Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví blíž k Bohu
Lukáš 9 : 23
23 Všem [a] pak říkal: „Chce-li kdo jít za mnou, ať zapře sám sebe a [každý den] vezme svůj kříž a následuje mne.
Matouš 6 : 16 – 18
16 „Když se postíte, [a] nebývejte zasmušilí [b] jako pokrytci; (ti se totiž tváří ztrápeně), [t16] aby lidem ukázali, že se postí. Amen, pravím vám: Mají už svou odměnu.
17 Ale ty, když se postíš, potři svou hlavu olejem [a] a svou tvář umyj,
18 abys neukázal lidem, že se postíš, ale svému Otci, který je v skrytu. A tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí.“
1. Janův 1 : 9
9 Jestliže své hříchy vyznáváme, [a] on je věrný [t3] a spravedlivý, [b] aby nám hříchy odpustil [c] a očistil nás od každé nepravosti. [t4]
1. Timoteovi 2 : 1 – 15
1 Především tedy prosím, [t1] aby se konaly prosby, [t2] modlitby, přímluvy [a] a děkování [t3] za všechny lidi,
2 za krále [a]a za všechny ty, kdo jsou ve vysokém postavení, abychom mohli vést tichý a pokojný [b] život ve vší zbožnosti [t4] a důstojnosti. [t5]
3 To je dobré a milé [a] před Bohem, naším Zachráncem, [b]
4 který chce, [a] aby byli všichni [b] lidé zachráněni [c] a přišli k poznání pravdy. [d]
5 Je totiž jeden [a] Bůh, jeden je také prostředník [b] mezi Bohem a lidmi, člověk [c] Kristus Ježíš,
6 který dal [a] sám sebe jako výkupné [b] za všechny, jako svědectví [c] ve svůj čas. [d]
7 K tomu jsem byl ustanoven [a] hlasatelem [b] a apoštolem [c]– mluvím pravdu [v Kristu], nelžu [d] –, učitelem národů [t6] ve víře a v pravdě.
8 Chci [a] tedy, aby se muži modlili na každém místě, [b] pozvedajíce [c] svaté ruce [d] bez hněvu a sváru. [t7]
9 Stejně i ženy ať se v slušném [a] oděvu zdobí [b] počestně a střízlivě, ne účesy [c] a zlatem, perlami nebo drahými šaty, [d]
10 nýbrž dobrými skutky, [a] jak se sluší na ženy, které se přiznávají k zbožnosti. [t8]
11 Žena (ať se učí) [t9] v tichosti [t10] a (s veškerou podřízeností). [t11]
12 Nedovoluji, aby žena učila [a] nebo měla moc nad mužem, nýbrž má být v tichosti.
13 Neboť první byl utvořen [t12] Adam, potom Eva. [a]
14 A nebyl sveden Adam; žena [t13] byla zcela svedena [a] a upadla do přestoupení.
15 Bude však zachráněna skrze rození; [t14] ženy jsou zachráněny, setrvají-li ve víře, lásce [a] a v posvěcení spolu se střízlivostí. [t15]
1. Janův 2 : 1 – 29
1 Moje dítky, toto vám píši, [a] abyste nezhřešili; [b] a jestliže by někdo zhřešil, máme u Otce Zastánce, [c] Ježíše Krista, toho spravedlivého.
2 On je smírčí obětí [t1] za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za hříchy celého světa. [a]
3 A podle [t2] toho víme, [a] že jsme jej poznali, [b] jestliže zachováváme [c] jeho přikázání.
4 Kdo říká: ‚Znám ho,‘ a jeho přikázání nezachovává, je lhář a pravda v něm není.
5 Kdo však zachovává jeho slovo, [a] v tom (se skutečně Boží láska [b] stala dokonalou). [t3] Podle [t2] toho poznáváme, že jsme v něm.
6 Kdo říká, že (v něm zůstává), [a] musí sám také žít [t4] [tak], jak žil [t4] on. [b]
7 Milovaní, [t5] nepíšu vám nové přikázání, [a] ale staré, které jste měli od počátku. [b] To staré přikázání je slovo, které jste už dávno slyšeli.
8 A opět vám píšu přikázání nové, a to je pravdivé v něm i ve vás, že [t6] tma [a] pomíjí a to pravé světlo [b] již svítí.
9 Kdo říká, že je ve světle, a přitom nenávidí [a] svého bratra, [b] je dosud ve tmě.
10 Kdo svého bratra miluje, zůstává v tom světle a není v něm žádné pohoršení. [a]
11 Kdo však svého bratra nenávidí, je ve tmě, ve tmě chodí [a] a neví, kam jde; neboť tma oslepila [b] jeho oči.
12 Píšu vám, dítky, že jsou vám odpuštěny [a] hříchy pro jeho jméno.
13 Píšu vám, otcové, [a] že jste poznali [b] toho, který je od počátku; [c] píšu vám, mládenci, že jste přemohli [d] toho Zlého. [e]
14 Napsal jsem vám, dítky, že [t7] jste poznali Otce; napsal jsem vám, otcové, že [t7] jste poznali toho, který je od počátku; napsal jsem vám, mládenci, že [t7] jste silní [a] a slovo [b] Boží ve vás zůstává, a přemohli jste toho Zlého.
15 Nemilujte [a] svět [b] ani to, co je ve světě. Jestliže někdo miluje svět, není v něm (Otcova láska). [t8]
16 Neboť všechno, co je ve světě — žádost [a] těla, žádost očí [b] a (prázdná chlouba života) [t9] — není z Otce, ale ze světa. [c]
17 A svět pomíjí [a] i jeho žádost; kdo však činí vůli [c]Boží, [b] zůstává (na věčnost). [c]
18 Dítky, je poslední hodina; [a] a jak jste slyšeli, že přichází Antikrist, [b] tak se nyní již objevilo mnoho antikristů; podle toho poznáváme, že je poslední hodina.
19 Vyšli z nás, [a] ale nebyli z nás. Kdyby byli z nás, zůstali by s námi. Ale to se stalo, aby (vyšlo najevo), [t10] že nejsou všichni z nás. [b]
20 Vy však máte pomazání [a] od toho Svatého [b] a (víte to všichni). [t11]
21 Nenapsal [a] jsem vám proto, že neznáte [c]pravdu, ale proto, že ji znáte a víte, [b] že žádná lež není z [c]pravdy. [c]
22 Kdo je lhář, ne-li ten, kdo popírá, že Ježíš je Kristus? [a] To je ten antikrist, [b] který popírá Otce i Syna.
23 Každý, kdo popírá Syna, nemá ani Otce. Kdo vyznává Syna, má i Otce. [a]
24 Ať ve vás zůstává(, co jste slyšeli od počátku. [a] Zůstane-li ve vás to, co jste slyšeli od počátku), [t12] zůstanete také vy v Synu a v Otci. [b]
25 A toto je to zaslíbení, které nám on zaslíbil: věčný život. [a]
26 Toto jsem vám napsal [a] o těch, kteří vás svádějí. [b]
27 Ve vás však zůstává pomazání, [a] které jste od něho přijali, a nepotřebujete, aby vás někdo učil; [v13] jeho [t14] pomazání vás učí [b] všemu a je pravdivé a neklame; [t15] jak vás vyučilo, tak zůstávejte [c] v něm.
28 Nyní tedy, dítky, zůstávejte v něm, abychom nabyli radostné důvěry, [a] až se zjeví, a nebyli jím zahanbeni při [t16] jeho příchodu. [t17]
29 Víte-li, že je spravedlivý, [a] vězte, [t18] že také každý, kdo činí spravedlnost, [b] je z něho zrozen. [c]
Lukáš 6 : 27
27 „Ale [a] vám, kteří slyšíte, [b] pravím: Milujte své nepřátele. [c] Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí.
2. Královská 1 : 1 – 18
1 Po Achabově smrti se vzbouřil Moáb [a] proti Izraeli.
2 Achazjáš [a] propadl (skrz mřížoví) [t1] ve své horní místnosti [b] v Samaří a onemocněl. [t2] Poslal posly a řekl jim: Jděte a dotažte [c] se Baal-zebúba, [d] boha Ekrónu, [v3] jestli se z této nemoci zotavím. [e]
3 Ale Hospodinův anděl [a] promluvil k Elijáši Tišbejskému: Vstaň, jdi naproti poslům samařského krále a řekni jim: Což není Bůh v Izraeli, že se jdete dotázat [b] Baal-zebúba, boha Ekrónu?
4 Proto (takto praví Hospodin:) [a] Z postele, na kterou jsi vylezl, neslezeš, ale jistě zemřeš. A Elijáš šel.
5 Když se poslové vrátili ke králi, [t4] zeptal se jich: Proč [t5] jste se vrátili?
6 Odpověděli mu: Šel nám naproti nějaký muž a řekl nám: Jděte, vraťte se ke králi, který vás poslal, a řekněte mu: Toto praví Hospodin: Což není Bůh v Izraeli, že posíláš dotázat se Baal-zebúba, boha Ekrónu? Proto z postele, na kterou jsi vylezl, neslezeš, ale jistě zemřeš:
7 Zeptal se jich: Jak vypadal [t6] ten muž, který vám šel naproti a řekl vám tato slova?
8 Odpověděli mu: Ten muž byl chlupatý [v7] a koženým pásem [a] přepásán kolem beder. [b] Řekl: To byl Elijáš Tišbejský.
9 Poslal k němu velitele nad padesáti [a] s jeho padesáti. Vystoupil k němu a hle, Elijáš seděl na vrcholu hory. Řekl mu: Muži [b] Boží, král vzkazuje: Sestup.
10 Elijáš odpověděl a řekl veliteli nad padesáti: Jestliže jsem muž Boží, ať sestoupí oheň z nebes a stráví tebe i tvých padesát. Nato sestoupil oheň z nebes a strávil jej i jeho padesát.
11 Král k němu znovu poslal jiného velitele nad padesáti s jeho padesáti. Ten promluvil [t8] a řekl mu: Muži Boží, toto přikázal král: Rychle sestup.
12 Elijáš odpověděl a řekl jim: [t9] Jestliže jsem muž Boží, ať sestoupí oheň z nebes a stráví tebe i tvých padesát. Sestoupil oheň Boží z nebes a strávil jej i jeho padesát.
13 Král znovu poslal třetího velitele nad padesáti s jeho padesáti. Třetí velitel nad padesáti vystoupil, přišel, klekl před Elijášem na kolena, prosil ho o smilování [a] a řekl mu: Muži Boží, (važ si, prosím, mého života) [t10] a života těchto tvých padesáti otroků.
14 Hle, sestoupil oheň z nebes a strávil dva předchozí velitele nad padesáti s jejich padesáti. Ale nyní si važ [t10] mého života.
15 Hospodinův anděl k Elijáši promluvil: Sestup s ním, neboj [a] se ho. Tak vstal a sestoupil s ním ke králi
16 a řekl mu: Toto praví Hospodin: Protože jsi poslal posly dotázat se Baal-zebúba, boha Ekrónu, jako by nebyl Bůh v Izraeli, aby ses dotázal na jeho slovo, proto z postele, na kterou jsi vylezl, neslezeš, ale jistě zemřeš.
17 A zemřel podle Hospodinova slova, které promluvil Elijáš. Po něm se stal králem Jóram [a] ve druhém [v11] roce vlády judského krále Jórama, syna Jóšafatova, protože neměl syna.
18 Ostatní Achazjášovy činy, které činil, jsou zapsány v knize Letopisů izraelských králů.
Soudců 20 : 26
26 Tu vystoupili všichni synové Izraele a všechen lid, přišli do Bét-elu, plakali a pobývali tam před Hospodinem. V onen den se postili [a] až do večera a přinesli před Hospodina zápalné a pohostinné oběti.
Jan 3 : 16
16 „Neboť tak Bůh miluje [t12] svět, že dal [svého] jediného [t13] Syna, aby žádný, kdo v něho věří, [a] nezahynul, ale měl život věčný.
Skutky 13 : 1 – 3
1 V Antiochii [a] byli v [t1] místní církvi proroci [b] a učitelé, [jako] Barnabáš, [c] Šimon zvaný Černý, Lucius [d] Kyrénský, [e] Manahen, společně vychovaný s tetrarchou Herodem, [f] a Saul. [g]
2 Když konali službu [a] Pánu a postili [b] se, řekl [c]Duch Svatý: [c] „Oddělte mi Barnabáše a Saula k dílu, [d] k němuž jsem je povolal.“ [e]
3 Potom, po postu a modlitbách, [a] na ně vložili ruce [b] a propustili je.
Skutky 2 : 41
41 Ti, kteří [radostně] [a] přijali [b] jeho [c]slovo, byli pokřtěni a toho dne bylo přidáno asi tři tisíce duší. [c]
Římanům 14 : 1 – 23
1 Slabého [a] ve víře přijímejte, [b] ale (ne proto, abyste posuzovali jeho názory). [t1]
2 Někdo věří, že může jíst všechno, slabý však jí jen zeleninu. [a]
3 Ten, kdo jí, nechť nezlehčuje [a] toho, kdo nejí, a kdo nejí, nechť nesoudí [b] toho, kdo jí. Vždyť [c]Bůh ho přijal. [c]
4 Kdo jsi ty, [a] že soudíš [b] cizího sluhu? (Pro svého pána) [t2] stojí [c] nebo padá. A on bude stát, neboť Pán [t3] je mocen ho postavit.
5 Někdo považuje jeden den za důležitější [a] než druhý, [t4] jiný považuje všechny dny za stejně důležité. Každý nechť je plně přesvědčen [b] (o tom, jak sám smýšlí). [t5]
6 Kdo zachovává určitý den, zachovává jej Pánu. Kdo jí, jí Pánu, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, nejí Pánu a také děkuje Bohu. [a]
7 Nikdo z nás nežije sám sobě [a] a nikdo sám sobě neumírá.
8 Neboť žijeme-li, žijeme Pánu, umíráme-li, umíráme Pánu. [a] Ať tedy žijeme či umíráme, patříme Pánu.
9 Vždyť proto Kristus zemřel a ožil, [t6] aby se stal Pánem [a] mrtvých i živých. [b]
10 Ty pak, proč soudíš [a] svého bratra? Nebo i ty, proč zlehčuješ svého bratra? Všichni se přece postavíme před soudnou stolici Boží. [t7] [b]
11 Neboť je napsáno: ‚Jakože jsem živ, [a] praví Pán, skloní se (přede mnou) [t8] každé koleno a každý jazyk vyzná Bohu chválu.‘
12 Každý z nás tedy sám za sebe vydá počet [t9]Bohu.
13 Nesuďme [a] už tedy jeden druhého, ale raději posuďte, jak si počínat, abyste nekladli bratru do cesty kámen úrazu [b] nebo svod. [t10]
14 Vím a jsem přesvědčen [a] v Pánu Ježíši, že nic není nečisté samo v sobě; [b] jen tomu, kdo něco pokládá za nečisté, je to nečisté.
15 Zarmucuje-li se tvůj bratr kvůli pokrmu, nejednáš [t11] již podle lásky. Neuváděj svým pokrmem do záhuby [a] toho, za nějž Kristus zemřel! [b]
16 Ať se nemluví zle o tom, co je pro vás [t12] dobré.
17 Vždyť [c]Boží království [a] není pokrm [b] a nápoj, nýbrž spravedlnost, [c] pokoj [d] a radost [e] v Duchu Svatém.
18 Kdo takto [t13] slouží [a] Kristu, je milý [b] Bohu a (lidé ho mají v úctě). [t14]
19 A tak usilujme [t15] o to, [t16] co vede k pokoji, [a] a o to, [t16] co slouží k společnému budování. [b]
20 Neboř kvůli pokrmu Boží dílo. Všechno je sice čisté, ale slouží ke zlému tomu člověku, který (pohoršuje druhého tím, co) [t17] jí.
21 Je dobré nejíst maso [a] a nepít víno ani nedělat to, nad čím se tvůj bratr uráží [nebo co ho přivádí k pádu či zeslabuje].
22 (Víru, kterou máš ty, měj) [t18] pro sebe před Bohem. Blahoslavený je ten, kdo neodsuzuje [a] sám sebe za to, co pokládá za správné.
23 Ten však, kdo pochybuje [a] a jedl by, je odsouzen, (protože nejednal na základě víry). [t19] Všecko, co není z víry, je hřích. [b]
Leave a Reply