Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví boží sláva
Židům 1 : 3
3 On je září [t2] jeho slávy a otiskem [t3] jeho podstaty, [v4] všechno nese [a] (svým mocným slovem). [t5] Když [skrze sebe] vykonal očištění [b] od našich hříchů, posadil se po pravici [c] Majestátu na výsostech.
Jan 1 : 14
14 A [c]Slovo se stalo tělem [a] a přebývalo [t11] mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, [b] slávu(, jakou má od Otce jediný Syn, plný) [t12] milosti a pravdy. [c]
Jan 17 : 1 – 26
1 Když toto Ježíš pověděl, pozdvihl své oči [a] k nebi a řekl: „Otče, [b] přišla ta hodina. Oslav [c] svého Syna, aby [tvůj] Syn oslavil tebe,
2 tak jako jsi mu dal [a] pravomoc nad veškerým tělem, aby všem těm, které jsi mu dal, [b] dal život věčný. [c]
3 A toto je život věčný: Aby poznávali [a] tebe, jediného [b] pravého [c] [c]Boha, a toho, kterého jsi poslal, [d] Ježíše Krista.
4 Já jsem tě oslavil [a] na zemi, když jsem dokonal [b] dílo, které jsi mi dal, abych je vykonal.
5 A nyní ty, Otče, oslav mne u sebe tou slávou, kterou jsem u [a] tebe měl, dříve než byl svět.“
6 „Zjevil jsem tvé jméno [a] lidem, které jsi mi dal [b] ze světa. Byli tvoji a mně jsi je dal; a tvoje [c]slovo zachovali. [c]
7 Nyní poznali, že vše, co jsi mi dal, je od tebe;
8 neboť slova, [a] která jsi mi dal, [b] jsem dal jim a oni je přijali. [c] Skutečně poznali, že jsem od tebe vyšel, [d] a uvěřili, [e] že jsi mě poslal ty.
9 Za ně prosím; [a] neprosím za svět, ale za ty, které jsi mi dal, protože jsou tvoji —
10 a všechno [a] mé je tvé, a co je tvé, je mé — a v nich jsem oslaven.
11 A již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě, [a] a já přicházím k tobě. Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které [t1] jsi mi dal, aby byli jedno, [b] jako jsme jedno my.
12 Dokud jsem byl s nimi [ve světě], zachovával jsem je (a střežil ve tvém jménu, které jsi mi dal), [t2] a nikdo z nich nezahynul, [a] kromě syna záhuby, [b] aby se naplnilo Písmo. [c]
13 Nyní přicházím k tobě a toto mluvím ve světě, aby v sobě měli plnost mé radosti. [a]
14 Já jsem jim dal tvé [c]slovo, [a] a svět proti nim pojal nenávist, [b] protože nejsou ze světa, jako já nejsem ze světa. [c]
15 Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého. [t3]
16 Nejsou ze světa, tak jako já nejsem ze světa.
17 Posvěť je v pravdě; tvé slovo [a] je pravda. [b]
18 Jako jsi mne poslal [a] na svět, i já jsem je poslal [b] na svět.
19 A sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli v pravdě posvěceni.
20 Neprosím jenom za ně, ale i za ty, kteří budou skrze jejich slovo věřit [a] ve mne;
21 aby všichni byli jedno [a] jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni v nás byli [jedno], aby svět věřil, že jsi mne poslal ty.
22 Slávu, [a] kterou jsi mi dal, jsem dal jim, aby byli jedno, jako my [jsme] jedno —
23 já v nich a ty ve mně, aby byli přivedeni k dokonalé jednotě [a] aby svět poznával, že jsi mne poslal ty a že je miluješ [a] tak, jako miluješ [a] mne.
24 Otče, chci, aby i ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já, [a] aby viděli mou slávu, [b] kterou jsi mi dal, neboť jsi mne miloval před založením světa. [c]
25 Spravedlivý [a] Otče, svět tě nepoznal, [b] ale já jsem tě poznal. I tito poznali, že ty jsi mne poslal.
26 Dal jsem jim poznat tvé jméno a dám poznat, aby láska, [a] kterou jsi mne miloval, byla v nich, i já abych byl v nich.“
Zjevení 21 : 23
23 A to město nepotřebuje slunce ani měsíc, [a] aby mu svítily. Ozářila ho Boží sláva [b] a jeho lampou je Beránek.
2. Korintským 3 : 18
18 A my všichni, spatřujíce s odhalenou tváří Pánovu slávu [a] jako v zrcadle, jsme proměňováni [b] v týž obraz, od slávy k slávě, jako od Pána Ducha.
Zjevení 1 : 7
7 ‚Hle, přichází s oblaky‘ [a] a ‚uzří jej každé oko, i ti, kteří jej probodli‘, a ‚budou se pro něho bít v prsa [b] všechny kmeny země‘. [c] Ano, amen.
Římanům 8 : 18
18 Mám totiž za to, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, [a] která na nás má být zjevena. [b]
1. Janův 1 : 5
5 A toto je zvěst, [a] kterou jsme od něho slyšeli a vám ji zvěstujeme: Bůh je světlo [b] a není v něm žádná tma.
Zjevení 4 : 8
8 Ty čtyři živé bytosti měly každá po šesti křídlech, [a] dokola i uvnitř plno očí. [b] A bez přestání dnem i nocí [c] říkají: „Svatý, svatý, svatý Pán, [d] [c]Bůh Všemohoucí, [e] ten, který byl a který jest a který přichází.“
1. Timoteovi 2 : 5
5 Je totiž jeden [a] Bůh, jeden je také prostředník [b] mezi Bohem a lidmi, člověk [c] Kristus Ježíš,
Matouš 24 : 30
30 Potom [t17] se ukáže znamení Syna člověka na nebi, a tehdy se budou bít v prsa všechny kmeny [t18] země. [a] A uvidí Syna člověka přicházejícího na nebeských oblacích s mocí a velikou slávou. [b]
2. Korintským 3 : 1 – 18
1 To začínáme opět doporučovat [a] sami sebe? Nebo snad potřebujeme, jako někteří, doporučující dopisy [b] k vám nebo od vás?
2 Vy [a] jste naším dopisem, který je napsán v našich [t1] srdcích a který znají a čtou všichni lidé. [b]
3 Je přece zjevné, že jste dopisem Kristovým, vypůsobeným naší službou a napsaným ne inkoustem, nýbrž Duchem živého Boha, [a] ne na kamenných [b] deskách, nýbrž na (deskách lidských) [t2] srdcí. [c]
4 Takovou pak máme skrze Krista důvěru [a] k Bohu:
5 Ne sami ze sebe se pokládáme [a] za způsobilé, jako bychom měli něco sami ze sebe, ale naše způsobilost [b] je z [c]Boha. [c]
6 On nás také učinil způsobilými k tomu, abychom byli služebníky [a] Nové smlouvy, [b] ne litery, [c] nýbrž Ducha; neboť litera zabíjí, ale [c]Duch obživuje. [d]
7 Jestliže se služba smrti [a] vyrytá literami do kamenů udála v takové slávě, že synové Izraele nemohli pohledět Mojžíšovi do tváře kvůli slávě jeho obličeje, která pomíjela, [b]
8 jak by nebyla mnohem slavnější služba Ducha?
9 Neboť jestliže byla sláva [a] v službě odsouzení, [b] mnohem více oplývá slávou služba spravedlnosti. [c]
10 Neboť vskutku to, co v tomto případě mělo slávu, již nemá slávu vzhledem k této vše převyšující slávě. [a]
11 Neboť jestliže skrze slávu přišlo už to, co pomíjí, oč slavnější je to, co zůstává.
12 Když tedy máme takovou naději, [a] počínáme si zcela otevřeně. [t3]
13 Ne jako Mojžíš, který si dával na tvář závoj, [t4] aby synové Izraele nehleděli na konec [t5] toho, co pomíjí.
14 Avšak jejich myšlení [a] otupělo. [b] Až do dnešního [dne] zůstává při čtení [c] Staré [d] smlouvy tentýž závoj neodkrytý, [t6] protože pomíjí jen v Kristu.
15 Ale až dodnes, kdykoli se předčítá Mojžíš, [a] leží závoj na jejich srdci.
16 Kdykoli se však člověk obrátí k Pánu, je závoj odstraněn.
17 Ten Pán je Duch. Kde je Duch Pánův, [t7] [tam] je svoboda. [a]
18 A my všichni, spatřujíce s odhalenou tváří Pánovu slávu [a] jako v zrcadle, jsme proměňováni [b] v týž obraz, od slávy k slávě, jako od Pána Ducha.
Zjevení 21 : 11
11 mající Boží slávu. [a] Jeho jas je podobný nejvzácnějšímu kameni, je jako kámen jaspis, [b] čistý jako křišťál.
1. Korintským 15 : 1 – 58
1 Připomínám [t1] vám, bratři, evangelium, [a] které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, [b] v němž stojíte [c]
2 a skrze něž (jste i zachraňováni), [t2] držíte-li [a] se ho tak, jak [t3] jsem vám je zvěstoval — ledaže byste uvěřili nadarmo. [b]
3 Předal jsem vám především to, co jsem také sám přijal, [a] že Kristus zemřel za naše hříchy [b] podle Písem, [c]
4 byl pohřben a třetího dne byl vzkříšen [t4] podle Písem,
5 zjevil [a] se Kéfovi [b] a potom Dvanácti.
6 Dále se zjevil více než pěti stům bratří [a] najednou; většina z nich doposud žije, [t5] někteří však již zemřeli. [t6]
7 Potom se zjevil Jakubovi [a] a potom všem apoštolům.
8 Naposledy ze všech, jako nedochůdčeti, zjevil se také mně. [a]
9 Neboť já jsem nejmenší [a] z apoštolů; nejsem hoden nazývat se [t7] apoštolem, protože jsem pronásledoval [b] Boží církev.
10 Boží milostí [a] jsem to, co jsem. A jeho milost, kterou mi prokázal, nebyla marná, [b] vždyť jsem usilovně pracoval [c] více než všichni ostatní [t8] — nikoli já, nýbrž [c]Boží milost, [d] [která] byla se mnou. [e]
11 Ať už tedy já, nebo oni — takto hlásáme a tak jste uvěřili.
12 Když se tedy hlásá o Kristu, že vstal [t9] z mrtvých, jak to, že někteří mezi vámi říkají, že není vzkříšení [t10] mrtvých? [a]
13 Není-li vzkříšení [t10] mrtvých, pak nevstal [t9] ani Kristus.
14 Jestliže však Kristus nevstal [t9] z mrtvých, pak je naše zvěstování [a] prázdné, [t11] prázdná je i vaše [t12] víra
15 a my (jsme se také stali) [t13] falešnými Božími svědky — vždyť jsme vydali svědectví o [t14] Bohu, že probudil k životu Krista, on ho však neprobudil, jestliže totiž mrtví nevstávají. [t15]
16 Neboť jestliže mrtví nevstávají, [t15] není vzkříšen [t9] ani Kristus.
17 Není-li však Kristus vzkříšen, [t9] je vaše víra marná, [t16] ještě jste ve svých hříších.
18 Pak tedy zahynuli i ti, kteří v Kristu zemřeli. [t6]
19 Máme-li naději [a] v Kristu jen v tomto životě, jsme (nejubožejší ze všech) [t17] lidí.
20 Avšak Kristus vstal [t18] z mrtvých, prvotina [a] těch, kdo zemřeli. [t6]
21 Když tedy přišla skrze člověka [a] smrt, přišlo skrze člověka také vzkříšení [t19] mrtvých.
22 Jako v Adamovi všichni umírají, [a] tak také v Kristu budou všichni obživeni. [b]
23 Každý však ve svém pořadí: [t20] jako prvotina Kristus, potom při jeho příchodu [a] ti, kdo jsou Kristovi, [b]
24 potom bude konec, až Kristus odevzdá království [a] Bohu a Otci a zruší každou vládu, každou vrchnost i moc. [b]
25 Neboť on musí kralovat, dokud nepoloží všechny nepřátele pod jeho nohy. [a]
26 Jako poslední nepřítel bude zahlazena smrt. [a]
27 Neboť ‚všechno podřídil pod jeho nohy.‘ [a] Když však řekl, že je všechno podřízeno, je zřejmé, že všechno kromě toho, kdo mu všechno podřídil. [b]
28 A až mu podřídí [a] všechno, pak i sám Syn se podřídí tomu, jenž mu podřídil všechno, aby byl Bůh všechno ve všem.
29 Co potom budou dělat ti, kteří se dávají křtít za [t21] mrtvé? Jestliže mrtví vůbec nevstávají, [a] proč se za [t21] ně [t22] dávají křtít?
30 A proč i my se v každou hodinu vydáváme do nebezpečí? [a]
31 Denně umírám [a] — jakože [vy, bratři,] jste moje chlouba, [b] kterou mám v Kristu Ježíši, našem Pánu.
32 Jestliže, (po lidsku řečeno), [t23] jsem v Efesu [a] bojoval [b] s šelmami, co mi to prospěje? Jestliže mrtví nevstávají, ‚jezme a pijme, neboť zítra zemřeme.‘ [c]
33 Neklamte se: ‚Špatné řeči [t24] ničí dobré mravy.‘ [v25]
34 Vystřízlivějte, [a] jak se sluší, a nehřešte. [b] Vždyť někteří z vás nemají ani ponětí o Bohu. [c] Říkám to k vašemu zahanbení. [d]
35 Někdo však řekne: [a] ‚Jak vstanou [t26] mrtví?‘ [b] ‚V jakém těle přijdou? [t27]‘
36 Pošetilý člověče! [t28] To, co zaséváš, neobživne, jestliže to neumře. [a]
37 A co zaséváš, není [t29] to tělo, které má vzniknout, nýbrž holé zrno, například pšeničné nebo nějaké jiné.
38 Bůh mu však dává tělo, jak to sám chtěl: každému semeni [a] jeho vlastní tělo.
39 Není každé tělo [t30] stejné, nýbrž jiné je tělo lidské, jiné je tělo dobytka, jiné tělo ptáků a jiné tělo ryb.
40 A jsou těla [t31] nebeská a těla pozemská, ale jiná je sláva nebeských a jiná pozemských.
41 Jiná je sláva slunce, jiná je sláva měsíce a jiná je sláva hvězd. Neboť hvězda od hvězdy se liší ve slávě.
42 Tak je tomu i při vzkříšení [t32] mrtvých: [a] Zasévá se v porušitelnosti, vstává [t33] v neporušitelnosti; [b]
43 zasévá se v potupě, vstává ve slávě; [a] zasévá se v slabosti, vstává v moci.
44 Zasévá se tělo duševní, [a] vstává tělo duchovní. Je-li tělo duševní, je také tělo duchovní.
45 Tak je i napsáno: První člověk, Adam, se stal duší živou, [a] poslední [b] Adam Duchem oživujícím. [c]
46 Ale ne nejprve duchovní, nýbrž duševní, [t34] a potom duchovní.
47 První člověk je ze země, [a] z prachu, [t35] druhý člověk [Pán] z nebe.
48 Jaký je ten pozemský, [t35] takoví i ti pozemští; [t35] a jaký ten nebeský, takoví i ti nebeští.
49 A jako jsme nesli podobu [t36] pozemského, [t35] nesme [t37] také podobu [t36] nebeskéko. [a]
50 Toto vám říkám, bratři, že tělo a krev [a] nemůže být dědicem [b] Božího království ani porušitelné nebude dědicem neporušitelného. [c]
51 Hle, říkám vám tajemství: [a] Ne všichni zemřeme, [t38] ale všichni budeme proměněni,
52 naráz, [t39] v okamžiku, při zvuku poslední polnice. [a] Zazní polnice, a mrtví vstanou [t40] jako neporušitelní a my budeme proměněni.
53 Neboť toto porušitelné tělo musí obléci neporušitelnost a toto smrtelné musí obléci nesmrtelnost. [a]
54 Když toto porušitelné tělo oblékne neporušitelnost a toto smrtelné oblékne nesmrtelnost, tehdy se uskuteční slovo, které je napsáno: ‚Smrt byla pohlcena ve vítězství.‘ [a]
55 ‚Kde je, smrti, (tvé vítězství? Kde je, smrti, tvůj osten)? [t41]‘ [a]
56 Ostnem smrti [a] je hřích a mocí hříchu je Zákon. [b]
57 Budiž dík Bohu, [a] který nám dává vítězství [b] skrze našeho Pána Ježíše Krista.
58 Tak tedy, moji milovaní [a] bratři, buďte pevní [b] a nepohnutelní, stále se rozhojňujte [c] v Pánově díle, [d] vědouce, že vaše námaha [e] není v Pánu zbytečná. [t42]
Římanům 3 : 23
23 všichni zhřešili a postrádají Boží slávu, [a]
Zjevení 19 : 7
7 Radujme se a jásejme a vzdávejme [t2] mu slávu, [a] protože přišla svatba [b] Beránkova a jeho žena [c] se připravila;
Zjevení 20 : 1 – 15
1 Uviděl jsem, jak z nebe sestupuje [a] anděl, který měl klíč [b] od bezedné propasti [c] a ve [t1] své ruce veliký řetěz.
2 Zmocnil se draka, [a] toho dávného hada, jenž jest Ďábel [b] a Satan, [c] na tisíc let jej spoutal [d]
3 a uvrhl do bezedné propasti. [a] A zamkl a zapečetil [b] ji nad ním, aby již nesváděl [c] národy, dokud se nedovrší těch tisíc let. Potom [d] musí být ještě na krátký čas rozvázán.
4 A spatřil jsem trůny [a] a ty, kteří se na ně posadili, [b] a byl jim svěřen [t2] soud; [c] uviděl jsem také duše [d] těch, kteří byli sťati pro Ježíšovo svědectví [e] a pro [c]Boží [c]slovo, i ty, kteří se nepoklonili [f] šelmě ani jejímu obrazu a nepřijali její cejch na čelo [g] ani na ruku. I ožili a kralovali [h] s Kristem tisíc let.
5 Ostatní mrtví neožili, dokud se těch tisíc let nedovršilo. To je první vzkříšení. [a]
6 Blahoslavený [a] a svatý, [b] kdo má podíl na prvním vzkříšení; nad těmi druhá smrt [c] nemá pravomoc, nýbrž budou kněžími [d] [c]Božími a Kristovými a budou s ním kralovat tisíc let.
7 Až se těch tisíc let dovrší, bude Satan propuštěn [a] ze svého vězení
8 a vyjde, aby svedl národy, které jsou ve všech čtyřech úhlech [a] země, Góga [b] i Magóga, a shromáždil [c] je k boji; a bude jich [t3] jako písku v moři. [d]
9 Vystoupili [a] na šíři země a obklíčili ležení svatých [b] a milované [c] město. Ale sestoupil oheň z nebe [d] a pohltil je.
10 A Ďábel, který je sváděl, [a] byl uvržen do jezera ohně a síry, [b] kde je šelma [c] a falešný prorok. A budou trýzněni [d] dnem i nocí [e] na věky věků.
11 A uviděl jsem veliký bílý trůn [a] a toho, kdo na něm seděl; před jeho tváří zmizela [t4] země i nebe [b] a jejich místo již více nebylo. [c]
12 A uviděl jsem mrtvé, velké i malé, [a] jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. [t5] Byla otevřena i jiná kniha, [b] to jest kniha života. A mrtví byli souzeni podle svých skutků, [c] zapsaných v těch knihách. [d]
13 A moře vydalo mrtvé, kteří v něm byli, i Smrt a Hádes [a] vydali mrtvé, kteří v nich byli, a každý byl souzen podle svých skutků.
14 A Smrt a Hádes byli uvrženi do ohnivého jezera. To je ta druhá smrt: ohnivé jezero.
15 A kdo nebyl nalezen zapsán v knize života, byl uvržen do ohnivého jezera.
Židům 13 : 8
8 Ježíš Kristus je tentýž [a] včera i dnes, i na věky. [b]
1. Janův 4 : 1
1 Milovaní, [a] nevěřte každému duchu, ale zkoumejte [b] [c]duchy, [c] jsou-li z [c]Boha; neboť do světa vyšlo mnoho falešných proroků. [d]
2. Petrův 2 : 1 – 22
1 V lidu se však také objevovali falešní [a] proroci, jako i mezi vámi budou lživí učitelé, kteří budou tajně zavádět [b] zhoubná kacířství [t1] a Panovníka, [c] který je vykoupil, [d] budou zapírat. [e] Tím na sebe uvedou rychlou záhubu.
2 A mnozí budou následovat jejich bezuzdnosti [a] a cesta [c]pravdy [b] bude kvůli nim v opovržení. [c]
3 Z hrabivosti [a] budou z vás těžit podvodnými slovy. Ale jejich odsouzení odedávna nezahálí a jejich zhouba nespí.
4 Neboť [t2] Bůh neušetřil ani anděly, kteří zhřešili, ale svrhl je do (temných jeskyní) [t3] Tartaru [t4] a vydal je, aby byli střeženi k soudu. [a]
5 Ani starý svět [a] neušetřil, ale zachoval jen Noeho, [b] hlasatele spravedlnosti, [v5] (jednoho z osmi), [t6] když uvedl potopu na svět bezbožných.
6 Také města Sodomu a Gomoru [a] obrátil v popel a odsoudil [k zániku] a tím dal varovný příklad [b] budoucím bezbožníkům. [c]
7 Vysvobodil však spravedlivého Lota, [a] sužovaného nezřízeným chováním [b] bezuzdných lidí. [c]
8 Neboť (tím, co viděl i slyšel) [t7] ten spravedlivý, [a] když mezi nimi bydlel, těmito bezzákonnými skutky mučil den za [t8] dnem svou spravedlivou duši.
9 Pán umí vysvobozovat [a] zbožné [b] ze zkoušky, [c] ale nespravedlivé [d] zachovávat (pro trest) [t9] ke dni soudu; [e]
10 a to hlavně ty, kdo jdou za tělem v poskvrňující žádosti a pohrdají autoritou. [a] Drzí [t10] opovážlivci, nebojí se tupit (duchovní mocnosti), [t11]
11 když ani andělé, ačkoli jsou větší silou a mocí, nevynášejí proti nim [před Pánem] potupný soud.
12 Tito však jako nerozumná zvířata, zrozená jako pouhá přírodní stvoření k lovení a zkáze, se rouhají tomu, co neznají; ve své záhubě také zahynou
13 a dostane [a] se jim [bezpráví jako] mzdy za bezpráví. Za rozkoš [b] považují denní [c] rozmařilost; jsou poskvrnou [d] a hanbou, [t12] jak hýří [e] (ve svých klamech), [t13] když s vámi hodují. [f]
14 Oči [a] mají plné cizoložství [t14] a nenasytné hříchu; lákají [b] neupevněné [c] duše, srdce mají vycvičené [d] v hrabivosti; jsou to děti [e] prokletí.
15 Opustili přímou cestu [a] a zabloudili, dali se na cestu Balaáma, [b] syna Bosorova, [t15] který (dal přednost mzdě) [t16] za nepravost,
16 ale byl za svůj zlý čin pokárán. Němé tažné zvíře [a] promluvilo lidským hlasem a zabránilo prorokovu šílenství.
17 Tito lidé jsou prameny bez vody [a] a mlhy [t17] hnané vichřicí; je pro ně na věky uchována mrákota tmy. [b]
18 Neboť honosně [a] mluví slova marnosti [b] a lákají v žádostech těla výstřednostmi [c] ty, kdo sotva [t18] utíkají [t19] těm, kteří žijí v bludu.
19 Slibují jim svobodu, [a]ačkoli sami jsou otroky [b] zkázy; vždyť čemu člověk [t20] podlehne, tím je zotročen.
20 Jestliže totiž ti, kteří unikli poskvrnám světa poznáním [našeho] Pána a Zachránce Ježíše Krista, [a] se znovu do nich zapletou [b] a podlehnou jim, jsou jejich poslední věci horší než první. [c]
21 Bylo by pro ně lépe, kdyby nepoznali cestu [a] spravedlnosti, [b] než když ji poznali, a odvrátili se od svatého přikázání, které jim bylo předáno. [c]
22 Přihodilo se jim to, co říká toto pravdivé přísloví: ‚Pes se vrátil k vlastnímu vývratku‘ [a] a umytá svině (se opět válí v bahně). [t21]
Leave a Reply