Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví čas na lásku
Kazatel 3 : 1 – 8
1 Všechno má svou chvíli, [t1] každý záměr [t2] pod nebem [a] má svůj čas. [v3]
2 Je čas rodit [a] a čas umírat, [b] čas sázet [c] a čas vytrhávat, [d] co bylo zasazeno;
3 čas zabíjet [a] a čas uzdravovat, [b] čas bořit [c] a čas stavět; [d]
4 čas plakat [a] a čas se smát, [b] čas naříkat [c] a čas poskakovat; [d]
5 čas házet kameny [a] a čas kameny shromažďovat, čas objímat [b] a čas vzdálit se od objímání; [c]
6 čas hledat a čas ztrácet, [a] čas uchovávat [t4] a čas odvrhovat; [b]
7 čas trhat [a] a čas šít, čas být zticha [b] a čas mluvit; [c]
8 čas milovat [a] a čas nenávidět, [b] čas boje [c] a čas pokoje. [d]
1. Janův 4 : 8
8 Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh [a] je láska.
Jan 10 : 11
11 Já jsem ten dobrý pastýř. [a] Dobrý pastýř pokládá svou duši [b] za ovce.
Jan 14 : 6
6 Ježíš mu řekl: „Já jsem [a] ta Cesta, [b] [c]Pravda [c] i Život. [d] Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.
Jan 3 : 16
16 „Neboť tak Bůh miluje [t12] svět, že dal [svého] jediného [t13] Syna, aby žádný, kdo v něho věří, [a] nezahynul, ale měl život věčný.
Kazatel 3 : 14
14 Poznal jsem, že všechno, co Bůh učiní, to bude [t7] pro věčnost; není možné k tomu nic přidat a není možné od toho nic ubrat. Bůh to udělal, aby lidé měli před ním bázeň. [a]
Kazatel 1 : 13
13 Uložil jsem svému srdci, aby pátralo a aby zkoumalo [t15] s moudrostí všechno, co bylo vykonáno pod nebem. [a] (Ono zlé plahočení [t16] uložil Bůh [v17] lidským) [b] synům, aby se při něm osvědčili. [t18]
Efezským 5 : 11
11 a nemějte žádnou účast [a] na neplodných skutcích tmy, [b] spíše je usvědčujte. [t8]
Jeremiáš 12 : 1 – 17
1 Jsi spravedlivý, [a] Hospodine, (proto si u tebe chci stěžovat.) [t1] (Jen s tebou chci mluvit o věcech práva.) [t2] Proč je cesta ničemů úspěšná [b] a proč se (všem podvodníkům [c] daří?) [t3]
2 Zasadil jsi je a oni i zakořenili, rostou a dokonce vydávají plody. (Mají tě plná ústa, ale jejich nitru [a] jsi daleko.) [t4]
3 Ty, Hospodine, mě znáš, [a] vidíš mě a zkoumáš mé srdce, [b] že je s tebou. Odtáhni je jako stádo na porážku, odděl je pro den popravy.
4 Dokdy bude země usychat [a] a vadnout [b] všechna polní [c] zeleň? [d] Pro zlo těch, kteří v ní bydlí, zmizela zvěř i ptactvo; a to proto, že řekli: On nevidí (náš konec.) [t5]
5 Když jsi běžel s pěšáky [a] a unavili tě, jak chceš [t6] potom závodit s koňmi? Když se v pokojné zemi cítíš bezpečný, [t7] co budeš dělat v jordánské houštině? [b]
6 Vždyť i tvoji bratři a (dům tvého otce,) [t8] i oni tě podvedli, i oni za tebou hlasitě [t9] pokřikují. Nevěř jim, i když s tebou mluví hezky. [t10]
7 Opustil [t11] jsem svůj dům, [t12] zanechal jsem své dědictví, vydal jsem svou [t13] milovanou do moci [t14] jejích nepřátel.
8 Mé dědictví se pro mě stalo podobné lvu [t15] v houštině, pozvedlo [t16] proti mně svůj hlas, proto ho nenávidím.
9 Cožpak mi není mé dědictví skvrnitým dravcem? [a] Což okolo něj nejsou jiní dravci? Jděte, shromážděte všechnu polní zvěř, přijďte (se nažrat!) [t17]
10 Mnozí pastýři [t18] zničili [t19] mou vinici, pošlapali můj díl pole, proměnili můj vzácný [t20] díl ve zcela opuštěnou pustinu.
11 Učinili ji zcela opuštěnou, zpustošená přede mnou truchlí. Celá země je zpustošená a (nikdo si to nebere k srdci.) [t21]
12 Na všechna holá návrší v pustině přicházejí ničitelé, protože Hospodin má meč, [a] který požírá (od jednoho konce země až na druhý) [t22] a (nikdo nemá pokoj.) [t23]
13 Zaseli pšenici, ale sklidili trní; (unavili se, ale nic tím nezískali.) [t24] Styďte [t25] se za svou úrodu kvůli [t26] Hospodinovu planoucímu hněvu. [a]
14 Toto praví Hospodin: O všech mých zlých sousedech, kteří sahají [t27] na dědictví, jež jsem dal do vlastnictví svému lidu, Izraeli: Hle, vyrvu [a] je z jejich země a dům judský vyrvu z jejich středu.
15 I stane se, že až je vyrvu, znovu se nad nimi slituji [t28] a přivedu je zpět, každého do jeho dědictví a každého do jeho země.
16 A jestliže se opravdu naučí cestám mého lidu a budou přísahat v mém jménu: Jakože živ je Hospodin, tak jako učili můj lid přísahat při Baalovi, pak budou zbudováni uprostřed mého lidu.
17 Jestliže však nebudou poslouchat, zcela onen národ vyrvu a vyhubím, je Hospodinův výrok.
Lukáš 15 : 11 – 32
11 Řekl: „Jeden člověk měl dva syny.
12 Mladší z nich řekl otci: ‚Otče, dej mi díl [a] majetku, který na mne připadá.‘ On jim rozdělil majetek. [t5]
13 Po nemnoha dnech mladší syn všechno sebral, odešel do daleké krajiny [a] a tam rozmařilým [b] životem svůj majetek rozházel. [c]
14 A když všechno utratil, nastal v té krajině veliký hlad a on začal mít nouzi.
15 Šel a přichytil se jednoho občana té krajiny, a ten ho poslal na svá pole pást vepře.
16 A toužil (se nasytit) [t6] lusky, [v7] které žrali vepři, ale nikdo mu je nedával.
17 Tu přišel k sobě [a] a řekl: [t8] ‚Jak mnoho nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já zde hynu hladem!
18 Vstanu, půjdu ke svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil [a] jsem proti nebi i před tebou.
19 Nejsem již hoden [a] nazývat se tvým synem. Učiň mne jedním ze svých nádeníků.‘
20 I vstal a přišel ke svému otci. Když byl ještě daleko, jeho otec ho uviděl a byl hluboce pohnut; [a] i běžel, padl mu kolem krku a zlíbal [b] ho.
21 Syn mu řekl: ‚Otče, zhřešil jsem proti nebi i před tebou. Nejsem již hoden nazývat se tvým synem. Učiň mne jedním ze svých nádeníků.‘
22 Otec však řekl svým otrokům: ‚Přineste rychle to nejlepší roucho [t9] a oblečte [a] ho, a dejte mu na ruku prsten [b] a na nohy sandály. [v10]
23 Přiveďte tučné tele, [a] zabijte je, jezme a radujme se,
24 protože tento můj syn byl mrtvý, [a] a zase ožil, ztratil se, a byl nalezen.‘ A začali se radovat. [b]
25 Jeho starší syn byl na poli. Když přicházel a přiblížil se k domu, uslyšel hudbu [t11] a tanec. [a]
26 Zavolal si jednoho ze služebníků [t12] a vyptával se, co to má znamenat.
27 On mu řekl: ‚Přišel tvůj bratr a tvůj otec zabil tučné tele, že jej dostal nazpět zdravého.‘
28 Rozhněval [a] se a nechtěl vejít. Jeho otec vyšel a začal mu domlouvat. [b]
29 On však svému otci odpověděl: ‚Hle, tolik let ti sloužím [a] a nikdy jsem nepřestoupil tvůj příkaz, ale nikdy jsi mi nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli.
30 Když však přišel tenhle tvůj syn, který prožral tvůj majetek s nevěstkami, [a] zabil jsi mu tučné tele.‘
31 On mu řekl: ‚Synu, [a] ty jsi vždycky se mnou, a všechno, co je mé, je tvé. [b]
32 Avšak bylo proč se veselit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev, a ožil, ztratil se, a byl nalezen.‘“
Leave a Reply