Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví unavený
Matouš 11 : 28 – 30
28 Pojďte ke mně [a] všichni, kteří těžce pracujete [t23] a jste přetíženi, [b] a já vám dám odpočinek. [c]
29 Vezměte na sebe mé jho [a] a učte [t24] se ode mne, [b] neboť jsem tichý [c] a pokorný [d] v srdci; [e] a [f]naleznete odpočinutí [f] svým duším.
30 Vždyť mé jho je příjemné [t25] a mé břemeno je lehké.“ [a]
Izaiáš 40 : 31
31 ale ti, kdo očekávají [a] na Hospodina, (nabývají nové) [t39] síly, [b] vznášejí se na křídlech [t40] jako orli; [v41] běží, [c] a neunaví se, chodí, [d] a neochabnou.
Žalmy 37 : 7
7 Umlkni [v8] před Hospodinem a toužebně na něj očekávej. [t9] Nerozčiluj [a] se kvůli těm, kterým se na jejich cestě daří, kvůli lidem, kteří kují pikle. [b]
Galatským 6 : 9 – 10
9 V činění dobra [a] neochabujme; [b] nezemdlíme-li [t11], [c] budeme ve svůj čas žnout. [d]
10 Tak tedy dokud máme čas, [a] čiňme dobro [b] všem, zvláště však (těm, kteří patří do rodiny) [t12] víry. [c]
Izaiáš 40 : 28 – 31
28 Což to nevíš? Cožpak jsi neslyšel, že věčný Bůh, Hospodin, stvořitel končin země, [v37] neochabne ani se neunaví? [a] Jeho rozumnost [b] je nevyzpytatelná. [c]
29 Unavenému dává sílu a (bezmocného zahrnuje zdatností.) [t38]
30 Chlapci ochabnou a unaví se a mládenci vyčerpáním padají, [a]
31 ale ti, kdo očekávají [a] na Hospodina, (nabývají nové) [t39] síly, [b] vznášejí se na křídlech [t40] jako orli; [v41] běží, [c] a neunaví se, chodí, [d] a neochabnou.
1. Korintským 14 : 33
33 neboť [c]Bůh není Bohem zmatku, [a] nýbrž Bohem pokoje. [b] Jako ve všech shromážděních [c] svatých, [t22]
Izaiáš 40 : 1 – 31
1 Potěšte, [a] potěšte [t1] můj lid, říká váš Bůh.
2 Promlouvejte (k srdci) [t2] Jeruzaléma, volejte k němu, [t3] že se naplnila jeho povinná služba, [t4] že je zaplaceno [t5] za jeho viny; [a] vždyť přijal z Hospodinovy ruky dvojnásobně [t6] za všechny své hříchy.
3 Hlas (volá v pustině: Připravte) [t7] cestu Hospodinovu, napřimte [a] v pustině [t8] silnici [b] pro našeho Boha!
4 Každé údolí bude [t9] pozdviženo [a] a každé pohoří a návrší sníženo; [b] (pahorkatina se stane [t9] rovinou) [t10] a útesy [t11] plání.
5 A zjeví se Hospodinova sláva [a] a uvidí [b] to [v12] spolu [t13] veškeré tělo; [t14] protože Hospodinova ústa promluvila. [c]
6 Hlas říká: Volej! I zeptal se: Co mám volat? Veškeré tělo je jako tráva [a] a všechna jeho oddanost [t15] jako polní květ.
7 Tráva usychá, květ vadne, když na něj zavane [a] Hospodinův dech. [b] Jistě, (lid je) [t16] jen tráva.
8 Tráva usychá, květ vadne, ale slovo našeho Boha obstojí [a] navěky. [b]
9 Vystup si na vysokou horu, Sijóne, nositeli dobré zprávy, pozvedni [a] mocně hlas, Jeruzaléme, nositeli dobré zprávy. Pozvedni hlas, neboj se, řekni judským městům: Hle, váš Bůh! [b]
10 Hle, Panovník Hospodin přichází s mocí [a] a jeho paže [b] pro něj vládne. Hle, jeho mzda s ním a jeho odměna [t17] před ním.
11 Bude pást své stádo jako pastýř, [a] svou paží shromáždí [b] jehňata a v náruči je ponese, březí [c] povede [d] pomalu.
12 Kdo svou dlaní odměřil [a] vody [t18] a nebesa pídí [t19] vyměřil [b] a do třetinky [v20] nabral prach země? Kdo odvážil hory na váze a na miskách kopce?
13 Kdo vystrojil [t21] (Hospodinova ducha,) [t22] kdo byl jeho rádce a poučil [a] ho?
14 S kým se radil, [a] aby mu dal porozumět a vyučil ho (cestě práva,) [t23] naučil ho poznání [b] a dal mu poznat cestu rozumnosti? [c]
15 Hle, národy jsou před ním jako kapka na [t24] vědru nebo jako [t25] poprašek na vahách. Hle, ostrovy nadzvedá jako smítko. [t26]
16 Stromy Libanonu nestačí na oheň [a] a jeho [b] zvěř nestačí na zápalnou oběť.
17 Všechny národy jsou před ním jako nic. [a] Mají pro něj cenu menší než nic, [b] než marnost. [c]
18 Ke komu tedy připodobníte [a] Boha? (Jakou představu si o něm učiníte?) [t27]
19 Řemeslník [a] odlil [b] modlu [v28] a zlatník ji potáhne zlatem; [c] stříbrný řetěz k ní udělá zlatník. [d]
20 (Kdo je chudý na takovou oběť, [t29] vybere) [t30] nepráchnivějící dřevo; vyhledá si zručného řemeslníka, aby modlu upevnil, takže se nepohne. [a]
21 Což to nevíte? Což jste o tom neslyšeli? Což se vám to neoznamuje od počátku? Což jste neporozuměli, kdo položil základy [a] země?
22 Ten, který sídlí nad obzorem [a] země, jejíž obyvatelé jsou jako kobylky, který jako závoj [t31] roztahuje [b] nebesa [c] a napíná je jako stan [d] k bydlení, [e]
23 který proměňuje [a] mocnáře v nic, [b] soudce země učinil marností.
24 Sotva byli zasazeni, sotva byli zaseti, sotva jejich odnož zakořenila v zemi, již na ně zaduje a oni uschnou a vichřice je odnese jako stéblo. [a]
25 Ke komu mne tedy připodobníte? Komu jsem roven? praví ten Svatý. [t32]
26 Pozvedněte své oči vysoko [t33] a pohleďte: Kdo stvořil tyto věci? [t34] Ten, kdo vyvádí [a] podle počtu jejich zástup, všechny je volá jménem, [b] pro jeho velkou sílu a ohromnou moc [c] žádná z nich nechybí.
27 Proč říkáš, Jákobe, proč povídáš, Izraeli: Má cesta je před Hospodinem ukryta [t35] a (mé právo mému Boha uniká?) [t36]
28 Což to nevíš? Cožpak jsi neslyšel, že věčný Bůh, Hospodin, stvořitel končin země, [v37] neochabne ani se neunaví? [a] Jeho rozumnost [b] je nevyzpytatelná. [c]
29 Unavenému dává sílu a (bezmocného zahrnuje zdatností.) [t38]
30 Chlapci ochabnou a unaví se a mládenci vyčerpáním padají, [a]
31 ale ti, kdo očekávají [a] na Hospodina, (nabývají nové) [t39] síly, [b] vznášejí se na křídlech [t40] jako orli; [v41] běží, [c] a neunaví se, chodí, [d] a neochabnou.
Jeremiáš 29 : 11
11 Vždyť já znám úmysly, [t7] které s vámi zamýšlím, [t8] je Hospodinův výrok. Úmysly o pokoji [t9] a ne o zlu, (abych vám dal) [t10] budoucnost [a] a naději. [b]
Jakubův 5 : 8
8 Buďte i vy trpěliví [a] a upevněte svá srdce, [b] protože Pánův příchod se přiblížil. [c]
Izaiáš 45 : 7
7 Formuji světlo a tvořím tmu, činím pokoj [t10] a tvořím zlé; [a] já, Hospodin, činím toto všechno.
Žalmy 61 : 1 – 4
1 Pro vedoucího chval. Na strunné nástroje. [t1] Davidův žalm.
2 Slyš, [a] Bože, můj nářek, [b] věnuj [c] pozornost mé modlitbě.
3 Se zemdleným srdcem k tobě volám [a] z konce světa: [t2] Doveď [b] mě na skálu, která je vyšší než já. [t3]
4 Jsi mým útočištěm, [a] pevnou věží [b] před nepřítelem.
Přísloví 1 : 1 – 33
1 Přísloví [v1] izraelského krále Šalomouna, syna Davidova,
2 k poznání moudrosti a kázně, [t2] k porozumění řečem rozumným, [t3]
3 k (přijetí rozumné kázně,) [t4] spravedlnosti, práva a přímosti, [t5]
4 aby dala prostoduchým [t6] chytrost [t7] a mládenci poznání a rozvahu. [t8]
5 Ať je slyší [t9] moudrý a přibude mu bystrosti, [t10] ať rozumný získá schopnost vést,
6 aby dokázal porozumět přísloví a podobenství, [t11] slovům moudrých [a] i jejich hádankám. [b]
7 Počátek [t12] poznání je bázeň (před Hospodinem,) [t13] moudrostí a kázní [a] pohrdají hlupáci. [v14]
8 Můj synu, slyš [t15] naučení [t16] svého otce, nezavrhuj [t17] poučení [t18] své matky.
9 Neboť jsou půvabným věncem [a] na tvou hlavu a náhrdelníkem na tvůj krk. [b]
10 Můj synu, kdyby tě hříšníci lákali, [t19] nepřivoluj! [t20]
11 Kdyby říkali: Pojď s námi, nastražíme léčku, (abychom prolili krev,) [t21] počíháme si bezdůvodně [a] na nevinného,
12 jako podsvětí [t22] je pohltíme zaživa, muže v plné síle [t23] jako ty, kdo sestupují do jámy.
13 Získáme [t24] všelijaký vzácný [a] majetek, naplníme si domy kořistí. [b]
14 (Nech svůj los [a] padnout s námi,) [t25] budeme mít všichni jeden měšec.
15 Můj synu, (nechoď s nimi po cestě,) [t26] (zdrž svou nohu od jejich stezky,) [t27]
16 neboť jejich nohy běží za zlem, [t28] pospíchají prolévat krev.
17 Vždyť nadarmo se [t29] roztahuje síť před zraky (těch, co mají křídla.) [t30]
18 Ale tito nastražují léčku k prolití vlastní [t31] krve, číhají na svou duši.
19 (Tak dopadne každý,) [t32] kdo pro sebe nekalý zisk hrabe. [a] Připraví [t33] svého pána [t34] o duši.
20 Moudrost křičí na ulicích, na náměstích pozvedá [t35] svůj hlas.
21 Volá na nároží rušných ulic, u vchodů do bran, ve městě pronáší svou řeč:
22 Dokdy budou prostoduší [v36] milovat prostoduchost, [a] posměvači [b] si budou libovat v [t37] posmívání a hlupáci [v38] budou nenávidět poznání? [c]
23 Obraťte se, (když vás kárám!) [t39] Hle, vyleji na vás svého ducha, dám vám poznat svá slova.
24 Protože jsem volala, ale odmítali [t40] jste, vztahovala jsem svou ruku, ale nikdo nedával pozor, [t41]
25 nevšímali jste si žádné mé rady a mému pokárání jste se nepodvolili, [t42]
26 také já se budu vysmívat [a] vaší pohromě, [b] posmívat se, když přijde (to, čeho se strachujete, ) [t43]
27 když jako ničivá bouře [t44] přijde (to, čeho se strachujete) [t43] a vaše pohroma [t45] jako vichřice, [a] když na vás přijde soužení [b] a strast. [t46]
28 Tehdy mě budou volat, ale neodpovím, budou mě usilovně [a] hledat, ale nenaleznou mě.
29 Protože nenáviděli [a] poznání a nezvolili si bázeň [b] před Hospodinem,
30 nepodvolili [a] se mé radě a odvrhli každé moje pokárání,
31 budou [t47] jíst ovoce [t48] své cesty, [t49] nasytí se svými radami. [a]
32 Vždyť odvrácení [a] prostoduchých je zabije, bezstarostnost [t50] hlupáků je zahubí. [b]
33 Ale kdo mě poslouchá, [a] bude přebývat [t51] v bezpečí, [b] (bude bezstarostný, [c] beze strachu ze zla.) [t52]
Leave a Reply