Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví setí semen
2. Korintským 9 : 6
6 Toto však vězte: Kdo skoupě rozsévá, bude také skoupě sklízet; [a] a kdo štědře [t9] rozsévá, bude také štědře [t9] sklízet.
Galatským 6 : 7
7 (Nemylte se), [t8] Bohu se nikdo nebude vysmívat. [t9] Co člověk zaseje, to také sklidí. [a]
Kazatel 11 : 6
6 Zrána zasévej své semeno a k večeru [t7] nedávej svým rukám odpočinout. [a] Vždyť nevíš, co z toho bude prospěšné, zda to či ono, anebo jestli to obojí bude stejně [t8] dobré.
Přísloví 11 : 24 – 25
24 Někdo rozhazuje, [t22] a ještě mu přibývá, jiný šetří [t23] víc než je správné, [t24] a je mu to jen k nouzi.
25 Štědrý člověk [t25] bude prospívat, [t26] ten, kdo napájí, také sám bude napojen.
Genesis 26 : 12
12 Izák v té zemi zasel a sklidil [t8] onen rok stonásobně. Hospodin mu požehnal [a]
Lukáš 8 : 15
15 ‚V dobré [t7] zemi‘, to jsou ti, kteří, když uslyšeli [c]Slovo, drží [a] je pevně v ušlechtilém a dobrém srdci [b] a s vytrvalostí [c] nesou ovoce.“ [d]
Lukáš 8 : 11
11 „Toto podobenství znamená: Semeno [a] je Boží slovo.
Lukáš 8 : 5
5 „Vyšel rozsévač zasít své semeno. A jak rozséval, některé padlo podél cesty a bylo zašlapáno, a nebeští ptáci je sezobali. [a]
Matouš 13 : 1 – 58
1 Toho dne vyšel Ježíš z domu [a] a sedl [b] si u moře.
2 I shromáždily se k němu velké zástupy. [a] Proto vstoupil na loď [b] a posadil se. [c] Celý ten zástup stál na břehu.
3 A [a] pověděl jim mnoho v podobenstvích: „Hle, vyšel rozsévač, (aby rozséval). [t1]
4 A jak rozséval, padla některá zrna podél cesty; i přiletěli [t2] ptáci a sezobali [t3] je.
5 Jiná padla na skalnatá místa, kde neměla mnoho země, a hned vzešla, protože neměla hlubokou zem.
6 Když vyšlo slunce, [a] spálilo je; a protože neměla kořen, uschla.
7 Jiná padla do [t4] trní; [a] a trní vzešlo a udusilo je.
8 Jiná padla do [t4] dobré země a vydávala úrodu, některá stonásobnou, [a] jiná šedesátinásobnou, jiná třicetinásobnou.
9 Kdo má uši k slyšení, ať poslouchá! [a]“
10 Tu přistoupili učedníci a řekli mu: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“
11 On jim odpověděl: „Vám [t5] je dáno [a] poznat tajemství [b] království Nebes, ale jim to dáno není.
12 Neboť kdo má, tomu bude dáno [a] a bude mít nadbytek; avšak tomu, kdo nemá, bude odňato i to, co má.
13 Proto k nim mluvím v podobenstvích, protože hledíce nevidí [a] a naslouchajíce neslyší ani nechápou. [b]
14 Naplňuje se [t6] na nich Izaiášovo proroctví, které říká: ‚Vskutku [t7] budete slyšet, a jistě nepochopíte, budete ustavičně [t8] hledět, a určitě neuvidíte. [a]
15 Neboť srdce tohoto lidu ztučnělo, ušima začali slyšet ztěžka a své oči zavřeli, aby očima neuviděli a ušima neuslyšeli, srdcem nepochopili a neobrátili se, a já je neuzdravil.‘ [a]
16 Blahoslavené [a] jsou vaše oči, že vidí, a vaše uši, že slyší.
17 Amen, pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili spatřit, [a] co vidíte vy, ale nespatřili, a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.
18 Vy tedy poslyšte (podobenství o rozsévači). [t9]
19 Ke každému, kdo slyší slovo o království [a] a nerozumí, přichází ten Zlý [b] a uchvacuje to, co bylo zaseto v jeho srdci; to je ten, který byl zaset podél cesty.
20 Zasetý na skalnatá místa, to je ten, kdo Slovo slyší a hned je s radostí [a] přijímá, [b]
21 nemá však v sobě kořen, [a] ale je nestálý. [t10] Když pak nastane soužení [b] nebo pronásledování [c] pro [c]Slovo, ihned odpadá. [t11]
22 Zasetý do trní, to je ten, kdo [c]Slovo slyší, ale starost [a] [tohoto] věku [b] a svod bohatství [c] [c]Slovo dusí, a tak se stává neplodným. [d]
23 Zasetý na dobrou půdu, to je ten, kdo Slovo slyší a rozumí mu; ten pak nese úrodu, [t12] jeden stonásobnou, druhý šedesátinásobnou, jiný třicetinásobnou.“
24 Předložil jim jiné podobenství: „Království Nebes (je podobné) [t13] člověku, který na svém poli zasel dobré semeno.
25 Zatímco lidé spali, přišel jeho nepřítel, rozesel [t14] mezi pšenici plevel [v15] a odešel.
26 Když pak osení vyrostlo a (nasadilo na klas), [t16] ukázal se i plevel.
27 Přišli otroci toho hospodáře a řekli mu: ‚Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Odkud (se tedy vzal) [t17] plevel?‘
28 On jim odpověděl: [t18] ‚Nepřítel člověk to udělal.‘ A otroci mu řekli: ‚Chceš tedy, abychom šli a posbírali jej?‘
29 On však řekl: ‚Ne, abyste snad při sbírání plevele nevytrhli z kořenů spolu s ním i pšenici.
30 Nechte, ať obojí roste spolu až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Nejprve posbírejte plevel a svažte ho do otýpek, abyste jej zcela spálili, ale pšenici shromážděte [a] do mé stodoly.‘“
31 Předložil [t19] jim jiné podobenství: „Království Nebes je podobné zrnu hořčice, [a] které člověk vzal a zasel na svém poli.
32 Je sice menší než všecka semena, [v20] ale když vyroste, je větší než ostatní zahradní byliny a (je z něho) [t21] strom, takže přilétají [t22] nebeští ptáci [a] a hnízdí v jeho větvích.“
33 Pověděl jim jiné podobenství: „Království Nebes je podobné kvasu, [a] který žena vzala a skryla do tří měřic [v23] mouky, dokud to všecko nezkvasilo.“
34 To všechno mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích [a] a bez podobenství k nim [vůbec] nemluvil,
35 aby se naplnilo, [a]co bylo řečeno skrze proroka Izaiáše: ‚Otevřu svá ústa v podobenstvích, vypovím, co bylo skryté od založení [světa].‘ [b]
36 Potom opustil Ježíš zástupy a vešel do domu. I přistoupili k němu jeho učedníci a řekli: „Vylož [a] nám to podobenství o plevelu na poli.“
37 On jim odpověděl: „Rozsévač dobrého semena je Syn člověka [a]
38 a pole je svět. Dobré semeno, to jsou synové království, [a] plevel jsou synové toho Zlého; [b]
39 nepřítel, [a] který je zasel, je Ďábel. [b] Žeň [c] je skonání věku [d] a ženci jsou andělé.
40 Jako se tedy sbírá plevel a (pálí se v ohni), [t24] tak bude při skonání tohoto věku.
41 Syn člověka pošle své anděly, i seberou z jeho království všechna pohoršení a ty, kdo činí nepravost, [t25]
42 a hodí je do ohnivé pece; [a] tam bude pláč a skřípění zubů. [b]
43 Tehdy se spravedliví rozzáří [a] jako slunce v království svého Otce. Kdo má uši k slyšení, ať poslouchá! [b]“
44 „Království Nebes je podobné pokladu skrytému v poli, který člověk nalezl a skryl; a z radosti nad ním jde a prodává [a] všechno, co má, a kupuje [b] ono pole.
45 Království Nebes je dále podobné člověku kupci, hledajícímu krásné perly.
46 Když našel jednu drahocennou perlu, odešel a prodal vše, co měl, a koupil ji.
47 Dále je království Nebes podobné síti, [v26] která byla spuštěna do moře a shromáždila všechny druhy [t27] ryb.
48 Když se naplnila, vytáhli ji na břeh, posadili se, dobré sebrali do nádob a špatné vyhodili ven.
49 Tak tomu bude při skonání věku: Vyjdou andělé, oddělí zlé zprostředka spravedlivých
50 a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů. [a]“
51 Ježíš jim řekl: „Rozuměli jste tomu všemu?“ Řekli mu: „Ano, [Pane].“
52 On jim řekl: „Proto se každý učitel Zákona, [t28] (který se stal učedníkem) [t29] království Nebes, podobá člověku hospodáři, který ze svého pokladu vynáší nové i staré.“
53 Když [t30] Ježíš dokončil tato podobenství, odešel odtamtud.
54 Přišel [a] do svého domovského města [b] a učil je v jejich synagoze, [c] takže ohromeni [d] říkali: „Odkud se u něj vzala taková moudrost a mocné činy?
55 Není to ten syn tesařův? Nejmenuje se jeho matka [a] Marie a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda?
56 A nejsou všechny jeho sestry u nás? Odkud tedy má toto všechno?“
57 A pohoršovali [a] se nad ním. Ale Ježíš jim řekl: „Prorok není beze cti, leda ve své vlasti a ve svém domě.“ [b]
58 A pro jejich nevěru [a] tam neučinil mnoho mocných činů.
Galatským 6 : 8
8 Kdo zasévá [a] pro [t10] své tělo, z těla sklidí zkázu; kdo zasévá pro [t10] Ducha, z Ducha sklidí život věčný. [b]
Genesis 8 : 22
22 Po všechny dny země nikdy nepřestane setba ani žeň, [a] chlad ani žár, léto ani zima, [b] den ani noc. [c]
2. Korintským 9 : 12
12 Péče o tuto službu [a] totiž nejenom doplňuje to, čeho se nedostává [b] svatým, nýbrž také (oplývá mnohými díkůčiněními) [t12] Bohu.
Deuteronomium 28 : 1 – 14
1 I stane se, jestliže opravdu uposlechneš Hospodina, svého Boha, a budeš zachovávat a plnit všechny jeho příkazy, které ti dnes přikazuji, Hospodin, tvůj Bůh, tě vyvýší [a] nad všechny národy země. [t1]
2 (Přijdou na tebe) [t2] všechna tato požehnání, dostihnou tě, jestliže uposlechneš Hospodina, svého Boha.
3 Požehnaný budeš ve městě, požehnaný budeš na poli. [a]
4 Požehnaný bude plod tvého lůna, plod tvé země, plod tvé zvěře, vrh [a] tvého dobytka i přírůstek [b] tvého stáda.
5 Požehnaný bude tvůj koš i tvá díže. [a]
6 Požehnaný budeš, když budeš (vcházet a požehnaný budeš, když budeš vycházet.) [t3]
7 Hospodin dá, že tvoji nepřátelé, kteří povstanou proti tobě, budou od [t4] tebe poraženi. Jednou cestou proti tobě vytáhnou, ale sedmi [t5] cestami budou před tebou utíkat. [a]
8 Hospodin přikáže, aby s tebou bylo požehnání ve tvých sýpkách [a] a při všem podnikání [b] tvých rukou. Požehná ti v zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává.
9 Hospodin si tě ustanoví za svatý [a] lid, jak ti přísahal, když budeš zachovávat příkazy Hospodina, svého Boha, a chodit po jeho cestách. [b]
10 Všechny národy země uvidí, žes (byl nazván Hospodinovým jménem) [t6] a budou se tě bát.
11 Hospodin ti daruje hojnost [a] dobrého v plodu tvého lůna, v plodu tvé zvěře i v plodu tvé země v zemi, o které Hospodin přísahal tvým otcům, že ti ji dá.
12 Hospodin ti otevře svou hojnou pokladnici, [a] nebesa, aby dal tvé zemi ve svůj čas déšť [b] a požehnal každé dílo tvých rukou. Budeš půjčovat [c] mnohým národům, ale sám si nebudeš půjčovat.
13 Hospodin tě učiní (hlavou, a ne ocasem.) [a] Budeš pouze nahoře a nebudeš dole, jestliže budeš poslouchat příkazy Hospodina, svého Boha, které ti dnes přikazuji, abys je zachovával a plnil.
14 Neodvracej se od žádného ze slov, která vám dnes přikazuji, napravo [a] ani nalevo, abys šel za jinými bohy a sloužil [b] jim.
Genesis 1 : 11
11 I řekl Bůh: Ať země dá vyrašit trávě, [a] zeleni vysévající semeno, ovocnému stromoví nesoucímu na zemi ovoce podle svého druhu, ve kterém je jeho semeno. A stalo se tak.
2. Korintským 9 : 10
10 Ten, který poskytuje semeno rozsévajícímu a chléb k jídlu, [a] opatří a rozmnoží vaši setbu a dá vyrůst plodům vaší spravedlnosti. [b]
Skutky 20 : 35
35 Ve všem jsem vám ukázal, že takto máme pracovat, [a] ujímat se slabých [b] a pamatovat na slova [v35] Pána Ježíše, neboť on řekl: ‚Blaženější je dávat než brát.‘“ [v36]
Genesis 26 : 12 – 13
12 Izák v té zemi zasel a sklidil [t8] onen rok stonásobně. Hospodin mu požehnal [a]
13 a on se vzmáhal a stále bohatl, [t9] až byl velmi bohatý. [t10]
1. Korintským 9 : 11
11 Jestliže jsme u vás zaseli duchovní věci, bude to něco mimořádného, [t5] když budeme sklízet vaše tělesné věci? [a]
Marek 4 : 2 – 41
2 A učil [a] je mnohému v podobenstvích. Ve svém vyučování jim říkal:
3 „Poslouchejte! Hle, rozsévač vyšel zasít.
4 A když rozséval, stalo se, že některé zrno padlo podél cesty; i přiletěli ptáci a sezobali [a] je.
5 A jiné padlo na skalnaté místo, kde nemělo mnoho země, a hned vzešlo, protože nemělo hlubokou zem.
6 Když vyšlo slunce, spálilo je; a protože nemělo kořen, uschlo.
7 Jiné padlo do trní; trní vzešlo a udusilo je, a zrno nevydalo úrodu.
8 A jiná padla do dobré země, vzcházela, rostla a vydávala úrodu; a neslo jedno úrodu třicetinásobnou, jedno šedesátinásobnou a jedno stonásobnou.“
9 A říkal: „Kdo má uši k slyšení, ať poslouchá!“
10 Když se ocitl o samotě, [a] ptali se ho ti, kdo byli s ním, spolu s Dvanácti, [b] na ta podobenství.
11 Říkal jim: „Vám je dáno tajemství Božího království, avšak těm, kteří jsou vně, se to všechno děje v podobenstvích,
12 aby hledíce hleděli a neuviděli, slyšíce slyšeli a nechápali, neobrátili se (a nebylo jim odpuštěno.) [t2]“
13 A řekl jim: „Nerozumíte tomuto podobenství; [t3] jak budete chápat všechna ta podobenství?
14 Rozsévač rozsévá Slovo.
15 Tito pak jsou ‚podél cesty‘, kde se rozsévá Slovo: Když je uslyší, hned přichází Satan [a] a bere Slovo (do nich) [t4] zaseté.
16 A podobně tito jsou ‚na skalnatá místa‘ zaséváni: Ti, když uslyší Slovo, hned je s radostí přijímají.
17 A nemají v sobě kořen, ale jsou nestálí. Když nastane soužení nebo pronásledování pro Slovo, ihned odpadají. [t5]
18 A další jsou ti, kteří jsou rozséváni ‚do trní‘: To jsou ti, kteří uslyšeli Slovo,
19 ale potom přicházejí starosti [t6] tohoto věku, svod bohatství a žádosti po ostatních věcech a dusí Slovo, takže se stává neplodným.
20 Ale tito jsou ‚na dobrou zem‘ zaseti: Slyší Slovo, přijímají [a] je a nesou úrodu, jedni [t7] třicetinásobnou, jedni [t7] šedesátinásobnou a jedni [t7] stonásobnou.“
21 A říkal jim: „Zdali přinášejí [t8] lampu, aby ji postavili pod nádobu nebo pod postel? Ne proto, aby ji postavili na stojan? [a]
22 Vždyť nic není skryté, než aby bylo zjeveno; ani nic nebylo ukryto, leč aby vyšlo najevo. [a]
23 Má-li kdo uši k slyšení, ať poslouchá.“
24 A říkal jim: „Dávejte pozor, [a] co slyšíte. Jakou měrou měříte, takovou bude naměřeno vám [b] a bude vám přidáno.
25 Neboť kdo má, tomu bude dáno, a tomu, kdo nemá, bude odňato i to, co má.“
26 A [t9] říkal: „S Božím královstvím je to tak, jako když člověk hodí semeno na zem;
27 v noci spí a ve dne vstává a semeno klíčí a roste, on ani neví jak.
28 Země sama od sebe [t10] plodí, nejprve stéblo, potom klas, potom plné obilí v klasu.
29 A když úroda dozraje, člověk hned posílá srp, [a] neboť nastala sklizeň.“ [b]
30 A [a] říkal: „K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím je znázorníme?
31 Je jako zrno hořčice. Když je zaseto do země, je menší než všechna semena na zemi.
32 A když je zaseto, vzchází a stává se větším než všechny zahradní byliny a vytváří velké ratolesti, takže (v jeho stínu) [t11] mohou hnízdit nebeští ptáci.“
33 A v mnoha takových podobenstvích k nim mluvil Slovo, jak byli schopni slyšet.
34 Bez podobenství [t12] k nim nemluvil, ale v soukromí [a] svým učedníkům všechno vysvětloval. [t13]
35 Toho [a] dne, když nastal večer, jim říká: „Přeplavme se na druhou stranu.“ [b]
36 Opustili zástup a vzali ho v té lodi, v níž byl; byly s ním také jiné lodě.
37 Tu nastala veliká větrná bouře [a] a vlny se přelévaly do lodě, takže se loď již naplňovala.
38 A on spal na zádi [a] na podušce. Vzbudili ho a řekli mu: „Učiteli, [b] nezajímá tě, [t14] že hyneme?“
39 Probudil se, pohrozil větru a řekl moři: „Mlč, buď zticha!“ A vítr přestal a nastal úplný klid. [a]
40 Řekl jim: „Proč jste [tak] ustrašení? Ještě [t15] nemáte víru?“
41 Padla na ně veliká bázeň [a] a říkali jeden druhému: „Kdo to tedy je, že ho poslouchají i vítr i moře?“
2. Královská 4 : 1 – 456
1 Jedna žena z žen prorockých žáků úpěnlivě volala k Elíšovi: Tvůj otrok, můj muž, je mrtev. Ty víš, že se tvůj [a] otrok bál Hospodina. Přišel však věřitel, aby si vzal mé dva chlapce [t1] za otroky.
2 Elíša se jí zeptal: Co mám pro tebe udělat? Pověz mi, co máš doma? Odpověděla: Tvá otrokyně nemá doma nic, jenom (malý džbánek) [t2] oleje.
3 Nato řekl: Jdi, vyžádej si nádoby odjinud, [t3] od všech svých sousedů, prázdné nádoby. Nespokojuj se s málem.
4 Pak jdi, zavři za sebou a za svými syny dveře a nalévej do všech těch nádob; plné dávej stranou.
5 Odešla od něj a zavřela dveře za sebou a za svými syny. Oni k ní přinášeli nádoby a ona nalévala.
6 I stalo se, když byly nádoby plné, že řekla svému synovi: Přines mi další nádobu. Odpověděl jí: Další nádoba není. A olej přestal téct.
7 Šla a oznámila to muži Božímu. Ten řekl: Jdi, prodej olej, zaplať svůj dluh a ty se svými syny budeš živa z toho, co zbude.
8 I stalo se jednoho [t4] dne, že přišel Elíša do Šúnemu. [a] Tam byla zámožná [t5] žena a přemluvila ho, aby pojedl pokrm. I stalo se, že kdykoli šel kolem, zabočil tam, aby pojedl pokrm.
9 Proto řekla svému muži: Hle, [t6] vím, že je to svatý [v7] Boží muž. Chodí stále [t8] kolem nás.
10 Udělejme malou zděnou horní místnost [a] a dejme mu tam postel, stůl, židli a svícen. I stane se, když k nám přijde, že (si tam zajde.) [t9]
11 I stalo se v tom čase, že tam přišel, zašel si do horní místnosti a ulehl tam.
12 Svému služebníkovi [t10] Gecházímu [a] řekl: Zavolej tu Šúnemanku. Zavolal ji a ona se (k němu dostavila.) [t11]
13 Řekl mu: Pověz jí: Hle, (děláš si kvůli nám takovou starost.) [t12] Co pro tebe mohu [t13] udělat? Mám se za tebe přimluvit [a] u krále či u velitele armády? Odpověděla: Žiji mezi svým lidem. [v14]
14 Zeptal se: Co pro ni mohu [t13] udělat? Gechází odpověděl: Ach, nemá syna [v15] a její muž je starý.
15 Nato řekl: Zavolej ji. Zavolal ji a ona zůstala stát ve dveřích.
16 Řekl: V tento čas, (jako je čas živého,) [t16] budeš objímat [a] syna. Řekla: Ne, můj pane, [b] muži Boží, nelži [v17] své otrokyni.
17 Ta žena otěhotněla [a] a porodila syna v určený čas, jako je čas živého, jak jí Elíša pověděl.
18 Chlapec vyrůstal. [a] I stalo se jednoho dne, že šel za svým otcem, k [t18] žencům.
19 Tu řekl otci: Moje hlava, moje hlava. Ten řekl služebníkovi: Odnes ho jeho matce.
20 Ten ho vzal a přinesl ho jeho matce. Zůstal [t19] na jejích kolenou až do poledne a pak zemřel.
21 Ona vyšla nahoru, položila ho na postel muže Božího, zavřela za ním a odešla.
22 Potom zavolala svého muže a řekla: Pošli mi jednoho ze služebníků a (jednu z oslic.) [t20] Poběžím [t21] k muži Božímu a vrátím se.
23 Zeptal se: Proč za ním chceš dnes [t22] jít? Není novoluní [v23] ani sobota. Odpověděla: (Pokoj tobě.) [t24]
24 Osedlala oslici a řekla svému služebníkovi: Žeň [a] oslici a běž, nezdržuj kvůli mně jízdu, [b] jen kdybych ti řekla.
25 Jela, až přijela k muži Božímu na horu Karmel. [a] I stalo se, když ji muž Boží z dálky uviděl, že řekl svému služebníkovi Gecházímu: Hle, to je ta Šúnemanka.
26 Tak jí běž naproti a zeptej se jí: Jak se ti daří? [t25] Jak se daří tvému muži? Jak se daří chlapci? Ona odpověděla: Dobře. [t26]
27 Když přišla na horu k muži Božímu, chytila ho za nohy. Gechází přistoupil, aby ji odstrčil, [t27] ale muž Boží řekl: Nech ji, neboť je jí hořko [a] v duši a Hospodin to přede mnou skryl a neoznámil mi to.
28 Ona řekla: Což jsem od svého pána žádala syna? Což jsem neříkala: Nevzbuzuj ve mně falešné naděje?
29 Elíša řekl Gecházímu: Přepásej [a] svá bedra, vezmi si s sebou moji hůl a jdi. Jestliže někoho potkáš, nezdrav [t28] ho a jestliže tě někdo pozdraví, [t29] neodpovídej mu. Polož mou hůl [b] na chlapcův obličej.
30 Chlapcova matka řekla: Jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty, [a] (neodejdu od tebe.) [t30] Nato vstal a šel za ní.
31 Gechází je předešel, položil hůl na chlapcův obličej, ale žádný ohlas, nikdo tomu nevěnoval pozornost. [a] Vrátil se mu naproti a oznámil mu: Chlapec se neprobudil. [b]
32 Elíša vešel do domu a hle, chlapec byl mrtev, položen na jeho [a] posteli.
33 Když vešel, zavřel [a] za oběma dveře a modlil se k Hospodinu.
34 Pak vylezl [a] na postel a lehl [b] si na chlapce; položil svá ústa na jeho ústa, své oči na jeho oči, své dlaně na jeho dlaně. A jak se nad ním sklonil, chlapcovo tělo se zahřálo.
35 Slezl, [t31] prošel se sem a tam po domě, [t32] vylezl nahoru, sklonil se nad ním a chlapec sedmkrát kýchl. Pak chlapec otevřel oči.
36 Elíša zavolal Gecházího a řekl: Zavolej tu Šúnemanku. [a] Zavolal ji, a když přišla k němu, řekl: Vezmi [b] si svého syna.
37 Když přišla, padla k jeho nohám, poklonila [a] se k zemi, vzala [t33] svého syna a odešla.
38 Elíša se vrátil do Gilgálu. V zemi byl hlad. [a] Proročtí žáci seděli [v34] před ním. Řekl svému služebníkovi: Postav [t35] velký hrnec [b] a uvař pro prorocké žáky jídlo. [t36]
39 Jeden z nich odešel do polí sbírat sléz. [v37] Našel (polní popínavou rostlinu) [v38] a posbíral z ní divoké tykve, plný svůj oděv. Přinesl to a nakrájel do hrnce s jídlem, ačkoliv to nevěděli.
40 Pak to nalévali mužům k jídlu. I stalo se, když jedli to jídlo, že začali křičet: Muži Boží, v hrnci je smrt. [v39] A nemohli to jíst.
41 Nato řekl: Podejte [a] mouku. Hodil ji do hrnce a řekl: Nalévejte lidem, ať jedí! A v hrnci už nic špatného nebylo.
42 Z Baal-šališy [a] přišel nějaký muž a přinesl muži Božímu chléb z prvotin, dvacet ječných [b] chlebů a čerstvé obilí [c] v pytli. [t40] Elíša řekl: Dej to lidem, ať jedí.
43 Jeho služebník řekl: Jak to mohu dát před sto mužů? Ale on řekl: Dej to lidem, ať jedí, neboť toto praví Hospodin: (Budou jíst a ještě zůstane.) [t41]
44 Dal to tedy před ně, jedli a ještě zůstalo [a] podle Hospodinova slova.
Leave a Reply