Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví jonathan a david
2. Samuelova 1 : 26
26 (Je mi úzko) [t28] kvůli tobě, můj bratře Jónatane, byl jsi mi velmi milý. Tvá láska byla pro mě podivuhodnější [t29] nežli láska žen.
1. Samuelova 20 : 1 – 42
1 David utekl [a] z Nájótu u Rámy, (přišel za Jónatanem a zeptal se:) [t1] Co jsem udělal? [b] Jaká je má vina a jaký je můj hřích vůči tvému otci, že usiluje o můj život? [t2]
2 Odpověděl mu: (Ať je to od tebe vzdáleno,) [t3] nezemřeš. Podívej, můj otec neudělá [t4] nic (velkého ani malého,) [t5] aniž by mi [t6] to prozradil. [t7] Proč by můj otec něco takového přede mnou skrýval? (Není tomu tak.) [t8]
3 David se ještě zapřísahal: Tvůj otec dobře ví, že jsem (nalezl milost ve tvých očích) [t9] a řekl si: Ať se to Jónatan nedozví, jinak se bude trápit. Avšak jakože živ je Hospodin a jakože (živ jsi ty,) [t10] jen (krok je mezi mnou a smrtí.) [t11]
4 Jónatan Davidovi pověděl: (Cokoliv řekneš,) [t12] to pro tebe udělám.
5 Nato David Jónatanovi řekl: Podívej, zítra je novoluní [v13] a já mám zasednout s králem k jídlu. Propusť mě, abych se až do třetího večera ukryl [a] na poli.
6 Jestliže (mě bude tvůj otec postrádat,) [t14] řekni: David si ode mě naléhavě vyžádal dovolení, aby si mohl odběhnout do svého města Betléma, neboť je tam každoroční [t15] oběť pro celou čeleď.
7 Jestliže řekne: Dobře, (znamená to pokoj pro tvého otroka.) [t16] Ale jestliže se velmi rozzlobí, věz, že (je rozhodnut vykonat něco zlého.) [t17]
8 Prokaž [t18] svému otroku milosrdenství, [a] neboť jsi uvedl svého otroka v Hospodinovu smlouvu se sebou. Jestliže je na mně vina, [b] usmrť mě ty. Proč bys mě vodil ke svému otci?
9 Jónatan odpověděl: Ať je to od tebe vzdáleno. [a] Jestliže se opravdu dozvím, že (můj otec je rozhodnut [b] vykonat vůči tobě něco zlého,) [t19] (oznámím ti to.) [t20]
10 David se zeptal Jónatana: Kdo mi to oznámí, když [t21] ti tvůj otec odpoví tvrdě?
11 Jónatan řekl Davidovi: Pojď, vyjděme na pole. A oba vyšli na pole.
12 Jónatan řekl Davidovi: (Při Hospodinu, Bohu Izraele,) [t22] zítra [t23] touto dobou či pozítří se vyptám svého otce. Jestliže (bude s Davidem dobře,) [t24] tehdy pošlu [t25] za tebou a prozradím [a] ti [t26] to.
13 Jestliže můj otec zamýšlí [t27] vůči tobě zlo, ať tak Hospodin učiní Jónatanovi a ještě přidá, [a] pokud ti to neprozradím a nepropustím tě, abys odešel [t28] v pokoji. Ať je Hospodin s tebou, tak jako [b] byl s mým otcem.
14 Dokud ještě žiji, prokazuj mi (Hospodinovo milosrdenství,) [t29] (abych nezemřel.) [t30]
15 Navěky (neodejmi své milosrdenství mému domu, [t31] i potom, co Hospodin do jednoho vyhladí) [t32] Davidovy nepřátele z povrchu země.
16 Tak Jónatan uzavřel s domem Davidovým [a] smlouvu a dodal: (Ať Hospodin vyžaduje její naplnění i skrze) [t33] Davidovy nepřátele.
17 Jónatan znovu zapřísahal Davida při své lásce k němu, protože ho miloval (jako sám sebe.) [t34]
18 Jónatan mu řekl: Zítra je novoluní. Budeš postrádán, [a] protože tvé sedadlo bude prázdné.
19 Třetího dne rychle sestup, jdi na místo, kde ses ukrýval v den činu, [t35] a zůstaň u (kamene Ezelu.) [t36]
20 Já vystřelím tři šípy [a] v tu stranu, jako bych střílel [t37] na terč.
21 Pak zrovna pošlu služebníka [t38] se slovy: Jdi a najdi šípy. Jestliže služebníkovi jasně řeknu: Podívej, šípy jsou (blíž k tobě,) [t39] seber je, pak přijď, protože to znamená pokoj pro tebe [t40] a nic ti nehrozí, [t41] jakože živ je Hospodin.
22 Jestliže však mladíkovi [a] řeknu: Podívej, šípy jsou (dál od tebe,) [t42] jdi, protože tě Hospodin posílá pryč.
23 (Ohledně věci, o které jsme se já a ty domluvili,) [t43] ať je Hospodin svědkem [a] mezi mnou a tebou navěky.
24 David se pak ukryl na poli. Když nastalo novoluní, král zasedl (za stůl k jídlu.) [t44]
25 Král seděl na svém sedadle jako jindy, na sedadle u stěny. (Když Jónatan vstal, Abnér si sedl) [t45] Saulovi po boku. Davidovo místo bylo prázdné.
26 Saul onen den nic nepověděl, neboť si řekl: (Něco se mu přihodilo,) [t46] (je nečistý, ano,) [t47] není čistý.
27 Stalo se, že příští den, druhý den (nového měsíce,) [t48] bylo Davidovo místo zase prázdné. Saul řekl Jónatanovi, svému synu: Proč nepřišel syn Jišajův ani včera ani dnes ke stolu?
28 Jónatan Saulovi odpověděl: David si ode mě naléhavě vyžádal dovolení [a] jít do Betléma.
29 Řekl: Propusť mne, prosím, neboť máme ve městě (rodinnou oběť) [t49] a můj bratr mi to přikázal. A tak jestliže jsem nalezl milost [a] ve tvých očích, nech mě odejít, abych viděl své bratry. Proto nepřišel ke královskému stolu.
30 Saul vzplál proti Jónatanovi hněvem a řekl mu: Ty (synu zvrácené [a] odbojnice.) [v50] Vždyť jsem to věděl, že je ti milý [t51] syn Jišajův, ke tvé hanbě a k hanbě nahoty tvé matky.
31 Vždyť po všechny dny, co bude syn Jišajův živ na zemi, nebudeš pevně stát ty ani tvé království. Teď pošli a doveď ho ke mně, protože (je synem smrti.) [t52]
32 Jónatan odpověděl svému otci Saulovi a řekl mu: Proč by měl být [a] usmrcen? Co provedl?
33 Saul po něm vrhl kopí, [a] aby ho probodl. A tak Jónatan poznal, že jeho otec je rozhodnut [b] Davida usmrtit.
34 Jónatan planoucí hněvem vstal od stolu a druhý den měsíce nejedl pokrm, protože se trápil kvůli Davidovi, že ho jeho otec vystavil hanbě. [a]
35 Ráno se stalo, že Jónatan vyšel na pole na setkání s Davidem. Byl s ním mladý služebník. [t53]
36 Řekl svému služebníkovi: Běž a najdi šípy, které vystřelím. Zatímco služebník běžel, vystřelil před něj šípy. [t54]
37 Když služebník přišel na (místo, kam dopadly šípy, které) [t55] Jónatan vystřelil, Jónatan za služebníkem zavolal: Šípy [t55] jsou ještě dál od tebe. [t56]
38 Jónatan za služebníkem zavolal: Rychle, pospěš si, neotálej! [t57] Jónatanův služebník posbíral šípy a přišel ke svému pánu.
39 Služebník o ničem nevěděl. Jen Jónatan a David znali tu úmluvu. [t58]
40 Jónatan dal svou výstroj [t59] služebníkovi, který byl s ním, a řekl mu: Jdi a odnes to do města.
41 Když služebník odešel, David vstal [v60] zpoza hromady, [t61] padl tváří k zemi [a] a třikrát se poklonil. Jeden druhého políbili a jeden jako druhý plakali, (ale David víc.) [t62]
42 Jónatan řekl Davidovi: (Jdi v pokoji,) [a] protože [t63] jsme si my dva přísahali [t64] v Hospodinově jménu [b] slovy: Hospodin budiž [c] svědkem mezi mnou a tebou i mezi potomstvem [d] mým a tvým až navěky.
1. Samuelova 20 : 41
41 Když služebník odešel, David vstal [v60] zpoza hromady, [t61] padl tváří k zemi [a] a třikrát se poklonil. Jeden druhého políbili a jeden jako druhý plakali, (ale David víc.) [t62]
Leave a Reply