Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví soudit
Jan 7 : 24
24 Nesuďte [a] podle zdání, ale suďte spravedlivým [b] soudem.“
Lukáš 6 : 37
37 „Nesuďte, [a] (a zajisté nebudete) [t13] souzeni. [b] Neodsuzujte, (a zajisté nebudete) [t13] odsouzeni. Promíjejte, [t14] a bude vám prominuto. [t14]
Matouš 7 : 1 – 5
1 „Nesuďte, [a] abyste (nebyli souzeni). [t1]
2 Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, [a] a jakou měrou měříte, takovou vám bude naměřeno. [b]
3 Proč tedy hledíš na třísku v oku svého bratra, ale trámu ve svém oku si nevšímáš?
4 Anebo jak můžeš říkat svému bratru: ‚Dovol, ať vyjmu třísku z tvého oka‘, a hle, ve tvém oku je trám?
5 Pokrytče, [a] nejprve vyjmi trám ze svého oka, a pak jasně uvidíš, jak vyjmout třísku z oka svého bratra.
Římanům 2 : 3
3 Máš za to, člověče, který soudíš ty, kdo takové věci dělají, a sám činíš totéž, že unikneš Božímu soudu?
Jakubův 4 : 11 – 12
11 Bratři, nemluvte jeden proti druhému. [a] Kdo mluví proti bratru nebo soudí [b] svého bratra, mluví proti Zákonu a soudí Zákon. Jestliže však soudíš Zákon, nejsi činitelem [c] Zákona, nýbrž soudcem.
12 Jeden je zákonodárce [a] a soudce, [b] ten, který může zachránit i zahubit. [c] Ale kdo jsi ty, jenž soudíš bližního?
Matouš 7 : 1
1 „Nesuďte, [a] abyste (nebyli souzeni). [t1]
Matouš 7 : 5
5 Pokrytče, [a] nejprve vyjmi trám ze svého oka, a pak jasně uvidíš, jak vyjmout třísku z oka svého bratra.
Efezským 5 : 1 – 33
1 Napodobujte [a] tedy Boha jako milované děti [b]
2 a žijte [t1] v lásce, jako i Kristus miloval [a] nás [t2] a vydal sám sebe [b] za nás jako dar a oběť [c]Bohu v příjemnou vůni. [c]
3 Smilstvo [a] ani žádná nečistota [b] nebo chamtivost [t3] ať nejsou mezi vámi ani zmiňovány, [t4] jak se sluší na svaté. [c]
4 Ani hanebnost, hloupé [a] řeči nebo laškování, což se nesluší; [b] nýbrž raději vzdávejte díky. [c]
5 Neboť toto vězte a znejte, že žádný smilník [a] ani nečistý ani lakomec [b] — to jest modloslužebník [c] — nemá dědictví [d] v království Kristově a Božím.
6 Ať vás nikdo nesvádí prázdnými [a] slovy, neboť pro tyto věci přichází [c]Boží hněv [b] na (syny neposlušnosti). [c]
7 Nemějte s nimi tedy nic společného. [t5]
8 Kdysi [a] jste byli tmou, [b] ale nyní jste světlem [c] v Pánu. Žijte [t1] jako děti světla [d] —
9 ovoce světla [t6] je ve veškeré dobrotě, [a] spravedlnosti [b] a pravdě —
10 zkoumejte, [t7] co se líbí [a] Pánu,
11 a nemějte žádnou účast [a] na neplodných skutcích tmy, [b] spíše je usvědčujte. [t8]
12 Neboť o tom, co se u [t9] nich vskrytu děje, je hanba i mluvit. [a]
13 Ale všechno, co je (světlem usvědčováno, je zjevováno), [t10]
14 neboť všechno, co je zjevováno, je světlo. [a] Proto praví: ‚Probuď se ty, kdo spíš, a vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus.‘ [t11]
15 Dbejte tedy (pečlivě na to, jak žijete;) [t12] nežijte jako nemoudří, ale jako moudří; [a]
16 vykupujte [t13] čas, [a] protože dny jsou zlé. [b]
17 Proto nebuďte nerozumní, [a] ale rozumějte, co je Pánova vůle. [b]
18 A neopíjejte [t14] se vínem, [a] v němž je prostopášnost, [b] ale (naplňujte se Duchem), [t15]
19 mluvíce k sobě v chvalozpěvech, [t16] v (oslavných zpěvech) [t17] a v [duchovních] písních, svým srdcem zpívajíce [a] Pánu a velebíce [t18] ho
20 a vždycky za všechno děkujíce ve jménu našeho Pána Ježíše Krista Bohu a Otci.
21 Podřizujte se [t19] jeden druhému v bázni před Kristem: [a]
22 Ženy, [podřizujte se] svým mužům [a] jako Pánu, [b]
23 neboť muž je hlavou [a] ženy, jako je Kristus hlavou [b] církve; on [je] zachráncem těla.
24 Ale jako církev je podřízena [t20] Kristu, tak i ženy ve všem svým mužům.
25 Muži, [a] milujte své ženy, jako i Kristus miloval [b] církev a sám sebe za ni vydal, [c]
26 aby ji posvětil, [a] když ji očistil (vodní koupelí) [t21] v slovu, [b]
27 aby sám sobě postavil [a] slavnou [t22] církev, která by neměla poskvrny [b] ani vrásky ani čehokoliv takového, ale byla svatá [c] a bezúhonná.
28 Takto jsou povinni [i] muži milovat své ženy jako svá těla. Kdo miluje svou ženu, miluje sebe.
29 Neboť nikdo nemá své tělo v nenávisti, ale živí [t23] je a pečuje [t24] o ně, jako i Kristus o církev.
30 Vždyť jsme údy jeho těla, [a] [z jeho masa a z jeho kostí].
31 ‚Proto opustí člověk otce i matku a přilne ke své ženě, a budou ti dva jedno tělo.‘ [a]
32 Toto tajemství [a] je veliké; vztahuji je však na Krista a na církev.
33 Ale také jeden každý z vás ať miluje svou ženu jako sám sebe a žena ať se bojí svého muže.
Římanům 2 : 1 – 3
1 Proto jsi bez omluvy, [a] člověče, [b] a to každý, kdo soudíš. [c] V čem soudíš druhého, [d] v tom odsuzuješ sám sebe, neboť soudíš, ale sám činíš totéž.
2 Víme, [a] že Boží soud [t1] je podle pravdy [t2] proti těm, kdo dělají takové věci.
3 Máš za to, člověče, který soudíš ty, kdo takové věci dělají, a sám činíš totéž, že unikneš Božímu soudu?
2. Korintským 5 : 10
10 Neboť my všichni se musíme objevit před soudnou stolicí [a] Kristovou, [b] aby každý přijal [t10] odplatu [c] za to, co vykonal v těle, ať už to bylo dobré nebo zlé. [d]
1. Korintským 5 : 12
12 Proč bych měl soudit [i] ty, kdo jsou mimo nás? Nesoudíte snad vy ty, kdo jsou uvnitř?
1. Korintským 6 : 1 – 20
1 Proč se někdo z vás odvažuje, když má nějakou věc proti druhému, soudit se před nevěřícími [t1] místo před svatými? [a]
2 Nevíte, [t2] že svatí [a] budou soudit [b] svět? A (soudíte-li svět), [t3] nejste hodni soudit maličkosti?
3 Nevíte, že budeme soudit anděly? Oč spíše záležitosti tohoto života! [a]
4 Když tedy máte soudní spory o věci tohoto života, (ustanovujete za soudce) [t4] ty, kteří ve sboru nemají vážnost? [t5]
5 To říkám k vaší hanbě. [a] To není mezi vámi žádný moudrý člověk, který by mohl rozsoudit své bratry?
6 Bratr s bratrem [a] se soudí, a to před nevěřícími? [b]
7 Už vůbec to je vaše porážka, že se mezi sebou soudíte. Proč raději nesnášíte křivdu? Proč raději netrpíte škodu? [a]
8 Vy naopak křivdíte a okrádáte, a to bratry! [a]
9 Což nevíte, že nespravedliví nedostanou do dědictví [a] Boží království? Nemylte se! [b] Ani smilníci ani modláři, cizoložníci, rozkošníci [t6] ani lidé praktikující homosexualitu, [c]
10 zloději [a] ani chamtivci, [b] opilci, utrhači ani lupiči nebudou dědici Božího království.
11 Takoví [t7] jste někteří byli. Ale dali jste se omýt, [a] byli jste posvěceni, [b] byli jste ospravedlněni [c] ve jménu [našeho] Pána Ježíše [Krista] a v [c]Duchu našeho [c]Boha.
12 Všechno mohu, [a] ale ne všechno je užitečné; [b] všechno mohu, ale ničím se nedám ovládnout.
13 Pokrmy jsou pro břicho [a] a břicho pro pokrmy. [c]Bůh však zničí [b] jedno i druhé. Tělo však nenáleží smilstvu, nýbrž Pánu, [c] a Pán tělu.
14 A Bůh i Pána vzkřísil [a] a vzkřísí [b] i vás svou mocí.
15 Nevíte, že vaše těla jsou údy [a] Kristovými? Vezmu tedy údy Kristovy a učiním je údy nevěstky? To ať se nestane! [b]
16 Nebo nevíte, že kdo se připojuje k nevěstce, je s ní jedno tělo? Neboť Písmo praví: (‚Stanou se ti dva jedním tělem.‘) [t8]
17 Kdo se však připojuje k Pánu, je s ním jeden duch.
18 Utíkejte před smilstvem! [a] Každé prohřešení, kterého by se člověk dopustil, (se netýká těla). [t9] Kdo však smilní, hřeší proti vlastnímu tělu.
19 Nebo nevíte, že vaše tělo je svatyní [a] svatého Ducha, který je ve vás a kterého máte od Boha? (Nevíte, že nejste sami svoji?) [t10]
20 Byli jste přece koupeni [a] za velikou cenu; [b] oslavte [c] tedy (svým tělem) [t11] [c]Boha. [d]
Leave a Reply