Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví rozlišování duchů
1. Janův 4 : 1
1 Milovaní, [a] nevěřte každému duchu, ale zkoumejte [b] [c]duchy, [c] jsou-li z [c]Boha; neboť do světa vyšlo mnoho falešných proroků. [d]
1. Janův 4 : 1 – 21
1 Milovaní, [a] nevěřte každému duchu, ale zkoumejte [b] [c]duchy, [c] jsou-li z [c]Boha; neboť do světa vyšlo mnoho falešných proroků. [d]
2 Podle toho poznávejte [t1] Ducha Božího: Každý duch, který vyznává Ježíše Krista, [a] jenž přišel v těle, [v2] je z Boha.
3 A žádný duch, který nevyznává Ježíše [Krista, jenž přišel v těle], není z Boha. To je ten duch Antikrista, [a] o němž jste slyšeli, že přichází, a který již nyní [b] je ve světě.
4 Vy, dítky, [a]jste z [c]Boha a přemohli [b] jste je, neboť ten, který je ve vás, je větší [c] než ten, který je ve světě. [d]
5 Oni jsou ze světa, [a] proto mluví věci ze světa a svět jim naslouchá.
6 My jsme z [c]Boha; [a] kdo zná [b] [c]Boha, naslouchá nám, kdo není z [c]Boha, nenaslouchá nám. Podle toho poznáváme [c]Ducha [c]pravdy [c] a [c]ducha bludu. [d]
7 Milovaní, milujme se navzájem, [a] neboť láska je z [c]Boha, a každý, kdo miluje, se z [c]Boha narodil [b] a [c]Boha zná. [c]
8 Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh [a] je láska.
9 V tom (se ukázala [c]Boží láska [a] k nám), [t3] že [c]Bůh na svět poslal svého Syna, toho jediného, [b] abychom skrze něho měli život. [c]
10 V tom je láska: [a] ne že my jsme si zamilovali [c]Boha, ale že on miloval [t4] nás [b] a poslal svého Syna jako oběť smíření [c] za naše hříchy.
11 Milovaní, jestliže Bůh takto miloval nás, i my se máme navzájem milovat.
12 Boha nikdo nikdy neviděl. [a] Jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás (dosáhla svého cíle). [t5]
13 Že zůstáváme v něm a on v nás, poznáváme (podle toho), [t6] že nám dal ze svého Ducha. [a]
14 A my jsme viděli a dosvědčujeme, [a] že Otec poslal Syna, Zachránce [b] světa. [c]
15 Kdo by vyznal, [a] že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu.
16 A my jsme uvěřili [a] a poznali lásku, kterou Bůh má k [t7] nám. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, [t8] zůstává v Bohu [b] a Bůh v něm.
17 V tom (dosáhla láska při nás cíle), [t9] že máme naprostou důvěru [a] pro den [t10] soudu, [b] neboť jaký je on, takoví jsme i my v tomto světě.
18 V lásce není strach, [a] ale dokonalá láska strach zahání; vždyť strach (působí muka), [t11] a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce.
19 My milujeme, neboť on první miloval nás. [a]
20 Řekne-li někdo: ‚Miluji [c]Boha,‘ a přitom nenávidí [a]svého bratra, je lhář. [b] Vždyť kdo nemiluje svého bratra, [c] kterého viděl, nemůže [t12] milovat [c]Boha, kterého neviděl. [d]
21 A toto přikázání [a] máme od něho, aby ten, kdo miluje Boha, miloval také svého bratra.
1. Korintským 14 : 1 – 40
1 Usilujte [t1] o lásku a dychtěte [a] po duchovních projevech, nejvíce však, abyste prorokovali.
2 Neboť kdo mluví jazykem, [a] nemluví k lidem, nýbrž k Bohu; nikdo mu nerozumí, [t2] duchem mluví tajemství. [b]
3 Kdo však prorokuje, mluví lidem k budování, [a] povzbuzení [t3] a útěše.
4 Kdo mluví jazykem, buduje sám sebe, ale kdo prorokuje, buduje [a] církev. [t4]
5 Chci, abyste všichni mluvili jazyky, avšak ještě více, abyste prorokovali. [a] Kdo prorokuje, je větší než ten, kdo mluví jazyky, ledaže by i vykládal, aby se budovala církev. [t4]
6 Tedy, bratři, [a] kdybych k vám přišel a mluvil jazyky, co vám prospěji, když bych k vám nepromluvil ve zjevení, [b] v poznání, [c] v proroctví nebo vyučování? [d]
7 Stejně je tomu i s neživými nástroji vydávajícími zvuk, ať už s flétnou nebo s lyrou [a] Kdyby (nevydávaly různé tóny), [t5] jak by se poznalo, co se na flétnu nebo na lyru hraje?
8 A kdyby polnice vydala nejasný zvuk, kdo by se chystal k boji? [a]
9 Tak i vy: Jestliže jazykem nevydáte jasné slovo, jak se pozná, co bylo řečeno? Neboť budete mluvit do větru.
10 Vždyť na světě je tolik druhů jazyků, [t6] a žádný není (bez významu). [t7]
11 Jestliže neznám význam jazyka, [t8] budu cizincem [t9] pro toho, kdo mluví, a ten, kdo mluví, bude cizincem [t9] pro mne.
12 Tak i vy, poněvadž (horlivě usilujete) [t10] o duchovní projevy, snažte se, [t11]abyste se v nich rozhojňovali [a] pro budování církve. [b]
13 Proto kdo mluví jazykem, ať se modlí, aby mohl také vykládat.
14 Neboť když se modlím jazykem, můj duch se modlí, avšak má mysl [a] je bez užitku.
15 Co tedy? Budu se modlit duchem, ale budu se modlit i myslí; budu zpívat chvály duchem, ale budu zpívat [a] chvály i myslí.
16 Neboť kdybys dobrořečil jen duchem, [t12] jak by mohl (přítomný prostý člověk) [t13] k tvému díkůvzdání [a] říci ‚Amen‘, [b] když neví, co říkáš?
17 Ty sice dobře děkuješ, ale ten druhý tím není budován. [a]
18 Děkuji Bohu, že mluvím jazyky více než vy všichni;
19 ale v církvi [a] — abych poučil i druhé — chci raději promluvit pět slov svou myslí než deset tisíc slov v jazyku.
20 Bratři, ve svém myšlení nebuďte jako děti; [a] ve zlém [b] buďte jako nemluvňata, [c] ale v myšlení buďte dospělí. [t14]
21 V Zákoně je napsáno: [a] ‚Jinými jazyky a rty cizinců [t15] budu mluvit k tomuto lidu, ale ani tak mě nebudou poslouchat,‘ praví Pán.
22 Jazyky nejsou tedy znamením [t16] pro věřící, [a] nýbrž pro nevěřící, [b] proroctví [c] však není pro nevěřící, nýbrž pro věřící.
23 Když by se tedy sešel [t17] celý sbor [a] a všichni by mluvili jazyky, a vešli by prostí [t18] lidé nebo nevěřící, cožpak neřeknou, že blázníte? [b]
24 Ale když budou všichni prorokovat a vejde někdo nevěřící nebo neznalý, [t18] bude ode všech usvědčován a ode všech souzen.
25 Budou se odhalovat skryté věci jeho srdce, a tak padne na tvář, [a] pokloní se [c]Bohu [b] a vyzná: ‚Vskutku, mezi vámi je [c]Bůh!‘ [c]
26 Co z toho tedy [a] plyne, [t19] bratři? Když se sejdete, každý z vás má chvalozpěv, [b] má učení, má zjevení, má jazyk, má výklad; [c] všechno ať je k budování.
27 Mluví-li někdo jazykem, ať mluví dva nebo nejvýše tři, a to jeden po druhém, a jeden ať vykládá. [a]
28 A jestliže tam není vykladač, ať ve shromáždění [t20] mlčí; ať mluví k sobě a k Bohu.
29 Proroci ať mluví dva nebo tři a ti ostatní ať rozsuzují.
30 A když by dostal zjevení jiný, který tam sedí, ať ten první umlkne. [t21]
31 Jeden po druhém můžete všichni prorokovat, aby se všichni učili a všichni byli povzbuzováni.
32 Duchové proroků se podřizují prorokům,
33 neboť [c]Bůh není Bohem zmatku, [a] nýbrž Bohem pokoje. [b] Jako ve všech shromážděních [c] svatých, [t22]
34 vaše ženy nechť ve shromážděních [a] mlčí. Nedovoluje se jim, aby mluvily; ať jsou podřízené, [b] jak praví i Zákon.
35 Chtějí-li se něco naučit, ať se ptají doma svých mužů. Je totiž neslušné, aby žena mluvila ve shromáždění. [a]
36 Vyšlo snad Boží slovo od vás? Nebo přišlo jen k vám samotným?
37 Považuje-li se někdo za proroka nebo duchovního člověka, [a] ať uznává, že to, co vám píšu, (je Pánovo přikázání). [t23]
38 Jestliže to někdo neuznává, (sám nebude uznáván). [t24]
39 A tak, [moji] bratři, horlivě se snažte [a] prorokovat a nebraňte mluvit jazyky.
40 Všechno ať se děje slušně a spořádaně. [a]
1. Janův 4 : 1 – 6
1 Milovaní, [a] nevěřte každému duchu, ale zkoumejte [b] [c]duchy, [c] jsou-li z [c]Boha; neboť do světa vyšlo mnoho falešných proroků. [d]
2 Podle toho poznávejte [t1] Ducha Božího: Každý duch, který vyznává Ježíše Krista, [a] jenž přišel v těle, [v2] je z Boha.
3 A žádný duch, který nevyznává Ježíše [Krista, jenž přišel v těle], není z Boha. To je ten duch Antikrista, [a] o němž jste slyšeli, že přichází, a který již nyní [b] je ve světě.
4 Vy, dítky, [a]jste z [c]Boha a přemohli [b] jste je, neboť ten, který je ve vás, je větší [c] než ten, který je ve světě. [d]
5 Oni jsou ze světa, [a] proto mluví věci ze světa a svět jim naslouchá.
6 My jsme z [c]Boha; [a] kdo zná [b] [c]Boha, naslouchá nám, kdo není z [c]Boha, nenaslouchá nám. Podle toho poznáváme [c]Ducha [c]pravdy [c] a [c]ducha bludu. [d]
1. Korintským 12 : 1 – 31
1 Co se týká [v1] duchovních projevů, [a] bratři, nechci, abyste byli v nevědomosti. [b]
2 Víte, že když jste byli pohané, [a] bývali jste neodolatelně vlečeni k němým [b] modlám. [c]
3 Proto vám oznamuji, [a] že žádný, kdo mluví v Duchu [b] Božím, neřekne: ‚Ježíš buď proklet,‘ [c] a nikdo nemůže říci: ‚Pán Ježíš,‘ [t2] jedině v Duchu svatém.
4 (Jsou rozdíly v darech milosti), [t3] ale tentýž Duch;
5 jsou (rozdíly v službách), [t4] ale tentýž Pán; [a]
6 a jsou (rozdíly v) [t5] působení, ale tentýž Bůh, který působí všechno [t6] ve všech.
7 Každému je dáván projev Ducha ke společnému prospěchu. [t7]
8 Neboť jednomu je skrze Ducha dáváno slovo moudrosti, [a] jinému podle téhož Ducha slovo poznání; [b]
9 dalšímu víra [a] v témž Duchu, jinému dary [b] uzdravování [c] v témž Duchu;
10 jinému působení (mocných činů), [t8] jinému proroctví, [a] jinému rozlišování duchů, [b] dalšímu druhy jazyků, [c] jinému pak výklad jazyků. [d]
11 Avšak to všechno působí jeden a týž Duch, [a] který rozděluje každému jednotlivě, jak sám chce.
12 Neboť jako tělo je jedno, [a] ač má mnoho údů, [b] a všechny údy [jednoho] těla, ačkoli je jich mnoho, jsou jedno tělo, [c] tak i Kristus.
13 Neboť v jednom Duchu [a] jsme my všichni byli pokřtěni v [b] jedno tělo, ať Židé [c] nebo Řekové, ať otroci nebo svobodní, a všichni jsme z jednoho Ducha dostali napít. [d]
14 Vždyť také tělo není jeden úd, nýbrž mnoho údů.
15 Kdyby noha řekla: ‚Protože nejsem ruka, (nepatřím k tělu) [t9]‘, (nepatří snad proto k tomu tělu)? [t9]
16 A kdyby řeklo ucho: ‚Protože nejsem oko, nepatřím k tělu‘, nepatří snad proto k tělu?
17 Kdyby celé tělo bylo jen oko, kde by byl sluch? Kdyby celé tělo bylo jen ucho, kde by byl čich?
18 Ale Bůh umístil údy: každý z nich v těle umístil tak, jak chtěl. [a]
19 Kdyby bylo všechno jedním údem, kde by bylo tělo?
20 Je mnoho údů, [a] ale jedno tělo.
21 Oko však nemůže říci ruce: ‚Nepotřebuji tě,‘ ani hlava nemůže říci nohám: ‚Nepotřebuji vás.‘
22 Naopak ty údy těla, které se zdají být slabší, jsou nezbytné.
23 A části těla, které pokládáme za méně čestné, obklopujeme zvláštní ctí a (našim neslušným částem dáváme) [t10] tím větší slušnost,
24 což naše slušné údy nepotřebují. Ale Bůh sestavil tělo tak, že tomu potřebnému dal zvláštní čest,
25 aby v těle nebyla roztržka, ale aby údy navzájem o sebe stejně pečovaly.
26 A když jeden úd trpí, [a] trpí spolu s ním všechny údy; a když je jeden úd oslavován, radují se všechny údy spolu s ním.
27 Vy jste tělo Kristovo a jednotlivě jste jeho údy. [a]
28 A v církvi [t11] [c]Bůh ustanovil [t12] nejprve apoštoly, [a] za druhé proroky, [b] za třetí učitele, [c] potom projevy moci, [t13] potom dary [d] uzdravování, [e] pomoci, [t14] vedení, [t14] druhy jazyků.
29 Jsou snad všichni apoštolové? Jsou snad všichni proroci? Jsou snad všichni učitelé? Mají snad všichni projevy moci?
30 Mají snad všichni dary uzdravování? Mluví snad všichni jazyky? Nebo je snad všichni vykládají?
31 Vy však usilujte [t15] o větší dary milosti. [a] A ukazuji vám ještě mnohem vzácnější [t16] cestu.
1. Korintským 12 : 8 – 10
8 Neboť jednomu je skrze Ducha dáváno slovo moudrosti, [a] jinému podle téhož Ducha slovo poznání; [b]
9 dalšímu víra [a] v témž Duchu, jinému dary [b] uzdravování [c] v témž Duchu;
10 jinému působení (mocných činů), [t8] jinému proroctví, [a] jinému rozlišování duchů, [b] dalšímu druhy jazyků, [c] jinému pak výklad jazyků. [d]
1. Korintským 12 : 10
10 jinému působení (mocných činů), [t8] jinému proroctví, [a] jinému rozlišování duchů, [b] dalšímu druhy jazyků, [c] jinému pak výklad jazyků. [d]
1. Korintským 12 : 7 – 10
7 Každému je dáván projev Ducha ke společnému prospěchu. [t7]
8 Neboť jednomu je skrze Ducha dáváno slovo moudrosti, [a] jinému podle téhož Ducha slovo poznání; [b]
9 dalšímu víra [a] v témž Duchu, jinému dary [b] uzdravování [c] v témž Duchu;
10 jinému působení (mocných činů), [t8] jinému proroctví, [a] jinému rozlišování duchů, [b] dalšímu druhy jazyků, [c] jinému pak výklad jazyků. [d]
1. Korintským 13 : 1 – 13
1 Kdybych mluvil jazyky [a] lidskými i andělskými, a lásku [b] bych neměl, jsem jako dunící kov [t1] nebo zvučící činel. [c]
2 A kdybych měl proroctví [a] a znal všechna tajemství [b] a měl všechno poznání [c] a kdybych měl veškerou víru, [d] takže bych přemisťoval hory, [e] ale lásku bych neměl, nic nejsem.
3 A kdybych dal [a] pro nasycení chudých všechen svůj majetek [b] a kdybych vydal své tělo k spálení, [t2] ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. [c]
4 Láska je trpělivá, [t3] dobrotivá, [t4] láska nezávidí, [t5] [láska] se nevychloubá a není domýšlivá. [a]
5 Nejedná nečestně, [a] nehledá svůj prospěch, [b] nerozčiluje se, [t6] nepočítá zlo.
6 Neraduje se z nepravosti, [a] ale raduje [b] se spolu s pravdou.
7 Všechno snáší, [t7] všemu věří, ve vše doufá, všechno vydrží. [a]
8 Láska nikdy nezanikne. [t8] Proroctví — ta pominou; jazyky — ty utichnou; poznání — to pomine.
9 Neboť jen částečně poznáváme [a] a částečně prorokujeme.
10 Když však přijde to, co je dokonalé, [v9] pomine to, co je částečné.
11 Když jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, uvažoval jsem jako dítě. Když jsem se stal mužem, zanechal jsem dětinských věcí.
12 Neboť nyní vidíme [a] (jako v zrcadle), [t10] zastřeně, potom však uvidíme tváří v tvář. [b] Nyní poznávám částečně, potom poznám důkladně, jak jsem byl také sám poznán. [c]
13 Nyní zůstává víra, naděje a láska, tyto tři věci. [v11] Ale největší [t12] z nich je láska. [a]
1. Korintským 12 : 1 – 11
1 Co se týká [v1] duchovních projevů, [a] bratři, nechci, abyste byli v nevědomosti. [b]
2 Víte, že když jste byli pohané, [a] bývali jste neodolatelně vlečeni k němým [b] modlám. [c]
3 Proto vám oznamuji, [a] že žádný, kdo mluví v Duchu [b] Božím, neřekne: ‚Ježíš buď proklet,‘ [c] a nikdo nemůže říci: ‚Pán Ježíš,‘ [t2] jedině v Duchu svatém.
4 (Jsou rozdíly v darech milosti), [t3] ale tentýž Duch;
5 jsou (rozdíly v službách), [t4] ale tentýž Pán; [a]
6 a jsou (rozdíly v) [t5] působení, ale tentýž Bůh, který působí všechno [t6] ve všech.
7 Každému je dáván projev Ducha ke společnému prospěchu. [t7]
8 Neboť jednomu je skrze Ducha dáváno slovo moudrosti, [a] jinému podle téhož Ducha slovo poznání; [b]
9 dalšímu víra [a] v témž Duchu, jinému dary [b] uzdravování [c] v témž Duchu;
10 jinému působení (mocných činů), [t8] jinému proroctví, [a] jinému rozlišování duchů, [b] dalšímu druhy jazyků, [c] jinému pak výklad jazyků. [d]
11 Avšak to všechno působí jeden a týž Duch, [a] který rozděluje každému jednotlivě, jak sám chce.
1. Korintským 12 : 11
11 Avšak to všechno působí jeden a týž Duch, [a] který rozděluje každému jednotlivě, jak sám chce.
Marek 16 : 17 – 18
17 Tato znamení budou doprovázet [a] ty, kteří uvěří: V mém jménu budou vyhánět démony, [b] budou mluvit [novými] jazyky, [c]
18 budou brát hady [do rukou] [a] a vypijí-li něco smrtelného, nijak jim to neublíží. Na nemocné [b] budou vzkládat ruce [c] a budou se mít dobře.“
Galatským 5 : 22
22 Ovocem [a] [c]Ducha je však láska, [b] radost, pokoj, [c] trpělivost, laskavost, [d] dobrota, [e] věrnost, [t15]
Leave a Reply