Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví pšenice
Jan 12 : 24
24 Amen, amen, pravím vám: Jestliže pšeničné zrno, které padlo do země, nezemře, [a] zůstává samo. Zemře-li však, přináší mnohý užitek.
Matouš 13 : 24 – 30
24 Předložil jim jiné podobenství: „Království Nebes (je podobné) [t13] člověku, který na svém poli zasel dobré semeno.
25 Zatímco lidé spali, přišel jeho nepřítel, rozesel [t14] mezi pšenici plevel [v15] a odešel.
26 Když pak osení vyrostlo a (nasadilo na klas), [t16] ukázal se i plevel.
27 Přišli otroci toho hospodáře a řekli mu: ‚Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Odkud (se tedy vzal) [t17] plevel?‘
28 On jim odpověděl: [t18] ‚Nepřítel člověk to udělal.‘ A otroci mu řekli: ‚Chceš tedy, abychom šli a posbírali jej?‘
29 On však řekl: ‚Ne, abyste snad při sbírání plevele nevytrhli z kořenů spolu s ním i pšenici.
30 Nechte, ať obojí roste spolu až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Nejprve posbírejte plevel a svažte ho do otýpek, abyste jej zcela spálili, ale pšenici shromážděte [a] do mé stodoly.‘“
Matouš 13 : 1 – 58
1 Toho dne vyšel Ježíš z domu [a] a sedl [b] si u moře.
2 I shromáždily se k němu velké zástupy. [a] Proto vstoupil na loď [b] a posadil se. [c] Celý ten zástup stál na břehu.
3 A [a] pověděl jim mnoho v podobenstvích: „Hle, vyšel rozsévač, (aby rozséval). [t1]
4 A jak rozséval, padla některá zrna podél cesty; i přiletěli [t2] ptáci a sezobali [t3] je.
5 Jiná padla na skalnatá místa, kde neměla mnoho země, a hned vzešla, protože neměla hlubokou zem.
6 Když vyšlo slunce, [a] spálilo je; a protože neměla kořen, uschla.
7 Jiná padla do [t4] trní; [a] a trní vzešlo a udusilo je.
8 Jiná padla do [t4] dobré země a vydávala úrodu, některá stonásobnou, [a] jiná šedesátinásobnou, jiná třicetinásobnou.
9 Kdo má uši k slyšení, ať poslouchá! [a]“
10 Tu přistoupili učedníci a řekli mu: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“
11 On jim odpověděl: „Vám [t5] je dáno [a] poznat tajemství [b] království Nebes, ale jim to dáno není.
12 Neboť kdo má, tomu bude dáno [a] a bude mít nadbytek; avšak tomu, kdo nemá, bude odňato i to, co má.
13 Proto k nim mluvím v podobenstvích, protože hledíce nevidí [a] a naslouchajíce neslyší ani nechápou. [b]
14 Naplňuje se [t6] na nich Izaiášovo proroctví, které říká: ‚Vskutku [t7] budete slyšet, a jistě nepochopíte, budete ustavičně [t8] hledět, a určitě neuvidíte. [a]
15 Neboť srdce tohoto lidu ztučnělo, ušima začali slyšet ztěžka a své oči zavřeli, aby očima neuviděli a ušima neuslyšeli, srdcem nepochopili a neobrátili se, a já je neuzdravil.‘ [a]
16 Blahoslavené [a] jsou vaše oči, že vidí, a vaše uši, že slyší.
17 Amen, pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili spatřit, [a] co vidíte vy, ale nespatřili, a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.
18 Vy tedy poslyšte (podobenství o rozsévači). [t9]
19 Ke každému, kdo slyší slovo o království [a] a nerozumí, přichází ten Zlý [b] a uchvacuje to, co bylo zaseto v jeho srdci; to je ten, který byl zaset podél cesty.
20 Zasetý na skalnatá místa, to je ten, kdo Slovo slyší a hned je s radostí [a] přijímá, [b]
21 nemá však v sobě kořen, [a] ale je nestálý. [t10] Když pak nastane soužení [b] nebo pronásledování [c] pro [c]Slovo, ihned odpadá. [t11]
22 Zasetý do trní, to je ten, kdo [c]Slovo slyší, ale starost [a] [tohoto] věku [b] a svod bohatství [c] [c]Slovo dusí, a tak se stává neplodným. [d]
23 Zasetý na dobrou půdu, to je ten, kdo Slovo slyší a rozumí mu; ten pak nese úrodu, [t12] jeden stonásobnou, druhý šedesátinásobnou, jiný třicetinásobnou.“
24 Předložil jim jiné podobenství: „Království Nebes (je podobné) [t13] člověku, který na svém poli zasel dobré semeno.
25 Zatímco lidé spali, přišel jeho nepřítel, rozesel [t14] mezi pšenici plevel [v15] a odešel.
26 Když pak osení vyrostlo a (nasadilo na klas), [t16] ukázal se i plevel.
27 Přišli otroci toho hospodáře a řekli mu: ‚Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Odkud (se tedy vzal) [t17] plevel?‘
28 On jim odpověděl: [t18] ‚Nepřítel člověk to udělal.‘ A otroci mu řekli: ‚Chceš tedy, abychom šli a posbírali jej?‘
29 On však řekl: ‚Ne, abyste snad při sbírání plevele nevytrhli z kořenů spolu s ním i pšenici.
30 Nechte, ať obojí roste spolu až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Nejprve posbírejte plevel a svažte ho do otýpek, abyste jej zcela spálili, ale pšenici shromážděte [a] do mé stodoly.‘“
31 Předložil [t19] jim jiné podobenství: „Království Nebes je podobné zrnu hořčice, [a] které člověk vzal a zasel na svém poli.
32 Je sice menší než všecka semena, [v20] ale když vyroste, je větší než ostatní zahradní byliny a (je z něho) [t21] strom, takže přilétají [t22] nebeští ptáci [a] a hnízdí v jeho větvích.“
33 Pověděl jim jiné podobenství: „Království Nebes je podobné kvasu, [a] který žena vzala a skryla do tří měřic [v23] mouky, dokud to všecko nezkvasilo.“
34 To všechno mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích [a] a bez podobenství k nim [vůbec] nemluvil,
35 aby se naplnilo, [a]co bylo řečeno skrze proroka Izaiáše: ‚Otevřu svá ústa v podobenstvích, vypovím, co bylo skryté od založení [světa].‘ [b]
36 Potom opustil Ježíš zástupy a vešel do domu. I přistoupili k němu jeho učedníci a řekli: „Vylož [a] nám to podobenství o plevelu na poli.“
37 On jim odpověděl: „Rozsévač dobrého semena je Syn člověka [a]
38 a pole je svět. Dobré semeno, to jsou synové království, [a] plevel jsou synové toho Zlého; [b]
39 nepřítel, [a] který je zasel, je Ďábel. [b] Žeň [c] je skonání věku [d] a ženci jsou andělé.
40 Jako se tedy sbírá plevel a (pálí se v ohni), [t24] tak bude při skonání tohoto věku.
41 Syn člověka pošle své anděly, i seberou z jeho království všechna pohoršení a ty, kdo činí nepravost, [t25]
42 a hodí je do ohnivé pece; [a] tam bude pláč a skřípění zubů. [b]
43 Tehdy se spravedliví rozzáří [a] jako slunce v království svého Otce. Kdo má uši k slyšení, ať poslouchá! [b]“
44 „Království Nebes je podobné pokladu skrytému v poli, který člověk nalezl a skryl; a z radosti nad ním jde a prodává [a] všechno, co má, a kupuje [b] ono pole.
45 Království Nebes je dále podobné člověku kupci, hledajícímu krásné perly.
46 Když našel jednu drahocennou perlu, odešel a prodal vše, co měl, a koupil ji.
47 Dále je království Nebes podobné síti, [v26] která byla spuštěna do moře a shromáždila všechny druhy [t27] ryb.
48 Když se naplnila, vytáhli ji na břeh, posadili se, dobré sebrali do nádob a špatné vyhodili ven.
49 Tak tomu bude při skonání věku: Vyjdou andělé, oddělí zlé zprostředka spravedlivých
50 a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů. [a]“
51 Ježíš jim řekl: „Rozuměli jste tomu všemu?“ Řekli mu: „Ano, [Pane].“
52 On jim řekl: „Proto se každý učitel Zákona, [t28] (který se stal učedníkem) [t29] království Nebes, podobá člověku hospodáři, který ze svého pokladu vynáší nové i staré.“
53 Když [t30] Ježíš dokončil tato podobenství, odešel odtamtud.
54 Přišel [a] do svého domovského města [b] a učil je v jejich synagoze, [c] takže ohromeni [d] říkali: „Odkud se u něj vzala taková moudrost a mocné činy?
55 Není to ten syn tesařův? Nejmenuje se jeho matka [a] Marie a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda?
56 A nejsou všechny jeho sestry u nás? Odkud tedy má toto všechno?“
57 A pohoršovali [a] se nad ním. Ale Ježíš jim řekl: „Prorok není beze cti, leda ve své vlasti a ve svém domě.“ [b]
58 A pro jejich nevěru [a] tam neučinil mnoho mocných činů.
Leave a Reply