Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví bránit Boha
2. Timoteovi 3 : 14 – 16
14 Ty však zůstávej v tom, čemu ses naučil [a] a o čem jsi byl plně přesvědčen, věda, od koho ses to naučil;
15 od dětství [a] přece znáš svatá Písma, [t15] jež ti mohou dát moudrost [b] k záchraně [c] skrze víru, [d] která je v Kristu Ježíši.
16 Veškeré Písmo [a] je (vdechnuté Bohem) [t16] a je užitečné [b] k učení, k usvědčování, [c] k napravování, k výchově ve spravedlnosti,
Job 36 : 12
12 Pokud ale neuposlechnou, zajdou oštěpem [a] a vydechnou naposled jako člověk bez poznání.
Lukáš 15 : 1 – 32
1 Přibližovali se k němu všichni celníci [a] a hříšníci, aby ho slyšeli.
2 Farizeové a učitelé Zákona reptali: „Tento člověk přijímá hříšníky a jí s nimi.“ [a]
3 Řekl jim toto podobenství:
4 „Kdo [t1] [a] z vás, má-li sto ovcí a jednu z nich by ztratil, nezanechá těch devadesát devět v pustině a nejde za tou ztracenou, [b] dokud ji nenalezne?
5 A když ji nalezne, vloží si ji s radostí na svá ramena,
6 přijde domů, svolá [t2] přátele a sousedy a řekne jim: ‚Zaradujte se se mnou, [a] protože jsem nalezl svou ovci, která se ztratila.‘
7 Pravím vám, že tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, [a] kteří pokání nepotřebují.“
8 „Nebo nějaká žena, která má deset drachem [v3] a jednu by ztratila, což nezapálí lampu, nevymetá dům a pečlivě nehledá, [v4] dokud ji nenalezne?
9 A když ji najde, svolá přítelkyně a sousedky a řekne: ‚Zaradujte se se mnou, protože jsem nalezla drachmu, kterou jsem ztratila.‘
10 Tak, pravím vám, je radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem, který činí pokání.“
11 Řekl: „Jeden člověk měl dva syny.
12 Mladší z nich řekl otci: ‚Otče, dej mi díl [a] majetku, který na mne připadá.‘ On jim rozdělil majetek. [t5]
13 Po nemnoha dnech mladší syn všechno sebral, odešel do daleké krajiny [a] a tam rozmařilým [b] životem svůj majetek rozházel. [c]
14 A když všechno utratil, nastal v té krajině veliký hlad a on začal mít nouzi.
15 Šel a přichytil se jednoho občana té krajiny, a ten ho poslal na svá pole pást vepře.
16 A toužil (se nasytit) [t6] lusky, [v7] které žrali vepři, ale nikdo mu je nedával.
17 Tu přišel k sobě [a] a řekl: [t8] ‚Jak mnoho nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já zde hynu hladem!
18 Vstanu, půjdu ke svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil [a] jsem proti nebi i před tebou.
19 Nejsem již hoden [a] nazývat se tvým synem. Učiň mne jedním ze svých nádeníků.‘
20 I vstal a přišel ke svému otci. Když byl ještě daleko, jeho otec ho uviděl a byl hluboce pohnut; [a] i běžel, padl mu kolem krku a zlíbal [b] ho.
21 Syn mu řekl: ‚Otče, zhřešil jsem proti nebi i před tebou. Nejsem již hoden nazývat se tvým synem. Učiň mne jedním ze svých nádeníků.‘
22 Otec však řekl svým otrokům: ‚Přineste rychle to nejlepší roucho [t9] a oblečte [a] ho, a dejte mu na ruku prsten [b] a na nohy sandály. [v10]
23 Přiveďte tučné tele, [a] zabijte je, jezme a radujme se,
24 protože tento můj syn byl mrtvý, [a] a zase ožil, ztratil se, a byl nalezen.‘ A začali se radovat. [b]
25 Jeho starší syn byl na poli. Když přicházel a přiblížil se k domu, uslyšel hudbu [t11] a tanec. [a]
26 Zavolal si jednoho ze služebníků [t12] a vyptával se, co to má znamenat.
27 On mu řekl: ‚Přišel tvůj bratr a tvůj otec zabil tučné tele, že jej dostal nazpět zdravého.‘
28 Rozhněval [a] se a nechtěl vejít. Jeho otec vyšel a začal mu domlouvat. [b]
29 On však svému otci odpověděl: ‚Hle, tolik let ti sloužím [a] a nikdy jsem nepřestoupil tvůj příkaz, ale nikdy jsi mi nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli.
30 Když však přišel tenhle tvůj syn, který prožral tvůj majetek s nevěstkami, [a] zabil jsi mu tučné tele.‘
31 On mu řekl: ‚Synu, [a] ty jsi vždycky se mnou, a všechno, co je mé, je tvé. [b]
32 Avšak bylo proč se veselit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev, a ožil, ztratil se, a byl nalezen.‘“
Job 36 : 1 – 33
1 A Elíhú pokračoval. Řekl:
2 Měj se mnou trochu strpení, ať ti sdělím, že výroky o [v1] Bohu ještě neskončily.
3 Své poznání vezmu [t2] zdaleka, spravedlnost přiznám svému Učiniteli.
4 Neboť mé výroky opravdu nejsou klam, mluví s tebou člověk úplného [t3] poznání.
5 Hle, mocný je Bůh, ale člověkem nepohrdá, silou smýšlení [a] je mocný. [b]
6 Ničemu při životě nezachová, avšak chudým dopřeje právo.
7 Neodvrátí [t4] svůj zrak od spravedlivých, s králi je navždy přivede na trůn [a] a budou povýšeni. [t5]
8 Pokud však jsou spoutáni řetězy, polapeni [a] do provazů [b] soužení,
9 vytýká [t6] jim jejich skutky a to, že se rozmáhají [a] jejich přestoupení.
10 Otvírá jim ucho [a] pro ponaučení [b] a říká, že se mají odvrátit od nepravosti.
11 Pokud uposlechnou a budou mu sloužit, dovrší [a] v blahobytu své dny, v potěšení [t7] svá léta.
12 Pokud ale neuposlechnou, zajdou oštěpem [a] a vydechnou naposled jako člověk bez poznání.
13 Lidé bezbožného srdce [t8] budou v srdci ukládat hněv, nebudou křičet o pomoc, když je spoutá. [v9]
14 Jejich duše zemře v mládí, [a] mezi chrámovými smilníky [b] skončí jejich život.
15 Zkroušeného [a] vysvobodí [v10] skrze [t11] jeho soužení, bude jim otvírat ucho skrze [t11] útlak.
16 Tak i tebe lákal [a] ze chřtánu soužení do volného prostoru, [b] v [t12] němž není stísněnost. Tučností [c] naplnil pohodu u tvého stolu.
17 Avšak ty jsi naplnil podstatu právní pře ničemy. Právní pře a soud se tě budou držet.
18 Jenom ať tě zloba nepodnítí k [t13] tleskání. [t14] Množství výkupného [v15] ať tě neodkloní stranou.
19 Cožpak tvé volání o pomoc způsobí, [t16] že nezůstaneš v úzkých? Nebo (vypětí všech sil?) [t17]
20 Nebaž po noci, [v18] (která by vytrhla národy z jejich místa. [t19]) [t20]
21 Měj se na pozoru, ať se neobrátíš k nepravosti, protože bys raději zvolil ji [t21] nežli soužení. [a]
22 Hle, jak vyvýšený je Bůh ve své síle. Kdo je takový učitel [a] jako on?
23 Kdo mu určil cestu? [t22] A kdo řekl: Provedl jsi zvrácenost? [a]
24 Pamatuj, že máš vyvyšovat [a] jeho dílo, o němž lidé zpívají. [b]
25 Na ně patřili všichni lidé, smrtelný člověk na něj zdaleka pohledí. [a]
26 Hle, veliký je Bůh, nepochopíme jej, počet jeho let je nevyzpytatelný. [a]
27 Neboť vyzvedne kapky vody a ony kanou [t23] v podobě deště, jako jeho mlha, [t24]
28 oblaka je [t25] řinou, kanou na mnoho lidí. [t26]
29 Ano, mohl by někdo porozumět rozprostření oblaku, hřmění [a] z jeho stánku? [b]
30 Hle, rozprostřel nad sebou své světlo, přikryl základy moře.
31 Vždyť jimi [v27] soudí národy, jídla dává do sytosti. [a]
32 Světlo blesku ukryl v dlaních, přikázal mu zasáhnout cíl.
33 Jeho hřmot o něm vypovídá, i dobytek o tom, že přichází.
1. Timoteovi 3 : 14 – 16
14 Tyto věci ti píšu (v naději), [t16] že k tobě brzo přijdu. [a]
15 Kdybych se však opozdil, chci, abys věděl, jak je třeba se chovat v domě [a] Božím, jímž je církev [b] Boha živého, [c] sloup [d] a opora [c]pravdy.
16 A vpravdě veliké je to tajemství [a] zbožnosti: (Ten, který) [t17] se zjevil [b] v těle, [c] byl ospravedlněn v Duchu, ukázal se andělům, byl hlásán [d] národům, [t18] ve světě mu uvěřili, [e] byl přijat (ve slávě) [t19] vzhůru. [f]
Leave a Reply