Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví bít
Římanům 12 : 19
19 Nemstěte [a] se sami, milovaní, [v21] nýbrž dejte místo Božímu hněvu, [b] neboť je napsáno: ‚Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.‘ [c]
Exodus 21 : 15
15 Ten, kdo udeří svého otce či matku, jistě bude usmrcen.
1. Janův 4 : 8
8 Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh [a] je láska.
Leviticus 25 : 1 – 55
1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi na hoře Sínaj: [a]
2 Promluv k synům Izraele a řekni jim: Až vejdete do země, kterou vám dávám, bude země zachovávat odpočinek [t1] pro Hospodina.
3 Šest let budeš osévat své pole, šest let budeš prořezávat svou vinici a shromažďovat její úrodu. [a]
4 Sedmého roku bude mít země (sobotu odpočinutí,) [t2] odpočinek [t3] pro Hospodina. Nebudeš osévat své pole ani prořezávat svou vinici.
5 To, co samo vyrostlo po tvé žni, nebudeš sklízet a hrozny (z neobdělané vinice) [t4] nebudeš sbírat. Země bude mít rok odpočinutí.
6 Úrodu z odpočinku země budete mít za pokrm — ty, tvůj otrok, tvá otrokyně, tvůj najatý [a] dělník i příchozí, který u tebe pobývá jako cizinec,
7 tvůj dobytek i zvěř, která je v tvé zemi, bude mít k jídlu všechnu její úrodu.
8 Odpočítáš si sedm let odpočinku, sedmkrát sedm let, a doba sedm let odpočinku ti dá čtyřicet devět let.
9 Necháš zaznít troubení beraního rohu sedmého měsíce, desátého dne toho měsíce. V den smíření [a] necháte zaznít beraní roh po celé své zemi.
10 Posvětíte (padesátý rok) [t5] a vyhlásíte v zemi propuštění [a] pro všechny její obyvatele. Bude to pro vás (milostivé léto,) [v6] kdy se vrátíte každý na své vlastnictví, každý se vrátíte ke své čeledi.
11 Padesátý rok [t5] budete mít milostivé léto; nebudete zasévat, nebudete sklízet to, co samo vyroste, a nebudete sbírat víno z neobdělaných vinic.
12 Neboť je to milostivé léto; bude pro vás svaté. Budete jíst úrodu přímo z pole.
13 V tomto milostivém létě se vrátíte každý na své vlastnictví.
14 Když budete prodávat zboží svému druhovi nebo od svého druha něco kupovat, nebudete utiskovat (jeden druhého.) [t7]
15 Podle počtu roků po milostivém létě budeš kupovat od svého druha a podle počtu let úrody ti on bude prodávat.
16 (Čím [t8] více let, tím navýšíš jeho kupní cenu, čím méně let, tím zmenšíš jeho kupní cenu,) [t9] neboť je to počet úrod, které ti prodává.
17 Nebudete utiskovat (jeden druhého,) [t10] ale budeš se bát [a] svého Boha, neboť já Hospodin jsem váš Bůh.
18 Plňte má ustanovení, má nařízení zachovávejte [a] a plňte je. Tak budete bydlet v [t11] zemi v bezpečí. [b]
19 Země vydá své ovoce a budete jíst do sytosti [a] a budete v ní bydlet v bezpečí.
20 A když se zeptáte: Co budeme jíst v sedmém roce, když nebudeme zasévat ani sklízet svoji úrodu?
21 Přikáži [a] svému požehnání pro vás v šestém roce, takže vydá úrodu na tři roky.
22 Když budete zasévat v osmém roce, budete jíst ze staré úrody až do devátého roku; dokud nepřijde její úroda, budete jíst ze staré.
23 Země se nebude prodávat natrvalo, protože země patří mně; vy jste u mě jen (hosté a příchozí.) [a]
24 V celé zemi svého vlastnictví ustanovíte výkupní [a] právo pro zemi.
25 Když tvůj bratr zchudne a prodá něco ze svého vlastnictví, ať přijde jeho nejbližší příbuzný [v12] a vykoupí prodanou věc svého bratra.
26 Když někdo nemá příbuzného, [t13] ale (nabude prostředky) [t14] a (získá dostatek) [t15] k vykoupení,
27 spočítá roky od prodeje, vrátí zbytek muži, kterému to prodal, a vrátí se na své vlastnictví.
28 Pokud jeho prostředky nestačí [t16] na to, aby mu to vrátil, zůstane prodaná věc u kupujícího až do milostivého léta, ale v milostivém létě to uvolní a on se vrátí na své vlastnictví.
29 Když někdo prodá obytný dům ve městě s hradbami, jeho výkupní právo bude až do konce roku jeho prodeje; rok [t17] bude jeho výkupní právo.
30 Jestliže ho však nekoupí zpět dříve, nežli se naplní celý rok, zůstane dům, který je ve městě s hradbami, natrvalo kupujícímu, jemu i jeho pokolením; v milostivém létě nebude uvolněn.
31 Domy ve dvorcích, které nemají kolem sebe hradby, se budou počítat k polnostem země. Mají výkupní právo, v milostivém létě budou uvolněny.
32 Města Lévijců, domy ve městech jejich vlastnictví, budou navždy výkupním právem Lévijců.
33 Cokoliv by někdo z Lévijců nárokoval, [t18] bude to uvolněno — prodej domu ve městě jeho vlastnictví — v milostivém létě, [t19] neboť domy ve městech Lévijců jsou jejich vlastnictvím uprostřed synů Izraele.
34 Polnost pastviny u jejich měst se však nebude prodávat, neboť je jejich věčným vlastnictvím.
35 Když tvůj bratr zchudne a (nedostává se mu prostředků vůči tobě,) [t20] ujmi se ho jako hosta či příchozího, ať žije u tebe.
36 Neber od něj lichvu ani úrok, ale boj se svého Boha; tvůj bratr ať žije u tebe.
37 Své stříbro mu nedávej na lichvu ani své jídlo [t21] za příplatek.
38 Já Hospodin jsem váš Bůh, který jsem vás vyvedl z egyptské země, abych vám dal kenaanskou zemi a byl vaším Bohem. [a]
39 Když tvůj bratr u tebe zchudne a prodá se ti, nezotročuj ho otrockou prací.
40 Bude u tebe jako najatý dělník či příchozí; bude u tebe sloužit až do milostivého léta.
41 Pak od tebe odejde, on i jeho synové s ním, a vrátí se ke své čeledi, vrátí se k vlastnictví svých otců.
42 Jsou to moji otroci, které jsem vyvedl z egyptské země. Nebudou prodáváni (jako se prodávají) [t22] otroci.
43 Nebudeš nad ním panovat surově, [a] ale budeš se bát svého Boha.
44 Svého otroka a svou otrokyni, které budeš mít, — od národů, které jsou okolo vás, od nich můžete kupovat otroky a otrokyně.
45 I od synů příchozích, kteří s vámi pobývají jako cizinci, od nich můžete kupovat i od jejich rodin, které jsou s vámi, které oni zplodili ve vaší zemi; a budou [t23] vaším vlastnictvím.
46 Můžete je rozdělit do dědictví pro své syny po sobě jako dědičné vlastnictví; je můžete navždy zotročit. Ale nad svými bratry, syny Izraele, jeden nad druhým nebudeš panovat surově.
47 Když host či příchozí u tebe (nabude prostředků) [t24] a tvůj bratr u něj zchudne a prodá se hostu či příchozímu u tebe nebo potomku z čeledi hosta,
48 poté, co se prodal, bude mít výkupní právo. Někdo z jeho bratrů jej vykoupí
49 nebo jeho strýc či syn jeho strýce ho vykoupí nebo někdo z jeho pokrevních příbuzných, [t25] z jeho rodiny ho vykoupí; nebo když (nabude prostředků,) [t24] vykoupí se sám.
50 S tím, kdo ho koupil, spočítá dobu od roku, kdy se mu prodal, až do milostivého léta a jeho prodejní cena) [t26] bude podle počtu let, jako by byl v té době u něj najatým dělníkem.
51 Pokud je ještě mnoho let, vrátí podle nich jeho výkupné z (jeho kupní ceny.) [t27]
52 Jestliže zůstává málo let do milostivého léta, spočítá to s ním a podle jeho let vrátí své výkupné.
53 Jako dělník najatý z roku na rok bude u něj; nebude nad ním panovat surově (ze tvého pohledu.) [t28]
54 Pokud nebude takto vykoupen, bude uvolněn v milostivém létě, on i jeho synové s ním.
55 Neboť synové Izraele jsou moji otroci; [a] jsou to moji otroci, které jsem vyvedl z egyptské země. Já Hospodin jsem váš Bůh. [b]
Deuteronomium 22 : 6 – 7
6 Když se před tebou po cestě, na nějakém stromě či na zemi naskytne ptačí hnízdo s mláďaty nebo vejci a matka bude sedět na mláďatech nebo na vejcích, neber matku s [t6] mláďaty.
7 Matku jistě propusť a vezmi si jen mláďata, aby se ti dobře vedlo a dožil [a] ses mnoha dní.
Exodus 23 : 10 – 11
10 Šest let budeš osévat [a] svou zemi a sklízet její úrodu,
11 ale sedmého ji (necháš ladem a nebudeš ji sklízet.) [t12] Budou z ní jíst chudí ze tvého lidu a to, co po nich zbude, sežere polní zvěř. Tak naložíš i se svou vinicí a olivovým hájem.
Jan 18 : 1 – 40
1 (Po těch slovech) [t1] vyšel Ježíš se svými učedníky za potok [t2] Cedron, [v3] kde byla zahrada, [v4] do níž vešel on i jeho učedníci.
2 Také Juda, který ho zrazoval, [t5] to místo znal, protože Ježíš se tam častokrát setkal se svými učedníky.
3 Juda [a] vzal s sebou oddíl [b] vojáků a od velekněží a farizeů strážce [c] a přišli tam s svítilnami, pochodněmi [d] a zbraněmi.
4 Ježíš, který věděl [a] o všem, co se mu má přihodit, vyšel a řekl jim: „Koho hledáte?“
5 Odpověděli mu: „Ježíše Nazaretského. [t6]“ [Ježíš] jim řekl: „Já jsem.“ Stál s nimi i Juda, který ho zrazoval. [t5]
6 Jakmile jim řekl: ‚Já jsem‘, ustoupili dozadu a padli na zem.
7 Opět se jich tedy zeptal: „Koho hledáte?“ Oni řekli: „Ježíše Nazaretského. [t6]“
8 Ježíš odpověděl: „Řekl jsem vám, že jsem to já. Hledáte-li mne, nechte tyto lidi odejít.“
9 To aby se naplnilo slovo, které řekl: ‚Z těch, které jsi mi dal, neztratil jsem nikoho.‘ [a]
10 Šimon Petr, který měl meč, jej vytasil, udeřil veleknězova otroka a uťal mu pravé ucho. [a] Jméno toho otroka bylo Malchos.
11 Ježíš řekl Petrovi: „Schovej meč do pochvy! Což nemám pít kalich, [a] který mi dal Otec?“
12 Oddíl, [a] velitel a židovští strážci Ježíše zatkli a spoutali ho.
13 Přivedli ho nejprve k Annášovi; [a] byl totiž tchánem Kaifáše, který byl toho roku veleknězem.
14 Byl to právě Kaifáš, [a] který poradil Židům, že je prospěšné, aby jeden člověk zemřel za národ. [b]
15 Za [a] Ježíšem šel Šimon Petr a jiný učedník. [v7] Ten učedník byl znám veleknězi a vešel spolu s Ježíšem do veleknězova nádvoří,
16 Petr však zůstal stát před vraty. Ten druhý učedník, který byl znám veleknězi, vyšel, řekl něco vrátné a zavedl Petra dovnitř.
17 Tu řekla služka [a] vrátná Petrovi: „Nejsi i ty z učedníků tohoto člověka?“ On řekl: „Nejsem.“
18 Otroci a strážci rozdělali oheň, [v8] protože bylo chladno, stáli kolem něho a ohřívali se; i Petr stál s nimi a ohříval se.
19 Velekněz se Ježíše otázal na jeho učedníky a na jeho učení.
20 Ježíš mu odpověděl: „Já jsem mluvil k světu veřejně; [a] učil jsem vždy v synagoze [b] a v chrámě, kde se scházejí všichni Židé, a nic jsem neříkal tajně.
21 Proč se ptáš mne? Zeptej se těch, kteří slyšeli, co jsem jim pověděl; hle, tito vědí, co jsem řekl.“
22 Když to řekl, jeden strážce, který stál poblíž, dal Ježíšovi ránu [a] se slovy: „Takto odpovídáš veleknězi?“
23 Ježíš mu odpověděl: „Jestliže jsem promluvil zle, vydej svědectví o tom zlém; jestliže však správně, proč mě biješ?“
24 Annáš ho tedy poslal spoutaného k veleknězi Kaifášovi.
25 Šimon Petr stál u ohně a ohříval se. Tu mu řekli: „Nejsi i ty z jeho učedníků?“ On zapřel: „Nejsem.“
26 Jeden z veleknězových otroků, příbuzný toho, kterému Petr uťal ucho, [a] řekl: „Neviděl jsem tě s ním v té zahradě?“
27 Petr opět zapřel. A vtom zakokrhal [a] kohout.
28 Od Kaifáše vedli Ježíše do vládního paláce. [t9] Bylo časně ráno. Oni sami do vládního paláce nevstoupili, aby se neposkvrnili a mohli jíst (velikonočního beránka). [t10]
29 Pilát [a] k nim vyšel ven a řekl: „Jakou žalobu vznášíte proti tomuto člověku?“
30 Řekli mu: „Kdyby tento člověk nebyl zločinec, nevydali [a] bychom ti ho.“
31 Pilát jim řekl: „Vezměte si ho a suďte ho podle svého zákona.“ Židé mu řekli: „My nesmíme nikoho usmrtit.“
32 (Tak se mělo naplnit) [t11] Ježíšovo slovo, které řekl, aby naznačil, jakou smrtí má [t12] zemřít.
33 Pilát tedy opět vešel do vládního paláce, [t9] zavolal si Ježíše a řekl mu: „Ty jsi král [a] Židů?“
34 Ježíš odpověděl: „To říkáš sám od sebe, nebo ti to o mně řekli jiní?“
35 Pilát odpověděl: „Jsem snad já Žid? Tvůj národ a velekněží mi tě vydali. Co jsi učinil?“
36 Ježíš odpověděl: „Mé království [t13] není z tohoto světa; kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji strážci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; ale mé království není odtud.“
37 Pilát mu řekl: „Jsi tedy král?“ Ježíš odpověděl: „Ty říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví [a] pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“
38 Pilát mu řekl: „Co je pravda?“ A když to pověděl, vyšel opět k Židům a řekl jim: „Já na něm žádnou vinu [a] nenalézám.
39 Je u vás zvykem, že vám o velikonocích [t14] propouštím jednoho vězně. Chcete tedy, abych vám propustil krále Židů?“
40 Znovu zvolali: „Toho ne, ale Barabáše!“ Ten Barabáš byl lupič. [a]
Judův 1 : 7
7 Podobně Sodoma a Gomora [a] a okolní města, [b] která stejným způsobem jako oni plně propadla smilstvu [c] a (odešla za jiným tělem), [t11] jsou předložena jako příklad, [d] když nesou trest věčného ohně. [e]
Leave a Reply