Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví občanská neposlušnost
Skutky 5 : 29
29 Petr a apoštolové odpověděli: „Boha je třeba poslouchat více než lidi. [a]
Římanům 13 : 1 – 7
1 Každá duše [a] ať se podřizuje [b] nadřízeným autoritám, [t1] neboť není autority, leč od Boha. [c] Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha,
2 takže ten, kdo se staví proti autoritě, odporuje Božímu nařízení. Ti, kdo mu odporují, přivolávají [t2] na sebe soud.
3 Vládcové nejsou postrachem dobrému jednání, nýbrž zlému. Chceš, aby ses nemusel bát autority? Čiň dobré, [a] a budeš mít od ní chválu.
4 Vždyť je Božím služebníkem pro tvé dobro. Jednáš-li však zle, boj se, neboť ne nadarmo nosí meč. Je Božím služebníkem, [t3] vykonavatelem hněvu [a] nad tím, kdo činí zlo.
5 Proto je nutno podřizovat se, a to nejen kvůli tomu hněvu, nýbrž i kvůli svědomí. [a]
6 Proto také platíte [t4] daně, [a] neboť vládcové jsou Božími služebníky [t5] a právě tomu se vytrvale věnují. [t6]
7 Dejte každému, co jste povinni: komu daň, tomu daň, [a] komu clo, tomu clo, komu bázeň, tomu bázeň, komu čest, tomu čest.
Jakubův 4 : 17
17 Kdo tedy umí činit dobré, ale nečiní, má hřích. [a]
Skutky 5 : 28 – 29
28 „Výslovně [t18] jsme vám přikázali, abyste neučili v [a] tomto jménu, a hle, naplnili jste Jeruzalém svým učením a chcete na nás uvést krev toho člověka.“ [v19]
29 Petr a apoštolové odpověděli: „Boha je třeba poslouchat více než lidi. [a]
1. Petrův 2 : 13
13 Kvůli Pánu se podřiďte [a] každému lidskému zřízení: [t15] ať králi [b] jako svrchovanému vládci,
Daniel 3 : 1 – 30
1 [t1] Král Nebúkadnesar vyrobil zlatou sochu. Její výška byla šedesát loket, její šířka šest loket. [v2] Dal ji postavit na pláni Dúra [t3] v babylonské provincii.
2 Potom král Nebúkadnesar vzkázal shromáždit satrapy, [v4] prefekty [v5] a místodržitele, [v6] radní, [v7] pokladníky, soudce, komisaře a všechny úředníky provincií, aby přišli k zasvěcení té sochy, kterou dal postavit král Nebúkadnesar.
3 Nato se shromáždili satrapové, prefekti a místodržitelé, radní, pokladníci, soudcové, komisaři a všichni úředníci provincií k zasvěcení té sochy, kterou dal postavit král Nebúkadnesar. Když stáli před tou sochou, kterou dal postavit Nebúkadnesar,
4 hlasatel mocně volal: Přikazuje se vám, lidé, národy a jazyky: [t8]
5 V čase, kdy uslyšíte hrát [t9] roh, [t10] píšťalu, citeru, [v11] lyru, [v12] cymbál, [v13] orchestr [v14] (či jiný hudební nástroj,) [t15] padnete a budete se klanět [t16] té zlaté soše, kterou dal postavit král Nebúkadnesar.
6 Kdokoli by však nepadl a neklaněl se, v tom okamžiku bude uvržen doprostřed rozpálené ohnivé pece. [t17]
7 Proto v té době, jakmile všichni lidé slyšeli hrát roh, píšťalu, citeru, lyru, cymbál [t18] (či jiný hudební nástroj,) [t15] padali všichni lidé, národy i jazyky [t8] a klaněli se zlaté soše, kterou dal postavit král Nebúkadnesar.
8 Kvůli tomu předstoupili v oné době nějací muži Chaldejci [t19] a pustili se do [v20] Judejců. [t21]
9 Promluvili a řekli králi Nebúkadnesarovi: Králi, navěky buď živ!
10 Sám jsi, králi, vydal nařízení, [a] aby každý člověk, jenž uslyší hrát roh, píšťalu, citeru, lyru, cymbál, orchestr (či jiný hudební nástroj,) [t15] padl a klaněl se té zlaté soše.
11 Kdokoli by však nepadl a neklaněl se, bude uvržen doprostřed rozpálené ohnivé pece.
12 Jsou nějací muži [a] — Judejci, které jsi pověřil správou babylonské provincie: Šadrak, Méšak a Abed-nego [b] — tihle muži na tebe, králi, neberou zřetel, [v22] tvé bohy [t23] neuctívají a té zlaté soše, kterou jsi dal postavit, se neklanějí. [c]
13 Nato Nebúkadnesar v hněvu a rozlícení poručil přivést Šadraka, Méšaka i Abed-nega. Oni muži byli hned přivedeni před krále.
14 Nebúkadnesar promluvil a řekl jim: Je to úmysl, Šadraku, Méšaku a Abed-nego, že mé bohy neuctíváte a té zlaté soše, kterou jsem dal postavit, se neklaníte?
15 Jestlipak jste teď připraveni, že v čase, kdy uslyšíte hrát roh, píšťalu, citeru, lyru, cymbál, orchestr (či jiný hudební nástroj,) [v14] padnete a budete se klanět té [t24] soše, kterou jsem vyrobil? Ale jestli se klanět nebudete, v tu hodinu budete uvrženi doprostřed rozpálené ohnivé pece. A kdo je bůh, že by vás [t25] vysvobodil z mé ruky?
16 Šadrak, Méšak i Abed-nego odpověděli a řekli králi: Ó, [t26] Nebúkadnesare, na to my tobě nemusíme dávat žádnou odpověď.
17 Je-li tomu tak, [t27] náš Bůh, [t28] jehož uctíváme, nás může vysvobodit [a] z rozpálené ohnivé pece. I ze tvé ruky, králi, nás vysvobodí.
18 Ale i kdyby ne, známo buď tobě, králi, že tvé bohy uctívat nebudeme a té zlaté soše, kterou jsi dal postavit, se nebudeme klanět. [a]
19 Rázem Nebúkadnesara naplnil hněv [t29] a výraz [t30] jeho tváře se vůči Šadrakovi, Méšakovi i [t31] Abed-negovi změnil. Ihned [t32] přikázal tu pec rozpálit sedmkrát [a] více, než ji obvykle [t33] rozpalovali.
20 Pak (udatným bojovníkům ze svého vojska) [t34] přikázal, aby Šadraka, Méšaka i Abed-nega svázali, [t35] aby byli uvrženi do rozpálené ohnivé pece.
21 Oni muži byli hned svázáni ještě ve svých kabátech, [t36] kalhotách, [t37] turbanech [t38] a ve svém oblečení a uvrženi doprostřed rozpálené ohnivé pece.
22 Protože králův rozkaz [t39] byl tak prudký [t40] a ta pec byla neobyčejně rozpálena, ony muže, kteří Šadraka Méšaka i Abed-nega zvedali, pozabíjel plamen ohně.
23 Ale [t41] ti tři muži, [t42] Šadrak, Méšak i Abed-nego, svázáni [t43] dopadli doprostřed rozpálené ohnivé pece. [t44]
24 Král Nebúkadnesar [t45] se náhle zhrozil a poděšeně vstal. Promluvil [t46] na své rádce [a] a řekl: Copak jsme doprostřed ohně neuvrhli trojici svázaných mužů?! Odpověděli králi a řekli: Určitě, králi.
25 Nato řekl: [t47] Hle, vidím čtveřici mužů rozvázaných, jak si chodí uprostřed ohně, nemají [t48] žádné zranění a vzhled toho čtvrtého připomíná nějakého syna bohů. [t49]
26 Pak Nebúkadnesar přistoupil ke vstupu do rozpálené ohnivé pece a řekl: [t50] Šadraku, Méšaku a Abed-nego, otroci [a] boha Nejvyššího, [v51] vylezte a pojďte sem! Nato Šadrak, Méšak i Abed-nego vylezli zprostřed ohně.
27 Shromáždili se i satrapové, [a] prefekti a místodržitelé i královští rádcové a [t52] hleděli na ony muže, nad jejichž těly neměl oheň moc, [b] ba ani vlasy na hlavě se jim neožehly, ani na kabátech [t53] nebylo nic znát, [t54] dokonce se okolo [t55] nich nešířil ani zápach ohně. [t56]
28 Nebúkadnesar nato prohlásil: [t57] Požehnán bůh Šadrakův, Méšakův i Abed-negův, jenž poslal svého anděla [t58] a vysvobodil své otroky, kteří se na něho spolehli. I královské slovo porušili a svá těla [t59] oddali tomu, že nebudou žádného boha uctívat a nebudou se klanět nikomu vyjma boha svého.
29 A tak mnou bude vydáno [t60] nařízení každému lidu, národu i jazyku, [a] že kdo by lehkovážně mluvil o bohu Šadrakově, Méšakově i Abed-negově, aby byl rozčtvrcen [t61] a z jeho domu se stala hromada sutin, [t62] protože není jiného boha, jenž by dokázal takto [t63] zachraňovat.
30 Potom král Šadrakovi, Méšakovi i Abed-negovi v babylonské provincii pomohl ku zdaru. [t64]
Římanům 13 : 7
7 Dejte každému, co jste povinni: komu daň, tomu daň, [a] komu clo, tomu clo, komu bázeň, tomu bázeň, komu čest, tomu čest.
Židům 13 : 17
17 Poslouchejte své vůdce [a] a buďte poddajní, neboť oni bdí [b] nad vašimi dušemi jako ti, kdo budou vydávat počet; [c] ať to mohou dělat s radostí, a ne se vzdycháním, [t17] neboť to by vám nebylo k užitku.
Exodus 1 : 15 – 22
15 Pak egyptský král přikázal hebrejským [t14] porodním bábám [t15] — jedna se jmenovala Šifra a druhá Púa [v16] —
16 toto: Když pomáháte při porodu Hebrejkám, hleďte na porodní stoličku: [t17] Bude-li to syn, usmrťte [a] ho, bude-li to dcera, ať zůstane naživu.
17 Porodní báby se však bály [a] Boha a nepočínaly si podle toho, co jim řekl egyptský král, [b] ale nechávaly chlapce naživu.
18 Egyptský král si porodní báby zavolal a zeptal se jich: Proč to děláte, že necháváte chlapce naživu?
19 Porodní báby faraonovi odpověděly: Hebrejky nejsou jako egyptské ženy, ale jsou plné života. Dříve než k nim porodní bába přijde, porodí.
20 A Bůh prokázal těm porodním bábám dobro. [a] Lid se dále množil a byl velmi zdatný.
21 A stalo se, protože se ty porodní báby bály Boha, že jim dal rodiny.
22 Pak farao přikázal všemu svému lidu: Každého syna, který se jim narodí, hoďte do Nilu, [a] každou dceru nechejte naživu!
Skutky 4 : 18 – 20
18 Zavolali je a přikázali jim, aby vůbec veřejně nemluvili [a] ani neučili v [t10] Ježíšově jménu.
19 Petr a Jan jim odpověděli: „Posuďte, zda je před Bohem správné, abychom poslouchali vás více než Boha. [a]
20 Neboť my nemůžeme nemluvit [a] o tom, co jsme viděli a slyšeli.“ [b]
Římanům 13 : 1
1 Každá duše [a] ať se podřizuje [b] nadřízeným autoritám, [t1] neboť není autority, leč od Boha. [c] Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha,
Římanům 13 : 1 – 14
1 Každá duše [a] ať se podřizuje [b] nadřízeným autoritám, [t1] neboť není autority, leč od Boha. [c] Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha,
2 takže ten, kdo se staví proti autoritě, odporuje Božímu nařízení. Ti, kdo mu odporují, přivolávají [t2] na sebe soud.
3 Vládcové nejsou postrachem dobrému jednání, nýbrž zlému. Chceš, aby ses nemusel bát autority? Čiň dobré, [a] a budeš mít od ní chválu.
4 Vždyť je Božím služebníkem pro tvé dobro. Jednáš-li však zle, boj se, neboť ne nadarmo nosí meč. Je Božím služebníkem, [t3] vykonavatelem hněvu [a] nad tím, kdo činí zlo.
5 Proto je nutno podřizovat se, a to nejen kvůli tomu hněvu, nýbrž i kvůli svědomí. [a]
6 Proto také platíte [t4] daně, [a] neboť vládcové jsou Božími služebníky [t5] a právě tomu se vytrvale věnují. [t6]
7 Dejte každému, co jste povinni: komu daň, tomu daň, [a] komu clo, tomu clo, komu bázeň, tomu bázeň, komu čest, tomu čest.
8 Nikomu nebuďte nic dlužni, [a] než abyste se navzájem milovali, [v7] neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil Zákon. [b]
9 Vždyť přikázání ‚nebudeš cizoložit, nebudeš vraždit, nebudeš krást, nebudeš žádat,‘ [a] a je-li ještě nějaké jiné přikázání, jsou shrnuta [t8] v tomto slovu: ‚Budeš milovat svého bližního jako sebe samého.‘ [b]
10 Láska [a] bližnímu nepůsobí nic zlého. Naplněním Zákona je tedy láska.
11 Víte také, jaký je čas, že už nastala hodina, abyste procitli [t9] ze spánku; vždyť nyní je naše záchrana blíže, než když jsme uvěřili.
12 Noc pokročila, den se přiblížil. [a] Odložme proto skutky tmy [b] a oblečme zbroj [c] světla.
13 Žijme [t10] řádně jako ve dne: ne (v hýření a opilství), [t11] ne v chlípnostech a bezuzdnostech, [a] ne ve sváru [b] a závisti.
14 Nýbrž oblečte [a] se v Pána Ježíše Krista a nepečujte [t12] o tělo, abyste vyhovovali jeho žádostem. [b]
Skutky 5 : 40 – 42
40 zavolali apoštoly, zmrskali [a] je a přikázali jim, aby nemluvili v [b] Ježíšově jménu, a propustili je.
41 Oni tedy šli z [t26] velerady a radovali se, že byli uznáni za hodné, aby byli potupeni pro to jméno. [a]
42 Každý den v chrámě a po domech [a] nepřestávali učit a zvěstovat [t27] Krista Ježíše. [t28]
Jan 19 : 11
11 Ježíš [mu] odpověděl: „Neměl bys nade [t4] mnou žádnou pravomoc, [a] kdyby ti to nebylo dáno shůry. Proto ten, kdo mě tobě vydal, [b] má větší hřích.“
Daniel 6 : 10 – 13
10 Král Dareios tedy vydal onen předpis a zákaz.
11 Když se Daniel dověděl, že byl vydán takový předpis, šel domů, kde měl ve střešní místnosti okna otevřená [v20] směrem k Jeruzalému, a tam jako vždy třikrát denně [a] poklekal [b] na kolena, [t21] modlil se a vzdával chválu před svým Bohem, neboť tak to činil i dříve. [t22]
12 Nyní se ale shlukli [v23] ti muži a nalezli Daniela, jak prosí a přimlouvá se [t24] před svým Bohem.
13 Předstoupili tedy před krále a hovořili [t25] o královském zákazu: [t26] Nevydal jsi snad zákaz, aby každý člověk, který bude po třicet dnů prosit u jakéhokoliv boha nebo u člověka jiného než tebe, králi, bude uvržen do lvího doupěte? Král promluvil a řekl: Tak to [t27] platí [t28] podle nepomíjivého zákona Médů a Peršanů.
Daniel 6 : 1 – 28
1 a kralování [t1] se ujal [t2] Dareios [t3] Médský, [v4] když mu bylo šedesát dva roků. [t5] [a]
2 Dareiovi [t6] se zdálo vhodné ustanovit nad královstvím sto dvacet [t7] satrapů, [a] aby byli po celém království,
3 a nad nimi ještě tři vezíry, [v8] z nichž jedním byl Daniel. Jim tito satrapové podávali hlášení, [a] aby [t9] král netrpěl škodu. [t10]
4 Tento Daniel ovšem nad vezíry i satrapy vynikal, protože v něm byl neobyčejný duch, [a] a král byl nakloněn ustanovit jej nad celým královstvím.
5 Tehdy se vezíři a satrapové [t11] snažili proti Danielovi nalézt [a] něco ohledně [t12] království, ale nemohli nalézt vůbec nic ani žádnou závadu, neboť byl spolehlivý (a žádná nedbalost ani závada se u něho nenalézala.) [t13]
6 Tu si ti muži řekli: Proti tomuhle Danielovi nenajdeme vůbec nic, ledaže bychom proti němu našli něco v zákoně jeho boha. [a]
7 Pak se vezíři a satrapové shlukli okolo krále a takto na něho naléhali: [v14] Králi Darei, navěky buď živ! [a]
8 Všichni královští vezíři, prefekti a satrapové, rádci a místodržitelé se shodli, [t15] aby král vystavil dekret [t16] a vyšel zákaz, aby každý, kdo by nějakou prosbou po třicet dnů prosil u jakéhokoliv boha nebo u člověka jiného než u tebe králi, byl uvržen do lvího doupěte. [v17]
9 Nyní nechť král ten zákaz vystaví a vydá [t18] předpis, jaký podle nepomíjivého [t19] zákona Médů a Peršanů není možno změnit.
10 Král Dareios tedy vydal onen předpis a zákaz.
11 Když se Daniel dověděl, že byl vydán takový předpis, šel domů, kde měl ve střešní místnosti okna otevřená [v20] směrem k Jeruzalému, a tam jako vždy třikrát denně [a] poklekal [b] na kolena, [t21] modlil se a vzdával chválu před svým Bohem, neboť tak to činil i dříve. [t22]
12 Nyní se ale shlukli [v23] ti muži a nalezli Daniela, jak prosí a přimlouvá se [t24] před svým Bohem.
13 Předstoupili tedy před krále a hovořili [t25] o královském zákazu: [t26] Nevydal jsi snad zákaz, aby každý člověk, který bude po třicet dnů prosit u jakéhokoliv boha nebo u člověka jiného než tebe, králi, bude uvržen do lvího doupěte? Král promluvil a řekl: Tak to [t27] platí [t28] podle nepomíjivého zákona Médů a Peršanů.
14 Nato před králem promluvili takto: Daniel ze synů judských vysídlenců na tebe, králi, nebere zřetel, [t29] ani na zákaz, který jsi vydal, a svou prosbu přednáší [t30] třikrát denně!
15 Jakmile to [t27] král uslyšel, byl velmi znechucen [t31] a lámal si hlavu, jak Daniela vysvobodit. [t32] Až do západu slunce se ho snažil zachránit.
16 Jenomže [t33] ti muži se okolo krále shlukli a naléhali na krále: [t34] Považ, [v35] králi, že médským a perským zákonem je, aby jakýkoliv zákaz i dekret, který král stanoví, nebylo možno změnit!
17 Král nakonec přikázal, aby [t36] Daniela přivedli a uvrhli do lvího doupěte. Král Daniela oslovil a řekl mu: Tvůj bůh, kterého ty stále uctíváš, ten kéž tě vysvobodí. [t37]
18 Pak byl přinesen nějaký balvan, přiložen na ústí toho doupěte a král jej zapečetil svým pečetidlem [t38] i pečetidlem svých velmožů, aby tu záležitost ohledně Daniela nebylo možno změnit.
19 Král potom odešel do svého paláce a strávil noc bez jídla, nepovolal k [t39] sobě ani radovánky, [t40] i spánek [a] ho opustil. [t41]
20 Nakonec král musel vstát [t42] ještě za svítání, [t43] jakmile se rozednilo, a poděšeně [t44] spěchal [t45] ke lvímu doupěti.
21 Když se král k doupěti přiblížil, zavolal zarmouceným hlasem Daniela. Král Daniela oslovil takto: [t46] Danieli, otroku [a] toho živého boha, jestlipak [t47] tě tvůj bůh, kterého ty stále uctíváš, dokázal [b] vysvobodit [c] od lvů?
22 Vtom ke králi promluvil Daniel: Králi, navěky buď živ.
23 Můj Bůh poslal svého anděla [a] a lvům zavřel ústa, [t48] takže mě nezranili, [t49] poněvadž jsem byl před ním shledán nevinným [b] a také vůči tobě, králi, jsem nic špatného neprovedl. [c]
24 Tu se král nad tím [t50] velice zaradoval a rozkázal Daniela vytáhnout z doupěte. Daniel byl tedy vytažen z doupěte a nenašlo se na něm žádné zranění, neboť věřil ve svého Boha.
25 Král pak rozkázal, aby [t51] přivedli [t52] ty muže, kteří se tak pouštěli do Daniela, [t53] a do lvího doupěte uvrhli je i jejich syny [t54] a jejich ženy. Ještě nedopadli na dno doupěte, a už se jich zmocnili lvi a rozdrtili jim všechny kosti. [t55]
26 Potom král Dareios napsal všem [t56] lidem, národům a jazykům [a] přebývajícím v celé zemi: Nechť se vám pokoj rozhojní. [t57]
27 (Vydávám nařízení,) [t58] aby se po celém mém královském panství [t59] třásli před Danielovým Bohem a báli se jej, neboť on je Bůh živý [a] a stálý navěky, i jeho království, jež nebude zničeno, [t60] a jeho vláda bude až do konce. [b]
28 On vysvobozuje a zachraňuje, znamení a divy koná na nebesích i na zemi, on vysvobodil Daniela ze lvích spárů.
Daniel 3 : 15 – 18
15 Jestlipak jste teď připraveni, že v čase, kdy uslyšíte hrát roh, píšťalu, citeru, lyru, cymbál, orchestr (či jiný hudební nástroj,) [v14] padnete a budete se klanět té [t24] soše, kterou jsem vyrobil? Ale jestli se klanět nebudete, v tu hodinu budete uvrženi doprostřed rozpálené ohnivé pece. A kdo je bůh, že by vás [t25] vysvobodil z mé ruky?
16 Šadrak, Méšak i Abed-nego odpověděli a řekli králi: Ó, [t26] Nebúkadnesare, na to my tobě nemusíme dávat žádnou odpověď.
17 Je-li tomu tak, [t27] náš Bůh, [t28] jehož uctíváme, nás může vysvobodit [a] z rozpálené ohnivé pece. I ze tvé ruky, králi, nás vysvobodí.
18 Ale i kdyby ne, známo buď tobě, králi, že tvé bohy uctívat nebudeme a té zlaté soše, kterou jsi dal postavit, se nebudeme klanět. [a]
Skutky 4 : 1 – 37
1 Když ještě mluvili k lidu, přistoupili k nim kněží, velitel [a] chrámové stráže a saduceové [b]
2 a hněvali [a] se, že učí lid a zvěstují v Ježíši vzkříšení [t1] z mrtvých.
3 Vztáhli na ně ruce [a] a vsadili je do vězení [b] do druhého dne, neboť už byl večer. [v2]
4 Ale mnozí z těch, kteří to slovo uslyšeli, uvěřili, [a] a počet těch mužů vzrostl asi na pět tisíc. [b]
5 Druhý den [t3] se v Jeruzalémě shromáždili jejich vůdci, starší a učitelé Zákona, [a]
6 velekněz Annáš, [a] Kaifáš, Jan [t4] a Alexandr a všichni, kteří byli z velekněžského rodu,
7 postavili je uprostřed a začali se vyptávat: „Jakou mocí [a] nebo v jakém jménu jste to učinili?“
8 Tu jim Petr naplněn [a] Duchem Svatým řekl: „Vůdcové lidu a starší Izraele,
9 jsme-li dnes vyslýcháni pro dobrý skutek [a] na nemocném člověku, [b] kým že byl uzdraven [t5],
10 ať je známo vám všem a všemu lidu Izraele, že ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, [t6] kterého jste vy ukřižovali, ale kterého Bůh probudil z mrtvých, [a] v tomto jménu stojí tento člověk před vámi zdráv. [b]
11 To je ten kámen, který byl zavržen od vás stavitelů, a který se stal hlavou úhlu. [a]
12 A v nikom jiném není záchrana; [a] neboť není pod nebem [b] jiného jména daného lidem, v němž bychom měli být zachráněni.“ [c]
13 Když pozorovali Petrovu a Janovu smělost [t7] a shledali, že jsou to lidé neučení [v8] a prostí, [a] žasli; poznávali je, že bývali s Ježíšem. [b]
14 A když viděli toho uzdraveného člověka, jak tam stojí s nimi, neměli, co by na to řekli.
15 Poručili jim, aby odešli ven z velerady, [a] a radili [b] se mezi sebou.
16 Říkali: „Co máme učinit s těmito lidmi? [a] Všem obyvatelům Jeruzaléma je jasné, že se skrze ně stalo zřejmé znamení, [b] a my to nemůžeme popřít.
17 Ale aby se to ještě více nerozšířilo mezi lid, pohrozme jim, ať již (k nikomu) [t9] nemluví v [t10] tomto jménu.“ [a]
18 Zavolali je a přikázali jim, aby vůbec veřejně nemluvili [a] ani neučili v [t10] Ježíšově jménu.
19 Petr a Jan jim odpověděli: „Posuďte, zda je před Bohem správné, abychom poslouchali vás více než Boha. [a]
20 Neboť my nemůžeme nemluvit [a] o tom, co jsme viděli a slyšeli.“ [b]
21 Oni jim pohrozili a propustili je, protože nenalézali nic, zač by je potrestali, a to kvůli lidu, [a] neboť všichni oslavovali Boha [b] za to, co se stalo.
22 Tomu člověku, na němž se toto znamení uzdravení stalo, bylo totiž už přes čtyřicet let. [a]
23 Když byli propuštěni, přišli mezi své [a] a oznámili, co jim řekli velekněží a starší.
24 Když to uslyšeli, jednomyslně [a] pozdvihli hlas k [c]Bohu a řekli: „Panovníku, [b] ty, který jsi učinil nebe i zemi i moře a vše, co je v nich, [c]
25 ty jsi [skrze Ducha Svatého] ústy [a] svého služebníka, [b] [našeho otce] Davida, [c] řekl: ‚Proč zuří národy a lidé zamýšlejí marné věci?
26 Králové země se postavili a vládcové se shromáždili společně proti Pánu a proti jeho Kristu.‘ [a]
27 V tomto městě se opravdu sešli Herodes a Pontius Pilát [a] spolu s národy i s lidem [t11] Izraele proti tvému svatému služebníku [b] Ježíšovi, kterého jsi pomazal,
28 aby učinili, co tvá ruka a [tvůj] úradek [a] předem určily, [b] že se má stát.
29 A nyní, Pane, pohleď na jejich hrozby a dej svým otrokům [a] se vší smělostí [b] mluvit [c] tvé [c]slovo;
30 vztahuj [a] svou ruku k tomu, aby se dála uzdravení, znamení a divy [b] skrze jméno tvého svatého služebníka Ježíše.“
31 Když se pomodlili, zatřáslo se místo, [a] kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni [b] [c]Duchem Svatým a směle mluvili [c]Boží [c]slovo. [c]
32 Všichni, [t12] kdo uvěřili, byli jednoho srdce [t13] a jedné duše [a] a nikdo neříkal o ničem, co měl, že je to jeho vlastní, nýbrž měli všechno společné. [b]
33 A apoštolové vydávali s velikou mocí svědectví [a] o zmrtvýchvstání Pána Ježíše Krista a veliká milost [b] byla na nich všech.
34 Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi, neboť ti, kdo byli vlastníky polností nebo domů, svá pole nebo domy prodávali a výtěžky z prodeje přinášeli
35 a kladli k nohám apoštolů. Z toho se pak rozdělovalo každému, jak kdo potřeboval. [a]
36 Také Josef, který byl apoštoly nazván Barnabáš, [a] což v překladu znamená ‚syn [b] potěšení‘, [t14] Levita, rodem z Kypru, [c]
37 měl pole, které prodal, peníze přinesl a položil k nohám apoštolů.
Titovi 3 : 1
1 Připomínej [a] jim, ať se podřizují vládcům [a] vrchnostem, [b] ať je poslouchají a jsou připraveni ke každému dobrému skutku. [c]
Leave a Reply