Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví co se stane po smrti
Jan 3 : 16
16 „Neboť tak Bůh miluje [t12] svět, že dal [svého] jediného [t13] Syna, aby žádný, kdo v něho věří, [a] nezahynul, ale měl život věčný.
Římanům 6 : 23
23 Mzdou [t18] hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný [a] v Kristu Ježíši, našem Pánu.
Ozeáš 13 : 14
14 Mám je vyplatit [a] z moci podsvětí? [b] Mám je vykoupit [c] ze smrti? [d] Smrti, kde je tvá morová rána? Podsvětí, kde je tvůj osten? [v29] Soucit je ukryt před mým zrakem.
Zjevení 21 : 8
8 Avšak bázliví, [t4] nevěřící, [t5] ti, kdo propadli modlářské ohavnosti, [a] vrahové, smilníci, [b] kouzelníci, [c] modloslužebníci a všichni lháři mají svůj díl v jezeře, [d] které hoří ohněm a sírou, [e] což je smrt druhá.“ [f]
Jan 11 : 11 – 14
11 To pověděl a potom jim řekl: „Náš přítel Lazar usnul; [a] ale jdu, abych ho probudil.“
12 Učedníci mu řekli: „Pane, spí-li, bude v pořádku.“
13 Ježíš však mluvil o jeho smrti, zatímco oni si mysleli, že mluví o přirozeném spánku.
14 Tehdy jim Ježíš řekl otevřeně: „Lazar zemřel.
Kazatel 9 : 5
5 Neboť živí vědí, že zemřou; (mrtví, ti však nevědí nic,) [a] ani už nemají odměnu, [t4] protože jejich památka [b] byla zapomenuta.
Matouš 25 : 46
46 A tito půjdou do věčného trápení, [t17] ale spravedliví do věčného života. [a]“
Matouš 25 : 41
41 „Potom řekne i těm po levici: ‚Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, [a] který je připraven pro Ďábla [b] a jeho anděly! [c]
Genesis 19 : 1 – 38
1 Dva andělé [a] přišli večer do Sodomy, když Lot seděl v sodomské bráně. [v1] Lot je uviděl, povstal jim vstříc, poklonil se tváří k zemi [b]
2 a řekl: Moji páni, zajděte prosím do domu svého otroka a přenocujte a umyjte si nohy. [a] Časně ráno pak půjdete svou cestou. Odpověděli: Nikoli, jenom přenocujeme na náměstí. [v2]
3 Velmi je nutil, [a] takže zašli k němu a vešli do jeho domu. Připravil jim jídlo, napekl nekvašené chleby [b] a jedli.
4 Dříve nežli ulehli, muži města, muži [a] Sodomy, mládenci i starci, všechen lid bez výjimky, obklíčili [b] dům,
5 pokřikovali na Lota a říkali mu: Kde jsou ti muži, kteří k tobě v noci přišli? Vyveď je k nám, ať je poznáme! [a]
6 Lot k nim vyšel ke vchodu, zavřel [a] za sebou dveře
7 a řekl: Prosím, moji bratři, nepáchejte takové zlo. [a]
8 Podívejte, mám dvě dcery, [a] které (nepoznaly muže,) [b] nyní vám je vyvedu a učiňte s nimi, co vám bude libo. [c] Jenom nic nedělejte těmto mužům, vždyť proto vešli do stínu [t3] mého přístřeší.
9 Odpověděli: Kliď se! [t4] A říkali: Sám tu zůstává jako host a troufá si nás soudit! [a] Tak s tebou naložíme hůř než s nimi! A velice tlačili [t5] na toho muže, na Lota, a pokoušeli se vylomit dveře.
10 Nato muži zevnitř vztáhli ruce, vtáhli Lota k sobě do domu, zavřeli dveře
11 a muže u vchodu domu (od nejmenšího až do největšího) [a] ranili slepotou, [b] že nedokázali nalézt vchod.
12 Potom muži Lotovi řekli: Koho tu ještě máš? Zetě, syny a dcery i všechny, které máš ve městě, vyveď z tohoto místa!
13 Neboť zničíme [t6] toto místo, protože veliký je před Hospodinem (křik proti němu,) [t7] takže nás Hospodin poslal, abychom je zničili.
14 Lot tedy vyšel a mluvil ke svým zeťům, kteří si měli vzít [v8] jeho dcery, a říkal: (Vstaňte a) [t9] vyjděte [a] z tohoto místa, protože Hospodin město zničí! Ale jeho ženichům to připadalo, jako by žertoval. [b]
15 Když vyšla jitřenka, [a] andělé naléhali [b] na Lota: (Vstaň a) [t9] vezmi svou ženu a obě své dcery, které jsou zde, ať nejsi smeten [c] (za vinu) [t10] toho města!
16 Když váhal, muži z Hospodinova soucitu [a] s ním uchopili [b] jeho ruku, ruku jeho ženy i ruku obou jeho dcer, vyvedli ho a zanechali ho venku za městem.
17 A když je vyváděli pryč, jeden [t11] řekl: Uteč do bezpečí, abys zachránil svou duši. [a] Nehleď [v12] zpět a nezastavuj se nikde v rovině. [b] Uteč do hor, ať nejsi smeten. [c]
18 Lot jim odpověděl: Prosím ne, Panovníku.
19 Hle, nyní tvůj otrok nalezl milost [a] ve tvých očích a veliké je tvé milosrdenství, [b] které jsi mi prokázal, když jsi zachoval mou duši při životě. Ale já nebudu moci [t13] uniknout do hor, aby na mne nedolehla ta zhouba, [t14] a zemřel bych.
20 Jen pohleď na toto město. Je dosti blízko, abych tam utekl, a je nepatrné. Dovol, ať tam uteču do bezpečí! Copak není nepatrné? A má duše zůstane naživu!
21 I řekl mu: Dobře, (vyhovím ti) [t15] i v této věci. Město, o kterém jsi mluvil, nevyvrátím. [a]
22 Rychle tam uteč do bezpečí, protože nemohu nic dělat, dokud tam nevejdeš. Proto se to město jmenuje Sóar. [v16]
23 Slunce právě vyšlo [a] nad zemí, když Lot vešel do Sóaru.
24 A Hospodin seslal na Sodomu a na Gomoru [v17] déšť (síry [a] a ohně.) [t18] Bylo to (od Hospodina) [b] z nebes.
25 Tak vyvrátil tato města a celou tu rovinu, i všechny obyvatele těch měst, i vše, co rostlo na zemi.
26 Lotova [t19] žena pohleděla [a] zpět a stala se solným sloupem.
27 Abraham časně ráno spěchal k místu, kde stál před Hospodinem, [a]
28 a pohlédl [a] na Sodomu a Gomoru a na celé území té roviny a spatřil, jak ze země vystupuje dým, jako dým z hrnčířské pece.
29 Stalo se však, když Bůh ničil města té roviny, že Bůh pamatoval [a] na Abrahama a poslal Lota ze středu zkázy, když vyvracel města, v nichž Lot pobýval.
30 Lot vystoupil ze Sóaru a usadil se v horách [a] a s ním jeho dvě dcery. Bál se totiž bydlet v Sóaru. Usadil se tedy v jeskyni, [b] on i jeho dvě dcery.
31 Tu prvorozená řekla té mladší: Náš otec je starý a v zemi není muž, aby k [t20] nám podle způsobu celé země vešel. [a]
32 Pojď, dáme otci napít vína [a] a budeme s ním ležet, [t21] ať zachováme při životě potomstvo ze svého otce.
33 Daly tedy otci té noci pít víno. Pak vešla prvorozená a ležela se svým otcem. Nepoznal, [t22] když ulehla, ani když vstala.
34 Příští den prvorozená řekla té mladší: Hle, včera jsem ležela s otcem. Dáme mu pít víno také tuto noc a vejdi a lež s ním, abychom ze svého otce zachovaly při životě potomstvo.
35 Také oné noci daly otci pít víno a ta mladší přišla [t23] a ležela s ním. Nepoznal, [t22] když ulehla, ani když vstala.
36 Tak obě Lotovy dcery otěhotněly se [t24] svým otcem.
37 Prvorozená porodila syna a pojmenovala ho Moáb. [v25] On je otcem Moábců až dodnes.
38 A ta mladší, ta také porodila syna a pojmenovala ho Ben-amí. [v26] On je otcem synů Amónových až dodnes. [v27]
Exodus 20 : 1 – 26
1 Potom Bůh vyhlásil (všechna tato slova.) [a] Řekl:
2 Já [t1] (Hospodin jsem tvůj Bůh,) [t2] který jsem tě vyvedl [a] z egyptské země, z domu otroctví. [b]
3 Nebudeš mít jiné bohy vedle [t3] mne.
4 Neuděláš si tesanou modlu ani jakékoliv zpodobení toho, co je nahoře na nebi nebo dole na zemi či ve vodě pod zemí.
5 Nebudeš se jim klanět a nebudeš jim otročit, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý, který s trestem navštěvuji vinu otců na synech i [t4] na třetí a na čtvrté generaci těch, kdo mě nenávidí,
6 ale prokazuji milosrdenství tisícům těch, kdo mne milují a zachovávají mé příkazy.
7 Nebudeš brát jméno Hospodina, svého Boha, nadarmo, protože Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo bere jeho jméno nadarmo.
8 Pamatuj [t5] na sobotní den, abys ho posvětil.
9 Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci,
10 ale sedmý den je sobota patřící Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci ty ani tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá otrokyně, tvé zvíře ani tvůj příchozí, který je ve tvých branách,
11 protože šest dní Hospodin dělal nebesa a zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmý den odpočinul. Proto Hospodin požehnal sobotní den a posvětil ho. [a]
12 Cti [a] svého otce a svou matku, aby se prodloužily tvé dny [t6] na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.
13 Nebudeš vraždit! [a]
14 Nebudeš cizoložit! [a]
15 Nebudeš krást! [a]
16 Nebudeš vydávat proti svému bližnímu falešné svědectví! [a]
17 Nebudeš dychtit [a] po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě [b] svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.
18 Všechen lid [a] sledoval hřmění a blýskání, zvuk beraního rohu a horu zahalenou kouřem. Když to lid sledoval, roztřásli se a zůstali stát opodál.
19 Řekli Mojžíšovi: Mluv s námi ty a budeme naslouchat. Ať s námi nemluví Bůh, abychom nezemřeli. [a]
20 Mojžíš lidu odpověděl: Nebojte [a] se, protože Bůh přišel, aby vás vyzkoušel [b] a aby na vás byla bázeň [c] před ním, abyste nehřešili. [d]
21 Lid zůstal stát opodál a Mojžíš přistoupil k (husté temnotě,) [a] kde byl Bůh.
22 Hospodin řekl Mojžíšovi: Toto řekneš synům Izraele: Sami jste viděli, že jsem s vámi mluvil z nebe. [a]
23 Neuděláte si vedle [t7] mne bohy stříbrné, neuděláte si ani bohy zlaté. [a]
24 Uděláš mi oltář [a] z hlíny a budeš na něm obětovat své zápaly [t8] a své pokojné oběti, svůj brav a svůj skot. Na každém místě, kde nechám připomínat své jméno, [b] přijdu k tobě a požehnám ti.
25 Jestliže mi uděláš oltář z kamenů, [a] nesmíš používat kameny tesané, [b] protože když se nad ním [t9] rozeženeš svým dlátem, znesvětíš ho.
26 A nebudeš vystupovat na můj oltář po stupních, aby se na něm neodhalovala tvá nahota. [a]
Židům 9 : 27
27 A jako je lidem uloženo jednou zemřít [a] a potom bude soud, [b]
Leave a Reply