Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví euthanasie
1. Korintským 6 : 19 – 20
19 Nebo nevíte, že vaše tělo je svatyní [a] svatého Ducha, který je ve vás a kterého máte od Boha? (Nevíte, že nejste sami svoji?) [t10]
20 Byli jste přece koupeni [a] za velikou cenu; [b] oslavte [c] tedy (svým tělem) [t11] [c]Boha. [d]
Kazatel 3 : 1 – 2
1 Všechno má svou chvíli, [t1] každý záměr [t2] pod nebem [a] má svůj čas. [v3]
2 Je čas rodit [a] a čas umírat, [b] čas sázet [c] a čas vytrhávat, [d] co bylo zasazeno;
Exodus 20 : 13
13 Nebudeš vraždit! [a]
Kazatel 7 : 17
17 Nejednej příliš ničemně [a] a nebuď blázen. [b] (Proč bys měl zemřít mimo svůj čas?) [c]
Genesis 9 : 6
6 Kdo prolévá krev člověka, jiným člověkem bude prolita krev jeho. Vždyť k obrazu Božímu učinil Bůh člověka.
Kazatel 8 : 8
8 Není člověka panujícího nad větrem [v5] tak, že by zadržel vítr, nikdo (nemá pravomoc nade dnem smrti,) [a] (nemůže se vyhnout boji.) [t6] A ničemnost (nepomůže těm, kdo ji páchají.) [t7]
1. Korintským 3 : 16 – 17
16 Nevíte, [a] že jste Boží svatyně [b]a že ve [t8] vás bydlí [c]Duch [c] [c]Boží?
17 Ničí-li někdo Boží svatyni, zničí [a] Bůh jej. Neboť Boží svatyně je svatá, [b] (a tou svatyní) [t9] jste vy.
Židům 9 : 27
27 A jako je lidem uloženo jednou zemřít [a] a potom bude soud, [b]
Kazatel 3 : 1 – 3
1 Všechno má svou chvíli, [t1] každý záměr [t2] pod nebem [a] má svůj čas. [v3]
2 Je čas rodit [a] a čas umírat, [b] čas sázet [c] a čas vytrhávat, [d] co bylo zasazeno;
3 čas zabíjet [a] a čas uzdravovat, [b] čas bořit [c] a čas stavět; [d]
1. Korintským 10 : 13
13 Nezachvátilo vás jiné pokušení než lidské; věrný [a] je však Bůh, který vás nenechá zkusit více, než snesete, ale (se zkouškou) [t9] dá i východisko, abyste ji mohli snést.
Římanům 5 : 3 – 5
3 A nejen to, chlubíme se také souženími, [t4] neboť víme, [a] že soužení působí vytrvalost, [b]
4 vytrvalost osvědčenost [a] a osvědčenost naději.
5 A naděje nezahanbuje, [a] neboť [c]Boží láska [b] je vylita v našich srdcích [c] skrze Ducha svatého, který nám byl dán. [d]
Matouš 10 : 28
28 A nebojte [a] se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou. Raději se bojte toho, [b] kdo může i duši i tělo zahubit v Gehenně. [c]
Job 1 : 21
21 Řekl: Nahý [a] jsem vyšel z nitra své matky a nahý se tam navrátím; [b] Hospodin dal a Hospodin vzal. Budiž požehnáno Hospodinovo jméno. [c]
Genesis 9 : 5 – 6
5 Ano, vaši krev, krev vašich životů budu vyhledávat. Budu ji vyhledávat od každého zvířete. I od člověka — to jest od jeho bratra [v2] — budu vyhledávat život člověka.
6 Kdo prolévá krev člověka, jiným člověkem bude prolita krev jeho. Vždyť k obrazu Božímu učinil Bůh člověka.
1. Samuelova 31 : 4 – 5
4 Saul řekl svému zbrojnoši: Vytáhni [a] svůj meč a probodni mě s ním. Jinak přijdou ti neobřezanci, [b] probodnou mě a budou se mi posmívat. [c] Zbrojnoš ale nechtěl, protože se hrozně bál. Saul tedy vzal meč a padl na něj.
5 Když zbrojnoš viděl, že Saul je mrtev, [a] také on padl na svůj meč a zemřel s ním.
2. Korintským 4 : 17
17 To naše nynější lehké soužení [a] nám totiž působí nesmírně veliké břímě věčné slávy, [b]
2. Korintským 12 : 9
9 ale on mi řekl: ‚Stačí ti má milost, [a] neboť [má] moc se dokonává [t8] ve slabosti.‘ (Velmi rád) [t9] se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula [t10] moc [b] Kristova.
Římanům 12 : 1
1 Vybízím [a] vás tedy, bratři, [b] skrze milosrdenství [t1] [c]Boží, abyste vydali [c] svá těla [d] v oběť živou, svatou [e] a příjemnou [t2] [c]Bohu; to je vaše rozumná [t3] služba [f] Bohu.
Matouš 11 : 28
28 Pojďte ke mně [a] všichni, kteří těžce pracujete [t23] a jste přetíženi, [b] a já vám dám odpočinek. [c]
Kazatel 3 : 1 – 232
1 Všechno má svou chvíli, [t1] každý záměr [t2] pod nebem [a] má svůj čas. [v3]
2 Je čas rodit [a] a čas umírat, [b] čas sázet [c] a čas vytrhávat, [d] co bylo zasazeno;
3 čas zabíjet [a] a čas uzdravovat, [b] čas bořit [c] a čas stavět; [d]
4 čas plakat [a] a čas se smát, [b] čas naříkat [c] a čas poskakovat; [d]
5 čas házet kameny [a] a čas kameny shromažďovat, čas objímat [b] a čas vzdálit se od objímání; [c]
6 čas hledat a čas ztrácet, [a] čas uchovávat [t4] a čas odvrhovat; [b]
7 čas trhat [a] a čas šít, čas být zticha [b] a čas mluvit; [c]
8 čas milovat [a] a čas nenávidět, [b] čas boje [c] a čas pokoje. [d]
9 Jaký užitek má ten, kdo pracuje, z toho, při čem se namáhá? [a]
10 Viděl jsem plahočení, [a] které Bůh uložil lidským synům, aby se při něm osvědčili.
11 To všechno učinil krásné ve svůj čas. Také věčnost dal do jejich srdce, aniž by člověk ovšem postihl dílo, které Bůh vykonal, od počátku až do konce. [a]
12 Poznal jsem, že (pro ně není nic lepšího,) [t5] než aby se radovali [a] a aby konali ve svých životech dobro. [b]
13 A také, že když kterýkoli člověk (jí a pije a užívá [t6]) blaho při vší své námaze, je to Boží dar. [a]
14 Poznal jsem, že všechno, co Bůh učiní, to bude [t7] pro věčnost; není možné k tomu nic přidat a není možné od toho nic ubrat. Bůh to udělal, aby lidé měli před ním bázeň. [a]
15 (To, co je, je odedávna, i co má být, už dávno bylo.) [a] Bůh (posoudí to, co pominulo.) [t8]
16 Dál jsem pak viděl pod sluncem: (Tam, kde mělo být právo, byla ničemnost, tam, kde měla být spravedlnost, byla ničemnost.) [t9]
17 V duchu jsem [t10] si řekl: (Spravedlivého i ničemu bude soudit Bůh,) [a] protože (tam nastane čas pro každý záměr [b] a pro každé dílo.) [c]
18 A tu jsem si v duchu o záležitosti lidských synů [t11] řekl, že je Bůh tříbí, aby viděli, že jsou sami o sobě jako zvířata. [a]
19 Neboť pokud jde o úděl lidských synů i o úděl zvířete, mají stejný [t12] úděl: Jak umírá [t13] jeden, tak umírá i druhý, a obojí [t14] stejně dýchá. [t15] Člověk nemá před zvířetem žádnou přednost, vždyť je to všechno marnost. [a]
20 Všechno to odchází na stejné [t16] místo; [v17] vše to vzešlo z prachu a vše se to navrací v prach. [a]
21 Kdo ví, [a] zda duch lidských synů vystupuje vzhůru? A duch zvířat sestupuje dolů do země?
22 Viděl jsem tedy, že není nic lepšího, než že (se člověk bude radovat ze svého díla, [t18] neboť) [a] to je jeho podíl. [t19] (Vždyť kdo mu umožní, [t20] aby se podíval na to, co bude po něm?) [b]
Leave a Reply