Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví roční období
Kazatel 3 : 1 – 22
1 Všechno má svou chvíli, [t1] každý záměr [t2] pod nebem [a] má svůj čas. [v3]
2 Je čas rodit [a] a čas umírat, [b] čas sázet [c] a čas vytrhávat, [d] co bylo zasazeno;
3 čas zabíjet [a] a čas uzdravovat, [b] čas bořit [c] a čas stavět; [d]
4 čas plakat [a] a čas se smát, [b] čas naříkat [c] a čas poskakovat; [d]
5 čas házet kameny [a] a čas kameny shromažďovat, čas objímat [b] a čas vzdálit se od objímání; [c]
6 čas hledat a čas ztrácet, [a] čas uchovávat [t4] a čas odvrhovat; [b]
7 čas trhat [a] a čas šít, čas být zticha [b] a čas mluvit; [c]
8 čas milovat [a] a čas nenávidět, [b] čas boje [c] a čas pokoje. [d]
9 Jaký užitek má ten, kdo pracuje, z toho, při čem se namáhá? [a]
10 Viděl jsem plahočení, [a] které Bůh uložil lidským synům, aby se při něm osvědčili.
11 To všechno učinil krásné ve svůj čas. Také věčnost dal do jejich srdce, aniž by člověk ovšem postihl dílo, které Bůh vykonal, od počátku až do konce. [a]
12 Poznal jsem, že (pro ně není nic lepšího,) [t5] než aby se radovali [a] a aby konali ve svých životech dobro. [b]
13 A také, že když kterýkoli člověk (jí a pije a užívá [t6]) blaho při vší své námaze, je to Boží dar. [a]
14 Poznal jsem, že všechno, co Bůh učiní, to bude [t7] pro věčnost; není možné k tomu nic přidat a není možné od toho nic ubrat. Bůh to udělal, aby lidé měli před ním bázeň. [a]
15 (To, co je, je odedávna, i co má být, už dávno bylo.) [a] Bůh (posoudí to, co pominulo.) [t8]
16 Dál jsem pak viděl pod sluncem: (Tam, kde mělo být právo, byla ničemnost, tam, kde měla být spravedlnost, byla ničemnost.) [t9]
17 V duchu jsem [t10] si řekl: (Spravedlivého i ničemu bude soudit Bůh,) [a] protože (tam nastane čas pro každý záměr [b] a pro každé dílo.) [c]
18 A tu jsem si v duchu o záležitosti lidských synů [t11] řekl, že je Bůh tříbí, aby viděli, že jsou sami o sobě jako zvířata. [a]
19 Neboť pokud jde o úděl lidských synů i o úděl zvířete, mají stejný [t12] úděl: Jak umírá [t13] jeden, tak umírá i druhý, a obojí [t14] stejně dýchá. [t15] Člověk nemá před zvířetem žádnou přednost, vždyť je to všechno marnost. [a]
20 Všechno to odchází na stejné [t16] místo; [v17] vše to vzešlo z prachu a vše se to navrací v prach. [a]
21 Kdo ví, [a] zda duch lidských synů vystupuje vzhůru? A duch zvířat sestupuje dolů do země?
22 Viděl jsem tedy, že není nic lepšího, než že (se člověk bude radovat ze svého díla, [t18] neboť) [a] to je jeho podíl. [t19] (Vždyť kdo mu umožní, [t20] aby se podíval na to, co bude po něm?) [b]
Daniel 2 : 21
21 časy i příležitosti [t43] mění [a] on. Krále sesazuje, krále nastoluje; [b] mudrcům moudrost [c] dává a poznání těm, kdo umějí pochopit. [t44]
Genesis 8 : 22
22 Po všechny dny země nikdy nepřestane setba ani žeň, [a] chlad ani žár, léto ani zima, [b] den ani noc. [c]
Skutky 1 : 7
7 Řekl jim: „Nepřísluší vám poznat časy a doby, které Otec [a] uložil ve své vlastní pravomoci,
Žalmy 104 : 19
19 Učinil [t16] jsi měsíc (k určování času,) [t17] slunce ví, (kdy zapadnout.) [t18]
Galatským 6 : 9
9 V činění dobra [a] neochabujme; [b] nezemdlíme-li [t11], [c] budeme ve svůj čas žnout. [d]
Žalmy 1 : 3
3 Bude jako strom [a] zasazený u (přívodů vody,) [t8] který ve svůj čas přináší ovoce a listí mu neopadává [t9] a vše, co dělá, se daří. [t10]
Matouš 24 : 32
32 „Od fíkovníku [a] se naučte podobenství: Když již jeho větev změkne a vyhání listy, víte, že léto je blízko.
1. Tessalonicenským 5 : 1
1 O časech a dobách, [a] bratři, nepotřebujete, [b] aby vám bylo psáno.
Genesis 1 : 14
14 I řekl Bůh: Ať jsou světla [t9] na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci a byla na znamení, [a] k určování časů, [b] dnů a let.
Izaiáš 55 : 10 – 11
10 Tak jako déšť [a] či sníh padá z nebe a nevrací se tam zpět, nýbrž zavlažuje [b] zemi a činí ji plodnou a úrodnou — dává zrno tomu, kdo rozsévá, a chléb [c] tomu, kdo jí —
11 tak bude mé slovo, které vyjde [t12] z mých úst: Nenavrátí se ke mně s prázdnou, [a] nýbrž vykoná to, co si přeji, a zdárně dokáže to, k čemu ho pošlu.
Exodus 12 : 2
2 Tento [a] měsíc [b] bude pro vás počátkem měsíců. Bude pro vás prvním měsícem roku.
Žalmy 65 : 11
11 Napájíš její brázdy, urovnáváš její hroudy, [t16] zvláčňuješ ji hojnými dešti, [t17] žehnáš tomu, co na ní vzchází. [t18]
1. Petrův 1 : 6
6 Proto jásáte, [t4] [a] i když jste nyní nakrátko, [t5] je-li to nutné, zarmouceni rozličnými zkouškami, [b]
Jan 15 : 1 – 27
1 „Já jsem [a] ta pravá [b] vinná réva [c] a můj Otec [d] je hospodář.
2 Každou ratolest ve mně, která nenese ovoce, odstraňuje, [a] a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce.
3 Vy jste již čistí [a] pro slovo, [b] které jsem vám pověděl.
4 Zůstaňte ve mně a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstává-li v révě, tak ani vy, jestliže nebudete zůstávat ve mně.
5 Já jsem ta vinná réva, vy jste ratolesti. Kdo (zůstává ve mně) [a] a já v něm, ten nese [b] hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete [c] činit nic.
6 Jestliže někdo ve mně nezůstává, bude jako ta ratolest vyvržen ven a uschne; pak je shromažďují a házejí do ohně, a hoří. [t1]
7 Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li mé výroky ve vás, požádejte, [a] oč chcete, a stane se vám.
8 Tím [t2] bude oslaven můj Otec, [a] když [t3] ponesete hojné ovoce a stanete se mými učedníky. [b]
9 Jako Otec miluje [a] mne, tak i já miluji [a] vás. Zůstaňte v mé lásce.
10 Zachováte-li má přikázání, [a] zůstanete v mé lásce, jako já jsem zachoval [b] přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.“
11 „Toto jsem vám pověděl, [a] aby moje radost [b] byla ve vás a aby vaše radost byla naplněna.
12 To je mé přikázání, [a] abyste se navzájem milovali, jako já miluji [b] vás.
13 Nikdo nemá větší lásku než tu, (že položí svou duši) [t4] za své přátele.
14 Vy jste moji přátelé, [a] činíte-li, [b] co vám přikazuji.
15 Už vás nenazývám otroky, protože otrok neví, co činí jeho pán; nazval jsem vás přáteli, protože jsem vám oznámil všechno, co jsem uslyšel [a] od svého Otce.
16 Ne vy jste si vybrali mne, ale já jsem si vybral [t5] vás a ustanovil jsem vás, abyste vyšli [t6] a nesli [a]ovoce a vaše ovoce aby zůstávalo; aby vám Otec dal, oč byste ho [t7] požádali [b] v mém jménu. [c]
17 To vám přikazuji, [a] abyste se navzájem milovali.“
18 „Jestliže vás svět nenávidí, [a] vězte, že mne nenáviděl dříve než vás.
19 Kdybyste byli ze světa, svět by miloval to, co je jeho. Že však nejste ze světa, ale já jsem si vás ze světa vybral, [a] proto vás svět nenávidí.
20 Pamatujte [a] na [c]slovo, které jsem vám řekl: ‚Otrok není větší než jeho pán.‘ [b] Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat; [c] jestliže zachovali mé [c]slovo, [d] i vaše zachovají.
21 Ale to všechno vám učiní kvůli mému jménu, [a] protože neznají [b] toho, který mě poslal. [c]
22 Kdybych nepřišel a nepromluvil k nim, neměli by hřích; [a] nyní však pro svůj hřích nemají výmluvu. [b]
23 Kdo mne nenávidí, nenávidí i mého Otce.
24 Kdybych byl mezi nimi neučinil skutky, [a] které neučinil nikdo jiný, [b] neměli by hřích. Ale nyní viděli, a mají v nenávisti jak mne, tak mého Otce.
25 To proto, aby se naplnilo slovo, které je napsáno v jejich Zákoně: [a] ‚Nenáviděli mne bez příčiny.‘ [b]“
26 „Až přijde Zastánce, [a] kterého vám pošlu [b] od Otce, [c]Duch [c]Pravdy, [c] jenž vychází od Otce, ten [t8] o mně vydá svědectví. [d]
27 Ale i vy (budete svědčit), [t9] neboť jste se mnou od počátku.“ [a]
Marek 12 : 2
2 V stanovený čas poslal k vinařům otroka, [a] aby převzal od vinařů díl z úrody vinice.
Izaiáš 1 : 1 – 31
1 Vidění [a] Izajáše, syna Amósova, které viděl [b] o Judsku a Jeruzalému za dnů [v1] judských králů Uzijáše, Jótama, Achaza a Chizkijáše.
2 Slyšte, nebesa, [a] naslouchej, země, protože Hospodin promluvil: Syny jsem vychoval a vycvičil, [t2] ale oni se proti mně vzbouřili. [b]
3 Býk zná [a] svého hospodáře a osel žlab svého majitele, ale Izrael mě [b] nezná, můj lid nerozumí. [c]
4 Ach, [a] hřešící národe, lide obtížený vinou, potomstvo zločinců, [b] děti ničitelů! Opustili [c] Hospodina, znevážili Svatého Izraele, [v3] odvrátili [t4] se zpět.
5 Proč máte být ještě biti? Jste stále umíněnější. [a] Celá hlava je nemocná a celé srdce zemdlené. [b]
6 Od paty [t5] k hlavě na něm není zdravého místa — samá modřina [a] a šrám a čerstvá rána; nejsou vymačkány ani obvázány ani změkčeny olejem.
7 Vaše země je zpustošená, [a] vaše města jsou vypálena ohněm, vaši půdu před vámi sžírají cizinci; je zpustošená jako po rozvrácení cizinci.
8 Dcera sijónská [a] zůstala jako stánek na vinici, jako budka [b] v okurkovém poli, jako obležené město.
9 Kdyby nám Hospodin zástupů neponechal maličko těch, kteří přežili, byli bychom jako Sodoma, [a] byli bychom podobní Gomoře. [b]
10 Slyšte Hospodinovo slovo, vůdcové sodomští, naslouchej, lide gomorský, zákonu našeho Boha!
11 K čemu je mi množství vašich obětí? praví Hospodin. Jsem syt zápalných obětí [a] beranů a tuku krmného dobytka. V krvi býčků, beránků a kozlů nemám zalíbení. [b]
12 Když přicházíte, abyste se přede mnou ukazovali, kdo to od vás žádal, abyste šlapali po mých nádvořích?
13 Nepřinášejte už falešné obětní dary; kadidlo je mi ohavností. Novoluní a soboty, svolávání shromáždění; nesnáším (shromáždění, [a] kde je zlo.) [t6]
14 Vaše novoluní a svátky má duše nenávidí; jsou mi břemenem, jsem vyčerpán jejich snášením.
15 Když rozprostíráte [a] své dlaně, [b] zavírám před vámi oči. I když rozmnožíte [c] své modlitby, neposlouchám: [d] Vaše ruce jsou plné [e] krve.
16 Umyjte se, pročistěte se, odstraňte mi zkaženost [a] svých činů pryč z očí; přestaňte páchat zlo. [b]
17 Naučte se konat dobro. [a] Hledejte právo, kárejte násilníka, [t7] zjednejte právo sirotkovi, [b] zastaňte [t8] se vdovy.
18 Jen pojďte a proberme [t9] to, praví Hospodin; jsou-li vaše hříchy jako šarlat, zbělejí jako sníh, jsou-li rudé jako purpur, budou jako vlna.
19 Podvolíte-li se a budete poslouchat, budete jíst (dobré věci) [t10] země.
20 Jestliže však odmítnete [a] a budete vzpurní, [b] budete požíráni mečem. [c] Neboť Hospodinova ústa promluvila. [d]
21 Jak [a] jen se stalo nevěstkou to město věrné, plné práva! Zůstávala v něm spravedlnost, a nyní — vrahové!
22 Tvé stříbro se stalo struskou, [t11] tvůj nápoj [v12] je zředěn vodou.
23 Tvá knížata jsou umíněnci [a] a spojenci zlodějů; každý miluje dar [b] a žene se za úplatky. Sirotkovi [c] právo nezjednají a spor vdovy se k nim nedostane.
24 Proto je výrok Panovníka, Hospodina zástupů, Mocného Izraele: Běda! [a] Potěším se na svých protivnících a pomstím [b] se na svých nepřátelích.
25 Obrátím svou ruku proti tobě a tvé strusky [a] očistím [t13] jako louhem. [t14] Odstraním [b] veškeré tvé příměsi.
26 A obnovím [t15] tvé soudce jako na počátku a tvé rádce [a] jako zprvu. Potom tě budou nazývat městem spravedlnosti, [b] (městem věrným.) [t16]
27 (Soudem bude vykoupen Sijón a ti, kdo se v něm obrátí, budou vykoupeni spravedlností.) [t17]
28 Zkáza [a] vzpurných [b] a hříšníků bude společná; ti, kdo opouštějí [c] Hospodina, pominou. [d]
29 Neboť budou [t18] zahanbeni kvůli dubům, [t19] jichž jste byli žádostiví, budete se stydět kvůli zahradám, [a] jež jste zvolili.
30 Protože budete jako dub, [t19] jehož listí [a] padá, a jako zahrada, která vodu nemá.
31 A (silný se stane koudelí a jeho skutek) [t20] jiskrou. Vzplane to obojí spolu a nebude, kdo by to uhasil.
Matouš 24 : 1 – 51
1 Ježíš [a] vyšel z chrámu a odcházel. Tu přistoupili jeho učedníci, aby mu ukázali na chrámové stavby.
2 Ale on jim (na to) [a] řekl: [v1] „Vidíte to všechno? Amen, pravím vám, jistě zde nezůstane kámen na kameni, [b] který nebude stržen.“ [v2]
3 Když seděl na Olivové hoře, [a] v soukromí k němu přistoupili učedníci a říkali: „Řekni nám, kdy to bude [b] a jaké bude znamení tvého příchodu [t3] a skonání věku?“ [c]
4 Ježíš jim odpověděl: „Dávejte si pozor, [a] aby vás někdo nesvedl. [b]
5 Neboť mnozí přijdou (v mém jménu) [t4] a budou říkat: ‚Já jsem Kristus‘ [t5]a svedou mnohé. [a]
6 Budete slýchat o válkách [a] a uslyšíte válečné zvěsti. Dejte si pozor, neděste se. [b] To všechno musí nastat, [c] ale to ještě není konec.
7 Povstane totiž národ proti národu [a] a království proti království, [b] budou hladomory [c] a zemětřesení na různých místech.
8 Ale to všechno bude počátek porodních bolestí. [v6]
9 Pak vás budou vydávat do soužení [a] a budou vás zabíjet; [b] a všechny národy vás budou nenávidět pro mé jméno. [c]
10 A tehdy (mnohým to bude kamenem úrazu,) [t7] budou se navzájem zrazovat [t8] a jeden druhého nenávidět.
11 Také povstanou mnozí lživí proroci [a] a mnohé svedou.
12 A protože vzroste bezzákonnost, [t9] ochladne láska [a] mnohých.
13 Ten však, kdo vytrvá do konce, [a] bude zachráněn. [b]
14 Toto evangelium království [a] bude vyhlášeno po celém světě [b] na svědectví všem národům. A tehdy přijde konec.“
15 „Když pak uvidíte ‚ohavnost zpustošení‘, [t10] o níž mluvil prorok Daniel, [a] jak stojí na svatém místě — kdo čte, [t11] ať rozumí —
16 tehdy ti, kdo budou v Judsku, ať utíkají [a] do hor. [b]
17 Kdo bude na střeše, [a] ať nesestupuje, aby si vzal věci ze svého domu.
18 A kdo bude na poli, ať se nevrací zpátky, aby si vzal svůj plášť.
19 Běda [a] těhotným a kojícím v oněch dnech!
20 Modlete se, aby k vašemu útěku nedošlo v zimě nebo v sobotu.
21 Neboť tehdy bude velké soužení, [a] jaké nenastalo od počátku světa až do nynějška, a nikdy již nenastane.
22 A kdyby nebyly ty dny zkráceny, [t12] nebylo by zachráněno žádné tělo; [t13] ale kvůli vyvoleným [a] budou ony dny zkráceny. [t12]
23 Tehdy, když by vám někdo řekl: ‚Hle, zde je Kristus!‘, nebo: ‚Je zde!‘, nevěřte.
24 Povstanou totiž falešní [a] kristové a falešní proroci a budou ukazovat [t14] veliká znamení [b] a divy, že by, kdyby to bylo možné, svedli i vyvolené.
25 Hle, všechno jsem vám řekl předem.
26 Řeknou-li vám tedy: ‚Hle, je v pustině‘, nevycházejte; ‚hle, v úkrytech [t15]‘, nevěřte!
27 Neboť jako když blesk [a] vychází od východu a je vidět až na západ, tak bude i příchod Syna člověka. [b]
28 Kdekoli je mrtvola, tam se shromáždí supi.“ [a]
29 „Ihned po soužení oněch dnů se zatmí slunce a měsíc nebude vydávat svou zář, [a] hvězdy budou padat z [t16] nebe a mocnosti nebes se zatřesou. [b]
30 Potom [t17] se ukáže znamení Syna člověka na nebi, a tehdy se budou bít v prsa všechny kmeny [t18] země. [a] A uvidí Syna člověka přicházejícího na nebeských oblacích s mocí a velikou slávou. [b]
31 A pošle své anděly [a] s mohutným zvukem polnice [b] a ti shromáždí jeho vyvolené ze čtyř větrů, [t19] od jednoho nejzazšího konce nebes až k jejich druhému nejzazšímu konci.“
32 „Od fíkovníku [a] se naučte podobenství: Když již jeho větev změkne a vyhání listy, víte, že léto je blízko.
33 Tak i vy, až toto všechno uvidíte, vězte, [a] že je to blízko, [b] přede dveřmi.
34 Amen, pravím vám, že určitě nepomine toto pokolení, [a] dokud se toto všechno nestane.
35 Nebe a země [a] pominou, ale má slova jistě nepominou.“
36 „O tom dni a hodině nikdo neví, ani andělé nebes, [ani Syn,] jenom sám Otec. [a]
37 Neboť [a] jak tomu bylo za dnů Noe, [b] tak tomu bude [i] při příchodu [c] Syna člověka.
38 Jako totiž v oněch dnech před potopou jedli, pili, ženili se a vdávaly, [a] až do dne, kdy Noe vešel do korábu,
39 a nic nepoznali, dokud nepřišla potopa a všechny nesmetla, takový bude i příchod Syna člověka.
40 Tehdy budou dva na poli, jeden bude vzat a druhý bude zanechán.
41 Dvě budou mlít na obilném mlýnku, [a] jedna bude vzata a druhá bude zanechána.
42 Bděte [a] tedy, protože nevíte, v který den [t20] váš Pán přijde.
43 To však vězte, že kdyby hospodář věděl, v kterou noční hlídku přijde zloděj, [a] zůstal by vzhůru a nedovolil by mu prokopat se do domu.
44 Proto i vy buďte připraveni, [a] protože neznáte hodinu, v níž přijde Syn člověka.“
45 „Kdo [a] je tedy věrný [b] a rozumný [c] otrok, jehož pán ustanovil [d] nad svou čeledí, aby jí dával pokrm v pravý čas?
46 Blahoslavený [a] ten otrok, kterého jeho pán po svém příchodu nalezne, že tak činí.
47 Amen, pravím vám, že ho ustanoví nade vším svým majetkem.
48 Kdyby si však onen zlý otrok ve svém srdci řekl: ‚Můj pán (dlouho nepřichází) [t21]‘
49 a začal by bít své spoluotroky, jíst a pít s opilci, [a]
50 přijde pán onoho otroka v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou nezná.
51 Oddělí [t22] ho a určí mu úděl s pokrytci. Tam bude pláč a skřípění zubů.“ [a]
Leave a Reply