Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví síla slov
Přísloví 18 : 21
21 V moci jazyka je smrt i život, kdo ho miluje, nají se jeho ovoce.
Efezským 4 : 29
29 Z vašich úst ať nevychází žádné špatné [t29] slovo, [a] nýbrž (jen takové, které je) [t30] dobré k potřebnému budování, [b] aby dalo milost [c] těm, kdo je slyší.
Matouš 15 : 18
18 Co však z úst vychází, vystupuje ze srdce, a to znečišťuje člověka. [a]
Přísloví 12 : 18
18 Někdo [a] žvaní, [t30] jako když bodá [t31] mečem, [b] ale jazyk moudrých přináší uzdravení. [c]
Matouš 12 : 36
36 Pravím vám, že z každého neužitečného výroku, který lidé promluví, [a] vydají počet [t21] v den soudu. [b]
Přísloví 16 : 24
24 Laskavá slova [a] jsou jako plástev [b] medu, sladká pro duši a uzdravení kostem. [t27]
Kolossenským 3 : 8
8 Ale nyní odložte [a] to všechno: hněv, [b] vztek, [c] špatnost, [d] rouhání [t6] a nemístné řeči [t7] ze svých úst.
Matouš 12 : 37
37 Neboť podle svých slov budeš ospravedlněn a podle svých slov odsouzen.“
Přísloví 13 : 3
3 Kdo střeží [a] svá ústa, chrání svou duši; [t4] kdo příliš otvírá své rty, [t5] na toho přijde zkáza. [b]
Přísloví 15 : 1
1 Vlídná [t1] odpověď odvrátí zlobu, [a] ale slovo, které zraňuje, [t2] budí hněv.
Přísloví 21 : 23
23 Kdo si hlídá ústa a jazyk, [a] chrání [b] svou duši před soužením. [c]
Jakubův 1 : 26
26 Domnívá-li se někdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě [a] svůj jazyk, [b] klame [c] své srdce; [d] jeho zbožnost [e] je marná. [f]
Žalmy 19 : 14
14 a zdržuj svého otroka i od těch troufalých, [a] aby mě neopanovaly. [b] Pak budu ryzí a prost velikého přestoupení. [c]
Jakubův 3 : 1 – 12
1 Nebuďte mnozí učiteli, [a] moji bratři; víte, že (budeme souzeni [b] přísněji). [t1]
2 Neboť všichni (často chybujeme. [a] Kdo nechybuje) [t2] ve slově, ten je dokonalý [b] muž, schopný držet na uzdě [c] i celé tělo.
3 (Dáváme-li koňům [a] do huby udidlo, aby nás poslouchali, řídíme tím) [t3] celé jejich tělo.
4 Hle i lodi, ačkoliv jsou tak veliké a bývají hnány prudkými větry, [a] jsou řízeny maličkým kormidlem podle vůle toho, kdo je řídí.
5 Tak i jazyk je malý úd, ale honosí [a] se velkými věcmi. Hle, jak malý oheň, [b] a jak velký les zapálí!
6 I jazyk je oheň, [a] svět nepravosti; jazyk je mezi našimi údy ten, který poskvrňuje [b] celé tělo, zapaluje (běh našeho života) [t4] a sám je zapalován Gehennou. [t5]
7 Každý druh zvířat a ptáků, plazů a mořských živočichů bývá krocen a je zkrocen druhem lidským,
8 ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to nepokojné zlo, plné smrtonosného jedu. [a]
9 Jím dobrořečíme [t6] Pánu a Otci, a jím také zlořečíme [a] lidem, učiněným podle Boží podoby. [b]
10 Z týchž úst vychází žehnání i zlořečení. Moji bratři, tak to nemá být!
11 Cožpak chrlí pramen z téhož otvoru vodu sladkou i hořkou? [a]
12 Moji bratři, může fíkovník nést olivy nebo réva fíky? [a] [Tak] ani slaný pramen nevydá sladkou vodu.
Přísloví 15 : 4
4 Uzdravený [a] jazyk je stromem [b] života, ale lest [c] na něm je zkázou ducha. [t5]
Přísloví 29 : 20
20 Viděl jsi člověka, který je ukvapený ve svých slovech? Pro hlupáka je víc naděje [a] než pro něj!
Přísloví 17 : 28
28 I hlupák, [a] když mlčí, může být považován za moudrého, když zavře své rty, za rozumného.
Přísloví 25 : 11
11 Jako zlatá jablka na stříbrných mísách je slovo promluvené v pravý [a] čas.
Lukáš 6 : 45
45 Dobrý [a] člověk vynáší z dobrého pokladu svého srdce dobré a zlý člověk vynáší ze zlého pokladu svého srdce zlé; neboť jeho ústa mluví z přebytku srdce.“
Leave a Reply