Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví desatero přikázání
Deuteronomium 10 : 12 – 13
12 Nuže, Izraeli, co od tebe žádá Hospodin, tvůj Bůh? Jenom [a] aby ses bál [b] Hospodina, svého Boha, chodil [c] po všech jeho cestách, miloval [d] ho a sloužil [e] Hospodinu, svému Bohu, celým svým srdcem a celou svou duší
13 a zachovával Hospodinovy příkazy a jeho ustanovení, která ti dnes přikazuji, aby ti bylo dobře.
Exodus 20 : 1 – 26
1 Potom Bůh vyhlásil (všechna tato slova.) [a] Řekl:
2 Já [t1] (Hospodin jsem tvůj Bůh,) [t2] který jsem tě vyvedl [a] z egyptské země, z domu otroctví. [b]
3 Nebudeš mít jiné bohy vedle [t3] mne.
4 Neuděláš si tesanou modlu ani jakékoliv zpodobení toho, co je nahoře na nebi nebo dole na zemi či ve vodě pod zemí.
5 Nebudeš se jim klanět a nebudeš jim otročit, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý, který s trestem navštěvuji vinu otců na synech i [t4] na třetí a na čtvrté generaci těch, kdo mě nenávidí,
6 ale prokazuji milosrdenství tisícům těch, kdo mne milují a zachovávají mé příkazy.
7 Nebudeš brát jméno Hospodina, svého Boha, nadarmo, protože Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo bere jeho jméno nadarmo.
8 Pamatuj [t5] na sobotní den, abys ho posvětil.
9 Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci,
10 ale sedmý den je sobota patřící Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci ty ani tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá otrokyně, tvé zvíře ani tvůj příchozí, který je ve tvých branách,
11 protože šest dní Hospodin dělal nebesa a zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmý den odpočinul. Proto Hospodin požehnal sobotní den a posvětil ho. [a]
12 Cti [a] svého otce a svou matku, aby se prodloužily tvé dny [t6] na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.
13 Nebudeš vraždit! [a]
14 Nebudeš cizoložit! [a]
15 Nebudeš krást! [a]
16 Nebudeš vydávat proti svému bližnímu falešné svědectví! [a]
17 Nebudeš dychtit [a] po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě [b] svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.
18 Všechen lid [a] sledoval hřmění a blýskání, zvuk beraního rohu a horu zahalenou kouřem. Když to lid sledoval, roztřásli se a zůstali stát opodál.
19 Řekli Mojžíšovi: Mluv s námi ty a budeme naslouchat. Ať s námi nemluví Bůh, abychom nezemřeli. [a]
20 Mojžíš lidu odpověděl: Nebojte [a] se, protože Bůh přišel, aby vás vyzkoušel [b] a aby na vás byla bázeň [c] před ním, abyste nehřešili. [d]
21 Lid zůstal stát opodál a Mojžíš přistoupil k (husté temnotě,) [a] kde byl Bůh.
22 Hospodin řekl Mojžíšovi: Toto řekneš synům Izraele: Sami jste viděli, že jsem s vámi mluvil z nebe. [a]
23 Neuděláte si vedle [t7] mne bohy stříbrné, neuděláte si ani bohy zlaté. [a]
24 Uděláš mi oltář [a] z hlíny a budeš na něm obětovat své zápaly [t8] a své pokojné oběti, svůj brav a svůj skot. Na každém místě, kde nechám připomínat své jméno, [b] přijdu k tobě a požehnám ti.
25 Jestliže mi uděláš oltář z kamenů, [a] nesmíš používat kameny tesané, [b] protože když se nad ním [t9] rozeženeš svým dlátem, znesvětíš ho.
26 A nebudeš vystupovat na můj oltář po stupních, aby se na něm neodhalovala tvá nahota. [a]
Deuteronomium 10 : 1 – 5
1 V té době mi Hospodin řekl: Vytesej si dvě kamenné desky, stejné jako ty první, a vystup ke mně na horu. Udělej si i dřevěnou truhlu. [a]
2 Napíši na ty desky slova, která byla na prvních deskách, jež jsi roztřískal, a vložíš je do truhly.
3 Udělal jsem truhlu z akáciového [a] dřeva a vytesal jsem dvě kamenné desky, stejné jako ty první. Vystoupil jsem na horu a ty dvě desky jsem vzal s sebou. [b]
4 On napsal na desky stejný [a] (zápis, jako ten první,) [t1] Deset [b] slov, která k vám Hospodin na hoře promluvil z ohně v den shromáždění. [c] Pak mi je Hospodin dal.
5 Vydal jsem se na cestu, [a] sestoupil z hory a vložil jsem desky do truhly, kterou jsem udělal. Zůstaly tam, jak mi přikázal Hospodin.
Římanům 13 : 8 – 10
8 Nikomu nebuďte nic dlužni, [a] než abyste se navzájem milovali, [v7] neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil Zákon. [b]
9 Vždyť přikázání ‚nebudeš cizoložit, nebudeš vraždit, nebudeš krást, nebudeš žádat,‘ [a] a je-li ještě nějaké jiné přikázání, jsou shrnuta [t8] v tomto slovu: ‚Budeš milovat svého bližního jako sebe samého.‘ [b]
10 Láska [a] bližnímu nepůsobí nic zlého. Naplněním Zákona je tedy láska.
Deuteronomium 11 : 18 – 23
18 Vložte tato má slova do svého srdce a do své duše. Přivažte si je jako znamení na ruku, ať jsou značkou [a] mezi vašima očima.
19 Učte [a] je své syny — mluv o nich, když pobýváš ve svém domě, i když chodíš po cestě, když ležíš i když vstáváš.
20 Napište je na veřeje [a] svého domu a na své brány,
21 aby se rozmnožily [a] vaše dny a dny vašich synů v zemi, o které Hospodin přísahal vašim otcům, že jim ji dá, tak jako (dny nebes) [b] nad zemí.
22 Jestliže budete bedlivě zachovávat každý tento příkaz, [a] který vám přikazuji, budete-li jej plnit, milovat Hospodina, svého Boha, chodit po všech jeho cestách a přilnete [b] k němu,
23 Hospodin před vámi vyžene [a] všechny tyto národy a obsadíte národy větší a mocnější, [b] než jste vy.
Leave a Reply