Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví porozumění
Žalmy 119 : 130
130 Otevření [t89] tvých slov osvěcuje, dává porozumět prostoduchým. [a]
Přísloví 14 : 29
29 Kdo je pomalý k hněvu, [t32] je velice rozumný, [t33] kdo však je vznětlivý, [t34] (vystavuje na odiv) [t35] hloupost.
Přísloví 18 : 2
2 Hlupák nemá zálibu v rozumnosti, [a] ale (v odkrývání [t4] svého vlastního rozumu.) [t5]
Přísloví 17 : 27
27 Kdo [a] ovládá svou řeč, došel [t39] poznání, kdo je rozvážný, [t40] je rozumný [b] člověk. [t41]
Přísloví 2 : 2 – 5
2 učiníš své ucho vnímavé pro moudrost a nakloníš své srdce k rozumnosti,
3 jestliže zavoláš na porozumění a pozvedneš [t4] svůj hlas k rozumnosti,
4 jestliže ji budeš hledat jako stříbro, [t5] pátrat po ní jako po skrytých [a] pokladech, [v6]
5 tehdy porozumíš bázni před Hospodinem [a] a získáš [t7] poznání Boha.
Kolossenským 4 : 6
6 Vaše [c]řeč [a] ať je vždy laskavá, [t4] okořeněná solí, [b] abyste věděli, jak máte každému odpovědět. [c]
2. Timoteovi 3 : 1 – 17
1 Toto však věz, že v posledních dnech [a] nastanou těžké [b] časy.
2 Lidé budou sobečtí, [t1] chtiví peněz, [t2] chlubiví, [a] domýšliví, rouhaví, [b] rodičů neposlušní, nevděční, [c] nesvatí, [t3]
3 bezcitní, [a] nesmířliví, pomlouvační, [b] nevázaní, hrubí, [t4] nepřátelští k dobrému, [t5]
4 zrádní, [a] lehkomyslní, [t6] nadutí, [b] milující rozkoš [c] spíše než milující Boha.
5 Budou mít vnější formu zbožnosti, [a] ale její moc (jim bude cizí). [t7] Od takových se odvracej. [b]
6 (K nim patří) [t8] ti, kteří vnikají do domů [t9] a podmaňují si lehkověrné [t10] ženy, které jsou obtížené hříchy a hnané rozličnými žádostmi, [a]
7 které se stále učí, a nikdy nemohou přijít k poznání pravdy. [a]
8 Jako se (Jannés a Jambrés) [t11] postavili [a] proti Mojžíšovi, tak se i tito lidé stavějí proti pravdě. Jsou to lidé se zvrácenou myslí, [b] neosvědčení [t12] ve víře.
9 Ale dále nepostoupí, neboť jejich nerozum [a] bude všem zřejmý, jako byl i nerozum oněch dvou.
10 Ty však jsi sledoval [a] mé učení, můj způsob života, můj úmysl, mou víru, trpělivost, [b] lásku, [c] vytrvalost,
11 pronásledování [a] a utrpení, [b] jaká (mne stihla) [t13] v Antiochii, [c] v Ikoniu [d] a v Lystře. [e] Jaká pronásledování jsem přestál, a ze všech mě Pán vysvobodil! [f]
12 Všichni, kdo chtějí zbožně [a] žít v Kristu Ježíši, budou pronásledováni. [b]
13 Ale zlí lidé a podvodníci [t14] budou postupovat [a] stále k horšímu; budou svádět [b] jiné a sami budou sváděni.
14 Ty však zůstávej v tom, čemu ses naučil [a] a o čem jsi byl plně přesvědčen, věda, od koho ses to naučil;
15 od dětství [a] přece znáš svatá Písma, [t15] jež ti mohou dát moudrost [b] k záchraně [c] skrze víru, [d] která je v Kristu Ježíši.
16 Veškeré Písmo [a] je (vdechnuté Bohem) [t16] a je užitečné [b] k učení, k usvědčování, [c] k napravování, k výchově ve spravedlnosti,
17 aby Boží člověk [a] byl (takový, jaký má být), [t17] důkladně vystrojený ke každému dobrému skutku. [b]
Přísloví 12 : 1 – 28
1 Kdo miluje kázeň, [t1] miluje poznání, ale kdo nenávidí pokárání, [a] je tupec. [t2]
2 Dobrý člověk dosáhne [a] zalíbení [t3] u Hospodina, ale pleticháře [t4] Hospodin prohlásí vinným. [t5]
3 Člověk nebude pevně stát skrze ničemnost, avšak kořen [v6] spravedlivých se nepohne.
4 Zdatná [t7] žena je korunou [v8] svého manžela, [a] ale jako hniloba [t9] v jeho kostech je ta, která dělá hanbu. [b]
5 Myšlenky spravedlivých jsou právo, úmysly ničemů jsou podvod. [a]
6 Slova ničemů — číhání na krev, kdežto přímé vysvobodí [a] jejich ústa.
7 Vyvrátit [t10] ničemy a už nejsou, [t11] ale dům spravedlivých obstojí. [t12]
8 Člověk bude chválen podle [v13] své rozumnosti, kdo však má zvrácenou mysl, bude v pohrdání.
9 Je lepší být znevažován a mít otroka, [t14] nežli se [t15] vytahovat a nemít pokrm.
10 Spravedlivý bere [t16] ohled na život svého zvířete, avšak i slitovné činy [t17] ničemů jsou kruté. [a]
11 Kdo obdělává svou půdu, [v18] nasytí [a] se pokrmem, ale tomu, kdo se žene za prázdnými věcmi, [t19] chybí rozum.
12 Ničema dychtí po kořisti zlých, [t20] avšak kořen spravedlivých vydává ovoce.
13 V přestoupení [a] rtů [t21] je léčka pro zlého člověka, [t22] ale spravedlivý vyjde ze soužení.
14 Ovocem [t23] svých úst se každý nasytí dobrem, (to, co člověk rukama vykoná,) [t24] se mu vrátí. [t25]
15 (Hlupákova cesta je přímá v jeho očích,) [t26] ale ten, kdo poslouchá [a] radu, je moudrý.
16 Hlupákův hněv se [t27] hned [t28] projeví, chytrý [a] však hanbu skrývá.
17 Kdo dává průchod [a] pravdě, oznamuje spravedlnost, falešný svědek [t29] ale podvod. [b]
18 Někdo [a] žvaní, [t30] jako když bodá [t31] mečem, [b] ale jazyk moudrých přináší uzdravení. [c]
19 Pravdivé rty obstojí [a] navěky, kdežto lživý [b] jazyk jen na okamžik.
20 V srdci těch, kdo kují [a] zlo, je podvod, ale ti, kdo radí ku pokoji, mají radost.
21 Spravedlivému se nestane [a] žádné neštěstí, [t32] avšak ničemové jsou naplněni zlem.
22 Lživé rty jsou pro Hospodina ohavností, [a] avšak (milí jsou mu) [t33] ti, kdo jednají věrně.
23 Chytrý člověk skrývá [a] poznání, ale srdce hlupáků vykřikuje hloupost. [b]
24 Ruka pilných bude vládnout, kdežto nedbalá [a] ruka bude konat nucenou práci.
25 Obava [a] v srdci člověka zdrcuje, ale dobré slovo mu dává radost. [v34]
26 Spravedlivý (povede svého bližního,) [t35] ničemy však svede jejich cesta.
27 Nedbalý člověk nepeče svůj úlovek, ale (píle je pro člověka vzácný majetek.) [t36]
28 Na cestě [a] spravedlnosti je život, (na její stezce není smrt.) [t37]
Jakubův 1 : 2 – 4
2 Pokládejte za velikou [t2] radost, [a] moji bratři, [v3] když upadnete do rozličných pokušení. [t4]
3 Víte, že zkoušení [a] vaší víry [b] působí vytrvalost. [c]
4 A vytrvalost ať má dokonalý výsledek, [t5] abyste byli dokonalí [t6] a úplní a aby vám v ničem nic nescházelo.
Přísloví 4 : 7
7 Počátek [a] moudrosti je: Získej moudrost! Za všechno své vlastnictví [t8] získej rozumnost.
Matouš 6 : 33
33 Hledejte však nejprve Boží [t27] království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno.
Filipenským 4 : 19
19 Můj Bůh [a] naplní všechnu vaši potřebu podle svého bohatství [b] (v slávě) [t17] v Kristu Ježíši.
Kazatel 3 : 1 – 22
1 Všechno má svou chvíli, [t1] každý záměr [t2] pod nebem [a] má svůj čas. [v3]
2 Je čas rodit [a] a čas umírat, [b] čas sázet [c] a čas vytrhávat, [d] co bylo zasazeno;
3 čas zabíjet [a] a čas uzdravovat, [b] čas bořit [c] a čas stavět; [d]
4 čas plakat [a] a čas se smát, [b] čas naříkat [c] a čas poskakovat; [d]
5 čas házet kameny [a] a čas kameny shromažďovat, čas objímat [b] a čas vzdálit se od objímání; [c]
6 čas hledat a čas ztrácet, [a] čas uchovávat [t4] a čas odvrhovat; [b]
7 čas trhat [a] a čas šít, čas být zticha [b] a čas mluvit; [c]
8 čas milovat [a] a čas nenávidět, [b] čas boje [c] a čas pokoje. [d]
9 Jaký užitek má ten, kdo pracuje, z toho, při čem se namáhá? [a]
10 Viděl jsem plahočení, [a] které Bůh uložil lidským synům, aby se při něm osvědčili.
11 To všechno učinil krásné ve svůj čas. Také věčnost dal do jejich srdce, aniž by člověk ovšem postihl dílo, které Bůh vykonal, od počátku až do konce. [a]
12 Poznal jsem, že (pro ně není nic lepšího,) [t5] než aby se radovali [a] a aby konali ve svých životech dobro. [b]
13 A také, že když kterýkoli člověk (jí a pije a užívá [t6]) blaho při vší své námaze, je to Boží dar. [a]
14 Poznal jsem, že všechno, co Bůh učiní, to bude [t7] pro věčnost; není možné k tomu nic přidat a není možné od toho nic ubrat. Bůh to udělal, aby lidé měli před ním bázeň. [a]
15 (To, co je, je odedávna, i co má být, už dávno bylo.) [a] Bůh (posoudí to, co pominulo.) [t8]
16 Dál jsem pak viděl pod sluncem: (Tam, kde mělo být právo, byla ničemnost, tam, kde měla být spravedlnost, byla ničemnost.) [t9]
17 V duchu jsem [t10] si řekl: (Spravedlivého i ničemu bude soudit Bůh,) [a] protože (tam nastane čas pro každý záměr [b] a pro každé dílo.) [c]
18 A tu jsem si v duchu o záležitosti lidských synů [t11] řekl, že je Bůh tříbí, aby viděli, že jsou sami o sobě jako zvířata. [a]
19 Neboť pokud jde o úděl lidských synů i o úděl zvířete, mají stejný [t12] úděl: Jak umírá [t13] jeden, tak umírá i druhý, a obojí [t14] stejně dýchá. [t15] Člověk nemá před zvířetem žádnou přednost, vždyť je to všechno marnost. [a]
20 Všechno to odchází na stejné [t16] místo; [v17] vše to vzešlo z prachu a vše se to navrací v prach. [a]
21 Kdo ví, [a] zda duch lidských synů vystupuje vzhůru? A duch zvířat sestupuje dolů do země?
22 Viděl jsem tedy, že není nic lepšího, než že (se člověk bude radovat ze svého díla, [t18] neboť) [a] to je jeho podíl. [t19] (Vždyť kdo mu umožní, [t20] aby se podíval na to, co bude po něm?) [b]
Přísloví 2 : 11 – 16
11 rozvaha [t15] bude tebe chránit, rozumnost tě bude střežit.
12 Vysvobodí tě od zlé cesty, od člověka, který mluví obojace, [t16]
13 od těch, kteří opouštějí přímé stezky, aby chodili po temných cestách, [a]
14 od těch, kdo mají z páchání zla radost a nad zlými obojakostmi [t17] kdo jásají,
15 jejichž cesty jsou křivolaké, [t18] kteří bloudí [a] na svých stezkách. [t19]
16 Vysvobodí tě od cizí [t20] ženy, od cizinky [a] s [t21] jejími (úlisnými řečmi,) [t22]
Přísloví 3 : 13 – 18
13 Blahoslavený [a] je člověk, který našel moudrost, člověk, který získal [b] rozumnost.
14 Neboť (zisk z ní je lepší, nežli zisk ze stříbra) [t18] a její výnos [a] je nad zlato.
15 Je vzácnější nežli drahokamy, (nic z toho, po čem toužíš,) [t19] se jí nevyrovná. [a]
16 V její pravici jsou dlouhá léta [t20] a v její levici bohatství a sláva. [t21]
17 Její cesty jsou cesty příjemné, všechny její stezky jsou pokoj. [a]
18 Je (stromem života) [a] pro ty, kdo se jí chopí, ti, kdo se jí drží, jsou šťastní.
Přísloví 8 : 1
1 Cožpak moudrost nevolá, rozumnost nepozvedá [t1] svůj hlas?
Žalmy 34 : 13
13 Jaký [t14] je člověk, který si oblíbil život a miluje (dny, kdy uvidí) [t15] dobro? [t16]
Přísloví 20 : 5
5 Plán [t9] v srdci člověka je jako hluboká [t10] voda, rozumný člověk ji však načerpá. [t11]
Přísloví 16 : 22
22 Rozumnost [a] je pramenem [b] života pro (ty, kdo ji mají,) [t23] hloupost [c] je trestem hlupáků. [t24]
Leave a Reply