Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví rozhodování
Přísloví 3 : 5 – 6
5 Důvěřuj [t7] Hospodinu celým svým srdcem, nespoléhej [t8] se na svoji rozumnost.
6 Poznávej ho na všech svých cestách, a on napřímí tvé stezky.
Jakubův 1 : 5
5 Nedostává-li se někomu z vás moudrosti, [a] ať ji žádá [b] od Boha, který dává [c] všem štědře [d] a nevyčítá, a bude mu dána.
Jeremiáš 29 : 11
11 Vždyť já znám úmysly, [t7] které s vámi zamýšlím, [t8] je Hospodinův výrok. Úmysly o pokoji [t9] a ne o zlu, (abych vám dal) [t10] budoucnost [a] a naději. [b]
Přísloví 3 : 6
6 Poznávej ho na všech svých cestách, a on napřímí tvé stezky.
Filipenským 4 : 6 – 7
6 O nic nebuďte úzkostliví, [a] ale ve všem oznamujte [t7] [c]Bohu své žádosti [b] v modlitbě a prosbě [c] s děkováním. [d]
7 A pokoj [a] [c]Boží, který převyšuje [b] všechno porozumění, [t8] bude střežit [c] vaše srdce a vaše myšlenky [d] v Kristu Ježíši.
1. Janův 5 : 14
14 A to je ta naprostá důvěra, [a] kterou máme k němu, že když bychom o něco žádali [b] podle jeho vůle, slyší [c] nás.
Izaiáš 30 : 21
21 A na vlastní uši uslyšíš za sebou říkat: To je ta cesta, po ní jděte, ať se dáte napravo nebo nalevo. [a]
Přísloví 11 : 14
14 Když není vedení, lid padne, [a] záchrana je v množství rádců. [b]
1. Korintským 10 : 31
31 Ať tedy jíte nebo pijete nebo cokoliv činíte, všechno čiňte k Boží slávě. [a]
Jakubův 3 : 17
17 Moudrost shůry je především čistá, [a] potom pokojná, [b] mírná, [c] poddajná, plná milosrdenství [d] a dobrého ovoce, nepochybující, [t8] bez přetvářky. [e]
Přísloví 18 : 1 – 24
1 Kdo se odděluje, [t1] hledá vlastní touhy, [a] (rozzuří [t2] se proti každé obezřetnosti.) [t3]
2 Hlupák nemá zálibu v rozumnosti, [a] ale (v odkrývání [t4] svého vlastního rozumu.) [t5]
3 Když přijde ničema, [t6] přichází také pohrdání a s hanbou [a] potupa.
4 Slova z úst člověka jsou jako hluboká [a] voda, pramen [t7] moudrosti je jako proudící [b] potok. [t8]
5 Není dobré (stranit ničemovi) [t9] a (křivdit spravedlivému při soudu.) [t10]
6 Hlupákovy rty (se dostávají do sporu,) [t11] jeho ústa (volají po ranách.) [t12]
7 Hlupákovi jsou ústa ke zkáze, [a] vlastní rty jsou jeho duše léčkou. [b]
8 Slova pomlouvače jsou jako pamlsky, [v13] sestupují do (nejzazších útrob.) [t14]
9 Také (ten, kdo je nedbalý) [t15] při své práci, je bratrem ničitele. [t16]
10 Hospodinovo jméno [v17] je (pevnou věží,) [t18] spravedlivý do ní poběží [t19] a bude v bezpečí. [t20]
11 Majetek bohatého je jeho pevným městem [a] a jako vysoká [t21] hradba v jeho představě.
12 Před zkázou [a] se srdce člověka povýší, [b] před slávou je pokora. [c]
13 Kdo odpovídá [t22] dříve, nežli vyslechl, je to jeho hloupost a ostuda.
14 Duch člověka vydrží [t23] jeho nemoc, ale kdo unese [t24] ubitého [a] ducha?
15 Srdce [t25] rozumného [a] poznání [b] získá, ucho moudrých poznání hledá.
16 Dar [a] člověku otevře dveře, povede ho před vysoko postavené. [t26]
17 (Kdo je první při sporu,) [t27] zdá se být spravedlivý, přijde však jeho bližní [t28] a prověří [t29] ho.
18 Los [t30] zastaví sváry, [a] rozhodne [t31] mezi mocnými. [t32]
19 Ukřivděný [t33] bratr je nedostupnější nežli pevné [t34] město, sváry jsou jako závora pevnosti. [t35]
20 Ovocem [t36] úst člověka se nasytí jeho nitro, [t37] nasytí se výnosem svých rtů.
21 V moci jazyka je smrt i život, kdo ho miluje, nají se jeho ovoce.
22 Kdo nalezl [t38] ženu, [t39] nalezl [t38] dobro, [a] dosáhl zalíbení [b] u Hospodina.
23 Chudý (úpěnlivě prosí,) [t40] ale bohatý odpovídá tvrdě.
24 (Někdo má přátele ke své zkáze,) [t41] ale některý přítel [t42] přilnul víc než bratr.
Jan 5 : 30
30 „Já sám od sebe nemohu dělat [a] nic. Jak slyším, tak soudím, [b] a můj soud je spravedlivý, protože nehledám svou vůli, ale vůli toho, kdo mne poslal.“ [c]
Přísloví 16 : 33
33 Los [v40] se vrhá do klína, ale každé rozhodnutí [t41] je od Hospodina.
2. Timoteovi 3 : 17
17 aby Boží člověk [a] byl (takový, jaký má být), [t17] důkladně vystrojený ke každému dobrému skutku. [b]
1. Královská 3 : 5 – 12
5 V Gibeónu se ukázal [a] Hospodin Šalomounovi v noci ve snu. [b] Bůh řekl: Žádej, [c] co ti mám dát.
6 Šalomoun řekl: Ty jsi (prokázal svému) [t7] otroku, mému otci Davidovi, velké milosrdenství, když [t8] před tebou chodil věrně a spravedlivě, s upřímným [t9] srdcem vůči [t10] tobě. Zachoval jsi mu toto velké milosrdenství a dal jsi mu syna, který sedí na jeho trůnu, jak je tomu dnes. [a]
7 Nyní jsi, (Hospodine, můj Bože,) [t11] ustanovil svého otroka králem namísto mého otce Davida. Ale já jsem mladý chlapec, [v12] neumím vycházet a vcházet. [t13]
8 Tvůj otrok je uprostřed tvého lidu, který jsi [a] vyvolil, početného lidu, jenž nemůže být pro množství sečten [b] ani spočítán. [c]
9 Dej svému otroku vnímavé [t14] srdce, [t15] aby mohl soudit tvůj lid a rozlišovat [t16] mezi dobrem a zlem. [a] Vždyť kdo dokáže soudit tento tvůj ohromný [t17] lid?
10 (V Panovníkových očích to bylo dobré,) [t18] že Šalomoun žádal o tuto věc.
11 Bůh mu řekl: Protože jsi žádal o tuto věc a nežádal jsi pro sebe (dlouhý život,) [t19] nežádal jsi pro sebe bohatství ani jsi nežádal o smrt svých nepřátel, ale žádal jsi pro sebe porozumění, [t20] abys rozuměl [t21] právu,
12 hle, učiním podle tvých slov: Ano, dám ti moudré a rozumné srdce, takže nebyl před tebou nikdo jako ty, ani po tobě nepovstane nikdo jako ty. [a]
2. Timoteovi 3 : 16
16 Veškeré Písmo [a] je (vdechnuté Bohem) [t16] a je užitečné [b] k učení, k usvědčování, [c] k napravování, k výchově ve spravedlnosti,
Jan 3 : 16 – 17
16 „Neboť tak Bůh miluje [t12] svět, že dal [svého] jediného [t13] Syna, aby žádný, kdo v něho věří, [a] nezahynul, ale měl život věčný.
17 Vždyť [c]Bůh neposlal [a] [svého] Syna na svět, aby svět odsoudil, [b] ale aby byl svět skrze něj zachráněn. [c]
Jeremiáš 33 : 3
3 Volej [a] ke mně a odpovím ti, oznámím ti velké a skryté věci, které neznáš.
Izaiáš 1 : 1 – 31
1 Vidění [a] Izajáše, syna Amósova, které viděl [b] o Judsku a Jeruzalému za dnů [v1] judských králů Uzijáše, Jótama, Achaza a Chizkijáše.
2 Slyšte, nebesa, [a] naslouchej, země, protože Hospodin promluvil: Syny jsem vychoval a vycvičil, [t2] ale oni se proti mně vzbouřili. [b]
3 Býk zná [a] svého hospodáře a osel žlab svého majitele, ale Izrael mě [b] nezná, můj lid nerozumí. [c]
4 Ach, [a] hřešící národe, lide obtížený vinou, potomstvo zločinců, [b] děti ničitelů! Opustili [c] Hospodina, znevážili Svatého Izraele, [v3] odvrátili [t4] se zpět.
5 Proč máte být ještě biti? Jste stále umíněnější. [a] Celá hlava je nemocná a celé srdce zemdlené. [b]
6 Od paty [t5] k hlavě na něm není zdravého místa — samá modřina [a] a šrám a čerstvá rána; nejsou vymačkány ani obvázány ani změkčeny olejem.
7 Vaše země je zpustošená, [a] vaše města jsou vypálena ohněm, vaši půdu před vámi sžírají cizinci; je zpustošená jako po rozvrácení cizinci.
8 Dcera sijónská [a] zůstala jako stánek na vinici, jako budka [b] v okurkovém poli, jako obležené město.
9 Kdyby nám Hospodin zástupů neponechal maličko těch, kteří přežili, byli bychom jako Sodoma, [a] byli bychom podobní Gomoře. [b]
10 Slyšte Hospodinovo slovo, vůdcové sodomští, naslouchej, lide gomorský, zákonu našeho Boha!
11 K čemu je mi množství vašich obětí? praví Hospodin. Jsem syt zápalných obětí [a] beranů a tuku krmného dobytka. V krvi býčků, beránků a kozlů nemám zalíbení. [b]
12 Když přicházíte, abyste se přede mnou ukazovali, kdo to od vás žádal, abyste šlapali po mých nádvořích?
13 Nepřinášejte už falešné obětní dary; kadidlo je mi ohavností. Novoluní a soboty, svolávání shromáždění; nesnáším (shromáždění, [a] kde je zlo.) [t6]
14 Vaše novoluní a svátky má duše nenávidí; jsou mi břemenem, jsem vyčerpán jejich snášením.
15 Když rozprostíráte [a] své dlaně, [b] zavírám před vámi oči. I když rozmnožíte [c] své modlitby, neposlouchám: [d] Vaše ruce jsou plné [e] krve.
16 Umyjte se, pročistěte se, odstraňte mi zkaženost [a] svých činů pryč z očí; přestaňte páchat zlo. [b]
17 Naučte se konat dobro. [a] Hledejte právo, kárejte násilníka, [t7] zjednejte právo sirotkovi, [b] zastaňte [t8] se vdovy.
18 Jen pojďte a proberme [t9] to, praví Hospodin; jsou-li vaše hříchy jako šarlat, zbělejí jako sníh, jsou-li rudé jako purpur, budou jako vlna.
19 Podvolíte-li se a budete poslouchat, budete jíst (dobré věci) [t10] země.
20 Jestliže však odmítnete [a] a budete vzpurní, [b] budete požíráni mečem. [c] Neboť Hospodinova ústa promluvila. [d]
21 Jak [a] jen se stalo nevěstkou to město věrné, plné práva! Zůstávala v něm spravedlnost, a nyní — vrahové!
22 Tvé stříbro se stalo struskou, [t11] tvůj nápoj [v12] je zředěn vodou.
23 Tvá knížata jsou umíněnci [a] a spojenci zlodějů; každý miluje dar [b] a žene se za úplatky. Sirotkovi [c] právo nezjednají a spor vdovy se k nim nedostane.
24 Proto je výrok Panovníka, Hospodina zástupů, Mocného Izraele: Běda! [a] Potěším se na svých protivnících a pomstím [b] se na svých nepřátelích.
25 Obrátím svou ruku proti tobě a tvé strusky [a] očistím [t13] jako louhem. [t14] Odstraním [b] veškeré tvé příměsi.
26 A obnovím [t15] tvé soudce jako na počátku a tvé rádce [a] jako zprvu. Potom tě budou nazývat městem spravedlnosti, [b] (městem věrným.) [t16]
27 (Soudem bude vykoupen Sijón a ti, kdo se v něm obrátí, budou vykoupeni spravedlností.) [t17]
28 Zkáza [a] vzpurných [b] a hříšníků bude společná; ti, kdo opouštějí [c] Hospodina, pominou. [d]
29 Neboť budou [t18] zahanbeni kvůli dubům, [t19] jichž jste byli žádostiví, budete se stydět kvůli zahradám, [a] jež jste zvolili.
30 Protože budete jako dub, [t19] jehož listí [a] padá, a jako zahrada, která vodu nemá.
31 A (silný se stane koudelí a jeho skutek) [t20] jiskrou. Vzplane to obojí spolu a nebude, kdo by to uhasil.
Leave a Reply