Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví matka proti dceři
Lukáš 12 : 53
53 budou rozděleni [a] otec proti synu a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti své snaše a snacha proti tchyni. [b]“
Lukáš 12 : 1 – 59
1 Tehdy se shromáždil zástup desítek tisíc lidí, takže šlapali jeden po druhém; (začal říkat nejprve svým učedníkům: „Mějte [a] se na pozoru) [t1] před kvasem farizeů, [b] to jest před pokrytectvím.
2 Není [a] nic zahaleného, co nebude zjeveno, a nic skrytého, co nebude poznáno.
3 Proto vše, co jste řekli ve tmě, bude slyšet na světle, a co jste pověděli do ucha v pokojích, bude vyhlášeno ze střech.
4 Pravím vám, svým přátelům: [a] Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, a potom [b] již [t2] nemají, co by učinili.
5 Ukážu vám, koho se máte bát. Bojte se toho, který má pravomoc vás po zabití uvrhnout do Gehenny. [a] Ano, pravím vám, toho se bojte.
6 Což se neprodává pět vrabců za dva haléře? [t3] A ani jeden z nich není zapomenut před Bohem.
7 Vždyť i všechny vlasy na vaší hlavě jsou spočteny. [a] Nebojte [b] se! Jste cennější než mnoho vrabců.
8 Pravím vám: Ke každému, kdo by se ke mně přiznal před lidmi, se i Syn člověka přizná před Božími anděly.
9 Kdo mne však před lidmi zapře, ten bude zapřen před Božími anděly.
10 A každému, kdo řekne slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno. Tomu [a]však, kdo by se rouhal Svatému Duchu, odpuštěno nebude.
11 Když [a] by vás vedli do synagog a před vlády [t4] a vrchnosti, [b] nestarejte se, jak [a čím] byste se obhájili [c] nebo co byste řekli.
12 Neboť Svatý Duch vás v té hodině naučí, co je třeba říci.“
13 Někdo ze zástupu mu řekl: „Učiteli, [a] řekni mému bratru, ať se se mnou rozdělí o dědictví.“
14 On mu řekl: „Člověče, [a] kdo mě ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?“
15 Řekl jim: „Mějte se na pozoru a střezte se před každou chamtivostí, [t5] neboť (i když má někdo nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co vlastní). [t6]“
16 Řekl jim podobenství: „Jednomu bohatému člověku přinesla země hojnou úrodu.
17 A on v sobě o tom rozvažoval a říkal: ‚Co budu dělat? Vždyť nemám, kam bych svou úrodu shromáždil.‘
18 Pak řekl: ‚Udělám toto: Zbořím své stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí a zásoby.
19 A řeknu své duši: Duše, máš hodně zásob [a] na mnoho let; odpočívej, jez, pij, [b] raduj se.‘
20 Bůh mu však řekl: ‚Blázne! [a] Ještě této noci si od tebe vyžádají [t7] tvou duši, a čí bude to, co jsi připravil?‘
21 Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady, [a] a není bohatý v Bohu.“
22 Řekl [svým] učedníkům: „Proto [a] vám pravím: Nepečujte úzkostlivě o svůj život, [t8] co byste jedli, ani o tělo, co byste si oblékli.
23 Neboť život [t8] je víc než pokrm a tělo víc než oděv.
24 Pozorně si všimněte havranů, [a] že nesejí ani nežnou, nemají komory ani stodoly, [b] a Bůh je živí. Oč jste vy cennější než ptáci!
25 Kdo z vás dokáže úzkostlivou péčí přidat k délce svého věku [a] jediný loket?
26 Nemůžete-li tedy ani to nejmenší, proč se úzkostlivě staráte o to ostatní?
27 Pozorně si všimněte [a] lilií, jak rostou; (nepracují ani nepředou). [t9] Avšak pravím vám, ani Šalomoun v celé své slávě nebyl tak oblečen jako jedna z nich.
28 Jestliže tedy Bůh tak obléká trávu, která dnes je na poli a zítra se hodí do pece, čím spíše obleče vás, malověrní. [a]
29 Ani vy nehledejte, [t10] co byste jedli a co byste pili, a nezneklidňujte se [t11] tím.
30 Toto všechno horlivě hledají národy [t12] tohoto světa. Váš Otec ví, že to potřebujete.
31 Hledejte [t13] však jeho [t14] království, a toto vám bude přidáno.
32 Neboj se, [a] malé stádečko, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království.
33 Prodejte [a] svůj majetek [t15] a dejte almužnu. Udělejte si měšce, které nevetšejí, nevyčerpatelný poklad [b] v nebesích, kde nepřichází [t16] zloděj ani neničí mol.
34 Neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.“ [a]
35 „Ať jsou vaše bedra přepásána [t17] a vaše lampy hořící. [a]
36 Buďte podobni lidem, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatební hostiny, aby mu, jakmile přijde a zatluče, hned otevřeli.
37 Blahoslavení [a] ti otroci, které pán, až přijde, [b] nalezne bdící. Amen, pravím vám, že se opáše, [c] uloží je u stolu, přistoupí a bude je obsluhovat.
38 A přijde-li o druhé nebo třetí noční hlídce [v18] a nalezne je tak, blahoslavení jsou ti otroci.
39 To [a] vězte, že kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, zůstal by vzhůru a nedovolil by mu prokopat se do domu.
40 Také vy buďte připraveni, protože neznáte hodinu, [a] v níž Syn člověka přijde.“
41 Petr řekl: „Pane, [a] říkáš toto podobenství jen nám, nebo také všem?“
42 A Pán [a] řekl: „Kdo tedy je věrný, rozumný správce, [t19] jehož pán ustanoví nad svým služebnictvem, aby jim v pravý čas dával příděl potravin?
43 Blahoslavený ten otrok, kterého jeho pán po svém příchodu nalezne, že tak činí.
44 Vpravdě vám pravím, že ho ustanoví nade vším svým majetkem. [a]
45 Kdyby si však onen otrok řekl ve svém srdci: ‚Můj pán dlouho nepřichází‘, a začal by bít sluhy i služky, jíst a pít a opíjet se, [a]
46 přijde pán onoho otroka v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou nezná, oddělí [a] ho a určí mu díl s nevěrnými.
47 Ten otrok, který znal vůli svého Pána, a přece všechno nepřipravil a neudělal podle jeho vůle, bude velmi zbit. [a]
48 Kdo ji však neznal a učinil něco, co si zaslouží rány, bude zbit méně. Od každého, komu bylo hodně dáno, bude také hodně vyžádáno, a komu svěřili hodně, od toho budou žádat více.“
49 „Oheň [a] jsem přišel [b] uvrhnout na zemi; a jak chci, aby se již vznítil!
50 Křtem mám být pokřtěn, [a] a jak jsem svírán, dokud se nedokoná! [b]
51 Myslíte, [a] že jsem přišel dát na zemi pokoj? Ne, pravím vám, ale rozdělení.
52 Neboť od této chvíle bude v jednom domě pět lidí rozděleno: tři proti dvěma a dva proti třem;
53 budou rozděleni [a] otec proti synu a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti své snaše a snacha proti tchyni. [b]“
54 Říkal také zástupům: „Když uvidíte na západě [v20] vznikat oblak, hned říkáte: ‚Přijde prudký déšť.‘ A bývá to tak.
55 A když vane jižní vítr, [a] říkáte: ‚Bude horko.‘ A bývá.
56 Pokrytci! [a] Vzhled [b] země a nebe umíte rozpoznávat; jak to, že tento čas [c] rozpoznávat neumíte?“
57 „Proč i sami od sebe nerozsuzujete, co je správné?
58 Když [a] jdeš se svým protivníkem k vládci, usiluj o vyrovnání s ním už cestou, aby tě nevlekl k soudci a soudce tě nepředal biřici a biřic tě neuvrhl do vězení.
59 Pravím ti, že odtamtud jistě nevyjdeš, dokud nevrátíš poslední haléř. [v21]“
Římanům 7 : 15
15 Nerozumím tomu, co dělám; vždyť nedělám to, co chci, [a] nýbrž činím to, co nenávidím.
Leave a Reply