Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví demokracie
Římanům 13 : 1 – 7
1 Každá duše [a] ať se podřizuje [b] nadřízeným autoritám, [t1] neboť není autority, leč od Boha. [c] Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha,
2 takže ten, kdo se staví proti autoritě, odporuje Božímu nařízení. Ti, kdo mu odporují, přivolávají [t2] na sebe soud.
3 Vládcové nejsou postrachem dobrému jednání, nýbrž zlému. Chceš, aby ses nemusel bát autority? Čiň dobré, [a] a budeš mít od ní chválu.
4 Vždyť je Božím služebníkem pro tvé dobro. Jednáš-li však zle, boj se, neboť ne nadarmo nosí meč. Je Božím služebníkem, [t3] vykonavatelem hněvu [a] nad tím, kdo činí zlo.
5 Proto je nutno podřizovat se, a to nejen kvůli tomu hněvu, nýbrž i kvůli svědomí. [a]
6 Proto také platíte [t4] daně, [a] neboť vládcové jsou Božími služebníky [t5] a právě tomu se vytrvale věnují. [t6]
7 Dejte každému, co jste povinni: komu daň, tomu daň, [a] komu clo, tomu clo, komu bázeň, tomu bázeň, komu čest, tomu čest.
Soudců 21 : 25
25 (V oněch dnech nebyl v Izraeli král; každý dělal, co bylo v jeho očích správné.) [a]
Titovi 3 : 1
1 Připomínej [a] jim, ať se podřizují vládcům [a] vrchnostem, [b] ať je poslouchají a jsou připraveni ke každému dobrému skutku. [c]
Numeri 16 : 1 – 50
1 Kórach, [a] syn Jishára, syna Kehata, syna Léviho, přibral Dátana [b] a Abírama, syny Elíabovy, i Óna, syna Peletova, Rúbenovce, [t1]
2 a povstali proti Mojžíšovi spolu s dvěma sty padesáti muži ze synů Izraele, předáky pospolitosti, vyvolenými shromáždění, (věhlasnými muži.) [t2]
3 Shromáždili se proti Mojžíšovi a Áronovi a řekli jim: Už dost! [t3] Vždyť celá pospolitost, všichni jsou svatí a Hospodin je uprostřed nich. Proč se povyšujete nad (Hospodinovo shromáždění?) [a]
4 Když to Mojžíš uslyšel, padl [a] na tvář.
5 Potom promluvil ke Kórachovi a k celé jeho pospolitosti: [v4] Ráno Hospodin ukáže, kdo mu patří, kdo je svatý a komu dovolí přiblížit se k němu. Koho vyvolí, [a] tomu dovolí přiblížit se k němu.
6 Toto učiňte: Vezměte si kadidelnice, [a] Kórach a celá jeho [t5] pospolitost,
7 zítra do nich dejte oheň a položte na ně kadidlo před Hospodinem. Ten muž, kterého Hospodin vyvolí, ten je svatý. Už dost, [t3] synové Léviho.
8 Mojžíš řekl Kórachovi: Slyšte, synové Léviho!
9 Je vám to málo, že vás Bůh Izraele oddělil z pospolitosti Izraele a nechal vás přistupovat k sobě, abyste konali službu [a] Hospodinova příbytku, stáli před pospolitostí a sloužili jim?
10 Nechal přistupovat tebe a s tebou všechny tvé bratry, syny Léviho, a teď usilujete také o kněžství? [a]
11 Proto jste se ty a celá tvoje pospolitost smluvili proti Hospodinu? Co [a] je Áron, že proti němu reptáte?
12 Mojžíš si dal zavolat Dátana a Abírama, syny Elíabovy, ale oni řekli: Nepřijdeme.
13 Je to málo, že jsi nás vyvedl ze země oplývající mlékem a medem, [a] abys nás usmrtil v pustině, že nad námi chceš ještě takto vládnout?
14 Vůbec jsi nás nepřivedl do země oplývající mlékem a medem ani jsi nám nedal do dědictví pole a vinice. (Chceš těmto mužům vyloupat oči?) [v6] Nepřijdeme!
15 Mojžíš se velice rozzlobil [a] a řekl Hospodinu: Nehleď [b] na jejich přídavnou oběť! Nevzal jsem od nich ani jediného osla, nikomu z nich jsem nespáchal zlo.
16 Kórachovi Mojžíš řekl: Ty a celá tvá pospolitost [a] buďte zítra před Hospodinem — ty (s nimi) [t7] a Áron.
17 Vezměte si každý kadidelnici, dejte do nich kadidlo a přineste každý svou kadidelnici před Hospodina, dvě stě padesát kadidelnic, i ty i Áron, každý svou kadidelnici.
18 Vzali si tedy každý svou kadidelnici, dali do ní oheň, položili na ně kadidlo a postavili se ke vchodu do stanu setkávání, i Mojžíš a Áron.
19 Když proti nim Kórach svolal celou pospolitost ke vchodu do stanu setkávání, ukázala se celé pospolitosti Hospodinova sláva. [a]
20 Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi:
21 Oddělte se od této pospolitosti, v okamžiku [a] s nimi skoncuji. [b]
22 Oni padli na tvář a řekli: Bože, (Bože duchů) [t8] celého tvorstva, zhřešil jeden muž, a ty se budeš hněvat [a] na celou pospolitost?
23 Hospodin promluvil k Mojžíšovi:
24 Promluv k pospolitosti: Odtáhněte z okolí příbytku Kórachova, Dátanova a Abíramova.
25 Mojžíš vstal a šel k Dátanovi a Abíramovi. Za ním šli izraelští starší. [a]
26 Pak promluvil k pospolitosti: Odstupte od stanů těchto ničemných mužů a nedotýkejte se ničeho, co jim patří, jinak budete smeteni kvůli všem jejich hříchům.
27 Odtáhli tedy z okolí příbytku Kórachova, Dátanova a Abíramova. Dátan a Abíram vyšli a postavili se u vchodu do svých stanů, spolu s svými ženami, syny a malými dětmi.
28 Mojžíš řekl: Podle toho poznáte, že mě poslal [a] Hospodin, abych učinil všechny tyto skutky, a ne (já sám:) [t9]
29 Jestliže tito zemřou smrtí všech lidí a (postihne je úděl) [t10] všech lidí, neposlal mě Hospodin.
30 Jestliže však Hospodin stvoří [t11] (něco nového,) [t12] země otevře svůj chřtán, pohltí je i všechno, co jim patří, a sestoupí zaživa [a] do podsvětí, poznáte, že tito muži znevážili [b] Hospodina.
31 I stalo se, když domluvil všechna tato slova, že se země pod nimi rozpoltila,
32 země otevřela svůj chřtán, pohltila je i jejich domy [t13] i všechny lidi, kteří patřili ke Kórachovi, [v14] i všechen jejich majetek. [a]
33 Oni i všichni, kdo k nim patřili, sestoupili zaživa do podsvětí, země je přikryla a zmizeli zprostřed shromáždění.
34 Všichni Izraelci, kteří byli okolo nich, před jejich křikem utekli, neboť si řekli: Jinak země pohltí i nás.
35 I vyšlehl oheň od Hospodina a strávil těch dvě stě padesát mužů, kteří přinesli kadidlo.
Leave a Reply