Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví navštěvující kostel
Židům 10 : 24 – 25
24 a buďme pozorní jedni k druhým, [t12] (abychom se rozněcovali v) [t13] lásce a dobrých skutcích. [a]
25 Nezanedbávejme [t14] své společné shromažďování, [a] jak mají někteří ve zvyku, [b] nýbrž povzbuzujme se, [t15] a to tím více, čím více vidíte, že se ten den [c] přibližuje.
1. Janův 1 : 7
7 Jestliže však chodíme v tom světle, [a] jako on je v tom světle, máme společenství mezi sebou a krev [b] Ježíše Krista, jeho Syna, nás očišťuje [c] od každého hříchu. [v2]
Žalmy 150 : 1 – 6
1 Haleluja! Chvalte [a] Boha v jeho svatyni! [v1] Chvalte ho na nebeské klenbě, [b] plné jeho moci!
2 Chvalte ho za jeho mocné činy! [t2] Chvalte ho za jeho nesmírnou velikost! [a]
3 Chvalte ho dutím na beraní roh, [a] chvalte ho na harfu a lyru! [b]
4 Chvalte ho tamburínou a tancem, [a] chvalte ho strunami [b] a píšťalou! [t3]
5 Chvalte ho činely [a] hlasitými, chvalte ho činely zvučnými!
6 (Vše, co dýchá,) [v4] ať chválí Hospodina! [a] Haleluja!
Židům 10 : 23 – 25
23 Neochvějně [t11] držme [a] své vyznání [b] naděje, neboť ten, který dal slib, [c] je věrný; [d]
24 a buďme pozorní jedni k druhým, [t12] (abychom se rozněcovali v) [t13] lásce a dobrých skutcích. [a]
25 Nezanedbávejme [t14] své společné shromažďování, [a] jak mají někteří ve zvyku, [b] nýbrž povzbuzujme se, [t15] a to tím více, čím více vidíte, že se ten den [c] přibližuje.
Žalmy 40 : 9 – 10
9 (Oblíbil jsem si) [t15] dělat [a] to, co je ti milé, [b] můj Bože. Tvůj zákon [c] je v mém nitru. [t16]
10 Zvěstoval [a] jsem spravedlnost [t17] ve velikém shromáždění; [b] hle, neomezoval [t18] jsem své rty. [c] Hospodine, ty to víš. [d]
1. Timoteovi 3 : 15
15 Kdybych se však opozdil, chci, abys věděl, jak je třeba se chovat v domě [a] Božím, jímž je církev [b] Boha živého, [c] sloup [d] a opora [c]pravdy.
Skutky 16 : 1 – 40
1 Přišel [také] do Derbe a do Lystry. [a] A hle, byl tam jeden učedník jménem Timoteus [b] syn věřící [c] židovské [d] ženy, jeho otec byl však Řek.
2 Bratři v Lystře a Ikonii o něm vydávali dobré svědectví. [a]
3 Pavel chtěl, aby se s ním (vydal na cestu); [t1] vzal jej a obřezal [a] kvůli Židům, kteří byli v oněch místech, neboť všichni věděli, že jeho otec byl Řek.
4 Když procházeli [a] městy, předávali jim ustanovení, [b] na nichž se usnesli apoštolové [c] a starší v Jeruzalémě, aby je zachovávali. [d]
5 A tak se sbory [t2] upevňovaly ve víře a denně početně rostly. [a]
6 Potom prošli Frygií [a] a galatskou krajinou, neboť [c]Duch Svatý jim zabránil promluvit [c]Slovo [t3] [b] v Asii. [c]
7 Když přišli k Mysii, pokoušeli se dostat do Bithynie, [v4] ale [Ježíšův] [a] Duch jim to nedovolil.
8 Prošli tedy Mysii a sestoupili do Troady. [v5]
9 V noci se ukázalo Pavlovi vidění: [a] stál před ním nějaký makedonský muž a prosil ho: „Přejdi do Makedonie [v6] a pomoz nám!“
10 Jak uviděl to vidění, hned [a] jsme [v7] se snažili [t8] vyjít do Makedonie, protože jsme nabyli přesvědčení, že nás Bůh [t9] povolal, abychom jim zvěstovali evangelium.
11 Vypluli jsme z Troady a plavili se přímo [v10] na Samothráké, [v11] druhého dne do Neapole, [v12]
12 odtamtud do Filip, [a] které jsou předním městem této části Makedonie a římskou kolonií. [v13] V tomto městě jsme strávili několik dní.
13 V sobotní den [a] jsme vyšli za bránu podél řeky, [v14] kde jsme se domnívali, že je místo k modlitbě [v15] ; usedli [b] jsme a mluvili k ženám, které se tam sešly.
14 A poslouchala nás jedna žena jménem Lydie, prodavačka purpuru [a] z města Thyatir, [b] která uctívala [c]Boha. [v16] Pán jí otevřel [c] srdce, aby věnovala pozornost tomu, co Pavel říkal.
15 Když byla pokřtěna ona i její dům, [a] poprosila nás: „Jestliže jste mne uznali za věrnou Pánu, vejděte do mého domu a zůstaňte.“ A přinutila nás.
16 Stalo se, když jsme se šli modlit, [t17] že nás potkala nějaká otrokyně, [t18] která měla věšteckého [v19] ducha a věštěním [a] přinášela svým pánům značný zisk. [b]
17 Ta chodila za Pavlem a za námi a křičela [t20] : „Tito lidé jsou otroci Boha Nejvyššího, [a] kteří vám [t21] zvěstují cestu [b] záchrany.“
18 A to dělala po mnoho dní. Pavla to rozhořčilo, [a] obrátil se na toho ducha a řekl: „Přikazuji [b] ti ve jménu Ježíše Krista, abys od ní odešel!“ [t22] A v tu chvíli od ní odešel. [t22]
19 Když její páni uviděli, že jim ušla naděje na zisk, chopili se Pavla a Silase [a] a vlekli [b] je na náměstí k představeným města.
20 Předvedli je před velitele [v23] a řekli: „Tito lidé pobuřují [a] naše město. Jsou to Židé [b]
21 a šíří zvyky, [v24] které my nesmíme přijímat ani zachovávat, [t25] protože jsme Římané.“
22 Také zástup proti nim povstal a velitelé z nich strhli šaty a poroučeli je bít holí. [a]
23 Když jim vysázeli mnoho ran, uvrhli je do vězení [a] a žalářníkovi nařídili, aby je bezpečně [b] hlídal.
24 Když dostal takový příkaz, uvrhl je do vnitřního vězení a pro jistotu jim dal nohy do klády.
25 Kolem půlnoci [a] se Pavel a Silas modlili [b] a zpěvem oslavovali [c]Boha [c] a ostatní vězňové je poslouchali.
26 Náhle nastalo veliké zemětřesení, [a] takže se otřásly základy vězení. Rázem se otevřely [b] všechny dveře a všem se uvolnila pouta. [c]
27 Když se žalářník probudil a uviděl otevřené dveře vězení, vytasil meč a chtěl se zabít, [a] protože myslel, že vězňové uprchli.
28 Ale Pavel zvolal silným hlasem: [a] „Neudělej si nic zlého! Jsme tu všichni.“
29 Žalářník požádal o světlo, vtrhl dovnitř a s třesením [a] padl [b] před Pavla a Silase.
30 Vyvedl je ven a řekl: „Páni, co mám dělat, [a] abych byl zachráněn?“ [b]
31 Oni řekli: „Uvěř [a] v Pána Ježíše, a budeš zachráněn ty i tvůj dům.“ [b]
32 A promluvili Pánovo slovo [a] k němu i ke všem, kteří byli v jeho domě.
33 I ujal se jich v tu noční hodinu, vymyl jim rány [a] a hned se dal pokřtít [b] on i všichni jeho domácí.
34 Pak je zavedl do domu, prostřel stůl a s celým svým domem se radoval, [a] že uvěřil Bohu.
35 Když nastal den, poslali velitelé [a] ozbrojenou stráž [t26] (se vzkazem): [t27] „Propusť ty lidi!“
36 Žalářník oznámil tento vzkaz [t28] Pavlovi: „Velitelé vzkázali, abyste byli propuštěni. Proto vyjděte a jděte v pokoji.“ [a]
37 Ale Pavel jim řekl: „Nás, římské občany, [t29] bez soudu veřejně [a] zbili a uvrhli do vězení, a nyní nás tajně vyhánějí? To ne, jen ať sami přijdou a vyvedou nás!“
38 Stráž oznámila tyto výroky velitelům. Ti se ulekli, [a] když uslyšeli, že jsou Římané,
39 přišli a omluvili se, vyvedli je a prosili, aby odešli z města. [a]
40 Vyšli z vězení a vešli k Lydii, [a] uviděli bratry, [b] povzbudili [c] je a odešli.
Leave a Reply