Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví čistota
Izaiáš 1 : 16
16 Umyjte se, pročistěte se, odstraňte mi zkaženost [a] svých činů pryč z očí; přestaňte páchat zlo. [b]
Žalmy 51 : 10
10 Dej, ať uslyším (veselí a radost,) [a] ať se zaradují kosti, [b] kterés zdeptal. [c]
Žalmy 51 : 7
7 Hle, byl jsem zplozen v nepravosti, [t9] matka mě počala v hříchu. [t10]
1. Janův 1 : 9
9 Jestliže své hříchy vyznáváme, [a] on je věrný [t3] a spravedlivý, [b] aby nám hříchy odpustil [c] a očistil nás od každé nepravosti. [t4]
2. Korintským 7 : 1
1 Když tedy máme tato zaslíbení, milovaní, [a] očisťme se od každé poskvrny [b] těla i ducha, dokonávajíce své posvěcení [t1] v bázni Boží. [c]
1. Janův 1 : 7
7 Jestliže však chodíme v tom světle, [a] jako on je v tom světle, máme společenství mezi sebou a krev [b] Ježíše Krista, jeho Syna, nás očišťuje [c] od každého hříchu. [v2]
Leviticus 19 : 28
28 Zářezy [a] kvůli mrtvému si nedávejte na tělo ani tetování [t17] si nedávejte na sebe. Já jsem Hospodin.
Matouš 23 : 26
26 Slepý farizeji! Napřed vyčisti vnitřek číše [a mísy], aby se stal čistým i jejich [t10] zevnějšek.“ [a]
Matouš 5 : 8
8 Blahoslavení čistého [a] srdce, [b] neboť oni uvidí [c]Boha. [c]
Filipenským 4 : 8
8 Konečně, [a] bratři, přemýšlejte [b] o všem tom, co je pravdivé, ušlechtilé, [t9] spravedlivé, [c] čisté, [d] milé, co má dobrou pověst, [e] jestli je nějaká ctnost [f] a jestli je nějaká chvála. [g]
Ezechiel 36 : 25
25 Pokropím vás čistou vodou [a] a budete čistí; očistím [b] vás od všech vašich nečistot a od všech vašich bůžků. [c]
Deuteronomium 23 : 12 – 14
12 (Když [t21] se bude schylovat k večeru, umyje se) [t22] vodou a po [t23] západu slunce smí vejít do tábora.
13 Venku za táborem měj vyhrazené místo [t24] a tam odcházej konat potřebu. [t25]
14 Ve svém nářadí měj kolík. Když si venku dřepneš, [t26] vyhrab [a] s ním jamku a zase svou nečistotu [t27] zakryj.
Jan 7 : 24
24 Nesuďte [a] podle zdání, ale suďte spravedlivým [b] soudem.“
Jakubův 4 : 17
17 Kdo tedy umí činit dobré, ale nečiní, má hřích. [a]
Izaiáš 1 : 1 – 31
1 Vidění [a] Izajáše, syna Amósova, které viděl [b] o Judsku a Jeruzalému za dnů [v1] judských králů Uzijáše, Jótama, Achaza a Chizkijáše.
2 Slyšte, nebesa, [a] naslouchej, země, protože Hospodin promluvil: Syny jsem vychoval a vycvičil, [t2] ale oni se proti mně vzbouřili. [b]
3 Býk zná [a] svého hospodáře a osel žlab svého majitele, ale Izrael mě [b] nezná, můj lid nerozumí. [c]
4 Ach, [a] hřešící národe, lide obtížený vinou, potomstvo zločinců, [b] děti ničitelů! Opustili [c] Hospodina, znevážili Svatého Izraele, [v3] odvrátili [t4] se zpět.
5 Proč máte být ještě biti? Jste stále umíněnější. [a] Celá hlava je nemocná a celé srdce zemdlené. [b]
6 Od paty [t5] k hlavě na něm není zdravého místa — samá modřina [a] a šrám a čerstvá rána; nejsou vymačkány ani obvázány ani změkčeny olejem.
7 Vaše země je zpustošená, [a] vaše města jsou vypálena ohněm, vaši půdu před vámi sžírají cizinci; je zpustošená jako po rozvrácení cizinci.
8 Dcera sijónská [a] zůstala jako stánek na vinici, jako budka [b] v okurkovém poli, jako obležené město.
9 Kdyby nám Hospodin zástupů neponechal maličko těch, kteří přežili, byli bychom jako Sodoma, [a] byli bychom podobní Gomoře. [b]
10 Slyšte Hospodinovo slovo, vůdcové sodomští, naslouchej, lide gomorský, zákonu našeho Boha!
11 K čemu je mi množství vašich obětí? praví Hospodin. Jsem syt zápalných obětí [a] beranů a tuku krmného dobytka. V krvi býčků, beránků a kozlů nemám zalíbení. [b]
12 Když přicházíte, abyste se přede mnou ukazovali, kdo to od vás žádal, abyste šlapali po mých nádvořích?
13 Nepřinášejte už falešné obětní dary; kadidlo je mi ohavností. Novoluní a soboty, svolávání shromáždění; nesnáším (shromáždění, [a] kde je zlo.) [t6]
14 Vaše novoluní a svátky má duše nenávidí; jsou mi břemenem, jsem vyčerpán jejich snášením.
15 Když rozprostíráte [a] své dlaně, [b] zavírám před vámi oči. I když rozmnožíte [c] své modlitby, neposlouchám: [d] Vaše ruce jsou plné [e] krve.
16 Umyjte se, pročistěte se, odstraňte mi zkaženost [a] svých činů pryč z očí; přestaňte páchat zlo. [b]
17 Naučte se konat dobro. [a] Hledejte právo, kárejte násilníka, [t7] zjednejte právo sirotkovi, [b] zastaňte [t8] se vdovy.
18 Jen pojďte a proberme [t9] to, praví Hospodin; jsou-li vaše hříchy jako šarlat, zbělejí jako sníh, jsou-li rudé jako purpur, budou jako vlna.
19 Podvolíte-li se a budete poslouchat, budete jíst (dobré věci) [t10] země.
20 Jestliže však odmítnete [a] a budete vzpurní, [b] budete požíráni mečem. [c] Neboť Hospodinova ústa promluvila. [d]
21 Jak [a] jen se stalo nevěstkou to město věrné, plné práva! Zůstávala v něm spravedlnost, a nyní — vrahové!
22 Tvé stříbro se stalo struskou, [t11] tvůj nápoj [v12] je zředěn vodou.
23 Tvá knížata jsou umíněnci [a] a spojenci zlodějů; každý miluje dar [b] a žene se za úplatky. Sirotkovi [c] právo nezjednají a spor vdovy se k nim nedostane.
24 Proto je výrok Panovníka, Hospodina zástupů, Mocného Izraele: Běda! [a] Potěším se na svých protivnících a pomstím [b] se na svých nepřátelích.
25 Obrátím svou ruku proti tobě a tvé strusky [a] očistím [t13] jako louhem. [t14] Odstraním [b] veškeré tvé příměsi.
26 A obnovím [t15] tvé soudce jako na počátku a tvé rádce [a] jako zprvu. Potom tě budou nazývat městem spravedlnosti, [b] (městem věrným.) [t16]
27 (Soudem bude vykoupen Sijón a ti, kdo se v něm obrátí, budou vykoupeni spravedlností.) [t17]
28 Zkáza [a] vzpurných [b] a hříšníků bude společná; ti, kdo opouštějí [c] Hospodina, pominou. [d]
29 Neboť budou [t18] zahanbeni kvůli dubům, [t19] jichž jste byli žádostiví, budete se stydět kvůli zahradám, [a] jež jste zvolili.
30 Protože budete jako dub, [t19] jehož listí [a] padá, a jako zahrada, která vodu nemá.
31 A (silný se stane koudelí a jeho skutek) [t20] jiskrou. Vzplane to obojí spolu a nebude, kdo by to uhasil.
Římanům 14 : 1 – 23
1 Slabého [a] ve víře přijímejte, [b] ale (ne proto, abyste posuzovali jeho názory). [t1]
2 Někdo věří, že může jíst všechno, slabý však jí jen zeleninu. [a]
3 Ten, kdo jí, nechť nezlehčuje [a] toho, kdo nejí, a kdo nejí, nechť nesoudí [b] toho, kdo jí. Vždyť [c]Bůh ho přijal. [c]
4 Kdo jsi ty, [a] že soudíš [b] cizího sluhu? (Pro svého pána) [t2] stojí [c] nebo padá. A on bude stát, neboť Pán [t3] je mocen ho postavit.
5 Někdo považuje jeden den za důležitější [a] než druhý, [t4] jiný považuje všechny dny za stejně důležité. Každý nechť je plně přesvědčen [b] (o tom, jak sám smýšlí). [t5]
6 Kdo zachovává určitý den, zachovává jej Pánu. Kdo jí, jí Pánu, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, nejí Pánu a také děkuje Bohu. [a]
7 Nikdo z nás nežije sám sobě [a] a nikdo sám sobě neumírá.
8 Neboť žijeme-li, žijeme Pánu, umíráme-li, umíráme Pánu. [a] Ať tedy žijeme či umíráme, patříme Pánu.
9 Vždyť proto Kristus zemřel a ožil, [t6] aby se stal Pánem [a] mrtvých i živých. [b]
10 Ty pak, proč soudíš [a] svého bratra? Nebo i ty, proč zlehčuješ svého bratra? Všichni se přece postavíme před soudnou stolici Boží. [t7] [b]
11 Neboť je napsáno: ‚Jakože jsem živ, [a] praví Pán, skloní se (přede mnou) [t8] každé koleno a každý jazyk vyzná Bohu chválu.‘
12 Každý z nás tedy sám za sebe vydá počet [t9]Bohu.
13 Nesuďme [a] už tedy jeden druhého, ale raději posuďte, jak si počínat, abyste nekladli bratru do cesty kámen úrazu [b] nebo svod. [t10]
14 Vím a jsem přesvědčen [a] v Pánu Ježíši, že nic není nečisté samo v sobě; [b] jen tomu, kdo něco pokládá za nečisté, je to nečisté.
15 Zarmucuje-li se tvůj bratr kvůli pokrmu, nejednáš [t11] již podle lásky. Neuváděj svým pokrmem do záhuby [a] toho, za nějž Kristus zemřel! [b]
16 Ať se nemluví zle o tom, co je pro vás [t12] dobré.
17 Vždyť [c]Boží království [a] není pokrm [b] a nápoj, nýbrž spravedlnost, [c] pokoj [d] a radost [e] v Duchu Svatém.
18 Kdo takto [t13] slouží [a] Kristu, je milý [b] Bohu a (lidé ho mají v úctě). [t14]
19 A tak usilujme [t15] o to, [t16] co vede k pokoji, [a] a o to, [t16] co slouží k společnému budování. [b]
20 Neboř kvůli pokrmu Boží dílo. Všechno je sice čisté, ale slouží ke zlému tomu člověku, který (pohoršuje druhého tím, co) [t17] jí.
21 Je dobré nejíst maso [a] a nepít víno ani nedělat to, nad čím se tvůj bratr uráží [nebo co ho přivádí k pádu či zeslabuje].
22 (Víru, kterou máš ty, měj) [t18] pro sebe před Bohem. Blahoslavený je ten, kdo neodsuzuje [a] sám sebe za to, co pokládá za správné.
23 Ten však, kdo pochybuje [a] a jedl by, je odsouzen, (protože nejednal na základě víry). [t19] Všecko, co není z víry, je hřích. [b]
Jan 8 : 32
32 Poznáte pravdu [a] a pravda vás vysvobodí.“ [b]
Leave a Reply