Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví teologie
2. Timoteovi 3 : 16
16 Veškeré Písmo [a] je (vdechnuté Bohem) [t16] a je užitečné [b] k učení, k usvědčování, [c] k napravování, k výchově ve spravedlnosti,
1. Korintským 15 : 3
3 Předal jsem vám především to, co jsem také sám přijal, [a] že Kristus zemřel za naše hříchy [b] podle Písem, [c]
Efezským 2 : 8 – 9
8 Neboť jste zachráněni milostí skrze víru; [a] a ta záchrana není z vás — je to Boží dar; [b]
9 není (na základě) [t6] skutků, [a] aby se nikdo nechlubil. [b]
Židům 6 : 1 – 20
1 Proto opusťme (počáteční [c]učení o Kristu) [t1] a nesme se k zralosti; [t2] neklaďme znovu základy [a] z pokání [b] z [t3] mrtvých skutků [c] a z víry [d] v [t4] Boha,
2 z učení o křtech, [t5] o vzkládání rukou, [a] o vzkříšení mrtvých [b] a o věčném soudu. [c]
3 A to učiníme, [t6] jestliže to Bůh dovolí.
4 Neboť ty, kteří byli jednou osvíceni, [a] okusili nebeského daru [b] a stali se účastníky Ducha Svatého, [c]
5 okusili [a] dobrého Božího slova i moci [t7] budoucího věku, [b]
6 a odpadli, [t8] je nemožné znovu obnovovat ku pokání, [a] neboť si opět křižují Syna Božího a vystavují ho veřejnému posměchu. [b]
7 Vždyť zem, která pije déšť, jenž na ni často přichází, a plodí užitečnou bylinu těm, pro něž je také obdělávána, [a] dostává od Boha požehnání.
8 Když však nese trní a bodláky, [a] je neužitečná [t9] a blízká prokletí; jejím koncem [b] je spálení.
9 Co se však týká vás, milovaní, [a] jsme přesvědčeni o lepších [b] věcech, o tom, co náleží k záchraně, přestože tak mluvíme.
10 Neboť [c]Bůh není nespravedlivý, [a] takže by zapomněl na vaši práci a lásku, [b] kterou jste projevili jeho [t10] jménu, když jste posloužili [c]– a ještě sloužíte — svatým. [d]
11 Toužíme však, aby každý z vás projevoval stejnou horlivost [a] k nabytí plné jistoty [b] naděje, [c] (která vytrvá až do konce), [t11]
12 abyste nezlenivěli, [a] ale napodobili [t12] ty, kteří jsou skrze víru a trpělivost [t13] dědici [b] zaslíbení. [c]
13 Když Bůh dal zaslíbení Abrahamovi a neměl nikoho vyššího, při kom by učinil přísahu, [a] ‚přísahal při sobě samém‘. [b]
14 Řekl: ‚Jistě tě (zahrnu požehnáním) [t14] a (velmi tě rozmnožím). [t15]‘
15 A tak trpělivě vyčkal [t16] a dosáhl toho zaslíbení.
16 Neboť lidé přísahají při větším, než jsou sami; a přísaha [a] je zárukou, [t17] která ukončuje každý jejich spor.
17 Když tedy Bůh chtěl ještě hojněji ukázat dědicům [a] zaslíbení nepohnutelnost [t18] svého úmyslu, zaručil jej přísahou,
18 abychom skrze dvě nepohnutelné skutečnosti, v nichž není možné, aby Bůh lhal, [a] měli mocné povzbuzení [t19] my, kteří jsme se utekli k pevnému uchopení předkládané naděje. [b]
19 Máme ji jako kotvu [a] duše, bezpečnou a pevnou, která vchází až do vnitřku za oponu, [b]
20 kam kvůli nám vešel náš předchůdce [t20] Ježíš, který se (na věčnost) [a] stal veleknězem [b] podle řádu Melchisedechova.
Kazatel 1 : 1 – 18
1 Slova kazatele, [v1] syna Davidova, krále [t2] v Jeruzalémě.
2 Marnost [v3] všech marností, řekl kazatel, marnost všech marností, všechno je to marnost. [a]
3 Jaký užitek [a] bude člověk mít z veškeré své námahy, [v4] když [v5] se bude namáhat pod sluncem? [v6]
4 Generace odchází, generace přichází a země navěky zůstává. [a]
5 Slunce bude vycházet, [a] slunce bude zapadat. Baží po místě, kde vychází. [b]
6 Vítr odchází k jihu a stáčí se k severu. (Stáčí se a stáčí, obchází a při svém oběhu [t7] se zas vítr vrací.) [a]
7 (Všechny potoky tečou do moře a přece není moře plné.) [a] Na místo, z něhož potoky vytékají, tam se i vracejí, aby opět vytékaly.
8 (Všechny věci jsou únavné; člověk to nedokáže vyjádřit.) [t8] (Oko se nenasytí [a] viděním [t9] a) [b] ucho se nenaplní [t10] slyšením. [t11]
9 (To, co bylo, je to, co i bude,) [a] a to, co se dělalo, je to, co se bude dělat. Není nic nového pod sluncem. [b]
10 Je nějaká věc, o níž někdo řekne: Podívej, tohle je něco nového? Už to dávno bylo, v dobách, které byly před námi.
11 Není žádná památka [a] na věci první. (Ani na poslední, které budou; nebude na ně památka u těch, kteří budou naposled. [t12]) [t13]
12 Já, [v14] kazatel, jsem byl králem nad Izraelem v Jeruzalémě.
13 Uložil jsem svému srdci, aby pátralo a aby zkoumalo [t15] s moudrostí všechno, co bylo vykonáno pod nebem. [a] (Ono zlé plahočení [t16] uložil Bůh [v17] lidským) [b] synům, aby se při něm osvědčili. [t18]
14 Viděl jsem všechny skutky, které byly vykonány pod sluncem, a hle, to vše je marnost a (honba za větrem.) [v19]
15 Co je (zkřivené, [v20] nelze narovnat) [a] a nedostatek nelze sečíst. [v21]
16 Takto jsem [t22] hovořil se svým srdcem: Hle, já jsem rozšiřoval a nabýval moudrosti [t23] (nad každého, kdo byl v [t24] Jeruzalémě přede mnou.) [a] Mé srdce užilo množství moudrosti a poznání. [b]
17 Uložil jsem tedy svému srdci, aby poznalo [t25] moudrost a (poznalo i ztřeštěnosti a pomatenost.) [a] Poznal jsem, že také tohle je honička [v26] za větrem.
18 Vždyť v množství moudrosti je množství mrzutosti. Kdo bude přidávat poznání, bude šířit bolest.
Matouš 16 : 19
19 A tobě dám klíče [a] království Nebes, a cokoli svážeš [b] na zemi, bude již svázáno v nebesích, a cokoli rozvážeš na zemi, bude již rozvázáno v nebesích.“
Leave a Reply