Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví neděle
Exodus 12 : 16
16 Prvního dne budete mít svaté shromáždění, i sedmého dne budete mít svaté shromáždění. V nich nebude konána žádná práce, pouze co budete každý jíst, jenom to si připravíte.
1. Korintským 16 : 2
2 V první den týdne [a] ať každý z vás doma [t1] dá stranou (tolik, kolik bude moci uložit), [t2] aby se sbírky nemusely konat teprve tehdy, až k vám přijdu. [b]
Skutky 20 : 7
7 První den v týdnu [v8]jsme se sešli k lámání chleba. [a] Pavel s nimi rozmlouval, [b] protože chtěl druhý den odejít, a protáhl svou řeč [t9] až do půlnoci.
Lukáš 24 : 1 – 53
1 Prvního [a] dne týdne velmi časně ráno [b] přišly k hrobce nesouce vonné látky, které připravily. [t1]
2 Nalezly však kámen od hrobu odvalený.
3 Vstoupily, ale tělo [Pána Ježíše] nenalezly.
4 A stalo se, když nad tím byly bezradné, [t2] hle, přistoupili k nim dva muži [a] v zářícím [b] rouchu.
5 Polekaly se a sklonily tváře k zemi; [a] oni však jim řekli: „Proč hledáte živého [b] mezi mrtvými? [c]
6 Není zde, ale byl vzkříšen. [a] Vzpomeňte si, jak k vám mluvil, když byl ještě v Galileji,
7 když řekl o Synu člověka, že musí být vydán [a] do rukou hříšných lidí, být ukřižován a třetího dne vstát.“ [b]
8 I vzpomněly [a] si na jeho slova.
9 A když se vrátily [od hrobky], oznámily toto všechno Jedenácti [a] i všem ostatním.
10 [Byly to] Marie Magdalská, [a] Jana a Marie Jakubova a ostatní s nimi. Říkaly to apoštolům,
11 ale jim tato slova připadala jako nesmysl a nevěřili [a] jim.
12 [Petr však vstal, běžel ke hrobce, naklonil se dovnitř a spatřil jen plátna. I odešel domů [t3] v údivu nad tím, co se stalo.]
13 A hle, téhož dne šli dva z nich do vesnice jménem Emaus, [v4] vzdálené sto šedesát stadií [v5] od Jeruzaléma,
14 a rozmlouvali [t6] spolu o tom všem, co se přihodilo.
15 A stalo se, jak tak spolu rozmlouvali a probírali to, že se k nim přiblížil sám Ježíš a šel s nimi.
16 Ale jejich oči [a] byly drženy, takže ho nepoznali.
17 Řekl jim: „O jakých věcech to spolu cestou [t7] rozmlouváte? [t8]“ I zůstali stát zasmušilí. [a]
18 Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi snad jediný, kdo pobývá [t9] v Jeruzalémě a nedověděl se, co se v něm v těchto dnech stalo!“
19 I řekl jim: „Co to je?“ Oni mu řekli: „To s [t10] Ježíšem Nazaretským, který byl muž prorok [a] mocný v činu i slově [b] před Bohem i přede vším lidem;
20 jak ho velekněží a naši vládci [t11] vydali k odsouzení na smrt a ukřižovali ho.
21 My jsme však doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. [a] Ale (přes to všechno) [t12] je to už třetí den od toho, kdy se to stalo.
22 Některé z našich žen nás však ohromily. Byly zrána u hrobky,
23 a když nenalezly jeho tělo, přišly a říkaly, že měly dokonce vidění andělů, kteří řekli, že je živ.
24 A někteří z těch, kteří byli s námi, odešli k hrobce a nalezli vše tak, jak řekly i ženy, jeho však nespatřili.“
25 A on jim řekl: „Ó nerozumní [a] a zpozdilého srdce, [b] abyste věřili tomu všemu, co mluvili proroci!
26 Což to neměl Kristus vytrpět a vejít do své slávy?“ [a]
27 A začal od Mojžíše [a] a od všech proroků [b] a vysvětlil [c] jim ve všech Písmech to, co o něm bylo napsáno.
28 Přiblížili se k vesnici, kam šli, a on si počínal, jako by chtěl jít dál. [a]
29 Oni však na něho naléhali slovy: „Zůstaň s námi, neboť (se připozdívá) [t13] a den se již nachýlil.“ I vstoupil, aby s nimi zůstal.
30 A stalo se, když s nimi zaujal místo [t14] u stolu, že vzal chléb, požehnal, rozlomil a podával jim. [a]
31 Vtom se jim otevřely oči [a] a poznali ho; ale on se pro ně stal neviditelným. [b]
32 A řekli si spolu: „Což v nás srdce nehořelo, když k nám na cestě mluvil a otvíral [t15] nám Písma?“
33 A v tu hodinu vstali, vrátili se do Jeruzaléma a nalezli shromážděných těch jedenáct [a] i ty, kteří byli s nimi,
34 a ti jim říkali, že Pán byl skutečně probuzen z mrtvých a ukázal se Šimonovi.
35 A oni vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat při lámání chleba.
36 Zatímco o tom mluvili, postavil se on [t16] uprostřed nich [a řekl jim: „Pokoj [a] vám.“]
37 Vyděsili se a vystrašeni se domnívali, že vidí ducha.
38 Řekl jim: „Proč jste tak rozrušeni [a] a proč ve vašem srdci vystupují pochybnosti? [t17]
39 Podívejte se na mé ruce a na mé nohy, že jsem to já. Dotkněte [a] se mne a podívejte se: duch nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně.“
40 [A když to řekl, ukázal jim ruce a nohy.]
41 Když tomu ještě pro samou radost nemohli uvěřit [a] a jen se divili, řekl jim: „Máte tu něco k jídlu?“ [b]
42 Podali mu kus pečené ryby a plást medu.
43 Vzal si a pojedl [a] před nimi.
44 Řekl jim: „To jsou ta má slova, která jsem k vám mluvil, když jsem byl ještě s vámi, že se musí naplnit všechno, co je o mně napsáno v Mojžíšově [a] zákoně, v prorocích a Žalmech.“
45 Potom otevřel [a] jejich mysl, aby rozuměli Písmu,
46 a řekl jim: „Tak je napsáno, že Kristus měl trpět a třetího dne vstát z mrtvých;
47 a na základě jeho jména má být všem národům [a] vyhlášeno pokání [b] k [t18] odpuštění hříchů(, počínajíc od Jeruzaléma.
48 Vy jste svědky [a] těchto věcí). [t19]
49 A [hle,] já na vás posílám [t20] zaslíbení [a] mého Otce; vy však zůstaňte [t21] ve městě, dokud nebudete oblečeni mocí z výsosti.“
50 Potom [a] je vyvedl až k Betanii, [b] zvedl své ruce a požehnal jim.
51 A stalo se, když jim žehnal, že se od nich vzdálil [a] [a byl nesen vzhůru do nebe].
52 A [když se mu poklonili,] s velikou radostí se vrátili do Jeruzaléma
53 a byli stále v chrámě, [a] (chválili [b] [c]Boha a dobrořečili [c] mu). [t22] Amen.
Jan 20 : 1 – 31
1 Prvního [a] dne týdne přišla Marie Magdalská [b] časně ráno, ještě za tmy, ke hrobu a uviděla kámen [c] odvalený od hrobu.
2 Běžela tedy a přišla k Šimonu Petrovi a k druhému učedníkovi, kterého měl Ježíš rád, [a] a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“
3 Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu.
4 Běželi oba spolu, ale ten druhý učedník běžel napřed, rychleji než Petr, a přišel ke hrobu první.
5 Naklonil se dovnitř a uviděl tam ležet plátna, [a] ale dovnitř nevstoupil.
6 Potom přišel také Šimon Petr, který šel za ním. Vešel do hrobu a uviděl tam ležet lněná plátna,
7 avšak šátek, který byl na Ježíšově [t1] hlavě, neležel se lněnými plátny, nýbrž byl svinut zvlášť na jednom místě.
8 Potom vstoupil i ten druhý učedník, který k hrobu přišel první; i uviděl a uvěřil. [a]
9 Neboť ještě neznali Písmo, že musí vstát z mrtvých.
10 Učedníci pak opět odešli domů. [t2]
11 Marie stála venku před hrobem a plakala. Jak plakala, naklonila se do hrobu
12 a uviděla dva anděly v bílém rouchu sedící na místě, kde leželo Ježíšovo tělo; jednoho u hlavy a druhého u nohou.
13 A ti jí řekli: „Ženo, proč pláčeš?“ Řekla jim: „Vzali mého Pána a nevím, kam ho položili.“
14 Když to řekla, otočila se dozadu a uviděla tam stát Ježíše; nevěděla [a] však, že je to Ježíš.
15 Ježíš jí řekl: „Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?“ [a] Ona mu v domnění, že je to zahradník, řekla: „Pane, jestliže tys ho odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já si ho vezmu.“
16 Ježíš jí řekl: „Marie!“ Ona se otočila a hebrejsky mu řekla: „Rabbuni“, [a] což znamená ‚Učiteli‘. [b]
17 Ježíš jí řekl: „Nedrž [t3] se mne, neboť jsem ještě nevystoupil ke [svému] Otci. Jdi k mým bratřím a řekni jim: ‚Vystupuji [a] k Otci svému i k Otci [b] vašemu, k Bohu svému i k Bohu [c] vašemu.‘“
18 Marie Magdalská šla a zvěstovala učedníkům: „Viděla jsem Pána“, (a oznámila jim to, co jí řekl). [t4]
19 Když byl večer téhož dne, prvního v týdnu, a učedníci byli ze strachu [a] před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš, postavil se doprostřed a řekl jim: „Pokoj vám.“ [b]
20 Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. [a] I zaradovali [b] se učedníci, když uviděli Pána.
21 [Ježíš] jim opět řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, i já posílám vás.“ [a]
22 Po těchto slovech (na ně dechl) [v5] a řekl jim: „Přijměte [a] Ducha Svatého.
23 Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je zadržíte, tomu jsou zadrženy. [a]“
24 Tomáš zvaný Didymos, [a] jeden z Dvanácti, [b] však nebyl s nimi, když Ježíš přišel.
25 Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána.“ On jim však řekl: „Pokud neuvidím stopu hřebů v jeho rukou a nevložím svůj prst na místo [t6] hřebů a svou ruku do jeho boku, neuvěřím. [t7]“
26 Po osmi dnech byli jeho učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi. Postavil se doprostřed a řekl: „Pokoj vám.“
27 Potom řekl Tomášovi: „Vztáhni [t8] svůj prst sem a pohleď na mé ruce, vztáhni [t8] svou ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“
28 Tomáš mu odpověděl slovy: „Můj Pán [a] a můj Bůh.“ [b]
29 Ježíš mu řekl: „Že jsi mne viděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kteří neviděli, [a] a uvěřili.“
30 Ještě mnoho jiných znamení, [a] která nejsou zapsána v této knize, [t9] učinil Ježíš před [svými] učedníky.
31 Tato však jsou zapsána, abyste uvěřili, [t10] že Ježíš je Mesiáš, [a] Syn [c]Boží, [b] a abyste věříce měli život [c] v jeho jménu.
Genesis 1 : 1 – 31
1 Na počátku [v1] stvořil [v2] Bůh [v3] nebesa [a] a zemi. [b]
2 Země [t4] byla (pustá a prázdná,) [a] temnota [b] byla nad hlubinou [c] a (Duch [d] Boží) [e] se vznášel [f] nad vodami.
3 I řekl [a] Bůh: Budiž světlo! A bylo světlo.
4 Bůh viděl, že světlo je dobré, a oddělil [v5] Bůh světlo od tmy. [t6]
5 Bůh nazval světlo dnem a tmu nazval nocí; a byl večer a bylo ráno, [v7] jeden [t8] den.
6 I řekl Bůh: Budiž klenba [a] uprostřed vod a nechť odděluje vody od vod.
7 Bůh tedy udělal klenbu a oddělil vody, které byly pod klenbou, od vod, [a] které byly nad klenbou. A stalo se tak.
8 Bůh nazval klenbu nebesy; [a] a byl večer a bylo ráno, den druhý.
9 I řekl Bůh: Ať se vody pod nebesy shromáždí [a] na jedno místo a ukáže se souš. [b] A stalo se tak.
10 Bůh nazval souš zemí a nahromaděné [a] vody nazval moři. Bůh viděl, že to bylo dobré.
11 I řekl Bůh: Ať země dá vyrašit trávě, [a] zeleni vysévající semeno, ovocnému stromoví nesoucímu na zemi ovoce podle svého druhu, ve kterém je jeho semeno. A stalo se tak.
12 Země vydala trávu, zeleň vysévající semeno podle svého druhu a stromoví nesoucí ovoce, ve kterém je jeho semeno podle jeho druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré.
13 A byl večer a bylo ráno, den třetí.
14 I řekl Bůh: Ať jsou světla [t9] na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci a byla na znamení, [a] k určování časů, [b] dnů a let.
15 A ať jsou světly na nebeské klenbě, aby svítila na zemi. A stalo se tak.
16 Bůh udělal dvě veliká světla: [v10] Větší světlo, (aby vládlo ve dne,) [t11] a menší světlo, (aby vládlo v noci,) [t11] a hvězdy. [v12]
17 Bůh je dal na nebeskou klenbu, aby svítila na zemi,
18 a aby (ovládala den a noc) [t13] a oddělovala světlo od tmy. Bůh viděl, že to bylo dobré.
19 A byl večer a bylo ráno, den čtvrtý.
20 I řekl Bůh: Ať se vody hemží (živou havětí) [t14] a ať létavci [t15] létají nad zemí pod [t16] nebeskou klenbou.
21 Bůh stvořil [a] veliké draky [b] a všechny pohyblivé formy života, jimiž se začaly hemžit vody, podle jejich druhů, také každého okřídleného létavce podle jeho druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré.
22 A Bůh je požehnal [v17] slovy: Ploďte a množte se [v18] a naplňte vody v mořích; a létavci ať se rozmnoží na zemi.
23 A byl večer a bylo ráno, den pátý.
24 I řekl Bůh: Ať země vydá formy života podle jeho druhu: Dobytek, plazy [t19] a zemskou zvěř podle svého druhu. [a] A stalo se tak.
25 Bůh učinil zemskou zvěř podle jejího druhu, dobytek podle jeho druhu a každého zemského plaza podle jeho druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré.
26 I řekl Bůh: Učiňme [v20] člověka [v21] (k [t22] našemu obrazu, [t23] jako naši podobu, [a]) [t24] aby panovali nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem a nad celou zemí i nad všemi plazy pohybujícími se na zemi.
27 Bůh stvořil [a] člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu, stvořil je (muže a ženu.) [t25]
28 Bůh je požehnal a řekl jim: [t26] Ploďte a množte se [a] a naplňte zemi, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem a nad vším živým, co se na zemi hýbe.
29 A Bůh řekl: Hle, dal jsem vám každou rostlinu mající semena na povrchu celé země a každý strom, na němž je ovoce mající semena. To budete mít za pokrm. [a]
30 Veškeré zemské zvěři, všemu nebeskému ptactvu a všemu pohybujícímu se na zemi, v čem je živá duše, jsem dal za pokrm [a] každou zelenou rostlinu. A stalo se tak.
31 Bůh viděl všechno, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré. A byl večer a bylo ráno, den šestý.
Židům 4 : 12
12 Neboť [c]Boží [c]slovo [a] je živé, [b] činné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; [c] proniká až do rozdělení duše a ducha, [d] kloubů a morku a je schopné rozsoudit [e] myšlenky a postoje [t9] srdce.
Zjevení 13 : 1 – 18
1 Tu jsem uviděl, jak z moře vystupuje šelma, [a] která měla deset rohů a sedm hlav; na svých rozích měla deset diadémů [b] a na svých hlavách jména [t1] urážející Boha.
2 Ta šelma, kterou jsem uviděl, byla podobná levhartovi, [a] její nohy jako tlapy medvěda a její tlama jako tlama lví. A drak jí dal svou sílu, svůj trůn [b] a velikou pravomoc.
3 A jednu z jejích hlav jsem viděl jakoby raněnou k smrti, ale její smrtelná rána byla vyléčena. Celá země nad tou šelmou užasla; [a]
4 poklonili se drakovi, že dal té šelmě svou pravomoc, a poklonili se také šelmě se slovy: „Kdo [a] je podobný té šelmě a kdo s ní může bojovat? [t2]“
5 Byla jí dána ústa mluvící [a] veliké věci a rouhání [b] a byla jí dána moc, [t3] (aby činila, co chce) [t4] po čtyřicet dva měsíce. [c]
6 I otevřela svá ústa k rouhání se Bohu a rouhala se jeho jménu a jeho stánku, (to jest těm), [t5] kteří přebývají [a] v nebi.
7 [A bylo jí dáno, (aby rozpoutala válku proti) [a] svatým [b] a aby je přemohla,] [c] a byla jí dána moc nad každým kmenem, lidem, jazykem i národem; [d]
8 budou se jí klanět všichni obyvatelé země, [a] jejichž jména nejsou (od založení světa [b] zapsána v knize [t6] života toho zabitého Beránka). [t7]
9 Má-li kdo (uši, slyš). [a]
10 (Kdo má jít do zajetí, půjde do zajetí; kdo má být zabit mečem), [t8] musí být mečem zabit. Zde jest vytrvalost [a] a víra [t9] svatých.
11 A uviděl jsem jinou šelmu vystupovat ze země; měla dva rohy jako beránek, [a] ale mluvila jako drak.
12 Vykonává všechnu pravomoc té první šelmy v její přítomnosti. Nutí zemi a její obyvatele, aby se klaněli [a] té první šelmě, jejíž smrtelná rána byla vyléčena. [b]
13 Činí veliká znamení, [a] takže nechá i oheň [b] z nebe před zraky lidí sestupovat na zem,
14 a svádí [a] obyvatele země znameními, která jí bylo dáno učinit před očima šelmy. Říká obyvatelům země, aby učinili obraz šelmě, která měla ránu od meče a ožila.
15 A bylo jí dáno, aby vložila [t10] ducha do obrazu té šelmy, takže obraz šelmy promluvil [t11] a způsobil, aby byli zabiti všichni, kteří se nepokloní obrazu šelmy. [a]
16 A působí, aby všem, malým i velkým, [a] bohatým i chudým, [b] svobodným i otrokům, [c] byl dán cejch [d] na pravou ruku nebo na čelo [e]
17 [a] aby nikdo nemohl kupovat ani prodávat, leda ten, kdo má cejch: jméno šelmy nebo číslo [t12] jejího jména.
18 Zde je moudrost. Kdo má rozum, ať spočte číslo té šelmy. Je to číslo člověka, a jeho číslo je šest set (šedesát šest). [t13]
Leave a Reply