Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví chránící Izrael
Žalmy 122 : 6
6 Žádejte o pokoj [a] pro Jeruzalém! Ať se daří těm, kdo tě milují! [b]
Zachariáš 12 : 1 – 14
1 Výnos. [a] Hospodinovo slovo o Izraeli, výrok Hospodina, který roztáhl [b] nebesa, založil [c] zemi a vytvořil [v1] ducha [d] člověka v jeho nitru:
2 Hle, učiním Jeruzalém opojnou číší [a] pro všechny okolní národy. I na Judsko dojde při obléhání Jeruzaléma.
3 (I stane se v onen den,) [a] že učiním Jeruzalém vzpěračským kamenem [v2] pro všechny národy. Všichni, kdo jej budou zvedat, se velmi zraní a všechny národy země se proti němu shromáždí.
4 V onen den, je Hospodinův výrok, raním každého koně pomateností a jeho jezdce šílenstvím. Na dům judský (otevřu své oči,) [v3] ale všechny koně národů raním slepotou. [a]
5 Judští náčelníci [a] si v srdci [b] řeknou: Obyvatelé Jeruzaléma jsou mojí posilou skrze Hospodina zástupů, svého Boha.
6 V onen den učiním judské náčelníky kotlíkem s ohněm na dřevě a ohnivou pochodní mezi snopy. Stráví všechny okolní národy napravo i nalevo a obyvatelé Jeruzaléma budou znovu pobývat na svém místě v Jeruzalémě.
7 Hospodin nejprve zachrání judské stany, [a] aby sláva [b] domu Davidova [c] a sláva obyvatel Jeruzaléma nebyla větší než Judova.
8 V onen den bude Hospodin štítem [a] pro obyvatele Jeruzaléma a stane se v onen den, že klopýtající [b] mezi nimi bude jako David [v4] a dům Davidův bude před nimi jako Bůh, [c] jako Hospodinův anděl. [d]
9 I stane se v onen den, že budu chtít vyhladit všechny národy, které přitáhnou proti Jeruzalému.
10 Vyleji [a] na dům Davidův a na obyvatele Jeruzaléma ducha milosti a úpěnlivých proseb. [b] Pohledí na [t5] mě, toho, kterého probodli, [c] a budou ho oplakávat jako se kvílí [d] nad jedináčkem, [e] budou nad ním hořce naříkat, jako se naříká nad prvorozeným. [f]
11 V onen den bude veliké kvílení v Jeruzalémě jako bylo kvílení v Hadad-Rimón na pláni u Megida. [v6]
12 Země bude naříkat, (každá čeleď) [t7] zvlášť: Čeleď domu Davidova zvlášť a jejich ženy zvlášť, čeleď domu Nátanova [v8] zvlášť a jejich ženy zvlášť,
13 čeleď domu Léviho zvlášť a jejich ženy zvlášť, čeleď Šimeího [v9] zvlášť a jejich ženy zvlášť,
14 všechny čeledi, které zůstaly, (každá čeleď) [t7] zvlášť a jejich ženy zvlášť.
Genesis 12 : 3
3 Požehnám těm, kdo žehnají [a] tobě, a na toho, kdo tě proklíná, [t4] uvedu prokletí. [t5] V [t6] tobě budou [t7] požehnány všechny čeledi [t8] země.
Izaiáš 60 : 12
12 Protože národ nebo království, jež ti nebude sloužit, [a] zahyne. Tyto národy naprosto zpustnou.
Numeri 24 : 9
9 Schoulil se a ulehl jako lev, jako lvice. [a] Kdo ji přinutí povstat? [b] Ti, kdo tobě budou žehnat, budou požehnáni, ti, kdo tě budou proklínat, budou prokleti. [c]
Žalmy 83 : 1 – 18
1 Píseň. Asafův [v1] žalm.
2 Bože, nebuď netečný, [t2] nebuď hluchý! [t3] Nezůstávej v klidu, Bože!
3 Neboť hle, tvoji nepřátelé běsní [t4] a ti, kdo tě nenávidí, [a] zvedají hlavu! [b]
4 Proti tvému lidu (kují pikle) [t5] a smlouvají se proti těm, (kdo jsou ti drazí.) [t6]
5 Říkají: Pojďme a vyhlaďme je, (aby nebyli národem!) [t7] A jméno Izraele již nebude připomínáno. [a]
6 Tak se jednomyslně [t8] uradili, [a] uzavřeli proti tobě smlouvu —
7 stany [t9] edómské, [a] Izmaelité, [b] Moáb [c] a Hagrejci, [v10]
8 Gebal, [v11] Amón a Amálek, [a] Pelištea [b] i obyvatelé Týru [c]
9 a Ašúr [a] se k nim také přidal. Stali se paží [t12] (synů Lotových.) [v13] Sela.
10 Učiň jim jako Midjánu, [a] jako Síserovi, jako Jabínovi u potoka Kíšónu. [b]
11 Byli zničeni u Én-dóru, [a] se stali hnojem [b] pro půdu.
12 Nalož s nimi — s jejich předními muži — jako s Órébem a Zébem [a] a se všemi jejich knížaty jako se Zebachem a Salmunou, [b]
13 kteří si řekli: Obsaďme Boží nivy. [a]
14 Bože můj, učiň, ať jsou jako chmýří, [t14] jako stéblo [t15] ve větru. [a]
15 Jako oheň stravuje les, jako plameny spalují [a] hory,
16 tak je stíhej [a] svým vichrem, [b] vyděs [c] je svou bouří. [t16]
17 Jejich tváře [a] pokryj [t17] hanbou, [b] aby hledali [c] tvé jméno, Hospodine.
18 Ať se stydí, [a] ať se jen a jen třesou, ať se hanbí a zahynou. [b]
Zachariáš 2 : 8
8 a řekl mu: Běž a pověz tomu mládenci: [v3] Jeruzalém bude obydlen [a] jako (město bez hradeb) [v4] pro množství [b] lidí a dobytka v jeho středu.
Joel 3 : 1 – 3
1 Potom [t1] se stane, že vyleji [a] svého Ducha na každé tělo. [b] Vaši synové a vaše dcery budou prorokovat, [c] vaši starci budou mít [t2] sny a vaši mládenci budou mít [t3] vidění. [d]
2 Také na otroky [a] a otrokyně [t4] vyleji v oněch dnech svého Ducha.
3 Učiním [a] divy na nebi i na zemi, krev, oheň a sloupy kouře. [b]
Izaiáš 41 : 11 – 12
11 Hle, budou se stydět a budou zahanbeni všichni, kteří proti tobě planou [a] hněvem, stanou se ničím a zahynou tvoji odpůrci.
12 Budeš je hledat a nenalezneš [a] ty, kdo se s tebou hádají. Stanou se ničím a nebudou ti, kdo s tebou válčí.
Joel 3 : 1
1 Potom [t1] se stane, že vyleji [a] svého Ducha na každé tělo. [b] Vaši synové a vaše dcery budou prorokovat, [c] vaši starci budou mít [t2] sny a vaši mládenci budou mít [t3] vidění. [d]
Malachiáš 3 : 6
6 Neboť já Hospodin jsem se nezměnil, [a] (ani vy jste nepřestali být synové Jákobovi.) [t5]
Římanům 11 : 1 – 36
1 Pravím tedy: Zavrhl [a] snad [c]Bůh svůj lid? [t1] Naprosto ne! [b] Vždyť i já jsem Izraelec, [c] potomek [t2] Abrahamův, z kmene Benjamínova. [d]
2 Bůh nezavrhl svůj lid, [a] který předem poznal. [t3] Což nevíte, [b] co praví Písmo (o Eliášovi, když vypráví), [t4] jak si stěžuje Bohu na Izrael?
3 ‚Pane, tvé proroky zabili, tvé oltáře rozbořili; já jediný jsem zůstal, a i o mou duši usilují.‘ [a]
4 Co mu však řekl božský výrok? [t5] ‚Ponechal jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili koleno před Baalem. [t6]‘
5 Tak i v nynějším čase zůstal [t7] ostatek [a] lidu podle vyvolení z milosti.
6 Jestliže však z milosti, pak již ne ze skutků, jinak by milost již nebyla milostí. [t8]
7 Co tedy? Oč Izrael usiluje, [a] toho nedosáhl, ale dosáhli toho vyvolení. [t9] Ostatní byli zatvrzeni, [b]
8 jak je napsáno: ‚Bůh jim dal ducha otupělosti, oči, aby neviděli, uši, aby neslyšeli, až do dnešního dne.‘ [a]
9 A David praví: ‚Ať se jim jejich stůl stane léčkou a pastí, [a] kamenem úrazu [b] a odplatou.
10 Ať se jejich oči zatmějí, aby neviděli, a jejich záda sehni navždy.‘ [a]
11 Ptám [t10] se tedy: Což klopýtli proto, aby padli? Naprosto ne! Ale jejich proviněním se dostalo záchrany [a] pohanům, [t11] aby to vzbudilo jejich žárlivost.
12 Jestliže jejich provinění znamená bohatství pro svět a jejich porážka bohatství (pro pohany), [t12] oč více bude znamenat jejich plnost! [t13]
13 Ale vám, pohanům, [t11] pravím: Právě proto, že jsem apoštolem pohanů, [t12] oslavuji [t14] svoji službu,
14 zdali bych nějak nemohl vzbudit žárlivost (svých pokrevních bratrů) [t15] a některé z nich zachránit. [a]
15 Neboť jestliže jejich zavržení [a] znamenalo smíření [b] světa, co jiného bude znamenat jejich přijetí než život (po zmrtvýchvstání)? [t16]
16 Jsou-li prvotiny [a] svaté, je svaté i těsto; je-li kořen svatý, jsou svaté i větve.
17 Jestliže však některé větve byly vylomeny [a] a ty, planá oliva, jsi byl naroubován na jejich místo a stal ses účastníkem [b] kořene i tučnosti [c] olivy,
18 nevynášej se nad ty větve! Jestliže se vynášíš, nezapomeň, že ty neneseš kořen, nýbrž kořen tebe. [a]
19 Řekneš tedy: Větve byly vylomeny, abych já byl naroubován.
20 Dobře. Nevěrou [a] byly vylomeny, ty však stojíš [b] vírou. Nepovyšuj se, [c] ale boj se! [d]
21 Jestliže Bůh neušetřil přirozených větví, ani tebe [nijak] neušetří.
22 Považ tedy dobrotu [a] i přísnost Boží: přísnost k těm, kteří padli, avšak dobrotu Boží k tobě, budeš-li se jeho dobroty držet; jinak budeš vyťat i ty.
23 A oni, nezůstanou-li v nevěře, [a] budou naroubováni, neboť Bůh má moc je znovu naroubovat.
24 Jestliže tys byl vyťat z olivy od přírody plané a proti přírodě naroubován na olivu ušlechtilou, tím spíše budou na svou vlastní olivu naroubováni ti, kteří k ní od přírody patří.
25 Nechci totiž, bratři, [a] abyste nevěděli o tomto tajemství [b] — abyste nebyli moudří sami u sebe [c] — že část Izraele se zatvrdila, [d] dokud nevejde plnost [e] pohanů.
26 (Bude však) [t17] zachráněn celý Izrael, jak je napsáno: ‚Ze Siónu přijde Vysvoboditel, odvrátí od Jákoba bezbožnosti; [a]
27 a to bude (má smlouva) [t18] s nimi, až odejmu jejich hříchy.‘ [a]
28 Podle [t19] evangelia jsou nepřátelé [a] kvůli vám; ale podle [t19] vyvolení zůstávají milovanými [b] pro své otce. [c]
29 Vždyť dary milosti a Boží povolání [a] jsou neodvolatelné. [t20]
30 Jako vy jste kdysi [a] neposlouchali Boha, nyní však se vám dostalo milosrdenství [t21] pro jejich neposlušnost,
31 tak i oni nyní upadli v neposlušnost pro milosrdenství (prokázané vám), [t22] aby také [t23] došli milosrdenství.
32 Bůh totiž všechny uzavřel [a] pod [t24] neposlušnost, aby se nade všemi slitoval.
33 Ó hlubino bohatství [a] a moudrosti [b] i poznání [c] Božího! Jak nevyzpytatelné [d] jsou jeho soudy a nepostižitelné [t25] jeho cesty!
34 ‚Kdo poznal Pánovu mysl a kdo se stal jeho rádcem?‘ [a]
35 ‚Anebo kdo mu dal něco dopředu, aby mu to on musel odplatit?‘ [a]
36 Vždyť z něho a skrze něho a (pro něho) [t26] jsou všechny věci. Jemu buď sláva [a] na věky. Amen. [b]
Deuteronomium 28 : 1 – 68
1 I stane se, jestliže opravdu uposlechneš Hospodina, svého Boha, a budeš zachovávat a plnit všechny jeho příkazy, které ti dnes přikazuji, Hospodin, tvůj Bůh, tě vyvýší [a] nad všechny národy země. [t1]
2 (Přijdou na tebe) [t2] všechna tato požehnání, dostihnou tě, jestliže uposlechneš Hospodina, svého Boha.
3 Požehnaný budeš ve městě, požehnaný budeš na poli. [a]
4 Požehnaný bude plod tvého lůna, plod tvé země, plod tvé zvěře, vrh [a] tvého dobytka i přírůstek [b] tvého stáda.
5 Požehnaný bude tvůj koš i tvá díže. [a]
6 Požehnaný budeš, když budeš (vcházet a požehnaný budeš, když budeš vycházet.) [t3]
7 Hospodin dá, že tvoji nepřátelé, kteří povstanou proti tobě, budou od [t4] tebe poraženi. Jednou cestou proti tobě vytáhnou, ale sedmi [t5] cestami budou před tebou utíkat. [a]
8 Hospodin přikáže, aby s tebou bylo požehnání ve tvých sýpkách [a] a při všem podnikání [b] tvých rukou. Požehná ti v zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává.
9 Hospodin si tě ustanoví za svatý [a] lid, jak ti přísahal, když budeš zachovávat příkazy Hospodina, svého Boha, a chodit po jeho cestách. [b]
10 Všechny národy země uvidí, žes (byl nazván Hospodinovým jménem) [t6] a budou se tě bát.
11 Hospodin ti daruje hojnost [a] dobrého v plodu tvého lůna, v plodu tvé zvěře i v plodu tvé země v zemi, o které Hospodin přísahal tvým otcům, že ti ji dá.
12 Hospodin ti otevře svou hojnou pokladnici, [a] nebesa, aby dal tvé zemi ve svůj čas déšť [b] a požehnal každé dílo tvých rukou. Budeš půjčovat [c] mnohým národům, ale sám si nebudeš půjčovat.
13 Hospodin tě učiní (hlavou, a ne ocasem.) [a] Budeš pouze nahoře a nebudeš dole, jestliže budeš poslouchat příkazy Hospodina, svého Boha, které ti dnes přikazuji, abys je zachovával a plnil.
14 Neodvracej se od žádného ze slov, která vám dnes přikazuji, napravo [a] ani nalevo, abys šel za jinými bohy a sloužil [b] jim.
15 I [a] stane se, jestliže neuposlechneš Hospodina, svého Boha, abys zachovával a plnil všechny jeho příkazy a ustanovení, která ti dnes přikazuji, že na tebe přijdou všechny tyto kletby [b] a dostihnou tě.
16 Prokletý budeš ve městě, prokletý budeš na poli.
17 Prokletý bude tvůj koš i tvá díže.
18 Prokletý bude plod tvého lůna, plod tvé země, vrh tvého dobytka i přírůstek tvého stáda.
19 Prokletý budeš, když budeš vcházet, a prokletý budeš, když budeš vycházet.
20 Hospodin na tebe pošle kletbu, [a] zmatek [b] a nezdar [t7] při všem podnikání [c] tvé ruky, které budeš konat, dokud nebudeš vyhlazen, [d] dokud nevyhyneš rychle kvůli svým zvráceným [e] činům, kterými [t8] jsi mě [t9] opustil.
21 Hospodin tě bude stíhat morem, [a] dokud (tě nevyhubí) [t10] ze země, do které jdeš, abys ji obsadil.
22 Hospodin tě bude bít (úbytěmi, horečkou,) [a] zápalem, horkostí, mečem, [t11] (obilnou rzí a snětí;) [b] budou tě pronásledovat, dokud nevyhyneš. [t12]
23 Nebe, které je nad tvou hlavou, (bude jako z mědi) [t13] a země, která je pod tebou, jako ze železa.
24 Hospodin promění déšť pro tvou zemi v prach [a] a z nebe [b] bude na tebe padat hlína, [t14] dokud nebudeš vyhlazen.
25 Hospodin dá, že budeš od svých nepřátel poražen. [a] Jednou cestou proti nim vytáhneš, sedmi cestami budeš před nimi utíkat. I staneš se úděsem [b] pro všechna království země.
26 Tvoje mrtvola se stane potravou všeho nebeského ptactva a zemské zvěře a nebude, kdo by je vyplašil. [a]
27 Hospodin tě bude bít egyptskými vředy [a] a nádory, [t15] hnisavými ranami [b] a svrabem, ze kterých se nebudeš moci uzdravit.
28 Hospodin tě bude bít šílenstvím, (slepotou a pomateností) [a] mysli.
29 Budeš tápat za poledne jako tápe slepý za tmy, [a] a (nebudeš moci najít cestu.) [t16] Budeš stále utlačován [b] a okrádán po všechny dny, a nebude, kdo by ti pomohl.
30 Zasnoubíš se s ženou, [a] a někdo jiný s (ní bude) [t17] spát. Postavíš dům, [b] a nebudeš v něm sídlit. Vysadíš vinici, [c] a nebudeš ji užívat. [d]
31 Tvůj býk bude poražen před tvýma očima, a nebudeš ho [t18] jíst. Bude ti [t19] ukraden tvůj osel, a nevrátí se ti. Tvé stádo bude dáno tvým nepřátelům, a nebude, kdo by ti pomohl.
32 Tvoji synové a tvé dcery budou dány cizímu [t20] lidu, tvé oči se budou na dívat to a celou dobu po nich toužit, a nebude to (ve tvé moci.) [t21]
33 Plod tvé země a všechen tvůj výtěžek [t22] pohltí [a] lid, který neznáš, a po všechny dny budeš jenom utlačován a vydírán.
34 Budeš třeštit [a] z (toho, co tvé oči uvidí.) [t23]
35 Hospodin tě bude bít na kolenou a na stehnech zlými vředy, ze kterých se nebudeš moci uzdravit, od (paty až k hlavě.) [t24]
36 Hospodin přivede tebe i krále, jehož nad sebou ustanovíš, k národu, který jsi neznal ty ani tvoji otcové, a budeš tam sloužit [a] jiným bohům, dřevu [b] a kameni.
37 Staneš se hrůzou, pořekadlem [a] a posměškem mezi všemi národy, kam tě Hospodin zažene. [b]
38 Přineseš [t25] na pole mnoho semene, ale sklidíš málo, [a] protože to sežerou kobylky. [b]
39 Vysadíš vinice a budeš je obdělávat, ale víno pít nebudeš [a] a hrozny nesklidíš, [t26] protože to sežerou červi. [b]
40 Budeš mít olivové háje na celém svém území, ale olejem se nepomažeš, [a] protože olivy opadají. [v27]
41 Zplodíš syny a dcery, ale nebudou tvoji, protože půjdou do zajetí. [a]
42 Všechny tvé stromy a plody tvé země si podrobí brouci.
43 Příchozí, který je ve tvém středu, bude nad tebe stoupat výš a výš, ale ty budeš klesat níž a níž.
44 Bude ti půjčovat, ale ty mu půjčovat nebudeš. On bude hlavou a ty budeš ocasem.
45 Přijdou na tebe všechny tyto kletby, budou tě pronásledovat a dostihnou tě, dokud nebudeš vyhlazen, protože jsi neuposlechl Hospodina, svého Boha, abys zachovával jeho příkazy a ustanovení, která jsem ti dal. [t28]
46 Budou při tobě a tvém potomstvu navěky jako znamení a div. [a]
47 Protože jsi nesloužil Hospodinu, svému Bohu, s radostí [a] a vděčným [t29] srdcem v hojnosti všeho,
48 budeš sloužit svým nepřátelům, které na tebe Hospodin pošle, v hladu a žízni, [a] nahotě a nedostatku všeho. Vloží na tvou šíji železné jho, [b] dokud tě nevyhladí.
49 Hospodin proti tobě přivede národ zdaleka, z konce [a] země, který poletí jako orel, [b] národ, jehož jazyku nerozumíš, [t30]
50 národ surový, [t31] který nebere ohled [a] na starce [b] a nad chlapci se neslitovává.
51 Bude jíst plody tvé zvěře a plody tvé země, dokud nebudeš vyhlazen. Neponechá ti obilí, nové víno ani olej, [a] vrh tvého dobytka ani přírůstek tvého stáda, dokud tě nevyhubí. [b]
52 Způsobí ti soužení [a] ve všech tvých branách, [b] dokud nepadnou tvé vysoké a pevné hradby, na které spoléháš [c] v celé své zemi. Způsobí ti soužení ve všech tvých branách, v celé tvé zemi, kterou ti dal Hospodin, tvůj Bůh.
53 V obležení a v úzkosti, kterou ti tvůj nepřítel přivodí, budeš jíst [a] plody svého lůna, maso svých synů a dcer, které ti dal Hospodin, tvůj Bůh.
54 Nejvlídnější [t32] a nejzhýčkanější [t33] muž (u tebe) [t34] (bude příliš lakomý) [t35] vůči svému bratru i ženě svého klína [a] a zbytku svých synů, které ponechá,
55 aby dal někomu z nich z masa svých synů, které bude jíst. Nic jiného mu totiž nezůstalo, kvůli obležení a úzkosti, kterou ti přivodí tvůj nepřítel ve všech tvých branách.
56 Nejvlídnější [t36] a nejzhýčkanější žena u tebe, která (není zvyklá) [t37] kvůli zhýčkanosti a vlídnosti ani dát (svou nohu) [t38] na zem, (bude lakomá) [t39] vůči muži svého klína, vůči svému synu a své dceři,
57 vůči svému plodovému koláči, který vyšel mezi jejíma nohama a vůči svým synům, které porodí, protože je tajně sní kvůli nedostatku všeho v obležení a úzkosti, kterou ti přivodí tvůj nepřítel ve tvých branách.
58 Jestliže nebudeš zachovávat a plnit všechna slova tohoto zákona zapsaná v této knize a bát se tohoto váženého a hrozného [a] jména, bát se Hospodina, svého Boha,
59 Hospodin způsobí podivuhodné rány tobě i [t40] tvému potomstvu, velké a trvalé rány, zlé a trvalé nemoci.
60 Přivede na tebe všechny egyptské choroby, [a] kterých se lekáš [b] a dolehnou [t41] na tebe.
61 Také všechny nemoci a všechny rány, které nejsou zapsány v knize tohoto zákona [a] na tebe Hospodin přivede, dokud nebudeš vyhlazen.
62 Zůstane [a] vás malá hrstka, [t42] místo aby vás bylo tolik, jako hvězd [b] na nebi, protože jsi neuposlechl Hospodina, svého Boha.
63 I stane se, že tak jako nad vámi Hospodin jásal, [a] když vám prokazoval dobro [b] a rozmnožoval vás, tak bude nad vámi Hospodin jásat, když vás bude hubit [c] a když vás bude vyhlazovat a budete vyrváni [d] ze země, do které jdeš, abys ji obsadil.
64 Hospodin tě rozptýlí [a] mezi všechny národy z jednoho konce země až na druhý [t43] a budeš tam sloužit jiným bohům, které jsi neznal ty ani tvoji otcové, dřevu [b] a kameni.
65 Mezi těmi národy se neusadíš a nebude tam místo odpočinku [a] pro tvou nohu, ale Hospodin ti tam dá třesoucí [b] se srdce, hasnoucí oči a zoufalou [t44] duši.
66 Tvůj život bude držet na vlásku. [t45] Budeš se lekat [a] (v noci i ve dne) [t46] a (nebudeš si jistý vlastním životem.) [t47]
67 Ráno řekneš: (Kéž by tak byl) [t48] večer: A večer řekneš: Kéž by tak bylo ráno — pro strach svého srdce, kterým se budeš bát, a kvůli tomu, co tvé oko uvidí. [t49]
68 Hospodin tě přivede na lodích zpět do Egypta, cestou, o které jsem ti řekl, že ji již nikdy [a] neuvidíš. Tam se budete nabízet svým nepřátelům na prodej za otroky a otrokyně a nebude, kdo by vás koupil.
2. Paralipomenon 17 : 10
10 Strach [a] z Hospodina padl na všechna království zemí, které byly okolo Judska, a nebojovala [t5] s Jóšafatem.
Nehemiáš 4 : 17 – 18
17 Já ani moji bratři, moji služebníci ani strážci, kteří (mě následovali,) [t15] jsme nesvlékali svůj oděv; každý měl svůj oštěp (v pravici.) [t16]
Deuteronomium 28 : 47 – 48
47 Protože jsi nesloužil Hospodinu, svému Bohu, s radostí [a] a vděčným [t29] srdcem v hojnosti všeho,
48 budeš sloužit svým nepřátelům, které na tebe Hospodin pošle, v hladu a žízni, [a] nahotě a nedostatku všeho. Vloží na tvou šíji železné jho, [b] dokud tě nevyhladí.
Numeri 31 : 3
3 Mojžíš promluvil k lidu: Vyzbrojte mezi sebou muže pro (válečné tažení,) [t3] aby padli na Midjánce [a] a vykonali na Midjáncích Hospodinovu pomstu. [b]
Ezechiel 39 : 1 – 29
1 A [v1] ty, lidský synu, prorokuj proti [t2] Gógovi a řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, jsem proti tobě, [a] Gógu, přední kníže Mešeku a Túbalu. [b]
2 Obrátím tě zpět, [a] povleču [t3] tě a vyvedu tě z odlehlých končin severu. [b] (I přivedu tě na izraelské hory.) [c]
3 (Vyrazím ti luk [a] z levé ruky a šípy z pravé ruky ti nechám vypadnout.) [v4]
4 Na izraelských horách padneš ty a všechny tvé šiky i národy, které jsou s tebou. [a] Dám tě za pokrm dravému [b] ptactvu, kdejakému okřídlenci [t5] a polní zvěři. [c]
5 Padneš v otevřené krajině, [t6] protože já jsem promluvil, je výrok Panovníka Hospodina.
6 Pak pošlu oheň [a] do Magógu a na ty, kdo v bezpečí obývají ostrovy. I poznají, že já jsem Hospodin.
7 Své svaté jméno dám poznat uprostřed svého lidu Izraele a nenechám už své svaté jméno znesvěcovat. [a] I poznají národy, že já, Hospodin, jsem Svatý v Izraeli. [b]
8 Hle, přichází a stane se to, je výrok Panovníka Hospodina. To je ten den, o němž jsem mluvil.
9 Obyvatelé izraelských měst vyjdou, zapálí oheň a budou topit zbraněmi, malými a velkými štíty, luky a šípy, ručními kopími a oštěpy. [a] Zapálí na [t7] nich oheň na sedm [v8] let.
10 Nebudou nosit stromy z pole a nebudou je rubat v lesích, protože zapálí oheň pod zbraněmi. Vyplení své plenitele [t9] a oloupí své lupiče, [a] je výrok Panovníka Hospodina.
11 I stane se v onen den, [a] že tam dám Gógovi místo pro hrob, v Izraeli v údolí vetřelců [t10] na východ od moře, v údolí, které zadržuje [t11] vetřelce. Tam pohřbí Góga a celý jeho dav a nazvou je Údolím Gógova hlučícího davu.
12 Dům izraelský je bude pohřbívat sedm [v8] měsíců, aby očistil zemi. [a]
13 Všechen lid země [t12] bude pohřbívat a (bude jim to ke cti. [t13] V ten den budu oslaven, [t14] je) [a] výrok Panovníka Hospodina.
14 A lid nastálo oddělí muže procházející zemí, kteří budou pohřbívat padlé vetřelce ponechané na povrchu země, aby ji očistili. Budou ji prohlížet poté, co uplyne [t15] sedm měsíců.
15 Ti procházející projdou zemí, a kdo uvidí kost člověka, postaví vedle ní pomník, [t16] dokud ho hrobaři nepohřbí v Údolí Gógova hlučícího davu.
16 Bude také město jménem Hamóna. [t17] Tak očistí zemi.
17 A ty, lidský synu, toto praví Panovník Hospodin: Řekni ptactvu, každému okřídlenci a veškeré polní zvěři: Shromážděte se a přijďte, seberte se z okolí na můj obětní hod, [a] který vám předkládám, [t18] velký obětní hod na izraelských horách. Najíte se masa a napijete se krve. [b]
18 Budete jíst maso hrdinů a budete pít krev knížat země; beranů, jehňat, kozlů a býčků, [a] samých to vykrmených bášanských [v19] dobytčat.
19 A budete jíst tuk do nasycení a pít krev [v20] do opilosti z mého obětního hodu, který jsem vám předložil. [t21]
20 Nasytíte se u mého stolu (koňmi a vozbou, hrdiny a všemi bojovníky,) [a] je výrok Panovníka Hospodina.
21 Svou slávu [a] uvedu mezi národy. Všechny národy uvidí můj soud, který jsem vykonal, a mou ruku, [b] kterou jsem na ně vložil.
22 I pozná dům izraelský, že já Hospodin jsem jejich Bůh, od onoho dne i nadále. [a]
23 I poznají národy, že dům izraelský byl vystěhován pro svou zvrácenost, kvůli tomu, že se mi zpronevěřili, [a] a (já jsem před nimi skryl svou tvář.) [v22] (Vydal jsem je do ruky jejich protivníků) [b] a všichni padli mečem.
24 Naložil jsem s nimi podle jejich nečistoty [a] a podle jejich přestoupení [b] a skryl jsem před nimi svou tvář.
25 Proto praví Panovník Hospodin toto: Nyní změním Jákobův [a] úděl [t23] a slituji se nad celým domem izraelským. Vzplanu [b] žárlivostí pro své svaté jméno.
26 Ponesou svou ostudu a všechnu svou věrolomnost, [a] kterou se mi zpronevěřili, když pobývali v bezpečí na své půdě a (nikdo je neděsil.) [b]
27 Až je navrátím z národů a shromáždím je ze zemí jejich nepřátel, (budu skrze ně posvěcen před očima mnohých národů.) [a]
28 I poznají, že já Hospodin jsem jejich Bůh, [a] podle [t24] toho, že jsem je odvedl do zajetí k národům, ale shromáždím je na jejich půdu; už tam z nich nikoho neponechám.
29 Nebudu už před nimi skrývat svou tvář, já, který (jsem vylil svého ducha na dům izraelský,) [a] je výrok Panovníka Hospodina.
Deuteronomium 32 : 9 – 10
9 Vždyť Hospodinovým podílem je jeho lid, Jákob [a] (jeho dědičným [b] dílem.) [t13]
10 Nalezl [t14] ho v pusté zemi, v pustotě, [a] blouznění [t15] pusté krajiny. [b] Obklopil ho, (pečoval o něj,) [t16] střežil [c] ho jako zřítelnici [t17] svého oka.
Leave a Reply