O čem Bible říká časy konce – Všechny biblické verše časy konce o

Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví časy konce

Jakubův 2 : 1 – 5
1 Moji bratři, nespojujte [t1] víru [a] v (našeho Pána Ježíše Krista, Pána slávy,) [t2] s přijímáním osob. [t3]
2 Když vejde do vašeho shromáždění [t4] muž se zlatým prstenem a v nádherném [t5] šatě [a] a vejde tam také chudý člověk ve špinavém šatě, [b]
3 a vy věnujete pozornost [t6] tomu, který nosí nádherný šat, a řeknete mu: ‚Ty si sedni pohodlně sem,‘ a chudému řeknete: ‚Ty postůj támhle nebo si sedni sem pod mou podnož,‘ [a]
4 cožpak jste neučinili mezi sebou rozdíl a nestali se soudci [a] (se zlými pohnutkami)? [t7]
5 Poslyšte, moji milovaní bratři! Což nevyvolil [a] [c]Bůh chudé tohoto světa, aby byli bohatí [b] ve víře a stali se dědici království, [c] jež zaslíbil těm, kdo ho milují?

Římanům 2 : 6 – 8
6 On odplatí každému podle jeho skutků. [a]
7 Těm, kteří s vytrvalostí [a] v dobrém skutku hledají slávu, čest a neporušitelnost, [b] dá věčný život. [c]
8 Avšak těm, kteří jsou sobečtí [a] a neposlouchají [b] [c]pravdu, nýbrž poslouchají nepravost, odplatí hněvem [c] a zuřivostí. [d]

Matouš 7 : 21
21 „Ne každý, kdo mi říká: ‚Pane, Pane‘, [a] vejde do království Nebes, ale ten, kdo činí [b] vůli [c] mého Otce, který je v nebesích.

Matouš 9 : 6 – 8
6 Abyste však věděli, že Syn člověka [a] má pravomoc [b] odpouštět na zemi hříchy [c] …“ Tu řekne ochrnutému: „Vstaň, [d] vezmi své lůžko a jdi do svého domu.“
7 A on vstal a odešel do svého domu.
8 Když to uviděly zástupy, (zmocnil se jich strach) [t7] a vzdaly chválu Bohu, [a] který dal lidem takovou pravomoc.

1. Timoteovi 3 : 14 – 15
14 Tyto věci ti píšu (v naději), [t16] že k tobě brzo přijdu. [a]
15 Kdybych se však opozdil, chci, abys věděl, jak je třeba se chovat v domě [a] Božím, jímž je církev [b] Boha živého, [c] sloup [d] a opora [c]pravdy.

Židům 9 : 27
27 A jako je lidem uloženo jednou zemřít [a] a potom bude soud, [b]

1. Janův 5 : 19
19 Víme, že jsme z Boha [a] a celý svět [b] leží v tom Zlém.

Jakubův 2 : 20 – 24
20 Chceš však poznat, ó nerozumný [t16] člověče, [a] že víra bez skutků je neúčinná? [t17]
21 Cožpak náš otec Abraham [a] nebyl ospravedlněn ze skutků, když na oltáři obětoval svého syna Izáka? [b]
22 Vidíš, že víra (působila spolu s jeho skutky) [t18] a že v těch [t19] skutcích se stala víra dokonalou. [a]
23 I naplnilo se Písmo, [a] které praví: ‚Uvěřil Abraham [c]Bohu, a bylo mu to počteno za spravedlnost‘ [b] a byl nazván Božím přítelem. [c]
24 Vidíte, že ze skutků je člověk ospravedlňován, a ne jen z víry.