ledaže by i vykládal, aby se budovala církev. [t4]
6 Tedy, bratři, [a] kdybych k vám přišel a mluvil jazyky, co vám prospěji, když bych k vám nepromluvil ve zjevení, [b] v poznání, [c] v proroctví nebo vyučování? [d]
7 Stejně je tomu i s neživými nástroji vydávajícími zvuk, ať už s flétnou nebo s lyrou [a] Kdyby (nevydávaly různé tóny), [t5] jak by se poznalo, co se na flétnu nebo na lyru hraje?
8 A kdyby polnice vydala nejasný zvuk, kdo by se chystal k boji? [a]
9 Tak i vy: Jestliže jazykem nevydáte jasné slovo, jak se pozná, co bylo řečeno? Neboť budete mluvit do větru.
10 Vždyť na světě je tolik druhů jazyků, [t6] a žádný není (bez významu). [t7]
11 Jestliže neznám význam jazyka, [t8] budu cizincem [t9] pro toho, kdo mluví, a ten, kdo mluví, bude cizincem [t9] pro mne.
12 Tak i vy, poněvadž (horlivě usilujete) [t10] o duchovní projevy, snažte se, [t11]abyste se v nich rozhojňovali [a] pro budování církve. [b]
13 Proto kdo mluví jazykem, ať se modlí, aby mohl také vykládat.
14 Neboť když se modlím jazykem, můj duch se modlí, avšak má mysl [a] je bez užitku.
15 Co tedy? Budu se modlit duchem, ale budu se modlit i myslí; budu zpívat chvály duchem, ale budu zpívat [a] chvály i myslí.
16 Neboť kdybys dobrořečil jen duchem, [t12] jak by mohl (přítomný prostý člověk) [t13] k tvému díkůvzdání [a] říci ‚Amen‘, [b] když neví, co říkáš?
17 Ty sice dobře děkuješ, ale ten druhý tím není budován. [a]
18 Děkuji Bohu, že mluvím jazyky více než vy všichni;
19 ale v církvi [a] — abych poučil i druhé — chci raději promluvit pět slov svou myslí než deset tisíc slov v jazyku.
20 Bratři, ve svém myšlení nebuďte jako děti; [a] ve zlém [b] buďte jako nemluvňata, [c] ale v myšlení buďte dospělí. [t14]
21 V Zákoně je napsáno: [a] ‚Jinými jazyky a rty cizinců [t15] budu mluvit k tomuto lidu, ale ani tak mě nebudou poslouchat,‘ praví Pán.
22 Jazyky nejsou tedy znamením [t16] pro věřící, [a] nýbrž pro nevěřící, [b] proroctví [c] však není pro nevěřící, nýbrž pro věřící.
23 Když by se tedy sešel [t17] celý sbor [a] a všichni by mluvili jazyky, a vešli by prostí [t18] lidé nebo nevěřící, cožpak neřeknou, že blázníte? [b]
24 Ale když budou všichni prorokovat a vejde někdo nevěřící nebo neznalý, [t18] bude ode všech usvědčován a ode všech souzen.
25 Budou se odhalovat skryté věci jeho srdce, a tak padne na tvář, [a] pokloní se [c]Bohu [b] a vyzná: ‚Vskutku, mezi vámi je [c]Bůh!‘ [c]
26 Co z toho tedy [a] plyne, [t19] bratři? Když se sejdete, každý z vás má chvalozpěv, [b] má učení, má zjevení, má jazyk, má výklad; [c] všechno ať je k budování.
27 Mluví-li někdo jazykem, ať mluví dva nebo nejvýše tři, a to jeden po druhém, a jeden ať vykládá. [a]
28 A jestliže tam není vykladač, ať ve shromáždění [t20] mlčí; ať mluví k sobě a k Bohu.
29 Proroci ať mluví dva nebo tři a ti ostatní ať rozsuzují.
30 A když by dostal zjevení jiný, který tam sedí, ať ten první umlkne. [t21]
31 Jeden po druhém můžete všichni prorokovat, aby se všichni učili a všichni byli povzbuzováni.
32 Duchové proroků se podřizují prorokům,
33 neboť [c]Bůh není Bohem zmatku, [a] nýbrž Bohem pokoje. [b] Jako ve všech shromážděních [c] svatých, [t22]
34 vaše ženy nechť ve shromážděních [a] mlčí. Nedovoluje se jim, aby mluvily; ať jsou podřízené, [b] jak praví i Zákon.
35 Chtějí-li se něco naučit, ať se ptají doma svých mužů. Je totiž neslušné, aby žena mluvila ve shromáždění. [a]
36 Vyšlo snad Boží slovo od vás? Nebo přišlo jen k vám samotným?
37 Považuje-li se někdo za proroka nebo duchovního člověka, [a] ať uznává, že to, co vám píšu, (je Pánovo přikázání). [t23]
38 Jestliže to někdo neuznává, (sám nebude uznáván). [t24]
39 A tak, [moji] bratři, horlivě se snažte [a] prorokovat a nebraňte mluvit jazyky.
40 Všechno ať se děje slušně a spořádaně. [a]
Římanům 3 : 1 – 33
1 Co má tedy Žid navíc? [t1] Nebo jaký je užitek obřízky?
2 Veliký v každém ohledu. Předně ten, že Židům byly svěřeny [a] Boží výroky. [b]
3 Co tedy, když někteří (byli nevěrní? [a] Nezruší jejich nevěrnost věrnost [b] Boží)? [t2]
4 Naprosto ne! [a] Ale ať je [c]Bůh pravdivý [b]a každý člověk lhář, [c] jak je napsáno: ‚Abys byl shledán spravedlivým ve svých [c]slovech a zvítězil, když tě soudí.‘ [d]
5 Jestliže však naše nepravost prokazuje [a] Boží spravedlnost, co řekneme? [b] Není [c]Bůh nespravedlivý, [c] když nás stíhá hněvem? [d] Mluvím teď po lidsku. [e]
6 Naprosto ne! Vždyť (jak by pak Bůh mohl soudit) [t3] svět?
7 Neboť jestliže se mou lží rozhojnila Boží pravda k jeho slávě, proč [a] (mám být) [t4] ještě souzen jako hříšník?
8 A nebylo by to tak, jak nás někteří pomlouvají [a] a tvrdí, že říkáme: „Čiňme zlo, aby přišlo dobro“? [b] Jejich odsouzení [t5] je spravedlivé.
9 Co tedy? Máme (před pohany) výhodu? Vůbec ne! Vždyť jsme už dříve obvinili Židy [a] i Řeky, [b] že jsou všichni [c] pod mocí hříchu,
10 jak je napsáno: ‚Není spravedlivého, není ani jednoho,
11 není, kdo by rozuměl, není, kdo by horlivě hledal Boha.
12 Všichni se odchýlili, společně se stali nepotřebnými, není, kdo by činil dobro, není ani jeden. [a]
13 Jejich hrdlo je otevřený hrob, [a] svými jazyky mluví [t6] lest, [b] pod jejich rty je hadí jed. [c]
14 Jejich ústa jsou plna kletby a hořkosti, [a]
15 jejich nohy jsou rychlé k prolití krve,
16 na jejich cestách je zkáza a trápení,
17 cestu pokoje nepoznali; [a]
18 není bázně Boží [a] před jejich očima.‘ [b]
19 Víme, [a] že vše, co Zákon praví, praví těm, kdo jsou pod [t7] Zákonem, [b] aby byla umlčena každá ústa a aby se před Bohem stal vinným celý svět,
20 protože ze skutků Zákona nebude před ním ospravedlněn [a] (žádný člověk), [t8] neboť skrze Zákon [b] je poznání hříchu.
21 Nyní však je zjevena Boží spravedlnost [a] bez Zákona, dosvědčovaná Zákonem i Proroky, [b]
22 Boží spravedlnost skrze víru [v9] Ježíše [t10] Krista pro všechny [a na všechny] ty, kdo věří. Není totiž rozdílu: [a]
23 všichni zhřešili a postrádají Boží slávu, [a]
24 ale jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí [a] skrze vykoupení, [b] které je v Kristu Ježíši.
25 Jeho Bůh ustanovil [t11] za prostředek (smíření [a] skrze víru v jeho krev), [t12] (aby ukázal) [t13] svou spravedlnost s ohledem na prominutí prohřešení, jež byla spáchána již dříve
26 v čase Boží shovívavosti, [a] a aby ukázal [t12] svou spravedlnost v nynějším čase, takže sám je spravedlivý [b] a ospravedlňuje toho, kdo žije z víry Ježíšovy. [t14]
27 Kde je tedy chlouba? [a] Byla vyloučena! Jakým zákonem? Zákonem skutků? Nikoli, nýbrž zákonem víry.
28 Soudíme totiž, [t15] že člověk je ospravedlňován vírou bez skutků Zákona.
29 Nebo je snad Bůh pouze Bohem Židů? Není i Bohem pohanů? Ano, i pohanů!
30 (Vždyť je přece) [t16] jeden Bůh, [a] který ospravedlní obřezané [t17] z víry a neobřezané [t18] skrze víru. [t19]
31 Rušíme [a] tedy vírou Zákon? Naprosto ne! [b] Naopak, Zákon potvrzujeme.
Efezským 2 : 13
13 Ale nyní v Kristu Ježíši vy, kteří jste byli kdysi [a] daleko, [b] stali jste se blízkými (v krvi Kristově). [t13]
Leave a Reply