Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví kremace
Genesis 3 : 19
19 V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, neboť jsi z ní vzat. Prach [a] jsi a do prachu [b] se navrátíš.
1. Samuelova 31 : 12
12 všichni bojovníci povstali, šli celou noc, vzali [a] tělo Saula i těla jeho synů z hradeb Bét-šanu, a když přišli do Jábeše, spálili je tam.
1. Korintským 13 : 3
3 A kdybych dal [a] pro nasycení chudých všechen svůj majetek [b] a kdybych vydal své tělo k spálení, [t2] ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. [c]
2. Korintským 5 : 1 – 5
1 Víme [a] totiž, že bude-li (stan [b] našeho pozemského přebývání) [t1] zbořen, máme příbytek [t2] od Boha: [c] ne lidskou rukou postavený, [d] ale věčný dům [t3] v nebesích.
2 Neboť v tomto stanu sténáme [a] a toužíme si obléci [b] ještě i náš příbytek, [t4] který pochází z nebe.
3 (Kdybychom pak byli i svlečeni), [t5] nebudeme shledáni nahými. [a]
4 Pokud jsme totiž v tomto stanu, sténáme a je nám těžko, neboť nechceme být svlečeni, nýbrž přioděni, aby to, co je smrtelné, bylo pohlceno životem.
5 Ten, kdo nás právě k tomu připravil, je Bůh, který nám [také] dal Ducha jako závdavek. [a]
Jozue 7 : 25
25 Jozue řekl: Jakou zkázu jsi uvalil na nás, takovou zkázu uvalí Hospodin v tento den na tebe. Všechen Izrael na něho házel kamení. Spálili je ohněm a ukamenovali je. [t13]
Amos 2 : 1
1 Toto praví Hospodin: Kvůli třem přestoupením Moába, [a] kvůli čtyřem, to neodvrátím, protože spálil kosti edómského krále na vápno: [v1]
Filipenským 3 : 21
21 který přetvoří [a] tělo naší poníženosti ve stejnou podobu těla jeho slávy [b] působením, kterým je mocen si také všecko podmanit. [c]
1. Korintským 15 : 1 – 58
1 Připomínám [t1] vám, bratři, evangelium, [a] které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, [b] v němž stojíte [c]
2 a skrze něž (jste i zachraňováni), [t2] držíte-li [a] se ho tak, jak [t3] jsem vám je zvěstoval — ledaže byste uvěřili nadarmo. [b]
3 Předal jsem vám především to, co jsem také sám přijal, [a] že Kristus zemřel za naše hříchy [b] podle Písem, [c]
4 byl pohřben a třetího dne byl vzkříšen [t4] podle Písem,
5 zjevil [a] se Kéfovi [b] a potom Dvanácti.
6 Dále se zjevil více než pěti stům bratří [a] najednou; většina z nich doposud žije, [t5] někteří však již zemřeli. [t6]
7 Potom se zjevil Jakubovi [a] a potom všem apoštolům.
8 Naposledy ze všech, jako nedochůdčeti, zjevil se také mně. [a]
9 Neboť já jsem nejmenší [a] z apoštolů; nejsem hoden nazývat se [t7] apoštolem, protože jsem pronásledoval [b] Boží církev.
10 Boží milostí [a] jsem to, co jsem. A jeho milost, kterou mi prokázal, nebyla marná, [b] vždyť jsem usilovně pracoval [c] více než všichni ostatní [t8] — nikoli já, nýbrž [c]Boží milost, [d] [která] byla se mnou. [e]
11 Ať už tedy já, nebo oni — takto hlásáme a tak jste uvěřili.
12 Když se tedy hlásá o Kristu, že vstal [t9] z mrtvých, jak to, že někteří mezi vámi říkají, že není vzkříšení [t10] mrtvých? [a]
13 Není-li vzkříšení [t10] mrtvých, pak nevstal [t9] ani Kristus.
14 Jestliže však Kristus nevstal [t9] z mrtvých, pak je naše zvěstování [a] prázdné, [t11] prázdná je i vaše [t12] víra
15 a my (jsme se také stali) [t13] falešnými Božími svědky — vždyť jsme vydali svědectví o [t14] Bohu, že probudil k životu Krista, on ho však neprobudil, jestliže totiž mrtví nevstávají. [t15]
16 Neboť jestliže mrtví nevstávají, [t15] není vzkříšen [t9] ani Kristus.
17 Není-li však Kristus vzkříšen, [t9] je vaše víra marná, [t16] ještě jste ve svých hříších.
18 Pak tedy zahynuli i ti, kteří v Kristu zemřeli. [t6]
19 Máme-li naději [a] v Kristu jen v tomto životě, jsme (nejubožejší ze všech) [t17] lidí.
20 Avšak Kristus vstal [t18] z mrtvých, prvotina [a] těch, kdo zemřeli. [t6]
21 Když tedy přišla skrze člověka [a] smrt, přišlo skrze člověka také vzkříšení [t19] mrtvých.
22 Jako v Adamovi všichni umírají, [a] tak také v Kristu budou všichni obživeni. [b]
23 Každý však ve svém pořadí: [t20] jako prvotina Kristus, potom při jeho příchodu [a] ti, kdo jsou Kristovi, [b]
24 potom bude konec, až Kristus odevzdá království [a] Bohu a Otci a zruší každou vládu, každou vrchnost i moc. [b]
25 Neboť on musí kralovat, dokud nepoloží všechny nepřátele pod jeho nohy. [a]
26 Jako poslední nepřítel bude zahlazena smrt. [a]
27 Neboť ‚všechno podřídil pod jeho nohy.‘ [a] Když však řekl, že je všechno podřízeno, je zřejmé, že všechno kromě toho, kdo mu všechno podřídil. [b]
28 A až mu podřídí [a] všechno, pak i sám Syn se podřídí tomu, jenž mu podřídil všechno, aby byl Bůh všechno ve všem.
29 Co potom budou dělat ti, kteří se dávají křtít za [t21] mrtvé? Jestliže mrtví vůbec nevstávají, [a] proč se za [t21] ně [t22] dávají křtít?
30 A proč i my se v každou hodinu vydáváme do nebezpečí? [a]
31 Denně umírám [a] — jakože [vy, bratři,] jste moje chlouba, [b] kterou mám v Kristu Ježíši, našem Pánu.
32 Jestliže, (po lidsku řečeno), [t23] jsem v Efesu [a] bojoval [b] s šelmami, co mi to prospěje? Jestliže mrtví nevstávají, ‚jezme a pijme, neboť zítra zemřeme.‘ [c]
33 Neklamte se: ‚Špatné řeči [t24] ničí dobré mravy.‘ [v25]
34 Vystřízlivějte, [a] jak se sluší, a nehřešte. [b] Vždyť někteří z vás nemají ani ponětí o Bohu. [c] Říkám to k vašemu zahanbení. [d]
35 Někdo však řekne: [a] ‚Jak vstanou [t26] mrtví?‘ [b] ‚V jakém těle přijdou? [t27]‘
36 Pošetilý člověče! [t28] To, co zaséváš, neobživne, jestliže to neumře. [a]
37 A co zaséváš, není [t29] to tělo, které má vzniknout, nýbrž holé zrno, například pšeničné nebo nějaké jiné.
38 Bůh mu však dává tělo, jak to sám chtěl: každému semeni [a] jeho vlastní tělo.
39 Není každé tělo [t30] stejné, nýbrž jiné je tělo lidské, jiné je tělo dobytka, jiné tělo ptáků a jiné tělo ryb.
40 A jsou těla [t31] nebeská a těla pozemská, ale jiná je sláva nebeských a jiná pozemských.
41 Jiná je sláva slunce, jiná je sláva měsíce a jiná je sláva hvězd. Neboť hvězda od hvězdy se liší ve slávě.
42 Tak je tomu i při vzkříšení [t32] mrtvých: [a] Zasévá se v porušitelnosti, vstává [t33] v neporušitelnosti; [b]
43 zasévá se v potupě, vstává ve slávě; [a] zasévá se v slabosti, vstává v moci.
44 Zasévá se tělo duševní, [a] vstává tělo duchovní. Je-li tělo duševní, je také tělo duchovní.
45 Tak je i napsáno: První člověk, Adam, se stal duší živou, [a] poslední [b] Adam Duchem oživujícím. [c]
46 Ale ne nejprve duchovní, nýbrž duševní, [t34] a potom duchovní.
47 První člověk je ze země, [a] z prachu, [t35] druhý člověk [Pán] z nebe.
48 Jaký je ten pozemský, [t35] takoví i ti pozemští; [t35] a jaký ten nebeský, takoví i ti nebeští.
49 A jako jsme nesli podobu [t36] pozemského, [t35] nesme [t37] také podobu [t36] nebeskéko. [a]
50 Toto vám říkám, bratři, že tělo a krev [a] nemůže být dědicem [b] Božího království ani porušitelné nebude dědicem neporušitelného. [c]
51 Hle, říkám vám tajemství: [a] Ne všichni zemřeme, [t38] ale všichni budeme proměněni,
52 naráz, [t39] v okamžiku, při zvuku poslední polnice. [a] Zazní polnice, a mrtví vstanou [t40] jako neporušitelní a my budeme proměněni.
53 Neboť toto porušitelné tělo musí obléci neporušitelnost a toto smrtelné musí obléci nesmrtelnost. [a]
54 Když toto porušitelné tělo oblékne neporušitelnost a toto smrtelné oblékne nesmrtelnost, tehdy se uskuteční slovo, které je napsáno: ‚Smrt byla pohlcena ve vítězství.‘ [a]
55 ‚Kde je, smrti, (tvé vítězství? Kde je, smrti, tvůj osten)? [t41]‘ [a]
56 Ostnem smrti [a] je hřích a mocí hříchu je Zákon. [b]
57 Budiž dík Bohu, [a] který nám dává vítězství [b] skrze našeho Pána Ježíše Krista.
58 Tak tedy, moji milovaní [a] bratři, buďte pevní [b] a nepohnutelní, stále se rozhojňujte [c] v Pánově díle, [d] vědouce, že vaše námaha [e] není v Pánu zbytečná. [t42]
2. Paralipomenon 16 : 13 – 14
13 Pak Ása ulehl se svými otci. Zemřel v čtyřicátém prvním roce svého kralování.
14 Pohřbili ho v jeho hrobě, který si vykopal v Městě Davidově. Položili ho na lože, které bylo naplněno balzámy a různými druhy připravených mastí. [a] Zapálili pro něj převeliký oheň. [b]
2. Královská 23 : 17 – 24
17 Zeptal se: Co je to za náhrobek, který vidím? Mužové města mu odpověděli: To je hrob muže Božího, který přišel z Judska a vyhlásil tyto události, které jsi s bételským oltářem vykonal.
18 Řekl: Nechte ho být. Nikdo ať nehýbe s jeho kostmi. Tak zachránili jeho kosti i kosti proroka, který přišel ze Samaří. [t16]
19 Také všechny svatyně návrší, které byly v samařských městech a jež udělali izraelští králové, aby provokovali Hospodina k hněvu, Jóšijáš odstranil. Naložil s nimi stejně, jako to učinil v Bét-elu.
20 Obětoval [t17] na oltářích všechny kněze návrší, kteří tam byli, spálil na nich lidské kosti a vrátil se do Jeruzaléma.
21 Král přikázal všemu lidu: Slavte [a] Velikonoce Hospodinu, svému Bohu, jak je zapsáno v této knize smlouvy.
22 Takové Velikonoce se totiž neslavily ode dnů soudců, kteří soudili Izrael, a ani po všechny dny králů izraelských i králů judských.
23 Ale v osmnáctém roce [a] vlády krále Jóšijáše se slavily takové Velikonoce Hospodinu v Jeruzalémě.
24 Také ty, kdo vyvolávají duchy zemřelých, a věštce, domácí bůžky, [a] bůžky [b] a všechny ohavné modly, které byly vidět v judské zemi a v Jeruzalémě, Jóšijáš vyhladil, aby naplnil slova zákona, zapsaná v knize, kterou našel kněz Chilkijáš [c] v Hospodinově domě.
Leave a Reply