Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví pomlouvání
Přísloví 16 : 28
28 Obojaký [a] člověk zasévá [b] svár, pomlouvač [c] rozlučuje přátele. [d]
Římanům 16 : 17 – 18
17 Vybízím [t7] vás, bratři, abyste si dávali pozor [a] na ty, kdo působí roztržky [b] a pohoršení [t8] proti učení, [c] kterému jste se naučili. [d] Vyhýbejte se jim! [e]
18 Neboť takoví neslouží [a] našemu Pánu Kristu, nýbrž vlastnímu břichu, [b] a úlisnými a líbivými řečmi svádějí srdce bezelstných lidí. [c]
Jakubův 4 : 11 – 12
11 Bratři, nemluvte jeden proti druhému. [a] Kdo mluví proti bratru nebo soudí [b] svého bratra, mluví proti Zákonu a soudí Zákon. Jestliže však soudíš Zákon, nejsi činitelem [c] Zákona, nýbrž soudcem.
12 Jeden je zákonodárce [a] a soudce, [b] ten, který může zachránit i zahubit. [c] Ale kdo jsi ty, jenž soudíš bližního?
Žalmy 15 : 1 – 3
1 Davidův žalm. Hospodine, kdo bude hostem [t1] ve tvém stanu? [a] Kdo bude přebývat na tvé svaté hoře? [v2]
2 Ten, kdo žije [t3] bezúhonně, [t4] (činí spravedlnost) [a] a mluví pravdu [b] (v srdci,) [t5]
3 kdo (svým jazykem) [t6] nepomlouvá, [a] nečiní svému druhovi zlo [b] a nekydá [t7] na svého blízkého hanu,
Přísloví 25 : 23
23 Severní vítr přinese [t20] déšť, potajmu [a] mluvící jazyk nahněvané tváře. [t21]
Matouš 12 : 37
37 Neboť podle svých slov budeš ospravedlněn a podle svých slov odsouzen.“
Matouš 7 : 1 – 5
1 „Nesuďte, [a] abyste (nebyli souzeni). [t1]
2 Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, [a] a jakou měrou měříte, takovou vám bude naměřeno. [b]
3 Proč tedy hledíš na třísku v oku svého bratra, ale trámu ve svém oku si nevšímáš?
4 Anebo jak můžeš říkat svému bratru: ‚Dovol, ať vyjmu třísku z tvého oka‘, a hle, ve tvém oku je trám?
5 Pokrytče, [a] nejprve vyjmi trám ze svého oka, a pak jasně uvidíš, jak vyjmout třísku z oka svého bratra.
Přísloví 17 : 9
9 Kdo [a] přikrývá přestoupení, usiluje o lásku, ale kdo věc roznáší, [t12] rozlučuje přátele. [b]
Leviticus 19 : 16
16 Nechoď pomlouvat [a] mezi svým lidem. (Nestav se na krev svého bližního.) [t7] Já jsem Hospodin.
2. Korintským 12 : 20
20 Bojím [a] se totiž, abych vás po svém příchodu neshledal takovými, jakými vás nalézt nechci, a abych já nebyl shledán od vás, jakým si mě nepřejete; aby nepovstaly svár, [t18] žárlivost, zlosti, soupeření, utrhání, pomluvy, [b] nadutosti, [t19] zmatky. [c]
Přísloví 11 : 13
13 (Kdo roznáší pomluvy,) [t10] odhaluje důvěrnosti, [a] kdo však je spolehlivý, [t11] přikrývá věc.
Přísloví 26 : 20
20 Kde není dostatek dřeva, oheň uhasne, kde není pomlouvač, [a] utichne svár.
Jakubův 1 : 26
26 Domnívá-li se někdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě [a] svůj jazyk, [b] klame [c] své srdce; [d] jeho zbožnost [e] je marná. [f]
Zjevení 21 : 8
8 Avšak bázliví, [t4] nevěřící, [t5] ti, kdo propadli modlářské ohavnosti, [a] vrahové, smilníci, [b] kouzelníci, [c] modloslužebníci a všichni lháři mají svůj díl v jezeře, [d] které hoří ohněm a sírou, [e] což je smrt druhá.“ [f]
Jakubův 3 : 8
8 ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to nepokojné zlo, plné smrtonosného jedu. [a]
Přísloví 18 : 8
8 Slova pomlouvače jsou jako pamlsky, [v13] sestupují do (nejzazších útrob.) [t14]
Matouš 7 : 15
15 „Mějte se na pozoru před falešnými proroky, [a] kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci. [b]
Jakubův 3 : 6
6 I jazyk je oheň, [a] svět nepravosti; jazyk je mezi našimi údy ten, který poskvrňuje [b] celé tělo, zapaluje (běh našeho života) [t4] a sám je zapalován Gehennou. [t5]
Přísloví 18 : 21
21 V moci jazyka je smrt i život, kdo ho miluje, nají se jeho ovoce.
Matouš 7 : 1 – 296
1 „Nesuďte, [a] abyste (nebyli souzeni). [t1]
2 Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, [a] a jakou měrou měříte, takovou vám bude naměřeno. [b]
3 Proč tedy hledíš na třísku v oku svého bratra, ale trámu ve svém oku si nevšímáš?
4 Anebo jak můžeš říkat svému bratru: ‚Dovol, ať vyjmu třísku z tvého oka‘, a hle, ve tvém oku je trám?
5 Pokrytče, [a] nejprve vyjmi trám ze svého oka, a pak jasně uvidíš, jak vyjmout třísku z oka svého bratra.
6 Nedávejte psům, [v2] co je svaté, [a]a neházejte své perly před svině, [b] aby je snad nohama nepošlapaly, neotočily se a neroztrhaly vás.“
7 „Žádejte, [a] a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. [b]
8 Neboť každý, kdo žádá, dostává, a kdo hledá, nalézá [a] a tomu, kdo tluče, bude otevřeno.
9 Kdo z vás je takový člověk, který podá svému synu kámen, když ho požádá o chléb?
10 Nebo mu podá hada, když ho požádá o rybu?
11 Jestliže tedy vy, ač jste zlí, [a] umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše dá dobré věci [b] těm, kteří ho žádají, váš Otec, který je v nebesích!
12 Všechno, co byste chtěli, aby lidé činili vám, čiňte i vy jim; neboť to je (Zákon [a] a Proroci.“) [b]
13 „Vejděte [a] těsnou branou, protože široká je [brána] a prostorná cesta, která vede do záhuby; [b] a mnoho je těch, kteří jí vcházejí. [c]
14 Jak [t3] těsná je brána a zúžená cesta, která vede do života, a málo je těch, kdo ji nalézají!“ [a]
15 „Mějte se na pozoru před falešnými proroky, [a] kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci. [b]
16 Po jejich ovoci [t4] je poznáte. [a] Což se sbírají z trní hrozny nebo z bodláčí fíky?
17 Tak každý dobrý strom nese dobré [t5] ovoce, [a] ale prohnilý strom nese špatné ovoce.
18 Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce ani prohnilý strom dobré [t5] ovoce.
19 Každý strom, který nenese dobré [t5] ovoce, bývá vyťat [a] a hozen do ohně.
20 Poznáte je tedy po jejich ovoci.“
21 „Ne každý, kdo mi říká: ‚Pane, Pane‘, [a] vejde do království Nebes, ale ten, kdo činí [b] vůli [c] mého Otce, který je v nebesích.
22 Mnozí mi v onen den [a] řeknou: ‚Pane, Pane, což jsme tvým jménem neprorokovali [b] a tvým jménem nevyháněli démony [c] a tvým jménem neučinili mnoho (mocných činů)? [t6]‘
23 A tehdy jim vyznám: ‚Nikdy jsem vás neznal. [a] Odejděte ode mne, [b] činitelé nepravosti. [t7]‘“
24 „Každý, kdo slyší tato má slova a činí [a] je, bude tedy podoben [t8] muži prozíravému, který postavil [b] svůj dům na skále.
25 A spadl déšť a přihnaly se vody [t9] a zaduly větry a udeřily na ten dům — ale nezřítil se, neboť byl založen na skále.
26 A každý, kdo slyší tato má slova a nečiní je, bude podoben muži pošetilému, [a] který postavil svůj dům na písku.
27 A spadl déšť [a] a přihnaly se vody [t9] a zaduly větry a udeřily na ten dům — a zřítil se a jeho pád byl veliký.“
28 A stalo se, že když Ježíš dokončil [a] tato slova, byly [t10] zástupy ohromeny [b] jeho učením,
29 neboť je učil [a] jako [t11] ten, kdo má pravomoc, [b] a ne jako [jejich] učitelé Zákona. [t12]
Leave a Reply