Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví naše hodnota pro Boha
Efezským 2 : 4 – 9
4 Ale Bůh, bohatý [a] v milosrdenství, pro svou velikou lásku, kterou nás miloval, [b]
5 i když jsme byli mrtvi pro svá provinění, obživil nás spolu (s Kristem) [t4] — milostí [a]jste zachráněni [b] —
6 a spolu s ním nás probudil [a] k životu a spolu posadil na nebeských místech [b] v Kristu Ježíši,
7 aby ukázal (v budoucích dobách) [t5] oplývající bohatství [a] své milosti v dobrotě [b] k nám v Kristu Ježíši.
8 Neboť jste zachráněni milostí skrze víru; [a] a ta záchrana není z vás — je to Boží dar; [b]
9 není (na základě) [t6] skutků, [a] aby se nikdo nechlubil. [b]
Žalmy 139 : 13 – 16
13 Vždyť tys utvořil [a] mé ledví, [t13] utkal [b] jsi mě v lůně [c] mé matky.
14 Vzdávám [a] ti chválu za to, jak jsem úžasně stvořen — vzbuzuje to bázeň. Tvé dílo je obdivuhodné — má duše to velmi dobře ví.
15 Před tebou nebyla skryta má kostra, [a] když jsem byl utvářen vskrytu, utkán v útrobách [b] země.
16 Tvé oči viděly můj zárodek a do tvé knihy [a] se zapisovaly všechny dny — utvářely se, nebyl ani jeden z nich.
Jeremiáš 29 : 11
11 Vždyť já znám úmysly, [t7] které s vámi zamýšlím, [t8] je Hospodinův výrok. Úmysly o pokoji [t9] a ne o zlu, (abych vám dal) [t10] budoucnost [a] a naději. [b]
2. Korintským 12 : 9
9 ale on mi řekl: ‚Stačí ti má milost, [a] neboť [má] moc se dokonává [t8] ve slabosti.‘ (Velmi rád) [t9] se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula [t10] moc [b] Kristova.
Matouš 6 : 25 – 34
25 „Proto [a] vám pravím: Nedělejte si starosti [b] o svůj život, [t23] o to, co budete jíst [a co budete pít], ani o své tělo, o to, co si obléknete. Není život [t23] víc než pokrm a tělo víc než oděv?
26 Pohleďte na nebeské ptáky: [a] nesejí, nežnou ani neshromažďují do stodol, a váš nebeský Otec je živí. [b] Což vy nejste o mnoho cennější než oni?
27 Kdo z vás dokáže svou starostlivostí přidat (k délce svého věku) [t24] jediný loket?
28 A proč si děláte starosti o oděv? Podívejte se pozorně na polní lilie, jak rostou. Nenamáhají se ani nepředou,
29 a pravím vám, že ani Šalomoun [a] v celé své slávě nebyl oblečen jako jedna z nich.
30 Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, [a] která dnes je a kterou zítra hodí do pece, nebude tím spíše oblékat vás, malověrní? [v25]
31 Nepropadněte tedy starostem a neříkejte: ‚Co budeme jíst?‘ nebo: ‚Co budeme pít?‘ nebo: ‚Co si oblečeme?‘
32 Neboť o to všechno horlivě usilují [t26] pohané. Vždyť váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete.
33 Hledejte však nejprve Boží [t27] království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno.
34 Nedělejte si tedy starost kvůli zítřku, neboť zítřek (bude mít své vlastní starosti). [t28] Každý den má dost vlastního trápení.“
2. Korintským 12 : 10
10 Proto mám zálibu v slabostech, v zlém zacházení, v tísních, v pronásledováních [a] a úzkostech [b] pro Krista. Neboť když jsem slabý, tehdy jsem mocný.
Římanům 8 : 28
28 Víme, že těm, kteří milují [a] [c]Boha, (všechny věci spolu působí k dobrému,) [t17] těm, kdo jsou povoláni [b] podle jeho předsevzetí. [c]
Římanům 5 : 8
8 Bůh však projevuje svou lásku [a] k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.
Matouš 10 : 31
31 Nebojte se tedy; vy jste cennější [a] než mnoho vrabců.“
Jan 3 : 16
16 „Neboť tak Bůh miluje [t12] svět, že dal [svého] jediného [t13] Syna, aby žádný, kdo v něho věří, [a] nezahynul, ale měl život věčný.
1. Petrův 1 : 18
18 Víte, že ze svého marného [a] způsobu života, zděděného po otcích, jste byli vykoupeni [b] ne pomíjejícími věcmi, stříbrem nebo zlatem,
Židům 4 : 16
16 Přistupujme [a] tedy s důvěrou [b] k trůnu [c] milosti, abychom přijali milosrdenství a nalezli milost [d] ku pomoci v pravý čas. [t14]
Titovi 3 : 4 – 7
4 Když se však zjevila [a] dobrota [b] a lidumilnost [c] Boha, našeho Zachránce, [d]
5 zachránil [a] nás ne (na základě) [t2] skutků, [b] které jsme my učinili ve spravedlnosti, nýbrž podle svého milosrdenství [c] skrze koupel [d] znovuzrození a obnovou [e] Ducha Svatého,
6 kterého na nás vylil [a] hojně skrze Ježíše Krista, našeho Zachránce, [b]
7 abychom se ospravedlněni jeho milostí [a] stali dědici [b] v [t3] naději [c] života věčného. [d]
1. Janův 1 : 9
9 Jestliže své hříchy vyznáváme, [a] on je věrný [t3] a spravedlivý, [b] aby nám hříchy odpustil [c] a očistil nás od každé nepravosti. [t4]
Římanům 5 : 6 – 8
6 Vždyť když jsme ještě byli bezmocní, [t5] zemřel Kristus v určený čas [a] za bezbožné. [b]
7 Sotva kdo podstoupí smrt za spravedlivého, i když za dobrého by se snad někdo i odvážil zemřít. [a]
8 Bůh však projevuje svou lásku [a] k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.
Efezským 2 : 1 – 22
1 Také vás vzkřísil, když jste byli mrtví [a] pro svá provinění a pro své hříchy,
2 v nichž jste kdysi [a] žili [t1] podle věku [t2] tohoto světa, podle vládce [b] mocnosti vzduchu, ducha, který nyní působí (v synech neposlušnosti). [t3]
3 Mezi nimi jsme kdysi i my všichni žili v žádostech [a] svého těla, dělali jsme to, co se líbilo tělu a mysli, a tak jsme byli svou přirozeností [b] děti hněvu [c] tak jako ostatní.
4 Ale Bůh, bohatý [a] v milosrdenství, pro svou velikou lásku, kterou nás miloval, [b]
5 i když jsme byli mrtvi pro svá provinění, obživil nás spolu (s Kristem) [t4] — milostí [a]jste zachráněni [b] —
6 a spolu s ním nás probudil [a] k životu a spolu posadil na nebeských místech [b] v Kristu Ježíši,
7 aby ukázal (v budoucích dobách) [t5] oplývající bohatství [a] své milosti v dobrotě [b] k nám v Kristu Ježíši.
8 Neboť jste zachráněni milostí skrze víru; [a] a ta záchrana není z vás — je to Boží dar; [b]
9 není (na základě) [t6] skutků, [a] aby se nikdo nechlubil. [b]
10 Vždyť jsme jeho dílo, stvořeni [a] v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, [b] které [c]Bůh předem připravil, [c] abychom v nich žili. [t1]
11 Proto pamatujte, [a] že (vy, kdysi pohané) [t7] tělem, [b] kteří jste byli nazýváni neobřízka [t8] (těmi, kdo si říkali) [t9] obřízka — ta byla lidskou rukou [c] činěna na těle –,
12 že jste byli v tom čase bez Krista, odcizeni [a] společenství Izraele, (bez účasti na smlouvách) [t10] zaslíbení, bez naděje [t11] a bez Boha [t12] na světě.
13 Ale nyní v Kristu Ježíši vy, kteří jste byli kdysi [a] daleko, [b] stali jste se blízkými (v krvi Kristově). [t13]
14 Neboť on je náš pokoj; on oboje učinil jedním [a] a zbořil (rozdělující hradbu), [t14] ve svém těle zrušil nepřátelství —
15 (Zákon s jeho příkazy a ustanoveními) [t15] –, aby v sobě z těch dvou stvořil [a] jednoho nového člověka, učinil pokoj
16 a oba dva usmířil [a] s Bohem v jednom těle [b] skrze kříž, v němž zabil to nepřátelství.
17 Přišel a zvěstoval [t16] pokoj [a] vám, kteří jste byli daleko, a pokoj těm, kteří byli blízko,
18 neboť skrze něho (jedni i druzí) [t17] máme přístup [a] k Otci v jednom Duchu. [b]
19 Proto již nejste cizinci [a] a přistěhovalci, nýbrž spoluobčané [b] svatých [c] a patříte do [c]Boží rodiny; [d]
20 (byli jste vybudováni) [t18] na základě apoštolů [a] a proroků, kde je úhelným kamenem [b] sám Kristus Ježíš,
21 v němž se celá stavba spojuje dohromady a roste ve svatou svatyni [a] v Pánu;
22 v něm (jste i vy všichni spolu budováni) [t19] v Boží příbytek [a] v Duchu.
Římanům 8 : 1 – 39
1 Nyní tedy není žádného odsouzení [a] pro ty, kteří jsou v Kristu [b] Ježíši a nechodí podle těla, ale podle Ducha.
2 Vždyť zákon Ducha života v Kristu Ježíši mě [t1] osvobodil [a] od zákona hříchu [b] a smrti.
3 Neboť co bylo Zákonu nemožné, protože byl bezmocný kvůli [t2] tělu, to učinil Bůh, když poslal svého Syna v podobnosti [a] těla hříchu a jako oběť za hřích [b] a odsoudil hřích v těle,
4 aby byl požadavek [t3] Zákona naplněn v nás, kteří nechodíme podle těla, [t4] ale podle Ducha. [a]
5 Ti, kdo jsou živi podle těla, mají na mysli věci těla; [a] ale ti, kdo jsou živi podle Ducha, myslí na věci Ducha. [b]
6 Myšlení [a] těla znamená smrt, [b] myšlení [c]Ducha život [c] a pokoj. [d]
7 Myšlení těla je totiž v nepřátelství [a] vůči Bohu, neboť se nepodřizuje Božímu zákonu, ba ani nemůže.
8 Ti, kteří jsou v těle, [a] se Bohu líbit [t5] nemohou.
9 Vy však nejste v těle, ale v Duchu, pokud ve vás vskutku Duch Boží [a] přebývá. Jestliže však někdo nemá Kristova ducha, [t6] ten není jeho.
10 Je-li však Kristus ve vás, [a] je sice tělo mrtvé kvůli hříchu, ale duch [b] je živý [t7] kvůli spravedlnosti.
11 Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který vzkřísil [a] Ježíše z mrtvých, pak ten, který vzkřísil [b] Ježíše Krista z mrtvých, oživí i vaše smrtelná těla skrze svého Ducha, který ve vás přebývá.
12 Nuže tedy, bratři, [a] jsme dlužníky, [b] ale ne těla, abychom podle těla žili.
13 Jestliže žijete podle těla, je vám souzeno zemřít; jestliže však Duchem usmrcujete činy těla, budete žít.
14 Neboť všichni ti, kdo jsou vedeni [t8] Duchem Božím, jsou Boží synové. [a]
15 Nepřijali jste ducha otroctví, abyste se opět báli, [a] nýbrž přijali jste Ducha [b] synovství, [c] v němž voláme: Abba, [d] Otče!
16 Sám ten Duch (svědčí [a] spolu s naším duchem), [t9] že jsme děti Boží. [b]
17 Jsme-li však děti, jsme i dědicové [a] — dědicové Boží a spoludědicové Kristovi, pokud vskutku spolu s ním trpíme, [b] abychom spolu s ním byli také oslaveni.
18 Mám totiž za to, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, [a] která na nás má být zjevena. [b]
19 Vždyť celé tvorstvo toužebně vyhlíží [a] a očekává zjevení Božích synů [b]–
20 neboť tvorstvo bylo poddáno marnosti; [a] ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který je poddal [b] — a má naději,
21 že i ono [t10] samo bude vysvobozeno z otroctví zániku do slavné svobody [t11] Božích dětí. [a]
22 Víme [a] přece, že celé tvorstvo až dodnes společně sténá a pracuje k porodu.
23 A nejen to, ale i my, kteří máme prvotiny [c]Ducha, [a] sami v sobě sténáme, [b] očekávajíce synovství, [c] to jest vykoupení [d] svého těla.
24 (V té naději) [t12] jsme byli zachráněni; naděje však, kterou [t13] je vidět, není naděje. Kdo něco vidí, (proč by v to ještě doufal)? [t14]
25 Ale doufáme-li v to, co nevidíme, očekáváme to s vytrvalostí. [a]
26 A stejně tak i Duch se spolu s námi ujímá naší slabosti. Vždyť my nevíme, jak a za co se máme modlit, ale sám ten Duch se [za nás] přimlouvá [a] vzdechy, [b] (které nelze vyjádřit slovy). [t15]
27 A ten, který zkoumá srdce, [a] ví, jaké je myšlení Ducha, totiž že se podle Boha [t16] přimlouvá za svaté. [b]
28 Víme, že těm, kteří milují [a] [c]Boha, (všechny věci spolu působí k dobrému,) [t17] těm, kdo jsou povoláni [b] podle jeho předsevzetí. [c]
29 Neboť ty, které předem poznal, [t18] také předem určil, [a] aby byli připodobněni obrazu [b] jeho Syna, tak aby on byl prvorozený [c] mezi mnoha bratřími; [d]
30 které předem určil, ty také povolal; [a] a které povolal, ty také ospravedlnil, [b] a které ospravedlnil, ty také oslavil.
31 Co tedy k tomu řekneme? [a] Je-li Bůh pro nás, [t19] kdo je proti nám?
32 On [t20] neušetřil [a] vlastního Syna, ale za nás za všecky ho vydal. [b] Jak by nám spolu s ním nedaroval [c] všechno?
33 Kdo bude žalovat [a] na Boží vyvolené? [b] Vždyť Bůh je ten, kdo ospravedlňuje! [c]
34 Kdo je ten, který je odsoudí? [a] Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel [b] a byl i vzkříšen z mrtvých, je na pravici [c]Boží [c] a přimlouvá [d] se za nás!
35 Kdo nás odloučí od Kristovy lásky? [a] Soužení [b] nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, nahota, [c] nebezpečí nebo meč? [d]
36 Jak je napsáno: ‚Celý den jsme pro tebe (vydáváni na smrt), [t21] (pokládají nás) [t22] za ovce určené na porážku.‘ [a]
37 Ale v tomto všem dokonale vítězíme [a] skrze toho, který si nás zamiloval. [b]
38 Jsem přesvědčen, [a] že ani smrt ani život, [b] ani andělé [c] ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani moci,
39 ani výšina ani hlubina, ani žádné jiné stvoření nás nebude moci odloučit od Boží lásky, [a] která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.
2. Petrův 1 : 3
3 Jeho božská moc [a] nám darovala všechno, čeho je třeba k životu a zbožnosti [b] skrze poznání [c] toho, který nás povolal [d] [vlastní] slávou a mocí. [t1]
Galatským 2 : 20
20 Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. [a] Život, který nyní žiji v těle, žiji ve víře v (Syna [c]Božího), [t21] který si mne zamiloval [b] a vydal sebe samého za mne. [c]
Leave a Reply