Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví Pečuj, světo
Žalmy 39 : 6
6 Hle, dal jsi mi jen maličko [v6] dnů, jako nic je před tebou můj věk; [t7] každý člověk, jakkoli pevně stojí, [t8] je jen vánek. [t9] Sela.
Žalmy 127 : 2
2 Marné [a] je pro vás časně vstávat, pozdě usedat [t4] a jíst chléb trápení, [t5] vždyť Bůh dává svému milému [b] spánek. [v6]
Kazatel 4 : 8
8 Někdo je sám a nikoho jiného nemá, ani syna [a] nebo bratra nemá; všechna jeho námaha nemá konce, ani jeho oko [t9] se nenasytí bohatstvím. Pro koho se namáhám a připravuji svou duši o blaho? [b] Také toto je marnost a zlé plahočení. [c]
Matouš 6 : 34
34 Nedělejte si tedy starost kvůli zítřku, neboť zítřek (bude mít své vlastní starosti). [t28] Každý den má dost vlastního trápení.“
Lukáš 12 : 27
27 Pozorně si všimněte [a] lilií, jak rostou; (nepracují ani nepředou). [t9] Avšak pravím vám, ani Šalomoun v celé své slávě nebyl tak oblečen jako jedna z nich.
Matouš 13 : 22
22 Zasetý do trní, to je ten, kdo [c]Slovo slyší, ale starost [a] [tohoto] věku [b] a svod bohatství [c] [c]Slovo dusí, a tak se stává neplodným. [d]
Marek 4 : 19
19 ale potom přicházejí starosti [t6] tohoto věku, svod bohatství a žádosti po ostatních věcech a dusí Slovo, takže se stává neplodným.
Lukáš 8 : 14
14 ‚Do trní padlé‘, to jsou ti, kteří uslyšeli, ale jak jdou svou cestou, dusí je zájmy, [t5] bohatství a rozkoše [t6] života, a nenesou zralé plody.
Lukáš 14 : 20
20 A další řekl: ‚Oženil [a] jsem se, a proto nemohu přijít.‘
Lukáš 21 : 34
34 „Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena flámováním, opilstvím a (starostmi každodenního života) [t19] a onen den na vás nepřišel náhle [a]
1. Korintským 7 : 33
33 ale kdo se oženil, stará se o věci světské, jak by se zalíbil své (ženě,
Filipenským 4 : 6
6 O nic nebuďte úzkostliví, [a] ale ve všem oznamujte [t7] [c]Bohu své žádosti [b] v modlitbě a prosbě [c] s děkováním. [d]
Žalmy 37 : 5
5 (Uval [a] na Hospodina) [t6] svou cestu a důvěřuj mu, on bude jednat. [b]
Žalmy 55 : 22
22 (Z úst mu vycházejí lahůdky,) [t36] ale v srdci má boj. [a] Jeho slova jsou měkčí než olej, jsou to ale vytasené meče. [b]
Přísloví 16 : 3
3 Uval [a] své dílo [b] na Hospodina a tvé plány [c] obstojí. [t3]
Jeremiáš 17 : 8
8 Bude jako strom [a] zasazený [b] u vody, zapustí své kořeny [c] u potoka; nebojí [t12] se, když přijde žár, jeho listí [d] bude zelené; neobává se ani v roce velkého sucha, [e] nepřestává nést ovoce.
Matouš 6 : 34
34 Nedělejte si tedy starost kvůli zítřku, neboť zítřek (bude mít své vlastní starosti). [t28] Každý den má dost vlastního trápení.“
Lukáš 12 : 32
32 Neboj se, [a] malé stádečko, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království.
Filipenským 4 : 7
7 A pokoj [a] [c]Boží, který převyšuje [b] všechno porozumění, [t8] bude střežit [c] vaše srdce a vaše myšlenky [d] v Kristu Ježíši.
Židům 13 : 5
5 Žijte [t5] bez lásky k penězům, [a] spokojeni [b] s tím, co máte; [t6] neboť on sám řekl: ‚Nezanechám tě, ani tě neopustím;‘ [c]
1. Petrův 5 : 7
7 Všechnu svou starost [a] uvrhněte na něho, neboť mu na vás záleží. [b]
Lukáš 10 : 1 – 456
1 Potom určil Pán ještě jiných sedmdesát dva a poslal [a] je (před sebou) [b] po dvou [c] do každého města a místa, kam měl sám jít. [d]
2 Říkal jim: „Žeň [a] je velká, dělníků [b] je však málo. [c] Proste tedy Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.
3 Jděte! Hle, [a] posílám vás jako ovce mezi vlky.
4 Neberte [a] si měšec ani mošnu ani sandály; [b] s nikým se cestou nepozdravujte. [c]
5 Do kteréhokoli domu vejdete, řekněte nejprve: ‚Pokoj tomuto domu!‘ [a]
6 A bude-li tam syn [v1] pokoje, váš pokoj na něm spočine; ne-li, navrátí se k vám.
7 V tom domě zůstávejte, jezte a pijte, (co vám dají), [t2] neboť hoden je dělník své mzdy. [a] Nepřecházejte z domu do domu.
8 A do kteréhokoli města vstoupíte a přijmou vás, jezte, co vám předloží, [a]
9 uzdravujte v něm nemocné a říkejte jim: ‚Přiblížilo se k vám Boží království.‘ [a]
10 Když vstoupíte do nějakého města a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte:
11 ‚I ten prach z vašeho města, který nám ulpěl na nohou, vám vytřásáme. Avšak to vězte: Přiblížilo se Boží království.‘
12 Pravím vám, že Sodomě bude v onen den snesitelněji než tomu městu.“
13 „Běda [a] tobě, Chorazin! Běda tobě, Betsaido! [b] Protože kdyby se byly v Týru a Sidónu staly ty mocné činy, které se staly ve vás, dávno by seděli v žíni a popelu a učinili pokání. [c]
14 Ale Týru a Sidónu bude na soudu snesitelněji než vám.
15 A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do podsvětí sestoupíš! [t3] [a]
16 Kdo slyší vás, slyší mne, a kdo odmítá vás, odmítá mne; kdo odmítá mne, [a] odmítá toho, který mne poslal.“ [b]
17 Těch sedmdesát [dva] se vrátilo s radostí a říkali: „Pane, [a] i démoni [b] se nám poddávají ve tvém jménu.“
18 Řekl jim: „Viděl jsem, jak Satan [a] spadl s nebe [b] jako blesk.
19 Hle, dal jsem vám pravomoc šlapat po hadech [a] a štírech, i nad [t4] veškerou silou Nepřítele, [b] a naprosto nic vám neublíží.
20 Ale z toho se neradujte, že se vám poddávají duchové; radujte se, že vaše jména [a] jsou zapsána v nebesích.“ [b]
21 V [a] tu hodinu Ježíš zajásal v Duchu [Svatém] a řekl: „Vzdávám ti chválu, Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl tyto věci před moudrými a rozumnými a zjevil [t5] jsi je nemluvňatům. [b] Ano, Otče, protože tak (se ti zalíbilo). [t6]“
22 „Všechno [a] mi bylo předáno od mého Otce; a nikdo neví, kdo je Syn, než Otec, a kdo je Otec, než Syn a ten, komu by to Syn chtěl zjevit. [b]“
23 V soukromí se obrátil k učedníkům a řekl: „Blahoslavené [a] oči, které vidí, co vy vidíte.
24 Pravím vám, že mnozí proroci a králové chtěli spatřit, co vy vidíte, ale nespatřili, a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.“
25 A [a] hle, jeden zákoník povstal a zkoušel ho: „Učiteli, [b] co mám učinit, abych získal [c] věčný život?“
26 On mu řekl: „Co je napsáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“
27 On odpověděl: „Budeš milovat Pána, svého Boha, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou [a] a celou svou myslí, a svého bližního jako sebe samého. [b]“
28 Řekl mu: „Správně [a] jsi odpověděl. To čiň a budeš živ.“
29 On se však chtěl ospravedlnit, [a] a řekl Ježíšovi: „A kdo je můj bližní?“
30 Ježíš se ujal slova a řekl: „Jeden člověk sestupoval z Jeruzaléma do Jericha [v7] a padl do rukou lupičům; ti ho svlékli, zbili, nechali ho tam polomrtvého a odešli.
31 Náhodou [a] sestupoval po té cestě jeden kněz, ale když ho uviděl, obešel ho.
32 Podobně [se tam objevil] i levita; když přišel k tomu místu, uviděl ho a vyhnul se mu.
33 Ale jeden Samařan [a] na své cestě přišel k němu, a když ho uviděl, byl pohnut soucitem. [b]
34 Přistoupil, na jeho rány nalil olej [a] a víno a obvázal je, položil ho na svého mezka, [t8] zavezl do hostince a postaral se o něj.
35 Druhého dne vyjmul dva denáry, [a] dal je hostinskému a řekl: ‚Postarej se o něj, a co bys vynaložil navíc, to ti zaplatím, až se budu vracet.‘
36 Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?“
37 On řekl: „Ten, který mu prokázal milosrdenství.“ [a] Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej také tak.“ [b]
38 Stalo se, když šli dále, že vešel do jedné vesnice. [v9] Nějaká žena jménem Marta [a] jej přijala do svého domu.
39 Měla sestru, která se jmenovala Marie. Ta se posadila k Pánovým [t10] nohám [a] a poslouchala [b] jeho slovo.
40 Ale Marta měla plno práce s obsluhováním. Přistoupila k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“
41 Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, děláš si starosti [a] a znepokojuješ se mnoha věcmi,
42 jedno [a] je však potřeba. Marie si vybrala dobrý díl, jenž jí nebude odňat.“
Leave a Reply