O čem Bible říká posmívat se Bohu – Všechny biblické verše posmívat se Bohu o

Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví posmívat se Bohu

Galatským 6 : 7
7 (Nemylte se), [t8] Bohu se nikdo nebude vysmívat. [t9] Co člověk zaseje, to také sklidí. [a]

Žalmy 1 : 1 – 6
1 Blahoslavený [v1] je muž, který nežije [t2] podle rady [t3] ničemů, na cestě hříšníků [a] se nezastaví a (v zasedání [v4] posměvačů [b] neusedne,) [t5]
2 ale oblíbil si [t6] Hospodinův zákon, [a] nad jeho zákonem rozjímá [t7] (ve dne i v) [b] noci.
3 Bude jako strom [a] zasazený u (přívodů vody,) [t8] který ve svůj čas přináší ovoce a listí mu neopadává [t9] a vše, co dělá, se daří. [t10]
4 Ne tak [t11] ničemové. Ti jsou jako plevy [a] odvívané [t12] větrem.
5 Proto ničemové na soudu neobstojí, [a] ani hříšníci v shromáždění [b] spravedlivých. [c]
6 Cestu spravedlivých totiž Hospodin zná, [t13] cesta ničemů [v14] se ztrácí. [t15]

Skutky 4 : 12
12 A v nikom jiném není záchrana; [a] neboť není pod nebem [b] jiného jména daného lidem, v němž bychom měli být zachráněni.“ [c]

Římanům 2 : 6 – 8
6 On odplatí každému podle jeho skutků. [a]
7 Těm, kteří s vytrvalostí [a] v dobrém skutku hledají slávu, čest a neporušitelnost, [b] dá věčný život. [c]
8 Avšak těm, kteří jsou sobečtí [a] a neposlouchají [b] [c]pravdu, nýbrž poslouchají nepravost, odplatí hněvem [c] a zuřivostí. [d]

1. Korintským 1 : 10
10 Napomínám [t9] [a] vás, bratři, [b] jménem našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni mluvili stejně a neměli mezi sebou roztržky, [t10] nýbrž abyste byli (dokonale spojeni) [t11] v tomtéž smýšlení [c] a v tomtéž úsudku.

Ezechiel 37 : 1 – 28
1 Spočinula na mně Hospodinova ruka [a] a (Hospodin mě vyvedl v duchu,) [v1] ponechal mě uprostřed pláně; [v2] ta byla plná kostí.
2 Pak mě nad nimi provedl kolem dokola; hle, bylo jich na povrchu pláně velmi mnoho, a hle, byly velmi vyschlé.
3 Tu mi řekl: Lidský synu, jestlipak tyto kosti ožijí? Odpověděl jsem: Panovníku Hospodine, ty to víš. [a]
4 Pak mi řekl: Prorokuj k [t3] těmto kostem [v4] a řekni jim: Vyschlé kosti, slyšte Hospodinovo slovo.
5 Toto praví Panovník Hospodin o [t5] těchto kostech: (Hle, uvedu do vás ducha a vy ožijete.) [a]
6 Dám na vás šlachy, nanesu na vás maso a natáhnu na vás kůži, vložím do vás ducha a ožijete. I poznáte, že já jsem Hospodin.
7 I prorokoval jsem, tak jak mi bylo přikázáno. Jakmile jsem prorokoval, nastal hluk a hle, hřmot [v6] a kosti se přiblížily [t7] (jedna k druhé.) [t8]
8 Potom hle, spatřil jsem na nich šlachy, maso vyrostlo a odshora se na ně natáhla kůže, ale duch v nich nebyl. [v9]
9 Nato mi řekl: Prorokuj k duchu. Prorokuj lidský synu a řekni tomu duchu: Toto praví Panovník Hospodin: Přijď duchu, od čtyř větrů [t10] a vdechni [a] do těchto pobitých, ať ožijí.
10 I prorokoval jsem, jak mi to přikázal. (Tu do nich přišel duch, ožili a postavili se na nohy,) [a] převelice [t11] velké vojsko.
11 Nato mi řekl: Lidský synu, tyto kosti jsou celý dům izraelský. (Hle, říkají: Naše kosti uschly a naše naděje [a] zahynula, jsme ztraceni. [t12] ) [b]
12 Proto prorokuj a řekni jim: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, (otevřu vaše hroby [v13] a vyvedu vás z vašich hrobů,) [a] můj lide. (Přivedu vás na izraelskou půdu.) [b]
13 I poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a až vás vyvedu z vašich hrobů, můj lide.
14 Vložím do vás svého ducha a ožijete. [a] Pak vám dám spočinout na vaší půdě. I poznáte, že já Hospodin jsem promluvil a také to vykonám, je Hospodinův výrok.
15 I stalo se ke mně Hospodinovo slovo:
16 A ty, lidský synu, vezmi si jedno dřevo [v14] a napiš na ně: [a] Judovi a synům Izraele, jeho druhům. [t15] Pak vezmi další dřevo a napiš na ně: Dřevo Efrajimovo, Josefovi a celému domu izraelskému, jeho druhům. [b] [t15]
17 Přilož si je jedno k druhému jako jediné dřevo a stanou se ve tvé ruce jedním.
18 Jakmile se tě zeptají synové tvého lidu: Cožpak nám neoznámíš, co tohle pro tebe znamená? [a]
19 Promluv k nim: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, já beru dřevo Josefa a izraelských kmenů, jeho druhů, [t15] které je v ruce Efrajimově. Položím (s nimi na ně) [t16] dřevo Judovo a učiním je jediným dřevem, stanou se v mé ruce jedním. [a]
20 Ta dřeva, na něž budeš psát, budou ve tvé ruce (před jejich očima.) [a]
21 Promluv k nim: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, beru syny Izraele zprostřed národů, kam odešli, shromáždím je ze všech stran a přivedu je na jejich půdu. [a]
22 Pak je učiním jediným národem v zemi, na izraelských horách, a (jediný král [v17] bude králem pro ně všechny.) [a] Už (nebudou dvěma národy ani už nebudou znovu rozděleni na dvě království.) [b]
23 Neznečistí se už svými bůžky, svými ohavnými modlami ani žádnými svými přestoupeními. Zachráním je ze všech jejich sídel, [t18] v nichž zhřešili, a očistím [a] je, (budou mým [t19] lidem a já budu jejich [t20] Bohem.) [b]
24 Můj otrok [a] David bude nad nimi králem [b] a jediný pastýř bude pro ně všechny. [c] (Budou žít podle mých nařízení, budou zachovávat má ustanovení a plnit je.) [d]
25 Budou bydlet v zemi, kterou jsem dal svému otroku Jákobovi, v níž bydleli vaši otcové. [a] V ní budou bydlet oni i jejich synové a synové jejich synů až navěky a můj otrok David bude navěky jejich knížetem.
26 Uzavřu s nimi smlouvu pokoje, [a] bude to věčná [b] smlouva s nimi. Obdařím je, rozmnožím je a (ustanovím uprostřed nich navěky svou svatyni.) [c]
27 Můj příbytek [t21] bude nad nimi, (já budu jejich [t22] Bohem a oni budou mým [t23] lidem.) [a]
28 I poznají národy, že já Hospodin posvěcuji [a] Izrael, když bude má svatyně [v24] navěky uprostřed nich.

Žalmy 14 : 1 – 4
1 Pro vedoucího chval. Davidův žalm. [t1] Blázen [a] si v srdci [b] říká: Bůh není. [c] Lidé jednají [d] zvráceně, páchají [e] ohavné činy. Není, kdo by činil dobro.
2 Hospodin shlíží [t2] z nebes na lidské syny, [a] aby viděl, zda je někdo rozumný, [b] zda někdo hledá [c] Boha. [d]
3 Všichni se společně odvrátili [a] a jsou zvrácení. [t3] Není, kdo by činil dobro, [b] není ani jednoho.
4 Opravdu tomu nerozumí [a] nikdo z činitelů [b] nepravosti, kteří pojídají [c] můj lid, jako by jedli chléb, a kteří k Hospodinu nevolají? [t4]

Žalmy 1 : 1
1 Blahoslavený [v1] je muž, který nežije [t2] podle rady [t3] ničemů, na cestě hříšníků [a] se nezastaví a (v zasedání [v4] posměvačů [b] neusedne,) [t5]

Comments

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *